Labuť
Guðbergur Bergsson
Kniha pojednává o devítileté dívce, která je po krádeži v obchodě v rámci trestu umístěna na venkovský statek. Zde, i přes všechna omezení plynoucí z 'převýchovného' režimu a uprostřed odlehlé přírody, nachází určitý způsob svobody. Román byl navržen na prestižní Severskou cenu za literaturu pro rok 1993. Je to lyricko-ironická parafráze tradičního venkovského románu, která si zachovala všechny půvaby žánru v líčení přírody a života v ní, a přitom od něho zároveň dovedně vytváří odstup. Melodramatický děj se odehrává za slunečných dní a bílých nocí jednoho severského léta. Paradoxy moderní civilizace dodávají venkovskému dramatu ironický rozměr a vnímání reality nezkušenou osamělou dívkou posouvá děj do světa snů a dětské představivosti.... celý text
Přidat komentář
Četla jsem v lednu? 2007. Dle mých poznámek:
Poetické vyprávění z venkova na Islandu. Takové hořko-mléčné, spíš hořké.
Citát:
"Je to vlastně snadné skrývat před lidmi stesk a smutek. I když se lidé dívali, nedívali se proto, aby viděli."