Labuť a kalich
Jana Janusová
Historický román přenáší čtenáře do husitských Čech. Základní osou vyprávění jsou události, začínající tzv. pražskou defenestrací a končící bitvou u Německého Brodu.
Přidat komentář
Pohnuté osudy pana Bohuslava ze Švamberka a vyprávění o celé řadě dalších historických i fiktivních postav husitských válek. Autorka píše se znalostí historie. Za ten konec si kniha 5* zaslouží.
Když pominu, že je král Zikmund představován pouze jako tyran a despota - což lze celkem pochopit, vzhledem, k době kdy byli román psán - tak se jednalo o velice čtivý a napínavý příběh. S jistotou si něco od paní Janusové znovu přečtu.
Žádný lepší román s husitskou tématikou neznám. Ty ostatní jsem většinou ani nedočetl, jak mě nebavily. Tohle se čte jedním dechem.
Autorovy další knížky
| 1987 |  Její Veličenstvo Marie Terezie |
| 1987 |  Labuť a kalich |
| 1989 | Kameník krále Vladislava |
| 1992 | Ve službách císaře a krále |
| 1991 | Marie Terezie: Legendy a skutečnost |
K této knize mě přivedl komentář níže od braunerova, což dokazuje znovu, jak velkým zdrojem inspirace je Databáze knih. Jinak bych se nejspíš k přečtení tohoto dokonale českého klasického historického románu vůbec nerozhodla.
Kdo z nás v dětství a mladosti nevzhlížel s úctou a obdivem k památce hejtmana Jana Žižky z Trocnova a husitů? Složité období konce 14. a počátku 15. století nemůže být nikdy zmapováno ani zhodnoceno dokonale. Je to už tak dávno a navíc, podle mého to byla doba velkých a rychlých změn, a také zmatků.
V tomto poměrně krátkém románu je zmapováno období, kdy se hnutí víceméně teprve naveliko rozvíjelo, vzniklo město Tábor a Jan Žižka, ač v závěru již slepý na obě oči, stál ještě stále pevně v čele husitských vojsk.
Autorka dokázala předložit a skloubit historické události a knihu osídlit nikoliv jen postavami známými z dějin, tudíž především šlechticů, ale dokonale oživila děj spoustou fiktivních postav z nižších vrstev obyvatelstva. Perfektní! Kniha díky tomu opravdu žije!
Nečekala jsem, že moje nadšení bude nějak mimořádné, chvíli trvalo, než jsem vzala za své způsob, jímž autorka píše a celkové pojetí knihy. Po jejím přečtení mám ale zvláštní pocit. Cosi ve mně zůstává... Představa (v porovnání s dnešní) maličké historické Prahy, představa jak strastiplná musela být dlouhá putování lidí, někdy koňmo, většinou však po svých, cestami necestami Českého království, a vnímám a chápu šlechtice i kmány, snažící se ze všech sil v té dramatické době žít a přežít, ať již s použitím fér či nefér způsobů.
Velmi složité období autorka popsala dokonale barvitě, svým hrdinům přiřadila všechny možné lidské vlastnosti, některým z vymyšlených dovolila žít a najít štěstí, neopomněla úspěchy či úmrtí těch skutečných...
Je to dokonalá klasika, tímto trochu starodávným stylem asi dnes už nikdo nepíše. Ve kterém čtenáři ale zůstala představa chudobného vojska, které k vítězstvím nad zářivými železnými rytíři přiváděla jejich nehynoucí víra v lepší život a v moudrost a statečnost Jana Žižky, ten si čtení musí užít!
Zkrátka a bez pochyby, lidi, má to grády!