Labyrint
Henry Denker
David Kirk patří mezi nejvyhledávanější odborníky v oblasti trestního práva. Jako úspěšnému advokátovi se mu klienti jenom hrnou, a proto se zpočátku zdráhá přijmout obhajobu mladého fotografa, který je obviněn z vraždy mladé herečky. Případ ho však zaujme ve chvíli, kdy zjistí, že policie podezřívá fotografa jen z jediného důvodu, kterým je blízký vztah se zavražděnou. V průběhu vyšetřování se Kirk postupně dostává do slepých uliček a beznadějných situací, což je pro protřelého právníka něco zcela nového. A když dojde k samotnému soudnímu procesu, vyplyne napovrch šokující pravda, která Davida přinutí přemýšlet o základních etických hodnotách v soudnictví... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2001 , DominoOriginální název:
Labyrinth, 1994
více info...
Přidat komentář
kniha se mi moc líbila, zajímavé jaký může být úhel spravedlnosti... nezáleží na tom, jak moc je člověk vinný, nebo nevinný, ale jak schopného má právníka a kolik si do něj může investovat. Je smutné, že soudce, žalobce i právník vědí jak je americké právo nastavené, že je to hlavně divadlo pro média, je jedno, že je puštěný na svobodu vrah, který opět zabije. Hlavně, když je vše podle paragrafu o kterých se říká, že právě proto jsou tak pokroucené.
Příběh bohužel dostane spád až soudním procesem, kdy už je polovina knihy za námi, proto jen to průměrné hodnocení. Co je ovšem zajímavější, že se jedná o zcela totožný příběh (pouze s jinou obětí) s knihou Williama Diehla - Primární strach (zfilmováno jako Prvotní strach). To nemůže být náhoda, ale jelikož byly obě knihy shodně napsány v roce 1994, nedá se s jistotou říct, kdo od koho opisoval :-) Nebo to možná byla dohoda mezi oběma autory, kdo se k tématu postaví čtivěji, ale tuto informaci se mi nikde na internetu nepodařilo dohledat.
Kniha je mistrně napsaná, zajímavý děj mě nutil číst kapitolu za kapitolou,abych zjistila, jak celý příběh skončí. Kniha má jeden velký zvrat, který mě dost překvapil,ale nebudu jej prozrazovat.
Další skvělý Denker. Se zaujetím jsem četla každý řádek a čekala, co se z toho nakonec vyklube a jak se Kirk se vším vypořádá. Už se těším na další knížku.
Nebyl to špatný příběh, ale hodně, hodně podobný jsem již četla od jiného autora, jen se jednalo o ženu, ona skutečně trpěla poruchou, jinak ten průběh děje byl skoro stejný. Tady byl velmi zajímavý závěr, ten se mi moc líbil.
Je to pravda, že tyhle duševní poruchy asi nejdou stoprocentně oddělit od falší a úskoků podobných lidí jako zde u Coryho.
Jednoduchá zápletka Labyrintu je vlastně sázkou na jistotu, protože kdo by dokázal odolat obhajobě stoprocentního viníka, který je v očích advokáta nevinný? Dlužno říci, že Henry Denker pracuje s tímhle motivem velmi povedeně a zdaleka mu nestačí prosté odhalení, že všechno bylo jinak, než se zpočátku zdálo. Přitom však nesklouzává do osidel nesmyslné konstrukce a naopak vede vývoj událostí poměrně nápaditým, ale stále uvěřitelným způsobem. Naneštěstí karty vyloží už před polovinou románu, čímž se zbytečně brzo zbaví veškerých trumfů, které mu jinak mohly vystačit až do úplného finále. Takže ve chvíli, kdy dojde na samotné soudní přelíčení, tempo příběhu zvolní a bohužel se už ani příliš nepromění směr, jímž se ubírá. Konec se pak nese v duchu protahování neodvratitelného a v jednu chvíli dokonce i lehce nedomyšleným jednáním, bez kterého bychom se nedočkali zadostiučinění morálce. Ovšem postava soudce, který zásadní rozhodnutí činí na své soukromé toaletě, je vskutku nezapomenutelná.
Tato kniha je převážně se odehrávající se ze soudní síně. Tudíž klasický Henry Denker. Tentokráte vsadil na hlavního hrdinu, který je nejlepší trestní obhájce pokud ne na světě tak ve státech určitě. Dokáže vysekat na svobodu vrahy, mafiány i kdyby měli žalobci ty nejpřesvědčivější důkazy na jejich vinu. Takže je samozřejmě bohatý a slavný. A pak mu soudce přidělí případ týpka obviněného z vraždy mladé herečky. Tady jsou důkazy tak jasné, že hlavnímu hrdinovi nezbývá nic jiného než dokázat týpkovu duševní poruchu, aby ho dostal místo do vězení na psychiatrickou léčebnu (s pomocí samozřejmě mladé atraktivní psychiatričky). Všechno jde jako po másle, ale před vynesením rozsudku právník zjistí věci, které ho postaví do dost pro něj neřešitelné situace....Četlo se mi to dobře a kdo má rád příběhy ze soudních síní mohu jen doporučit.
Moje první setkání s panem Denkerem a hned velmi zdařilé. Příběh má svůj spád, kouzlo a je přehledný až do strhujícího závěru. Zhruba od půlky knihy mě nutil uvažovat o tom, která osobnost obviněného je vlastně ten hostitel, ale tudy cesta úplně nevedla. Ale není známkou kvality knihy, zda čtenář odhadne rozuzlení či nikoli, známkou může být třeba skutečnost, že od knihy se nedá odtrhnout ani v přeplněné tramvaji. Ovšem ze všeho nejvíc musím vyzdvihnout postavu otcovského soudce, který zásadně rozhoduje na své soukromé toaletě. Já to pořád říkám, že to místo se podceňuje.