Labyrint světa a ráj srdce
Jan Amos Komenský
Kterak v tom světě jeho všechněch nic není než matení a motání, kolotání a lopotování, mámení a šalba, bída a tesknost, a naposledy omrzení všeho a zoufání; ale kdož v srdci svém sedě, s jediným Pánem Bohem se uzavírá, sám k pravému a plnému mysli upokojení a radosti že přichází.
Duchovní literatura Náboženství Filozofie
Vydáno: 1891 , Barvič a NovotnýOriginální název:
Labyrint Swěta a Lusthauz Srdce, 1631
více info...
Přidat komentář
Je to lahůdka. Čtu to pořád dokola. Je to pohodová uklidňující četba. Je to chléb života.
Zpočátku jsem měl problém s jazykem, který je pro oči neznalé poněkud krkolomný. Přibližně po první třetině knihy jsem se zvykl a četlo se mi už lépe a plynuleji.
První část knihy, ve které je popsán labyrint, je čtivá a příjemně utíká. Snad i proto, že popisuje věci vnější, ke kterým má dnešní člověk blíž a snáze si je představí.
Druhá část, tedy část popisující ráj, je hůře stravitelná. V některých pasážích se člověk zamýšlí, co vlastně obsahují za myšlenku a s některými nemůže souhlasit, snad pro dnešní zohýbanou podobu církve. Avšak v jiných místech člověk nalezl myšlenky doslova nadčasové, které na světlo vynáší i několik dnešních knih.
Kniha se mi celkově líbila, určitě stojí za přečtení, snad už jen pro ten pěkně popsaný vnější svět stvořený v labyrintu a jisto jistě pro některé myšlenky v ráji obsažené.
Poutník se vydává do světa. Jeho neklidná mysl ho nutí poznat všechny lidské činnosti, které chce podrobně prozkoumat a nakonec si vybrat takovou, která mu zajistí dostatek blahobytu a pokojný život při co nejmenší námaze. Jeho průvodcem se stává Všudybud a později se přidá i Mámení a Všezvěd. A tak společně vstupují do Labyrintu, kde u brány Osud rozděluje povolání a instrukce pro život. V Labyrintu na náměstí se potom potkává se všemi lidskými charaktery a (ne)ctnostmi. Poznává pokrytectví, povrchnost, nestálost, vrtkavost, nepochopení, plýtvání, pýchu a nakonec pozná i samotnou Smrt. Poutník nahlíží do stavu manželského, do stavu řemeslníků, učených a filosofů. Potkává alchymisty, rosenkruciány, právníky, lékaře. Potkává se s náboženstvím. S pohany, Židy, muslimy a křesťanstvím. Právě tomu Komenský věnuje podstatnou část knihy a jeho náboženské cítění je zřejmé. Labyrint je nadčasové dílo. Byl aktuální ve své době, je platný v dnešní době a bude aktuální i v budoucnu. Rozhodně stojí za přečtení.
-----------------------------------------------------------------------
Když jsme odtamtud odešli, ptám se svého průvodce: „A jak si mohou být jisti, že právě toto je spolehlivý a pravý základ náboženství?“ „Pojď se podívat,“ řekl mi. Vyšli jsme tedy za kostel na náměstí a tam si ti bílí a umytí lidé vyhrnovali rukávy, jiskřili očima, hryzali si rty, strašlivě řvali, běhali sem a tam a koho potkali, do toho sekali šavlí a máchali se v lidské krvi. Toho jsem se polekal, utekl jsem pryč a tázal jsem se: „Co to ti lidé dělají?“ Odpověděli mi: „Diskutují o náboženství a dokazují, že Korán je ta pravá kniha.“
Labyrint světa a ráj srdce - J.A.Komenský
Zatímco u Labyrintu, té šílené, vtipné, zběsilé a nezapomenutelné změti, mé srdce plesalo, Ráj mě bohužel dokonale uspal...
Labyrint světa a ráj srdce aneb chvála staročeštiny - byl to nádherný jazyk. Jestliže Hus hlásal o nutnosti reformovat církev a její učení, Komenský šel ještě dál: nejsou důležité kostely, kněží, faráři, peníze a ostatní lidský shon, důležité je to, co má člověk v srdci a s tím musí pracovat. O tom, že měl Komenský pravdu, se můžete dočíst i v dnešních knihách, např. velice čtivá a srozumitelná je "Anastazia" od V. Megreho. A nezapomeňte, že všeliké kvaltování lidské toliko pro hovada jest!!!!
Vůbec jsem netušila, že tahle kniha je tak křesťanská, byla jsem příjemně překvapená. Kniha je o hledání radosti a smyslu života. To poutníkovo vidění světa, všechna ta marnost a trápení ve všem, co lidé dělají, bylo docela smutné, měl asi částečně pravdu, ale na mě to bylo až moc pesimistické.
Druhá část knihy byla už radostná a ukazuje nám, že jediné vysvobození člověka je v jeho srdci, ve kterém bude "bydlet" společně s Ježíšem, jedině Ježíš dá duši pokoj a lásku. Vlastně první polovina knihy ukazuje svět bez víry. Lidé se pachtí za majetkem, rozkošemi atd. zbytečně, stejně jim to nakonce žádné potěšení nepřinese. Opravdovou radost a smysl života přinese jen Ježíš. Určitě je aktuální i dnes, samozřejme některé části je třeba si "aktualizovat", např. manželství popisuje jako nezměnitelné a trvalé, ale dnes je možnost rozvodu (i u křesťanů), také např. "řemesla" nebo "rytířský stav" budou vypadat jinak než tehdy. Ale lidská povaha a touha po štěstí se nemění.
Obávám se, že většina čtenářů má nesprávnou tendenci vnímat Labyrint dnešníma očima (tj. Harry Potter, Stmívání, Hobit a podobné záležitosti). V labyrintu se před vámi otevírá svět renesančního, snad v jisté míře barokního učence. Není to žádná běžná beletrie a próza. Jde o zamyšlení hluboce věřícího člověka, kterému se v životě dostalo mnohých křivd a neštěstí, nad smyslem života, poznání, smrti, a který nezanevřel na ten válkou zchátrovatělý utrápený "plebs" a snaží se mu - v češtině, byť sám dobře ovládá latinu - předestřít své závěry o Božím království. Já jsem to četl v originále, a protože mám rád staročeštinu ve všech jejích květnatých a těžkopádných vyjádřeních, moje srdce bylo v ráji (tj. Lusthausu).
Upřímně řečeno, čekala jsem od knihy spíše záležitost, do které člověk zaboří oči, a po pár stránkách neví, kde je, nebo zjistí, že několik hodin hypnotizoval stejnou stránku. Byla jsem tím pádem mile překvapena, nejspíš i díky překladu do současné češtiny, který učinil dílo stravitelnějším (no tak patřím k plebsu, co se nevyzná v složitých stavbách věty a neocení ty superarchaismy, pochybuju, že bych v originále dokázala vnímat smysl skrz řeč), že se jedná přinejmenším do tří čtvrtin o poutavé dílo, ve kterém čtenář spolu s Poutníkem zažívá beznaděj a zklamání ze Světa. (Existence někoho, kdo se nikdy nesebelitoval a nebyl nespokojen tak nějak se vším, co se děje, je spíše nepravděpodobná.) Všudypřítomná rozkošná alegorie je častokráte trefné a stále platná. Jenže čím víc se blížíme ke konci, je to slabší a slabší, už víme jak to dopadne, Ježíš tě miluje, světlo svítí, amen.
Vyvstává otázka alternativního konce. Co kdyby se Poutník opravdu zbláznil? Zemřel? Hledal cestu jinde skrz revoltu? Pak už by to nebyl hrdina té doby, ale... jak by to s ním mohlo skončit? Vždyť právě nespokojenost s tím, jak věci jsou, je to, co nás nutí ke změnám. Co umožňuje vývoj. Proč by jinak mělo smysl žít dál, když ne proto, že doufáme v něco lepšího?
Pokud hledáte knihu s hlubší myšlenkou, alegorií a trochou ponurosti, je to kniha přímo pro vás. Mě však bohužel vůbec nezaujala. Každá mince má dvě strany, proto si myslím, že ani tato kniha není vyjímkou a myšlenky, které obsahuje, se krásně daly zpracovat s trochou pozitivní příchuti. To už je samozřejmě věc vkusu. Kdybych však tuto knihu neměla na svém seznamu povinné četby, byla by okamžitě odložena.
Je to blbost!!! Je úplně jasný, kam to všechno směřovalo! Hl. hrdina byl pakoš, nic se mu nelíbilo, věčně nespokojenej a nesympatickej, jediná světlá chvíle byla rozmluva s Bohem o tom, že všechno jeho hledání je on, to bylo dobré, ale jinak nuda, a docela krutý, ale to je akorát na středověk!
Kdysi jsem se hecla, že si to teda přečtu k matuře, no hned po dvou stránkách jsem to zase odložila. Vrátila jsem se k tomu asi po třech letech a zjistila jsem, že je to vlastně hotový majstrštyk. Ne tedy, že by se mi to dneska četlo líp, ale prostě už chápu v čem vězí dokonalost tohoto díla. Komenskému se podařilo přesně vystihnout marné snažení jeho doby, které skvěle reflektuje i dnešní dobu, a vlastně úplně celé lidské dějiny. Po všech stránkách je to brilantní satira a myslím, že Komenský si tenkrát možná ani neuvědomoval, jak moc vtipný je. Stejně se nemůžu ubránit názoru, že je to vlastně (paradoxně) jedna z největších depek, které jsem kdy četla. Když totiž jeho Poutník nenalezne klid ani po smrti... To je přece úděsná představa, že člověk celý život trpí, a ani pak se nedočká žádného vykoupení. Druhá část "Ráj srdce" je už problematičtější a pro člověka nevěřícího asi úplně ztrácí hodnotu. I já se musím přiznat, že jsem ji docela odflákla (respektive nedočetla...) I tato část má však v sobě značnou pravdu, a nemusí být nutně křesťanská - klid a štěstí nakonec najde člověk vždycky jenom v sobě samém.
Je neuvěřitelně aktuální stále. Byla a jsem z ní uchvácena, ale chce to dobrý překlad. Má ve své knihovně poměrně nedávný překlad - Labyrint světa a ráj srdce v jazyku 21. století z nakladatelství "Poutníkova četba".
Kdyby bylo možné do této knihy vhodit kámen, v době kdy byla sepisována, ještě stále by padal. Takovou sílu a v podstatě i odvahu má tento svazeček. Lehko je dnes mnohým na "bojišti" a říkájí že měl se prostě a rázně vyjádřit bez obalu třeba ve dvou třech odstavcích. "Slýchávám" takové názory a dobře něco na nich je( ne že by mi na nich nějak záleželo nebo mě nějak trápily). Ovšem pak se rychle proberu ze zasnění a uvědomím si že prvně spatřila tato kniha světlo světa - nebo její první podoba - jen krátce v podstatě po koncilu Tridenském,který vyústil v ono " koho země toho víra", v době kdy ani u v naší "západní kultuře" neměla např. ani žena duši a nebyla ještě plnohodnotným živým tvorem, ( a to je jen malá ukázka) ale psal také po Bílé Hoře, v době kdy Evropa byla natolik v pohybu, že byla doslova lámana kolem, a člověk tak svázán s nebem i zemí, že si neumím představit jak by z takového textu vyšel. Každý text prozrazující podobu tehdejšího světa to byla cesta na popraviště.
Proto snad Komenský vyšel z bran a z těch osidel a zapouzdřil to kým byl, co znal v sobě i kolem sebe tam kde si byl bezpečněji jistý a že si jistý určitě nebyl. Protože tam na něj čekala ta studená obloha a provlhlá zem a jediná pravda, které se nechtěl zříct a nemohl, jako většina lidí tehdy a dnes. Život.
Je to rarita, protože on ty brány otevřel, aniž by chtěl brát na sebe takové šalamounské poslání. Není to o tom ležet s nosem v jeho spisech, je to o tom - spíš - že si člověk zapamatuje napořád ten dojem který v něm třeba jen několik spisů a třeba jen jediný spis vyvolal. Není to o zapamátování si formulek, ale je to zapamatování si všeho toho co s knihou takového charakteru vyklíčí.
Doporučuji nic od něj nečíct rychle,ani v přetažení. A brát text takový jaký je a ne jaký by měl v našem 21.století být:)
Pro mě nezapomenutelné čtení, na které rád vzpomínám. Zajímavé hlavně jako zprostředkování křesťanského postoje ke světu. Moment, kdy se poutník vrací do komory srdce svého je pro mě prostě silný. Bojím se, že překlady a modernizování jazyka by knize mohlo hodně ubrat. Měl jsem v ruce vydání z roku 1941 z z Evropského literárního klubu a byl jsem maximálně spokojený.
Komenský nepředběhl tímto dílem dobu, jenom pospsal jak to na světě chodí. Obě části knihy do sebe zapadají. Nedá se to hodnotit zvlášť jako dvě díla, je to prostě dílo jedno a je celé skvělé, zábavné, poučné. Staročetina k to mu také sedí parádně. U některých ,,hlášek'' jsem se opravdu musel smát.
U této knihy jsem si ověřila, jak užitečné jsou komentáře na tomto serveru. Pomohly mi pochopit hned ze začátku podstatu knížky. Přečíst si knihu od Jana Ámose Komenského mě napadlo až po vyslechnutí několika rozhovorů s Alfredem Strejčkem, ve kterých našeho učence velebil - měl pravdu! Jsem opravdu ráda, že se můžeme pyšnit takovým filozofem a pedagogem.
Opravdu mistrovsky dokázal vystihnout problémy nejen své doby, ale i té naší a vlastně všech ostatních dob.
Jako velice trefný popis shledávám návštěvu poutníka u historiků, kteří se koukali na minulost různě zahnutými kukátky a každý tedy viděl historii úplně jinak. Zjistil, že není jenom jedna verze historie, ale záleží na tom, kdo jí vykládá. To má i podobnost s Orwelovým 1984, kde bylo celé oddělení na neustálé přepisování historie.
Také se mi moc líbilo, jak k hradu úspěchu vedlo plno cest. Hlavní cesta "Ctnost" byla ovšem zarostlá trny a nedalo se skrz ní skoro projít. Daleko průchodnější byly ostatní cesty "násilí", "patolízalství" a další....Všichni se také chtěli dostat na hrad "Fortuny", ale museli čekat, až je vyzvedne pomocnice Fortuny "Náhoda", vybírala je bez ohledu na to jak se snažili, kolikrát vybrala ty, který si to vůbec nezasloužili... a tak dále a tak dále.....
Líbil se mi i závěr, kde popisuje důvod svého kladného vztahu k náboženství. Pro mě jako pro ateistu je toto vysvětlení přinosné.
Myslím, že je to typ knihy, kterou by měl člověk číst až v dospělosti. Také k pochopení alegorií je zapotřebí dalších znalostí z filozofie, historie a života celkově.
Štítky knihy
křesťanství alegorie duchovní literatura útěcha rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 1955 |  Labyrint světa a ráj srdce |
| 1972 |  Informatorium školy mateřské |
| 2007 | Obecná porada o nápravě věcí lidských |
| 1930 | Listové do nebe |
| 1942 | Orbis sensualium pictus |
Nečekala jsem, že to bude až tak dobré. Jelikož jsem četla novější překlad v moderním jazyce, četlo se mi to krásně a během putování jsem se opravdu bavila. Zároveň jsem si v průběhu popisování marnosti světského života uvědomovala, že to, co poutník viděl, je bohužel pravda a vztahuje se to na každého z nás.