Labyrint světa a ráj srdce

02.06.2021

Kniha napsaná jednou z největších osobností naší historie, jejíž osud byl v podstatě dosti trpký a smutný.
Komenský tento příběh sepsal velmi mladý, ale již tehdy dokázal odhalit zbytečnost a marnivost okolního světa a samotné společnosti. Jeho vtělením je zde poutník, který postupně poznává, že jediná smysluplná věc v životě je víra.
Dnes možná pro mnoho čtenářů něco komplikovaného, ale pro mě určitě skvělá kniha, která odhaluje marnivost i dnešního světa. Mnoho věcí se totiž za těch 400 let v podstatě nezměnilo.

rada bych tuto knihu ohodnotila kladne, ale v deji jsem se bohuzel ztracela, nejake pasaze jsem nechapala, snazila jsem se preskakovat delsi odstavce a po kazde kapitole jsem premyslela o cem vlastne byla a proc stale pokracuji ve cteni... myslenkove autor uvazoval hodne detailne a fantaziroval, na muj vkus mozna az moc, kniha se mi bohuzel cetla spatne. dostala jsem ji zadanou od profesorky k maturite (potom jsme z toho museli samozrejme psat test, takze nebylo moc na vyber). sama bych si tuto knihu asi nikdy neprecetla a nevim, jestli se k ni nekdy vratim.
hodnotim 2/5

21.03.2021

Kniha se mi velmi líbila. Mou nejoblíbenější je kapitola o manželství, jak se vybírá partner, jak to v manželství chodí a co se stane když je smrt rozdělí. Naučil jsem se tam pro manželství mnoho důležitých obratů, například, že se manželé pěsťují a knytlují tj. mlátí se pěstmi a kyji.

09.03.2021

Knihu jsem cetla v e-verzi (ktetou tady nedava databaze na vyber nebo jsem se prehledla), ale pokud tohle bylo zpracovani v jazyce 21.stoleti, tak teda nevim. Prvni tretina knihy mi prisla zajimava a od pulky jsem se vylozene nudila a musela se v textu vracet, abych vubec pochopila o cem kniha je. Nekdy jsem dokonce cetla aniz bych vedela o cem. Jsem rada, ze mam tech 281 stran v e-knize za sebou a muzu si ji odskrtnout. Byla to drina, uff!

Na začátek předesílám několik věcí.
Zaprvé, že jsem četl překlad 21. století. Překlad byl vydařený a jsem jen rád, že se klasiky přepisují do moderního jazyka. Nebohým středoškolákům tak bude povinná četba jistě alespoň trochu ulehčena.
Zadruhé píšu z pozice věřícího člověka. Přestože ale jsem, řekl bych, hluboce věřící, nevyhne se u mě Labyrint světa a ráj srdce kritice, možná dokonce právě kvůli oné náboženskosti, ale na to dojde.
Myslím, že je dobře, že je Labyrint povinnou četbou na středních školách a gymnáziích. Přecijen je to světoznámá klasika a klenot české literatury. Jen bych možná dílo díky jeho hloubce a horám všemožných myšlenek adresoval trochu starším ročníkům, které možná už také některé tyto myšlenky přežvykují.

PRVNÍ ČÁST: Labyrint světa
Labyrint světa má svou neopakovatelnou atmosféru barokní temnoty a černohnědého pocitu rzi a rozpadlých pomíjivostí. Velmi se k němu hodí Ebenovo stejnojmenné varhanní opus magnum. Kniha je v podstatě na dobový (i součastný) svět aplikovaná biblická kniha Kazatel s křesťanským východiskem. Pokud kdo nemá čas nebo náladu na Labyrint světa, bohatě postačí hebrejský buddhista, jehož mantrou je neustálé - byť duchaplné - hořekování nad marností a pomíjivostí světa. Labyrint světa (tedy první část knihy) je podrobné zkoumání všech tváří světa, které Komenský shledává nedostatečnými. Tady ale je hned první problém. Filuta Komenský nemluví o světě coby o Univerzu neboli Přírodě, ale veze se na vlně křesťanského pojetí "světa", kterého, stejně jako Evangelium podle Jana, redukuje pouze na jeho lidskou či společenskou dimenzi. "Svět" není zdánlivě (a bůhvíjestli) nekonečný Kosmos, plný mystérií a podivuhodných Božích činů, ale v podstatě jen lidská společnost a jednotlivcova cesta oním vnějším proudem lidských životů, názorů a rozličných cest. Coby cesta životem je dílo neobvykle silné, hlavně díky tomu, že sám Komenský ví o čem mluví: před sepsáním díla mu zemřela manželka a on, coby vyhnanec sleduje počátky třicetileté války, kdy se křesťané, sůl země a světlo světa, navzájem vraždí naoko kvůli víře, zatímco reálně jako vždy kvůli moci (vždyť i stavovské povstání byla v podstatě jen touha Českých mocipánů svrhnout Rakouské mocipány a dosadit svoje vlastní - Chudák Fridrich Falcký).
Bohužel je Poutník sám docela iritující. Slovy jeho průvodců (tedy autorových všetečných a mámivých daimonských myšlenek) je rozmazlené princátko, kterému nic není dobré. Nic se mu nelíbí, ale o všechno se jen otře a nestojí mu za tu námahu se do něčeho opravdu ponořit. Někdy je to pochopitelné, jindy ne. Nejvýrazněji je to vidět v uličkách učených a zbožných. Poutník, očividně hledaje něco věčného a trvajícího bez delšího rozmyslu shodí ze stolu dvě povolání, která jsou vysloveně smysl-hledající a smysl-nalézající, tedy filosofové a zbožní. Z pozice povrchnosti je vidět jen povrchnost. A jeho povrchnost v hledání se mu nakonec samozřejmě vymstí, protože měl své spásné křesťanství přímo před očima a kdyby opravdu pohlédnul za tu oponu, kam chodili ti "praví" křesťané, ušetřil by si čas i námahu (otázka ovšem, jestli je v životě opravdu tak snadné "pohlédnout za závěs", aniž bych si nesáhl na dno). Stejně je jeho nepochopení a snad i předsudek vidět v uličce filosofů. Popisuje filosofy, jak "tu Bión tiše seděl, Pýthagorás mlčel, Sókrates všem říkal, že nic neví..." a spíše si všímá toho obecného chaosu mnohosti filosofických nauk, aniž by se zajímal *proč* vlastně Pýthagorás mlčí. Možná by pak pochopil, že moudrost moudrých má svoje důvody, které jsou mnohdy hlubší a cennější, než zbožnost mnoha křesťanů. Možná je to karikatura, spíše se mi to ale zdá jako svévolná karikatura. Jindy se projevuje také neznalost, což je vidět hlavně v popisu judaismu a islámu. Doteď netuším, co má znamenat Komenského judaismus, jehož posvátné spisy připomínají spíše středověké bestiáře. S islámem je to o coul lepší, i když také netuším, kde se vzal popis Mohamedova náboženství coby stromu obráceného kořeny vzhůru a Mohameda samotného jako krtka. K islámu je Komenský o něco vstřícnější, hlavně pak ve svých pozdních letech, kdy vnímá jako pozitivní válku Osmanů proti zlým katolickým Habsburkům.
Nicméně jsem schopný Komenskému mnohé prominout díky duchu Labyrintu. Píše z pohledu duše, která touží po věčném, nepomíjivém a trvajícím a to přes všechny hodnoty světa nenachází, byť se snaží sebevíc. Tím se Poutník staví po bok oněch filosofů a zbožných. Skvěle také popisuje "mechaniky" lidských tužeb. My víme, že stejně budeme nakonec toužit jen po hradu Fortuny a po ničem jiném. Vidíme tu marnost nad marnost, ale nemůžeme si pomoct. Proto má Labyrint tak temnou a fatalistickou, mně sympatickou, atmosféru. Je to duch západního křesťanství, který spolu s Pavlem a Augustinem říká: "dělám to, co nechci a co chci, to nedělám, už ze své přirozenosti jsem pokřivený". Právě ale tento Augustinovsky laděný duch zároveň dílu ubírá. V druhé části knihy a v tom, co jí předcházelo jsem si připadal, jako bych četl Augustinova Vyznání. A abych parafrázoval Zdeňka Kratochvíla: "Augustin svými mindráky poškodil Západ ještě víc, než svou ignorancí k přírodě". A podobné mindráky a východiska jako u Augustina nacházíme i v Ráji srdce.

DRUHÁ ČÁST: Ráj srdce
Cesta labyrintem dochází svého konce a Poutník se dostává do Milána.. pardon, do hradu Moudrosti, kde nakonec znechucený světskou zkažeností a povrchností propadne zoufalosti. Když se už v slzyplném rozhořčení a poraženosti rozhodne prozkoumat to poslední, co ještě zbývá, temnotu smrti, uslyší skrze ni tichý hlas, který opakuje: Tolle, lege. Vezmi, čti. Otevře tedy Písmo Svaté na náhodné straně a zrovna se otevře Pavlův list Římanům (13:13), který říká: "Žijme poctivě jako ve dne: ne v obžerství a opilství, ne zhýrale a nestydatě, ne ve svárech a závisti". Najednou se obrací a stává se z něho pravý křesťan, odvrací se od světa a nachází ráj v křesťansko-novoplatonské niternosti.. Teď jsem popisoval Augustinova Vyznání. S jediným rozdílem: kromě slov "Vezmi, čti" slyší Komenského Poutník "Navrať se, navrať se odkud jsi přišel". Ráj je jakési duchovní místo, protestantsky neviditelná církev. Kde je taková církev a kde jsou takoví křesťané nevím, důležitější ale spíše je, že je to církev právě neviditelná. Její součástí jsou všichni věrní od začátku věků, ať už jsou v té či oné denominaci. Tady následuje Komenský ducha doby. V tom následuje německou mystiku (Eckhart, theologia deutsch, Weigel, Böhme) která nakonec vyústila také v reformaci. Navíc snad jen blbec nebo fanatik může hledět na třicetiletou válku a tvrdit, že jedna ze stran má "věčnou Pravdu" na své straně.
Nakonec je ale Ráj obecně neurčitým nemastným neslaným tisíckrát omílaným křesťanským nebem. Používá zde spíš jen biblické obrazy a proto Ráj vyznívá jako křesťanské klišé. To nemusí nutně ukazovat mělkost autora, může poukazovat na jeho pokoru před vyššími věcmi, ale ve výsledku tak činí Ráj nudným.
Knihu nehodnotím, zdá se mi to jako hodnotit Bibli. Můj osobní názor je něco mezi třemi až pěti hvězdičkami, podle toho, na jakou část knihy se koukám.

30.01.2021

Kniha byla dost složitá na čtení (díky za internet, kde si jeden může najít výklad zastaralých slov, staročeštinu a já nevím co ještě). Přesto jsem ráda, že jsem byla donucena ji k maturitě přelouskat a zpracovat, obsahově je to nadčasové dílo. Popis světa, lidských hříchů, povah... Zas tak moc se od dob Komenského nezměnilo.
Líbila se mi alegorie města a použitá symbolika.
Pokud vím, existuje i přepracovaná pro dnešní mládež.

30.01.2021

Tento filozoficko-náboženský traktát, jemuž ani 400 let od jeho vzniku obdivuhodně neubralo ničeho na aktuálnosti, považuji za stěžejní dílo české literatury. Předně chválím skvělý nápad převést dílo do současné češtiny a zpřístupnit ho tak většímu okruhu čtenářů, které by jinak jeho původní barokní jazyk, byť nádherně květnatý a bohatý, pro svou náročnost, kladenou na současného čtenáře, od čtení odrazoval. Satirická kritika soudobé společnosti, s níž je Komenského poutník konfrontován při procházení fiktivním městem (jako alegorickým labyrintem) za doprovodu dvou průvodců – Všezvěda Všudybuda a Mámení, je naprosto trefná a pasovala by stejně dobře na současnou dobu. Druhá část (Ráj srdce) vystihuje to, v čem nachází poutník (tedy Komenského alter ego) smysl a naději – víru, lásku a pokoru.

19.12.2020

I made it! ???? Nee, nebylo to tak hrozné. Vlastně jsem u toho ani moc netrpěla, jen mi trvalo, než jsem si zvykla na jazyk a vůbec tu celou alegorii. Ale má to hezkou útěšnou myšlenku. Sama sice asi spokojenosti nedocílím a smysl svého života nenajdu, ale i proto se mi líbí, když někdo nějaký najde. A je jedno, jakou má podobu a povahu.

11.12.2020

Túto knihu som čítal v pôvodnom znení, t.j. staročeštine. Po prvých stranách som mal chuť knihu niekam hodiť, no neurobil som to.
Možno už nežijeme v 17.storočí, nehovoríme starou češtinou, neveríme všetci úpenlivo v Boha ako jedinú spásu, no aj napriek tomu by som nepovažoval túto knihu za zastaralú.
V knihe sa totiž autor zamýšľa nad niečím úplne samozrejmým? a pritom tak komplikovaným - zmyslom nášho bytia, hľadanie uspokojenia, odpovedí...
Nadčasovosť diela nespočíva v tom, že by tam autor namiesto plachetníc vsunul nákladné lode, či namiesto konských povozov kamióny, ale v tom, že poukazuje na našu spoločnosť a jej myslenie/konanie, ktoré sa v podstate vôbec nezmenilo.
Autor nenarieka, autor poukazuje a hľadá, pýta sa a objavuje, darí sa mu krásne nazrieť skoro na všetko svetské s kritickým pohľadom, hoci je pravda, že občas možno kritika chýba.
Záver ma však tiež trochu sklamal, predpokladal som, že sa uberie týmto smerom, no dúfal som, že si to len myslím a Komenský ma prekvapí. Jemu vtedy "stačil" Boh, no dnešnej dobe už asi stačiť nebude, záleží však na tom, kde chceme nájsť svoj pokoj/odpovede.
Možno ma kniha až príliš uchvátila a nebol som schopný zhodnotiť ju objektívne, no za "blbost" by som ju určite neoznačil.
Záver? Ak sa nepýtate tak to nečítajte, bola by to pre Vás strata času.

22.11.2020

Už po několika prvních větách jsem si říkal, Pane Bože díky za buddhismus. A po pár stránkách mi došlo, že si z knihy nemám co vzít. Vůbec jsem nepochopil, co to má jako být. Rozhodně to nejhorší co jsem letos četl.
Silou vůle nedávám odpad, ikdyž bych moc chtěl. Ne proto, že bych se chtěl nějak mstít, ale protože to pro mě byla úplná ztráta času. Dnes je to zoufale zastaralé. Má to hodnotu už jen jako historický dokument.
Za to samozřejmě Komenský nemůže. Neměl dnešní znalosti a vůbec nemohl vědět, kam se jednou civilizace posune. Nejvíc cenné je uvědomění, jak se vůči Komenského době máme neuvěřitelně dobře.
Život je utrpení. Jen nechápu proč o tom číst 200 stran. (Počet odpovídá mému vydání s mnoha obrázky.) Posledních 60 stran byla dobová reklama na křesťanství. Selhává to jako příběh i jako duchovní literatura.
Téměř to nemá děj. Poutník vidí, že pomíjivosti se nedá utéct. Doporučit se to dá asi jen křesťanům. Já si křesťanství a jeho historické úlohy vážím, ale věřit na nesmrtelného židovského tesaře nedokážu. Paradigma se příliš změnilo a dnes máme na výběr spoustu jiných duchovních směrů nebo vědeckých poznatků.
Úprava knihy je moc hezká. Přiměřeně velká písmena, koláže na celou stranu, kvalitní papír, pevná vazba. Jako dárek perfektní. Také jsem to tak dostal. Hodně mě potěšil výborný překlad do moderní češtiny. Tím ale pozitiva končí.
Na mě jsou koláže příliš zmatené. Vždy jsem je zkoumal a nechal na sebe působit. Můj autistický mozek si s nimi nevěděl rady. Na druhou stranu tomu dávají jakousi ponurou a temnou náladu. Cílové skupině se možná budou líbit.
Hodnotím to tak špatně, protože to bylo nečitelné už od začátku. Obávám se, že díky tomu si nějaké poučení odnese málokdo. Pokud si v podání naopak někdo libuje, tak to bude vnímat absolutně jinak.
S cílovou skupinou jsem se minul tak o 150 let. Komentář jsem psal přes 5 hodin. Obrovské rozčarování. 25%

30.09.2020

Asi je pro mě ta časová propast nepřekonatelná, jazyk krkolomný a náboženské rozjímání únavné; sečteno podrženo, posledních 20 stran jsem jednoduše vzdal... už i tak jsem nad tím strávil až moc času.

22.09.2020

Nadčasový vhled do fungování lidské společnosti i když někdy až příliš vyhraněný a nahlížený z jedné perspektivy. Jelikož kontinuálně čtu kralickou bibli, tak jsem se chystal na toto dílo v původním jazyku, ale známý mi donesl tuto současnou jazykovou mutaci, která se (zdá se) povedla a našla si i nové čtenáře.

19.08.2020

Přiznávám se, že jsem nebyla schopná přečíst Labyrint, dokud jsem nenarazila na jazykovou úpravu Tomáše Makovičky z roku 2013. Knihu jsem vlastně nečetla, ale studovala, abych našla způsob, jak Komenského přiblížit dnešním dětem. Fascinuje mě, jak je tento obraz společnosti stále aktuální. (Když měl Komenský z nepravostí a špatností v 17. století takový pocit, co by asi psal dnes?). A cesta co s tím, kterou nabízí Komenský je také geniální - navrátit se, odkud jsme vyšli, do domu svého srdce, tam se zavřít a rozhlédnout se. Zjistit, co je v mém srdci - kdo vlastně jsem, poznat sebe sama. Komenský, jakožto hluboce věřící člověk zde nalézá Boha a ten mu pomůže nejdříve zlepšit sebe samého a takto dobrý pak může opět vyjít ven a zlepšovat společnost svým vlastním dobrým chováním a příkladem. To je geniální psychoterapie, ne? Každý najdeme ve svém srdci něco trochu jiného, ale každý v něm můžeme najít pomoc (i když ji třeba nepojmenujeme "Bůh").

05.06.2020

Tohle je za mě velké ne. Následující text může obsahovat nějaký spoiler, ačkoli si nejsem jistá, co zde jde vyzradit. Můj názor se bude jevit jako ignorantský a povýšený, pokud to někomu vadí, s radostí ignorujte.

Kniha se mi nelíbila. Nápad jako takový mi přišel zajímavý, ale nedokážu se přenést přes neustálé povyšování se nad vše, s čím autor nesouhlasil. Viděla jsem zde totiž často rozdíl mezi kritikou systému, a tvrzením, že jsem morálně lepší, protože mám jiné zásady.

Mým dalším problém byl způsob převádění viny na někoho jiného, např. Člověka pokoušel a svedl ďábel, Šalamoun je oklamán a sveden atd. Znovu, myslím si, že člověk za své činy nese plnou zodpovědnost. Neudělalo to ono, ani nikdo jiný, ale vždy on sám.

Knihu bych tak nikomu nedoporučila. Ačkoli věřím, že ve své době mohla být důležitá a aktuální, a některé myšlenky v ní stále takové jsou, podle mého její čas už prostě přešel.

Je mi nemilé hodnotit tuto knihu v zásadě záporně, bohužel však nemám na výběr. Je jisté, že toho času byl Labyrint světa a ráj srdce nejdůležitější českou knihou, hned vedle Bible Kralické, v dnešní době to už ale opravdu není ono…

Češi jsou považování za jeden z nejvíce ateistických národů na světě. To je ale nesprávná interpretace statistiky. Jsme národ, který se podivuhodně málo zařazuje do církevních struktur. Ale ateisté? Ne. Těch pravých ateistů (mezi které se počítám), znám velice málo. Lidé dnes věří v neuvěřitelné množství esoterických, astrologických a jiných nesmyslů. Ve zvěrokruhy, aury, vlastně i anděly, kteří většinou pocházejí s křesťanství, židovských textů, či islámu. Ale Bůh? Ne. Karma ano, jakási Síla, ano. Ale nikdo se nechce řadit do církve.

Problém tohoto textu je tedy jeho přílišná inklinace (a kdo by se divil?) ke křesťanství, sic jinak vedenému, však stále křesťanství. Je zde příliš mnoho dialogů, které nám dávají jakousi rigorózní podobu víry, a to dnešní čtenář nesnese. Protože dnes je k víře třeba svoboda.

Jak jsem již řekl, já nejsem věřící člověk. Mně vadí to, že Komenský, stejně jako většina lidí té doby, ve všem vidí Boha a vše na Bohu záleží a Bůh tohle a Bůh tamto… Ten strach ze samostatnosti a z opuštěnosti je mi dnes prostě proti srsti. Ale to byl problém hlavně druhé poloviny knihy.

V první polovině mi hrozně vadil náš drahý Poutník. Tak rýpavého, nepříjemného a vybíravého člověka bych zaškrtil, kdybych měl tu smůlu, že bych ho potkal. Každý dokáže najít spousty chyb v čemkoliv. (To je ostatně to, co dělám ve svých komentářích.) Je ovšem neuvěřitelně hloupé ignorovat to pěkné, což bohužel Komenský často dělal.

Kniha je psaná příjemně, svižně se čte, obsahuje spousty krásných myšlenek a alegorií (ať říkám co chci, je to stejně ji zajímavý teologický monolog), můžete na ní myslet dlouhé dny a týdny a neustále ji probírat z jiných úhlů a to je úžasné. Opravdu se jedná o hodnotnou knihu, to nelze popírat, stejně tak, jako nelze popírat to, že Komenský byl neuvěřitelně inteligentní a moudrý muž, ale kniha prostě není pro moderního čtenáře. Nebo alespoň není pro mne. Je mi to líto, ale upřímně mě to nepřekvapilo.

01.05.2020

Další klasika kterou jsem se rozhodl dohnat. Dojmy jsou rozporuplné. Jednak je nutné se připravit na to, že jde o knihu starou přes tři století, takže je jasné, že jazyk i struktura vyprávění je úplně někde jinde než jsme zvyklí. To ale nevidím jako problém, naopak to považuji za zajímavé. Náhlednout trochu do života a hlavy někomu kdo žil před dávnými časy. Problém vidím spíše v tom, že ačkoliv kniha začne jako docela zajímavá satira/kritika/podobenství lidského pachtění se za něčím tak se v poslední třetině překlopí do docela tvrdé křesťanské "propagandy"a hravý příběh o poutníkovi kterému není nic dobré je ta tam. Ano, náboženství hrálo v životě tehdejších lidí obrovskou roli ale celý příběh se tedy poté dá shrnout jednou větou - Všechno v životě stojí za prd, jediné důležité je absolutní víra v Boha a od narození se prakticky jen promodlit ke smrti, vlastně v nejlepším případě umřít hned při porodu protože pak poputujete do nebe jako nezkažená čistá duše. Super, tomu říkám motivace do života:-) Pár přirovnání je tam trefných a nadčasových, jinak se ale o dílo které by mě nějak výrazněji oslovilo bohužel nejedná.

20.04.2020

Můj splacený dluh odbyté školní četbě. A ten dluh vlastně ani nevznikl: dítě nerozluští tento archaický jazyk a nepochopí do důsledku tuto monumentální alegorii. Je poučné zjistit, že to naše lidské plémě i po 389 letech bloudí v tom samém labyrintu, jak jej J. A. K. barvitě popsal. A je osvobozující zjistit, že očištění od špíny toho světa je stále možné hledat v pokoře, lásce a neochvějnych morálních hodnotách. A to zjištění (s jistým nadhledem) činí z této Komenského knihy nadčasové a transkuturní literární a filozofické dílo.

27.03.2020

Dílo jak nadčasové, tak hluboce a bytostně barokní. Barokní je naturalismus, s nímž autor popisuje svoje tělesné děje, dynamismus (bouře na moři), vyhrocené antinomie (světla a tmy, světa a ráje) i konfesionálně univerzální motivy marnosti nad marnost či memento mori. A také citová vzrušenost, která se vybíjí častými zvoláními. Nadčasové je všechno ostatní.
Komenský dovedl být intimně osobní a zároveň poskytnout celým generacím vyznání jejich vlastních pocitů. Rýsují se tu autorovy osobní vlastnosti a víry: pacifismus, citlivost a nekonkrétní, intuitivní nelibost vůči „pohanům" stejně jako tolerance, kvietismus či tragický pesimismus, jímž se Labyrint tolik liší od Erasmovy Chvály Bláznivosti, psané lehčím perem a s veselejší myslí.

První polovina těchto svérázných duchovních pamětí, Labyrint světa, je přístupnější a čte se svižněji. Pamatuji si, že jsem jí byla jako uhranutá: tak svěží, tak aktuální, že promlouvala přímo ke čtenáři. Těžiště tkví ale ve druhé polovině, myšlenkově závažnější a hutnější. Ráj srdce je také jazykově bohatší, má větší výrazovou sílu a autor píše ještě umněji, patrně proto, že se tu konečně přibližuje k bohu. Vrchol vidím ve XXXVI. kapitole (Poutník z světa utéci chce).

[Původně jsem nechtěla tento komentář psát, jelikož uplynulo pět let od doby, kdy jsem knihu četla. Když ale vidím komentáře zdejších maturantů, mám nutkání popsat přesně opačnou čtenářskou zkušenost. Začetla jsem se do Labyrintu ve III. ročníku SŠ pro vlastní potěšení a nadchnul mě tolik, že jsem se musela přinutit, abych ho zavřela a šla spát. Druhý den ve škole jsem dostala vynadáno, že čtu Komenského pod lavicí, a byl mi konfiskován. ...České školství je nejspíš ztraceno. :D]