Ladič
Anna Vovsová
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/345442/bmid_ladic-yz2-345442.jpg
4
147
147
Píše se rok 2001. Ivan přijíždí z emigrace do Čech. Ne však aby se vrátil, na to už v Novém světě příliš zakořenil, ale aby překvapil svou matku a ve starém bytě, který si pronajme, oslavil její osmdesátiny. Ivan povolá Ludvíka, aby naladil matce klavír, jako to dělával kdysi. Vyhledá svou dětskou lásku Alici a oba chvíli předstírají, že je možné vrátit čas. Minulost ale nejde zkopírovat a přesadit do současnosti. Stejně jako ji nelze vytěsnit, škrtnout, utéct před ní na druhý konec světa nebo kamsi hluboko do svého nitra.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Výběrem tématu, spletitostí příběhu i stylem vyprávění mi tato kniha připomněla některé z knih Aleny Mornštajnové. Pro mě byl hlavní rozdíl asi v tom, že postavy vykreslené v knize "Ladič" byly sice realistické, ale na můj vkus přesto až příliš "ujeté" a bohužel žádná mi nebyla až tak sympatická, abych jí mohla fandit.
Ludvík byl svojí urputnou snahou zalíbit se mladé Máše spíše politováníhodný, Ivanova matka Zora naprosto příšerná, Alicina matka Hana mně svojí snahou o každého pečovat lezla na nervy (jedna věc je pomoc nabídnout, jiná vnucovat ji, Hana je typ člověka, na které mám ve zvyku se utrhovat, protože nesnesu, aby ke mě někdo vzhlížel jako k nějakému božstvu – asi tak jako Hana k Slávkovi, než to na něj prasklo... ano, Slávek byl na seznamu, ale Hana byla pitomá, jestli byla někdy schopna věřit tomu, že její muž je anděl bez jediné poskvrnky)... Zpočátku se zdálo, že alespoň Ivan a Alice by mohli překonat bolesti minulosti, ale nakonec i oni to vše táhnou s sebou dál... Člověk má pocit, že by možná stačilo jen málo, aby životy nebyly tak docela promarněny... vždyť nikdo není bez viny, nikdo není dokonalý a někdy viník skutečný či domnělý trpí stejně, ne-li více, než ten, jemuž bylo ublíženo. Možná by stačilo nalít si čistého vína – jenže to tady není, hraje se tu na schovávanou. Ano, asi je to v životě takto běžnější. Po dětech se chce, aby mluvily pravdu, ale dospělí to už neumí...
Knížku jsem si ráda přečetla, ale pošlu ji dál. Potřebuju občas postavy, které mě inspirují, které i v těžké situaci dovedou projevit alespoň elementární odvahu a udělat správnou věc – protože chtějí, ne proto, že je k tomu někdo tlačí. A taková postava tu hrozně chybí.
Upřímně, po tom, co jsem viděla, kolik % má zde tato kniha, jsem litovala její koupě....
Ale po přečtení nelituji. Líbí se mi formou ,jakou je kniha napsána a i děj. Určitě doporučuji, je to oddychovka a je z Prahy :-)
Pokud se proviníte až tak, že vědomě skrečnete bližního svého na jeho vysněné cestě a máte kouska svědomí v těle, je vám váš vlastní život trestem, ať se máte sebelíp. A to ani nevíte o tom, jak a komu dalšímu to také udělalo ze života peklo. O tom ten příběh je. O vině a trestu.
Tak vložit komentář k této knize je celkem těžké.
Téma moc dobré, ale zvláštně zpracované. Místy napínavé, nečekané, místy zdlouhavé, unylé.
Určitě k zamyšlení, jaká ta naše minulost byla. Určitou vleklostí jsem ani neočekávala konec takový, jaký byl.
Pro mě napsané prostě jinak, než by mi sedělo.
Zajímavé, zajímavé. Z knih, které vyhrály Literární cenu Knižního klubu a které jsem doposud přečetla, je tahle dle mého názoru jedna z těch lepších. Ale přesto mi k srdce nikterak nepřirostla.
Příběh je vyprávěn velmi pěkně. Líbí se mi, jak jej autorka napsala, jaká volila slova. Mně osobně ale chyběly třeba metafory, něco, co by textu ještě přidalo na "vznešenosti". Myslím, že by to text mohlo posunout zase o "level" výš.
Ohledně děje - šlo to. Měla jsem pocit, že nejzajímavější to začalo to být těsně před koncem. Do té doby se tam toho moc nedělo. Ale to vůbec nevadí, poněvadž kniha je vystavěna zejména na postavách. Sice bylo až úchylné, jak se všichni motají kolem klavíru, ale jejich charaktery mě zaujaly. Jsem toho názoru, že byly vykresleny dobře. (I když Ludvík se na konci choval podivně...)
Zarazila mě tu ovšem jedna nesrovnalost. Na jedné straně se píše, že Hana spala jako na vodě (na přesnou formulaci si nevzpomínám) a o cca dva odstavce dál spala tvrdě, takže neslyšela přicházet svou dceru. Ale to je jen taková drobnůstka.
Konec knihy: vše přirozeně vyplynulo, ale stejně mám takový pocit, jako bych byla o něco ošizena.
Do paměti se mi kniha asi nevryje, byť všechna ta témata, kterých se tu paní Vovsová dotkla, mě oslovila. Ale i tak nelituji, že jsem po knize sáhla a strávila s ní několik příjemných dní.
Mě se to docela líbilo ,první kniha od autorky co jsem četla... A dobrý ,i když musím přiznat že posledních pár stran už mě moc nebavilo.
Minulost zasahující do přítomnosti a vlastně i do budoucnosti. Minulost, kde špatná rozhodnutí, udavačství a prázdné city zasahují do osudu více rodin. Zajímavá kniha, která mě se četla dobře.
Je velká škoda, že si autorka více nepohrála s členěním textu, přidávám se ke čtenářům, kterým by k lepší orientaci v postavách i příběhu vyhovovalo členění do kapitol. Zpočátku mi dělalo problém se vyznat v jednotlivých hrdinech, nevím proč se mi zdálo, že je tam postav (či dvojic) mnohem víc. Jinak knize formálně není co vytknout. Příběh zato je naprosto bezchybný. Stokrát ztvárněné téma o vině, trestu, udávání, emigraci i návratu se povedlo na jedničku. Tragický rozpor postav i okolností jen dokládá dobu, kterou jsem naštěstí nezažila.
Udivuje mě, jak slabé hodnocení tato kniha má (například oproti jiným českým autorkám). Pro mě je to mistrovské dílo. Byl to velice krátký exkurz do života pár absolutně bezvýznamných obyčejných postav. Jazyková a stylistická stránka byla netradiční - přeci jen mi trošku chyběly jednotlivé kapitoly. Tím, že text byl spíš takovým kulometem mi ty pauzy trošku chyběly. Ale jinak jazyk a popisná stránka byla skvělá. Barvité, s vhodnými výrazy. K dějové linii bych ráda napsala, že pro mě byly charaktery postav naopak velmi hluboké. Neviděla jsem v tom jen ten námět, že není možné navázat tam, kde jste před 50 lety skončili. Naopak to na mě působilo, že to jde právě moc dobře. Uzavřený děj ale správně otevřený konec. Ale souhlasím, že to byla náročná četba, nebyla to moc oddychovka. Ale stojí to za to.
Pro mě jedna z těch povedenějších knih české literatury.
Nejednoznačný dojem. První polovina přiváděla na scénu řadu postav bez ukotvení a bez nějaké spojitosti, mátly mě, nemohla jsem se začíst. Druhá půlka lepší, když už bylo zřejmější, o co jednotlivým postavám jde, co a proč řeší. Téma návratu z emigrace s vírou, že se dá prostě pokračovat, kde se před deseti, dvaceti lety skončilo. A téma viny za spolupráci s StB. Žádné velké nadšení ve mně ale kniha nevzbudila.
Udání, špatné svědomí, zničující pocit viny a zasloužený trest.... celou knihou se nesou tato témata, ale nejsou vidět na první pohled, ale jaksi až v druhém plánu, když pochopíte vnitřní svět a psychiku jednotlivých postav... Prvotním tématem knihy je emigrace, útěky a návraty, ať už z republiky za doby totality nebo návraty v čase, zpět do minulosti .... je to těžká kniha, velmi úsporná svým stylem a určitě není pro většinového čtenáře... Chvílemi hlavně ze začátku těžká orientace v postavách, sepsala jsem si "tahák" - Ludvík ladič + Bela Vajnerovi, Slávek + Hana Masákovi s dcerou Alicí a Zora a syn Ivan emigranti a pak už to bylo v cajku :-) Celkově bych knihu hodnotila 4 hvězdičkami, je to takový lepší průměr .. :-)
Kniha má naprosto " nijakou " obálku, ba nebál bych se říci trapnou. Anotace je nic neříkající docela zavádějící, no hrůza. Nevím proč mne tohle neodradilo, ale bylo to jen dobře.
Protože uvnitř se nacházelo naprosto SKVĚLÉ, řek bych mistrovské, dílo.
Autorka nám dala možnost spatřit neviditelné a to velice důležité vnitřní děje postav. Díky nim jsme zjistili jak rozdílný je vnější pohled na člověka a co soudíme poté ,když se dozvíme co člověk prožíval a jak se k němu zachovali druzí , respektive OSUD.
Musím říct , že je to jedna z nejpovedenějších knih co jsem zatím četl.
Opravdu zřejmě není pro každého a osloví jen vyspělé čtenáře, jak lze soudit podle zdejších ohlasů. Je to svým způsobem škoda , ale na její kvalitě to stejně nic nemění.
Za mne VŘELÉ DOPORUČENÍ všem opravdovým čtenářům Knižního klubu.
No nevím. Ze začátku to vypadalo docela slibně, celkový dojem ale takový nijaký. Nepřipadalo mi, že by kniha čímkoli vynikala nebo zaujala, za pár dní nevíte, že jste ji četli. Alespoň to neskončilo klasickým happyendem.
Příběh se mi líbil, proplétající děj tak akorát, reálné postavy..a rozuzlení až na závěr...vyrovnání se s minulostí je pro někoho úplně bezproblémové, jiní to prostě nedají a už nejsou schopni dál fungovat...doporučuji:-)
Knížka, která je napsaná pěkným jazykem. Prolíná se v ní současnost a vzpomínky na 50. léta. Z knihy mi zůstala v hlavě věta, která ji v podstatě vystihuje: minulost člověka stejně dostihne (volná parafráze). Je tu předestřeno nepochopení mezi lidmi, kteří emigrovali a po mnoha letech v exilu se vracejí a těch, kteří tu prožili celou éru socialismu se všemi jejími aspekty včetně udavačství a uvěznění.
Já nevím, asi jsem čekala trochu víc. Příběh mě nebavil, musela jsem se do čtení nutit a možná proto jsem se ztrácela v postavách. Nakonec dočteno, ale s vypětím všech sil.
Kniha o vině a trestu v různých podobách. Zajímavý příběh ze života. V ději se prolínají dvě časové roviny. Padesátá léta a současnost. Žádná z hlavních postav není nijak zvlášť sympatická a tím mi připadají o to víc reální. Mě příběh zaujal.
Štítky knihy
česká literatura 20.-21. století mezilidské vztahy vystěhovalci, emigranti udavačství klavír, piano rok 2001 prolínání minulosti a současnostiAutorovy další knížky
| 2017 |  Ladič |
| 2004 | Josef a Ly |
| 2020 |  Zvířata a detektivové |
Několik lidských příběhů se podařilo sehrát, aniž by výsledná skladba trpěla příliš falešnými tóny. Navíc se jedná i o knihu poučnou, neb přináší ženám a dívkám skvělou radu, jak se zbavit kocoura opelichaného pomocí dědečka z Mukačeva.