Tabule osudů
M. M. Chen (p) , Joe Benitez (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/379933/bmid_lady-mechanika-tabule-osudu-XEP-379933.jpg
4
93
93
Lady Mechanika série
< 2. díl >
Lady Mechanika řeší nový případ, který ji zavede až do srdce černého kontinentu, do Afriky. Právě tam se vypravila vědecká expedice hledat ztracené město sumerského boha Enkiho, ve kterém se má podle bájí nalézat Tabule osudu. Artefakt, který jeho držiteli přinese vládu nad světem, zbraň hromadného ničení, která nesmí za žádných okolností padnout do nepovolaných rukou. A právě to se v dobrodružství, které je ještě daleko zábavnější než první příběh, stane. Lady Mechanika se musí popasovat s řádem rosenkruciánů, yettim, zlotřilými nelidskými vojáky, otrokáři, beduínkami a s nosorožcem. Lady Mechanika je zpět a na jejích fantasticky tvarovaných bedrech spočívá osud celého lidstva věku páry!... celý text
Literatura světová Komiksy
Vydáno: 2018 , ArgoOriginální název:
The Tablet of Destinies, 2016
více info...
Přidat komentář
Trošku zamrzí že dvojka nenavazuje na jedničku a to ani kratičkou zmínkou. Zatím co intro v němž se zúčastníme jedné lovecké výpravy ve Švýcarských Alpách nám ukazuje že si i Lady Mechanika musí na živobytí nějak vydělávat, hlavní příběh je ryzí dobrodružnou jízdou ve stylu Indiana Jonese. Zavede nás do nitra černého kontinentu a je to cesta plná nebezpečí a soubojů. Navíc jde nejen o záchranu hrdinčiny adoptivní neteře, ale především světa. Co bych příběhu vytkl je především holčička Winifred, která se chová až příliš dospěle a rozumně. A také to, že jedna z hlavních záporaček prostě bez jediného vysvětlení zmizí. Naopak jako plus vidím pestrou sbírku atraktivních prostředí a postav v nich žijících. Pouštní kmeny, kmen válečnic, tajné spolky. Prostě paráda. Samozřejmě i tady toho nebyla spousta dořešena a vysvětlena. ale já se obávám, že to už je takový Benitezův nešvar kterého se asi nikdy nezbaví. Kresbě nemám co vytknout.
Opět parádní kresba, ale.. příběh z trochu jiného soudku?
Trošku mě mrzí, že Tabule osudů nenavazuje přímo na první svazek a tak tu opět máme poměrně jednoduchý, ale svižný příběh, který funguje tak hezky, že knihu z rukou pustíte až po jeho konci.
Určitě se časem vrhnu na dalších svazky, když už by to nebylo kvůli příběhu, tak určitě kvůli kresbě, musím se přiznat, že Lady Mechanika se rychle stala mou steampunkovou crush:)
První díl byl asi o fous lepší, ale Mechanika mě baví a miluju ten svět, takže jdu do dalších dílů. O krásné kresbě snad ani nemusím mluvit. To je fakt lahůdka kterou je radost listovat.
Tentokrát nejásám. Příběh je možná oproti jedničce konzistentnější, ale také plošší a nudnější. Co se naopak podstatně vylepšilo, jsou kresby, ke spolupráci byl vyzván kreslíř M. Montiel a kolorista Garcia, jen díky nim dávám tentokrát lehce se skřípěním zubů a přivřenýma očima čtyři hvězdy. Můj parťák sice kriticky podotknul, že už je to na něho moc přezdobené, já jsem naopak z výtvarné stránky velmi nadšená. Ty malůvky jsou ŠPIČKOVÉ.
Příběh nás zavede do Afriky, do Švýcarska, Německa, do pouště, do džungle v Kongu, ale obsah je naprosto o ničem a chybí tomu kouzlo i spád. Nerozumím, proč byl ke scénáři přizván právě M.M. Chen, který opakovaně i v dalších dílech selhává a pluje po nicneříkajícím povrchu. Tento druhý komiks z doposud čtyřdílné série mi pak přišel po obsahové stránce ze všech nejslabší.
Dovolila jsem si zkopírovat část textu, který jsem doslovně převzala od Kateřiny Čopjakové, recenze na rádiu Wave, kterou tímto doporučuju celou k přečtení nebo poslechu. Výstižně a pěkně řečeno, ukázka textu:
"...Steampunk už mnohokrát dokázal, že umí reflektovat důležitá témata. Nejslavnější steampunkové animé (a jeden z nejdražších japonských animovaných filmů vůbec) Steamboy řeší dilema vědeckého pokroku versus humanity: jakou oběť je ještě možné položit na oltář poznání a co už je za hranici lidskosti? Jak člověka i svět proměňuje úzce jednostranné zaměření? Steampunk je sice fascinován všemi hejblátky, ozubenými kolečky a zvětšovacími čočkami, zároveň ale až schizofrenně varuje před posedlostí lidskou vynalézavostí.
Lady Mechanika by tedy se svými mechanickými končetinami měla jít podobnou cestou. Namísto toho uvízla ve slepé uličce svého dokonalého vzhledu. Zápletka je vytlačena někam na okraj zájmu a pomáhá si dramaturgickými berličkami. Čtenář se tak nesetkává se silnou hrdinkou, jak je mu slibováno, ale jen s líbivým vizuálem..."
Lady Mechanika je prostě jako krásná modelka. Hezky se na ní kouká, vnitřek už je ovšem poněkud prázdný a je jen otázkou vkusu, jestli si s líbivou vizáží vystačíte nebo máte na literaturu (nebo ženy, hrdinky v knížkách) přece jen větší požadavky.
Ve srovnáni s jedničkou mě dvojka až tak nebavila. Opravdu jednoduchý příběh zabalený v exkluzivní kresbě. Pokud nicméně chcete vyměnit nudu všedních dnů za exotiku a dobrodružství, je pořád Lady mechanika to pravé.
kresba je fakt libová to se jen tak nevidí příběh je taky celkem fajn jen se nedokažu vcítit do postav jsou mi lhostejné je mi jasné že se nikomu nic nemuže stát. Chybí zvraty.
Budu se opakovat: jako u prvního dílu má kniha opravdu krásný vizuál, ale poněkud slabší příběh. Konečné rozuzlení mi přišlo opravdu docela nesmyslné. A nejkrásnějším obrázkem pro mě byla jednoznačně obálka ve stylu Dia de los Muertos.
Velice pěkné pokračování. Stejně jako první díl je tento dokonale nakreslen. Jediné co mi vadilo je extrémně předvídatelný příběh. Chápu, že tady jsde spíše o tu kresbu, ale i tak si na příběhu mohli dát více záležet.
Tabule osudů
uchovává vědění Bohů
a tajemství Vesmíru....
Ten, kdo [ji] vlastní,
bude vládnout Světu
Ihned po otevření knihy jsem začal vrnět blahem. Opět temné prostředí barev, které má na svědomí Mike Garcia a hned od počátku je tu přítomno mnoho metalových vychytávek a předmětů, které by v té dané době vůbec neměli existovat natož fungovat. Ale ony tu sou a fungujou. Vše je zobrazeno v krásných detailních kresbách a vrchole pak jsou celostránkové malby, které úplně září z této knihy. Nechybí ani nezbytná Galerie obálek. To je podstata Lady Mechaniky.
Malá ochutnávka:
Pro moudrého a chápajícího čtenáře, moudrost víry je bez vyjímky nekonečný poklad – je závanem Boží moci.
Pravda však je, že mě obsah této Lady Mechaniky od mistra M. M. Chena lehce zaráží. Ladi Mechanika si hraje skoro na archeoložku, postavou lehce připomene Laru Croft a hlavně používá zbraně a stroje, které, jak již víme, by neměli existovat v daném století. Ale pak vám na otázku zda věří na věci jako je Diův Blesk, Brahmástru z Mahábháráty nebo na Babylonský Šarur, odpoví, že to jsou jen báje. Ať jde mistr Chen do háje, tomu se nedá věřit!
Citát: Nemohu důvěřovat nikomu, kdo nabízí jen tak nezištnou pomoc.
Docela mě rozesmál dvojstránkový obrázek, který bych trefně pojmenoval „Sahara, největší poušť světa“. Tahle kresba jakoby do celého příběhu skoro nepatřila nebo přinejmenším se tam tak nějak nehodí. Je prostě jiná, prázdná a přece tak hluboká. Nechám to na vás.
Citát: Tohle není konec. Tohle je jen začááááá.... Tohle nakonec říkají vždycky.
Fíha!! Super!! Bezva!! Prostě nádhera. Tohle je tak skvěle odvedená práce od všech zúčastněných autorů, že není dostatek superlativů, které bych použila. Vizuální stránka věci je bezkonkurenční a příběh je kompaktnější, než u předešlé Mechaniky. Hrdinka je můj idol a doufám, že si tento post udrží i nadále, protože žádnou další knihu o ní si nenechám ujít.
Tato Mechanika mě bavila víc než první díl, který byl zase dost mysteriózní. V Tabule osudů máme klasickou dobrodružnou výpravu. Při čtení jsem úplně cítil příběh ala Tomb Raider či Indiana Jones.
Krásně se nám mění prostředí. Podíváme se do městské části, na poušť, do džungle a samozřejmě do jeskyní.
Příběh šlape jako hodinky. Hned první kapitola končí akční honičkou jako vystřiženou z filmů.
Grafická stránka je perfektní, jak samotná kresba, tak rozmístění panelů či panely orámované steampunkovými kolečky.
No a samozřejmě zpracování knihy, které už jsem chválil u první knihy. Velký formát, krásné desky s parciálním lakem, prostě paráda.
Hodnotím 4,5* a jsem zvědav s čím přijde další kniha.
Jednička mne moc nebavila a tak jsem se ke dvojce hodně dlouho odhodlával. Oproti jedničce ubylo slov a je to ku prospěchu. Samotný příběh není úplný vrchol hitparády, ale naštěstí díky kresbě a akčnímu pojetí vyprávění kniha bavila více. .