Lágr
Angela Rohr
Angela Rohrová (* 5. února 1890 Znojmo, † 7. dubna 1985, Moskva), rakouská spisovatelka a lékařka, žijící s manželem v Sovětském svazu, byla na začátku války zatčena a prožila celkem patnáct let v sovětských nápravných táborech jako kvalifikovaná zdravotnice. Formovaná tvrdými zkušenostmi, líčí autorka v autobiografickém románu Lágr nanejvýš realisticky nepředstavitelně kruté podmínky vězňů, především jejích pacientů v lazaretech, kde nebyly k dispozici ani sebeskromnější lékařské prostředky a nástroje, kde lidé trpěli následky těžké dřiny, podvýživy a pocitu beznaděje. Rohrová výstižně popisuje vyhrocené vztahy a charaktery, trýznění a masové umírání, kterému nebylo možné zabránit. A jak sama píše v závěru: „Sice jsem s tím nemohla nic dělat, ale byla jsem alespoň ‚pamětí na věčné časy', a to má svou cenu."... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historické romány
Vydáno:
2018
,
Volvox Globator
Originální název:
Lager, 2015
více info...
Přidat komentář
No nevím, zvláštní útržkovitý styl vyprávění, moc mi to nesedlo. Ale autorku obdivuji za to, co si prožila i jak se zachovala.
Román je svědectvím krutého režimu nejen v lágrech, ale v celé ruské společnosti. Jedná se vlastně o románovou formu životních zážitků autorky z gulagů 1941-1957. Rohrová ho sepsala v roce 1964 a až nyní vychází, a to v původní podobě. Není divu, že alkohol byl hlavním lékem na vše, neboť neexistovala žádná jistota, ze dne na den mohl být kdokoliv uvězněn a prakticky bezdůvodně odsouzen. Nikdo nevěděl, kdo je udavač a práskač, a byli to často i nejbližší přátelé. Toto vše autorka čtenáři nenápadně celkem prostým, ale jasným a srozumitelným stylem předkládá, i když to vyplývá jen na pozadí otřesných zážitků z lágrů.
Toto dílo je krutým historickým svědectvím, ale i mementem a zároveň stále aktuálním vztyčeným prstem. Stačí jen srovnat současnou Čínu, kde práskači jsou společensky zvýhodňováni ve společnosti, která se od té sovětské z 50. let 20. století až tolik neliší, snad jen v tom, že využívá a ke svému účelu zneužívá moderní digitální techniku. Jen se trochu obávám, že současná konzumní společnost, masírující všechny reklamou a svou "neviditelnou propagandou" jaksi zatlačuje tyto problémy stranou pozornosti a především mladším generacím tak toto nebezpečí může unikat nebo ho neberou příliš vážně. Plných 5*, 20. 1. 2019.
Úžasná kniha. Se stylem psaní žádný problém nemám, nepřipadalo mi to ani netečné ani odtažité. Spíš naopak. Obdivuji autorku, že tohle všechno vydržela a přežila. A nejen to, dokázala mnoha lidem pomoci, přestože nebyly k dispozici téměř žádné nástroje, léky ba ani jídlo. Nepropadla beznaději a depresi a svým přístupem dodávala odvahu dalším. Dávám plný počet hvězdiček a doporučuji.
Velmi zajímavá kniha. Životní příběh o utrpení v gulagu, který si prožila lékařka Angela Rohrová, která byla i s manželem uvězněna za nařčení ze špionáže. Děj příběhu začíná v roce 1943,kdy byla s ostatními ženami transportována do táborového komplexu, kde se starala o nemocné vězně. Vypráví o peklu ,které ona i ostani vězni prožívali. Největší odměnou za toto obrovské utrpení co prožívala ,bylo když v roce 1954,bylo konečně zrušeno její vyhnanství a ona začala žít normálním životem ,zašla na trh ,když ji zaklepal neznámý muž na rameno a řekl " víme ,co jste kvůli nám musela vytrpět". Když v tom ji jeden po druhém políbil ruku -tak projevili vězni vděčnost za to co pro ně udělala.
Mně se na tom nelíbilo to, že je to psáno suše.
Nečekám nějaký hysterický výlevy, ale psala netečně o sobě i druhých, nevím no.
Nelíbilo.
Vybrala som z domácej knižnice manžela na jeho doporučenie a bolo to silné, brutálne, iné - iný lágr než len väzenský, iný pohľad na bolesť a hrdinstvo, silu a schopnosť prežiť. Štýl rozprávania, ktorý mnohí zmieňujú, mne osobne nevadil, asi ma o to viac poznačilo čitateľsky, s akým vyrovnaním sa a odstupom už k tomu autorka pristupuje, pretože jej očividne iné nezostalo, aby si zachovala útržky zdravého rozumu, len si vytvoriť sklenenú stenu okolo seba a chrániť to vnútorné, čo ešte ostalo nerozbité. Veľa momentov by stálo za zmienku, ale nechcem prezrádzať...