Lakomec: Komédia v piatich dejstvách
Molière (p)
Harpagon, starý žgrloš a úžerník, má dve deti - Kleanta, ktorý miluje chudobné dievča Mariannu, žijúcu so svojou matkou-vdovou, a Alžbetu, ktorú má rád Valer, mladý šľachtic, vykonávajúci u Harpagona službu správcu, len aby jej mohol byť nablízku. Kleant i Alžbeta sa chystajú zdôveriť sa otcovi, no on ich predíde oznámením, že sám si chce vziať Mariannu, Alžbetu že vydá za staršieho šľachtica Anzelma a Kleantovi že našiel akúsi vdovu... (záložka knihy)... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1952 , Matica slovenskáOriginální název:
L'Avare, 1668
více info...
Přidat komentář
Kniha se mi líbila, pobavila mne, v některých částech jsem se s radostí zasmál. Hodně mne rozesmála např. scéna, kdy Harpagon mluví s Valérem o ukradených penězích. Jeden mluví o "koze" a druhý o "voze". :) :) :) Závěr knihy je postaven na principu DEUS EX MACHINA [deus ex máchiná].
Harpagon je škudla, jinak ho nelze charakterizovat. Vidí jen peníze, peníze a peníze, ztráta peněz pro něj znamená ztráta smyslu života.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Je vidět, že si lidi nejvíc získáte, když předstíráte, že máte stejnou povahu jako oni, když po nich papouškujete jejich názory, vynášíte do nebe jejich chyby a tleskáte všemu, co dělají. A nemusíte mít strach, že to s tím patolízalstvím přeženete, čím okatější je, tím lepší, pokud jde o lichotky, ti nejmazanější se dají nejlíp obalamutit, pocukrujte jim to chválou a spolknou vám i tu nejsměšnější pitomost. Upřímnost při tom řemesle přijde trochu zkrátka, ale když něco od lidí chcete, musíte se jim přizpůsobit. A je to jejich vina, a ne naše, že nás nutí k takovým věcem, když je nemůžeme získat jinak než podlízáním.
Ty darebáku, vrať mi peníze!... Ach, to jsem já, Já se zblázním, já nevím, kde jsem kdo jsem, nevím co dělám. Ach, vy moje milované peníze, můj poklade, kamaráde můj, oni mi tě vzali! Ty má oporo, má útěcho, má radosti, oni mi tě vzali! Pro mě všecko skončilo, co bych ještě na světě dělal? Bez tebe nemůžu žít! To je konec, nemůžu dál, umírám, to je má smrt, už mě hodili do jámy! Nenajde se nikdo, kdo by mě vzkřísil?
Proboha, komu člověk ještě může věřit? Ani přísahat se už dnes na nic nedá! Nic bych se po tom všem nedivil, kdybych jednou okrad sám sebe.
Kniha je velmi zdařilá, je čtivá, vtipná a má spád, což je u mě velký plus. Kniha bude bezpochyby známá i za dalších 400 let, protože je to prostě vzorový příklad.
Strašně mě překvapil konec, nejprve jsem se bála, že to nebudu chápat ale úplně skvělý.
Rozhodně bych Lakomce hodnotila kladně, dokonce mohu říct, že mě jeho četba velmi bavila a byla jsem i napjatá, jak celá zamotaná situace dopadne.
Aneb když člověk hledá vhodné, čtivé a krátké drama, Lakomec vždy přijde vhod. Upřímně mě to tolik nebavilo, bavil mě spíš film s Františkem Filipovským, ale jako čtení je to taky vcelku dobré. Jeden z případů, kdy je vhodnější divadelní zpracování, právě jak je u dramat i určeno. Je to příjemné, čte se to rychle a je to i vtipné, nicméně nic, co by bylo můj styl. A hlavně v tom asi poznáte plno lidí ze svého okolí, to mi přišlo příhodné. Ale jinak že by to byla kniha, na kterou budu nějak zásadně vzpomínat a chtít o ní debatovat, to rozhodně ne. Jednou (povinně) a dost.
Ty poslední tři stránky, prooooč?
Já vím, že takhle to v dramatu té doby chodí. Že se vše musí rozřešit, ideálně formou záměny a netušených příbuzenstev... ale tady se mi to zkrátka zdálo natolik jako pěst na oko, že jednu hvězdu musím strhnout.
Na druhou stranu, drama je to jinak skvělé - ze začátku jsem se bála, že se v postavách ztratím, ale není jich zase tolik, navíc každá je dost svá. Ani starší jazyk není překážkou a Harpagonovo hamounění je univerzální motivace pro jeho chování. Knížku doporučuji jako dobrou volbu pro "povinnou četbu" i jako četbu pro ty, kteří už povinně číst nic nemusí. :)
Knihu jsem četla v rámci povinné četby k maturitě. Velmi mě zaujala. Knížka se čte lehce, má poutavý děj. Líbila se mi zápletka i závěr knihy.
Povinná četba k maturitě z dějin literatury. Prostě ta stará dobrá klasika, co neurazí a každému by měla projít rukama. Snad jedno z nejlepších děl období klasicismu. Můžu jen doporučit, přečteno během chvilky.
Nejúžasnější dílo autora. Nezapomenutelná postava Harpagona, a to jak knižního, tak filmového.
Štítky knihy
peníze humor zfilmováno divadelní hry francouzská literatura sourozenci rodinné vztahy vdovci rozhlasové zpracování chamtivostAutorovy další knížky
2008 | Lakomec |
2006 | Tartuffe |
1952 | Zdravý nemocný |
1978 | Don Juan |
1966 | Lakomec / Misantrop / Tartuffe |
Velice čtivé, svěží a s dosahem na současnost.