Lanovka nad Landekem
Petr Čichoň
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/534861/bmid_lanovka-nad-landekem-65fecebfd8a4b.png
3
60
60
Autorův román přivádí čtenáře na Hlučínsko, do českopolského pohraničí. Odehrává se v blízké budoucnosti, kdy se z Evropské unie stává federace. Slévač Johan Kott a hornice Truda Lassová žijí v domcích pod landeckou skálou na periferii Ostravy. Šle, slévačské kalhoty a obnošená košile, to je Johan. Je šťastný, když si může vyjít na zahradu, kde v rybníku chová zlaté rybky a chladí pivo, které s Trudou popíjejí. Jejich pokojný život je však narušen stavbou lanovky, jež má spojovat bývalý průmyslový areál Dolních Vítkovic s vrchem Landek. Johanova dcera se po rozvodu vrací domů a častěji přijíždí také Trudin syn, jehož manželka, předsedkyně polské separatistické strany Liga Slezska, byla za záhadných okolností zavražděna. Rázovitý svět Hlučínska přibližuje i prajzský dialekt. MP3 ke stažení.... celý text
Přidat komentář
Divim se, ze tahle kniha zapadla, je mnohem lepsi nez vsechny ostatni soucasne knihy s hornickou tematikou, takze ji vsem vrele doporucuju. Skvele popsane prostredi, psychologie postav, zkratka vse.
Rozhodně mě bavila víc prajzká část, zejména v audioknize, ale bez politické linky, co se mi trochu zajídala, by to určitě nefungovalo tak dobře.
Nápad obojí propojit je výborný! Mezi řádky je skryto mnohé z lidských povah a bolestí slezského regionu a jsem vděčná za lehce nadějný závěr :o) R47 má pravdu - výborný doplněk k Šikmému kostelu. Jen trochu regionálně naivní, křehké, opatrné ? Slabý odvar reality ? Ráda bych to četla ochucené kořením Radky Denemarkové :o)
3/4
Dost opomíjená kniha, podle mě. Ale chápu to. Není to lehké čtení. Pro mě ale ční do výšky víc než úhledně zarovnaný (rádoby) Šikmý kostel. Tam, kde si Šikmý postel vybírá vděčné psaní o minulosti, napřahuje se Petr Čichoň do budoucnosti. Tam kde Karin Lednická obrušuje hrany nářečí, aby nic neubíralo čtivosti pro nenáročné čtenáře, Čihoň nemilosrdně ještě přidává a dře to jako strusku. Uhranulo mě to a chci si to někdy přečíst znovu.
Blízký je mi komentář "sharika".
Já to vidím jako poetické a nostalgické vyprávění o "konci starých dělnických časů"na Ostravsku,které je v konfrontaci s "novými časy"politických intrik extremistických stran a tajných služeb v průběhu sjednocování Evropy.
Originální nápad a zajímavé zpracování.
Knížku jsem četla, bo jsem rodačka. Bo znám historické souvislosti a k drsnému slezskému kraji mám citové pouto.
Možná právě proto jsem z knihy zklamaná. Tak nějak postrádám smysl příběhu. Politická linka mi nešla vůbec pod nos. Nezáživné a pro mě těžko uvěřitelné.
Možná kdyby se děj více točil kolem folklorních postav v druhé lince příběhu, kniha by vyzněla lépe. Jušiš !
Taková jednohubka, sotva jsem začal, už byl konec. Nářečí je v pohodě nebyl s ním problém, dokonce jsem jej uvítal, dělá to perfektní atmosféru, jako bych seděl s Johanem na Landeku u toho jeho rybníka a popíjel Ostravar, já bych si teda raději dal čepovaný. Co se děje týče, obešel bych se bez toho velkého světa a různých tajných služeb, raději bych poslouchal Trudu jaké to bylo na šachtě a Johanovo vyprávění jaké to bylo u vysoké pece, proto taky jedna hvězda dolů. Každopádně za sebe můžu říct: fajne jak cyp, jušiš!
Dílo jsem si poslechla jako audioknihu a dobře jsem udělala. Mluvené nářečí mi problém nedělá, takže se mi poslouchalo výborně. V psané formě (se domnívám) bych zakopávala o písmenka v řádcích a nesedělo by mi to. Kniha přináší různé časové linie a vyprávění z pohledu různých postav. Líbilo se mi si postupně skládat střípky děje k sobě. Jušiš. :-)
I můj oblíbený Host se někdy utne. Tohle se mi prostě nelíbí. Možná kdo si chce počíst jaksik nařečně... Ale jinak sorry, pro mě škoda času.
Kdybych měla autora hodnotit podle této jediné knihy, napadá mě cimrmanovské "Nepište mi a pokud možno nepište vůbec".
Srdce mně bolí pro ty nebohé stromy, které položily život, aby vznikl tento brak.
Moje prvotina od pana Čichoně. Vybral si velmi ožehavé téma - historické Německo - Polsko - České národnostní a územní problémy, prolínající se současným Slezskem (českým i polským) do současnosti. Dýchala na mě ponurá nálada. Téma určitě dobré. Ale je s ním potřeba více pracovat, rozvést trošku podrobněji a začlenit do děje. Mě jako rodilé Slezance jsou historické události známé. Pokud si o nich povídám se známými z Čech, koukají na mě s otevřenu pusou, nemají ponětí o "Prajzké" a Hlučínsku, Bohumínsku, Těšínsku..... Toto nás ve škole, bohužel, neučili. Každopádně děkuji za čtenářský zážitek a zkusím Slezský román.
Zpočátku jsem netušila, co mohu od knihy čekat. A přiznám se, že se mi tato kniha zprvu nečetla nejlépe, hlavně pro to nářečí, kterým je to částečně vyprávěno. Kniha si mne ale nakonec získala, byť pomaleji a postupně.
Jedná se o střípkovité vyprávění, v němž se některé věci dozvídáte jakoby náhodou mezi řádky. Kniha si tak vyžaduje určitou pozornost a trpělivost, která se ale nakonec vyplatí.
Příběh je velmi zajímavou sondou do života několika postav a střetává se tu několik zajímavých protikladů. Na jedné straně stojí ti, co by rádi všechno zachovali při starém. A proti nim ti, co hledí kupředu a změn se nebojí. Jsou tu ti, kteří cítí potřebu se etnicky vymezovat, proti těm, co nevnímají svoji etnicitu jako něco zvláštního. Na jedné straně tu stojí postavy ambiciózní a dravé, jdoucí si bez skrupulí za svým. A proti nim tu vystupují lidé povahově jakoby slabí, se kterými se dá snadno manipulovat. A vzhledem k faktu, že tu významnou roli hraje politika a boj o moc, je to vlastně zajímavé sledovat, jak se kdo chová a co jsou někteří ochotni udělat pro to, aby dosáhli svého.
A jako tenká nit se tu celým vyprávěním vine otázka, kdo a proč zabil jednu z postav. Tato linka, tmelící všechny střípky do jedné mozaiky, knize dodává určitý nádech detektivního příběhu, kdy čtenáře průběžně napadají různé teorie, kdo je vlastně pachatelem. (S tím, že ale čistokrevnou detektivku v této knize fakt nehledejte.)
Tahle kniha asi nebude úplně pro každého. Jednak pro ten způsob vyprávění a jednak pro ta témata, která se tu řeší. A upřímně, do poloviny knihy jsem se také trochu bála, že asi nebudu úplně cílová skupina. Ale nakonec musím říct, že jsem ráda, že se mi kniha dostala do ruky. A že jsem si ji nakonec vcelku užila.
2 roviny vyprávění. Jedna formou nářečí, druhá tak, jak jsme zvyklí.
Je to takový ten mini románek, kde musí člověk hledat trochu v pozadí. Národní identita, politika, lobbismus, ale i futuristická verze budoucnosti.
Přiznám se, že nevím, co si o knize myslet. Johanova část mě nadchla. A kdyby celá kniha byla postavená pouze na té ostravské části, na nejstarší generaci, byla bych nadšená i z knihy. Tu ale z poloviny tvořil příběh trochu jiný. Obyčejný a po té literární stránce naprosto průměrný.
Je to nesnadné čtení. A to z minimálně ze dvou důvodů.
Ne každému čtenáři může lichotit prajzština (hlučínské nářečí). Ačkoli jsem „ostravska chacharka“, i mně trvalo, než jsem si na důvěrně známou řeč v psané formě zvykla. Po pár stránkách jsem však opět „byla doma“. Prajzská část novely pak pokojně plynula mezi rybníčkem, skrývajícím zlaté rybky a lahváče, a kuchyněmi sousedních domků obou starých přátel. Z Johanových vzpomínek na mizející svět a komentářů k měnícím se Vítkovicím na mě dýchala poklidná nostalgie, ale i obavy z věcí budoucích.
Střídání vypravěčů není problém, protože kapitoly „dětí“ jsou psány spisovnou češtinou. Potíže přicházejí s různými časovými rovinami. Tam jsem se chvílemi ztrácela.
Těžké je i hlavní téma: na jedné straně hledání národní identity, touha po regionální samostatnosti a na straně druhé mafiánské praktiky a politická vražda.
Slezsko je svým způsobem nešťastné území, na kterém se v historii vystřídali mnozí evropští vládci. Žili/žijí zde Češi, Poláci, Němci... Ve shodě i v bratrovražedném boji. O této části (nejen) naší historie se málo ví. Proto je dobře, že se o ní začíná více psát. Byť jde v tomto případě o fiktivní příběh z blízké budoucnosti, který tu a tam zadrhává, aby vyústil v šokující závěr.
Nečekejte politický thriller, nečekejte venkovskou idylku z Ostravska. Nebo budete zklamáni. Tohle není lehké čtení a ze jmenovaných žánrů si účelně bere jen tolik, aby ukázala úplně jiné věci. Nicméně, je to "fajně zrobena knižka"! V Lanovce nad Landekem se protínají dvě linie, odlišné jak stylem, tak po stránce jazyka. V jedné sledujeme Vítkovického starousedlíka, ve druhé vysokou politickou hru, obsahující mimo jiné politickou vraždu. První linii napsal autor prajzským dialektem, druhou spisovnou češtinou - strohou, leč s básnickým smyslem pro detail. Jak a kde se obě potkávají, prozrazovat nebudu. A vlastně možná ani to, o čem kniha je a jaká témata odhaluje, jakoby mimochodem a nenápadně. Jen podotknu, že pomalé vyprávění "prajzské linie" a zrychlené, chaotické a uspěchané té jakoby kriminální, má svůj smysl. A když ho odhalíte, budete odměněni nevšedním čtenářským zážitkem.
U této knihy jsem se hodně ukecával, abych pokračoval ve čtení. Nakonec jsem ji dočetl a za mě byl skutečně konec nejlepší. Myslím, že autor se prostě nemohl rozhodnout, co má psát - detektivku? román o životě? - a tak vznikl polotovar, který nezaujal. Trochu ho vylepšilo použití místního dialektu v polovině textu, tedy jedné dějové linii.
Je mi to líto, ale nebavilo mne a až do konce jsem se trápila. Mít víc stran, asi bych nedočetla a odložila.
Moje první setkání s autorem a pravděpodobně i mé poslední.
V knize se prolínají 2 příběhové linie, ale obě mi přijdou poměrně povrchní. Nemyslím si ale, že by to bylo krátkým formátem knihy (srovnejme to například s obdobně dlouhou Příliš hlučnou samotou).
Zkrátka tahle kniha byla jedna z těch, které jsem sice přečetl, ale za půl roku už ani nebudu věděz, že jsem ji četl.
Na tohle jsem se těšila několik měsíců, stejně jako na všechny knížky o Ostravsku.
Na jedne straně mame slevača Johanna a haviřku Trudu, dva susedy, dvě duše co si zbyly a jejich největši starosťu je esli má pivo spravnu teplotu a esli se zlate rybky hoňa v rybničku. Zajímalo by mě kolik piv lopli, než došlo do konce :)
Na druhé straně, která mě bavila o něco méně je politicky motivovaná vražda a snaha osamostatnit regiony v evropské federaci.
Knížka mohla být cela jen o těch dvuch z Landeka, Johann mi celu dobu připomínal Ostravaka Ostravskiho v duchodu. Diky za ten dialekt. Na vrch krásná obálka a nápad propojit lanovkou dolní Vítkovice a Landek není vůbec zlý.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Lanovka nad Landekem |
| 2011 | Slezský román |
| 2006 |  Pruské balady |
| 1993 | Chilia |
| 1998 | Villa diabolica |
Na celé knize mě nejvíce bavil náš prajzský dialekt. Autor si vybral zajímavé téma, které ale dle mého není pro každého. Osobně mám z knihy smíšené pocity. Dialekt a popis prostředí byl skvělý, na druhou stranu mi v příběhu něco nesedělo a teď z fleku nejsem schopna říci co... snad se to časem usadí a třeba se ke knize ještě jednou vrátím.