Lars láme kosti
Daniel Gris
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/536006/bmid_lars-lame-kosti-66152d551a24b.jpg
4
282
282
Audiokniha Lars láme kosti obsahuje druhý díl série se soukromým očkem jménem Lars. LARSŮV NEJPODIVNĚJŠÍ PŘÍPAD: JAKO BODYGUARD POPOVÉ HVĚZDY Lars, neortodoxní soukromé očko, milovník bourbonu a řízné muziky, dostane tu nejpodivnější zakázku, jakou si kdy uměl představit. Z pozice insidera má dohlédnout na bezpečí popové hvězdičky Laury B. Itch, která se stala adresátem nevybíravých anonymních dopisů. Kdosi jí vyhrožuje způsobem, který nejen že není v souladu s bontonem, ale dokonce ani se životem. Je anonym opravdu schopný činu a Laura skutečně v nebezpečí? Právě to má Lars za úkol zjistit a následně diskrétně vyřešit. Situaci ovšem komplikuje fakt, že pisatel možná pochází z opravdu vysokých kruhů Lars tuší, že tentokrát se bude muset vypořádat nejen s nebezpečným protivníkem, ale také s prostředím, v němž se cítí jako rockový slon v porcelánu. Nemluvě o ženských zbraních, kterými vládne samotná Laura... celý text
Detektivky, krimi Thrillery Literatura česká
Vydáno:
2019
,
Audioteka
, Mystery Press
Interpreti: Martin Zahálka
více info...
Přidat komentář
Druhý díl ještě lepší než první. Člověk už zná hlavního hrdinu, který je tak trochu jako Bruce, ale ne tak moc dokonalý. Líbí se mi jeho sarkasmus i jeho hlášky. Příběh není moc komplikovaný, nedějou se tam nějaký velký hnusárny, takže jsem si knížku fakt užívala.
Lepší než první díl, jen je to nějaké krátké ne? Člověk to přečte za jediný den, ano mám před sebou ještě 2 díly a dnes koupený třetí už na mě čeká, ale asi si dám pauzu a budu si ho šetřit,teda jestli to vydržím? Skvělá kniha!
Copak Lars, to je snad nejlepší čtení v žánru české krimi. Nepotřebuje žádnou velkou reklamu od vydavatele a nepotřebuje žádné velké komentáře od tzv. jednodenních uživatelů DK.
Pokračování je perfektní a já jsem se opět bavil výbornými hláškami. Je jen dobře, že i v české kotlině, umí někdo napsat výborný příběh a nepotřebuje k tomu žádnou mlhu, nebo kanibala.
Jako já prostě tenhle styl psaní miluju... Vtipný, ze života... A samozřejmě chuti na ten sladký nektar ve skleničce s jedním ledem :-D A pěkně bez bílých rukaviček.... Hned se vrhám na další díl.....
Lars podruhé a opět skvěle. Sice mi příjde o něco málo slabší než první díl, ale to nic nemění na tom, že jsem se výborně bavil. Děj skvěle odsejpá a některé scény byly prostě výborné (Lars u výslechu na policii) a u některých jsem se musel fakt smát (huhlající umělec Cedric ve studiu a jeho "xanax style" Úplně jsem to viděl) Nemluvě o pekelné chuti na bourbon, kterou jsem při čtení dostal :)
Těžké rozhodování mezi 4 a plným kotlem...Ale jak kdysi někde v komentu utrousil zdejší uživatel pan marlowe:" Na premianty musí být větší přísnost" Takže tentokrát za 4 a nedočkavě otvírám třetí pokračování.
Příběh knížky skončil a já jsem si jistý jednou věcí- série o Larsovi je zábavná, drží si laťku vysoko i po prvním díle "Říkají mi Lars" a těším se na další pokračování, která si určitě nenechám ujít. První kniha byla pro mě příjemné zjevení, tohle pokračování zas potvrzením toho, že si Daniel Gris umí zachovat nejen styl vyprávění, ale i zábavnost. Lars je sympaťák na svém místě a jeho dobrodružství mě baví.
Ctivy a dobře napsaný příběh bez nějaké větší zajímavější zápletky, spis než detektivka co kriminalka je to akční thriller, který mi stylem psaní připomínal některé příběhy od Fryborta. Rozhodne ale dobre pocteni stejně jako první díl, takže další díly si nenechám ujít.
Lars to opět rozjíždí na plné pecky, hláška stíhá hlášku, je radost otáčet další stránku a vychutnávat si příběh. Ke konci už ale bohužel pražskému soukromému očku začíná docházet dech, ubývá vtipných výroků, napětí se pomalu vytrácí jako vzduch z píchlé pneumatiky. Samotný závěr mi už pak jen připadá nemastný, neslaný jako by byl ušitý horkou jehlou a po zavření knihy zůstává i pár nezodpovězených otázek. Pořád je to ale slušný nadprůměr a určitě sáhnu po dalším pokračování které je na obzoru.
Pri cteni jsem si uzivala tu atmosferu. Sice to neni buhvijak hlubokomyslna kniha (ani muj oblibeny zanr), ale Lars mi prirostl k srdci. Navic autor aktivne uziva slovo "vorezprut", za coz davam o hvezdicku navic. Supr odpocinkovy cteni pro lidi, co nesnasi sladaky a z "poirotovskych" detektivek je boli hlava. Tesim se na dalsi Larsuv pripad.
Lars sviští jak po ledu, žádné zaškobrtnutí, mastí si to jak rychlobruslař v nejlepší kondici. Svižná krimi prošpikovaná hláškami jak svíčková špekem. Lars/Gris má koule, s ničím se nemaže, předkládá čtenáři knihu/případ na řádně vyleštěném podnose. Ani na něm nic nedrhne. Valí se jak bowlingová koule s jasným cílem - porazit všechny kuželky. A daří se mu to s přehledem. Žánrovka, jako když vyšije. Bavila jsem se moc a těším se na další díl. 4 a půl.
Potetovanej sarkastickej týpek, co poslouchá metal. Slyším svatební zvony. :D Lars mi tak dokonale sedl, že doufám, že to bude mít opravdu spoustu dalších dílů.
Překvapivě mi sedla i postava Laury, což jsem popravdě moc nečekala. Larsovy hlášky opět stály za to. Autorův medailonek na zadní straně knihy byl třešničkou na dortu.
Je to božan!!! Od první chvíle, kdy se mi představil, že se jmenuje Lars, vím, že je to láska na první pohled, která se mění s tímto dílem v něco trvalejšího! Jestli bude další díl tak skvělý, jdu kupovat prstýnky.
„Skoro jsem se nepoznával. Najednou jsem byl právě takovej správňák, nad kterejma se vždycky ušklíbám. Mahatma Gandhí, Brandon Walsh a Lars v jedný řadě, všichni svatý až na půdu.“
Je to tak, Lars je prostě správňák, co naplat. Ale to je právě to, co je na něm sympatické. Že to není jenom potetovaná vypatlaná mlátička bez vlastního názoru, ale chytrý chlap, který sice řeší věci často ne úplně v rukavičkách, zato však stojí vždycky na správné straně. Zkrátka přesně ten přitažlivý prototyp drsňáka s romantickou duší, který však narozdíl třeba od Wolverina (jo, ten mi přijde jako stejná sorta) navíc ještě trousí téměř na každé stránce fakt vtipné hlášky, kvůli kterým to v důsledku vlastně čtu. Protože právě vtip je to, co mě na téhle sérii (doufám tedy, že to tímto dílem nekončí a bude z toho série) tak baví a kvůli čemu z té řady běžných (tím rozhodně nemyslím špatných) detektivek tak vyčnívá. A navíc je to hodně dobře napsané. Čímž mám na mysli, že jsem vůbec neměla potřebu přeskakovat řádky a užívala si každou větu.
„...kostky ledu uvnitř zachrastily a několikrát se přes ně přelil jantarovej příboj. Jeho vůně mi nejkratší cestou vrazila do nosu a já zavřel oči. Tu chvíli před tím, než poprvý usrknu, mám vždycky nejraděj. Skoro bych řekl, že slibuje víc, než člověku nakonec dá. A pak že chlast a ženský nemaj nic společnýho.“
Nad posledními stránkami jsem však měla neodbytný dojem, že si autor dělá ze čtenářů srandu. I když vlastně proč ne? Já se bavila celou knížku, tak proč ho nenechat, ať se na těch posledních dvou stránkách pobaví zase on.
„Ta hudba vykouzlená hmyzí armádou dodávala oné chvíli atmosféru smíření člověka s přírodou. Vzduch, na němž melodie plula, byl prosycen mořskou solí, mírný vánek si pohrával s jejími atomy a mísil je s vůní pomerančů a oliv. Ta směs byla tím nejopojnějším parfémem, který pomalu, ovšem s jistotou vedl dva mladé lidi až na okraj jejich skrývané touhy.“
A když to vezmu kolem a kolem, tak mě ten telenovelový závěr konec konců pobavil taky. Úplně jsem viděla Boba Saint-Clara v Muži z Acapulca. :o)
V rámci žánru vysoce nadprůměrná záležitost! Bavil jsem se jako už dlouho ne, protože všechno je přesně takové, jak čekáte: Lars (muž z oceli a žuly, zato s velkým srdcem), přitahující problémy jako neodymový magnet, hafo trefných a neotřelých hlášek, prsaté krásky, jimž drží knoflíčky na blůzkách na poslední niti, nagelovaní padouši, kteří snad ani víc padouštější být nemohou – a jako třešínka na dortu hrdinův hudební playlist, který si rozhodně dám líbit… Přesto musím s lítostí jednu hvězdičku ubrat a to za (podle mne) nevydařené finále. Protože zvláště u takovéto literatury, kde děj po celou dobu šlape na pětku, musí autor v závěru trochu podřadit, aby se motor vyburcoval ještě do větších otáček a aby vejfuky před VIP tribunami dostaly pořádně zabrat. Na místo toho Danielu Grisovi v cílové rovince došel dech a my na závěrečnou pointu čekáme jako na dlouho a klopotně připravovaný vtip druhořadého komika (kterému se nakonec už nikdo nezasměje). Místo vygradovaného závěru se dočkáme obšírného vysvětlení a pro jistotu ještě dovysvětlení už vysvětleného, Larsem vymyšlená kulišárna je avizována dlouho dopředu, takže následný popis rádobynapínavého děje nás už nechává chladným (protože je nám přece jasné, že vše probíhá podle jakéhosi plánu, se kterým se nám autor ovšem nesvěřil) – a místo, aby vyvrcholení bylo přesvědčivé, úderné, nekompromisní a především nečekané, je ctěnému čtenáři předložena přednáška, jak že to všechno ten chytrý Lars vlastně vymyslel, jak to všechno probíhalo, jak bylo třeba navštívit Tučňáka, co že to je ten červ atd. V tomhle dvojka rozhodně pokulhává za jedničkou.
Přesto velmi solidních 80%.
Lars (Gris) asi trochu vypekl ty, kteří čekali díky názvu a oficiální anotaci „lámání kostí, nejpodivnější zakázku, nebezpečného protivníka, z vysokých kruhů, vyhrožování, ženské zbraně,…“, protože vše dostali ve zjemnělé, ještě humornější podobě, snad i (neurazte se!) s malinečko vyměklým Larsem, tak nějak citlivějším a míň chlapáckým – a já se smála, Larse milovala, bavila se, naprosto nic mi nechybělo (fakt ne, ani napětí) a o pěti hvězdách tentokrát nepochybovala ani v nejmenším.
Štítky knihy
Praha detektivní a krimi romány thrillery pulp fiction populární hudba krimi anonymní dopisy
Autorovy další knížky
| 2018 |  Říkají mi Lars |
| 2019 | Lars láme kosti |
| 2020 | Lars útočí |
| 2021 | Lars pod palbou |
| 2022 | Lars mele maso |
Stejně dobrý jako první díl. Na Larse jsem si už navykl a dokonce se mi jeho styl líbí. Příběh nebyl moc propracovaný, ale to jsem úplně nečekal. Má to své kouzlo v prostředí a syrové mluvě. Poohlížím se po trojce :)