Krvavý vítr
Jakob Melander
Lars Winkler série
1. díl
První díl trilogie o Larsi Winklerovi: samotáři, otci, bývalém pankáčovi - a jednom z nejlepších policejních vyšetřovatelů v Kodani. Krvavý vítr je detektivka z kodaňských ulic o rodině a zlu. A také příběh o tom, jak se z člověka stává vrah. Během německé okupace pečuje mladá dívka o zraněného anglického pilota v utajeném sklepě. Zamilují se do sebe, ale jejich vztah bude mít fatální následky, jež se plně projeví až v současnosti, kdy morbidní vraždy otřesou Kodaní. Na ostrově Amager je nalezena zavražděná žena. Tělo je neporušené, ale oči má vyloupnuté s chirurgickou přesností. Kodaňský policista Lars Winkler se chopí případu. Brzy se objeví další znetvořené tělo. Vypátrat vraha není jediným Larsovým úkolem: opustila ho manželka, dospívající dcera Marie revoltuje a jeho nepřátelé na oddělení ho bedlivě střeží. Larsova minulost, která je mezi policisty už dlouho veřejným tajemstvím, ho dohání.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2014 , PanteonOriginální název:
Ojesten Rosinante
více info...
Přidat komentář
První třetinu knihy jsem byla zmatená. Nechápala jsem skoro nic. Potom se konečně začnou rýsovat dva případy a mezi tím v krátkých úsecích náhledy do minulosti. Trošku zmatené, nicméně napínavé. Na konci bych snesla trochu více nahlédnout na to, proč se to všechno takhle dělo. Zajímavé, ale něčemu jsem vůbec neporozuměla.
Hodně napínavé, temné prostředí příběhu tomu dodává další kouzlo. A hlavně furt se něco špatného děje... také jsem nekoukala na ostatní recenze, jen jsem si přečetla, co mohu od knihy očekávat a udělala jsem dobře A kde jsou další díly série???Doporučuji....
(SPOILER) V knize se střídají dva případy, které spolu ani vzdáleně nesouvisí a ještě linka z minulosti. Střídání není rovnoměrné, jsou to spíš střípky dvou příběhů, které narušují hlavní linku. Všechny příběhy se spojí náhodou a bez vysvětlení, to se autorovi opravdu nepovedlo.
Tak tato kniha mne zklamala. Začala perfektně, ale jak pokračovala, stále jsem něco čekala a nic nepřicházelo. Ani z toho závěru nejsem nějak moudrá.
Těšila jsem se na rozuzlení, propojení minulosti se současností a vysvětlení, ale ani po dočtení knihy z toho nejsem nijak moudrá. Přišlo mi, že v knize je vždy nějaká myšlenka nebo dějová linka načrtnuta, ale autor ji po chvíli zase opustí a nechá být. Tento styl se mi nelíbí.
Když jsem knihu brala do rukou neměla jsem velká očekávání a velmi jsem se spletla. Jedná z nejlepších knih co jsem za poslední dobu četla. Detektivní příběh který má všechno co dobrá kniha potřebuje, napětí, strach, zděšení a malinko zamotané vztahy. Místy velmi sadistické vyprávění, ale líbilo se mi, že se toho autor takříkajíc nebojí. Nemohla jsem se odtrhnout!
Teda, ta byla napínavá. Do posledních chvil jsem netušila důvody a činy pachatelů. všem doporučuji.
...jak že to Anna říkala?Televize je slepé střevo společnosti,nepoužitelná součást systému,jehož jedinou funkcí je vypouštět ven sračky...tak i v Dánsku!
Nu což,aspoň nás učí číst...jinak detektivka chytí nebo nechytí.Tahle mě teda čapla...
Už mám hodně thrillerů za sebou a tato kniha je jedna z nejlepších! Měla jsem přečteno za dva dny, čte se výborně,detektiv mi byl sympatický a ač kniha tady nemá úplně super hodnocení - což je mi záhadou - tak já jsem dala na mmmisulka a udělala jsem dobře! Je to v podstatě hodně smutný lidský příběh. Jsem ráda, že jsem si jí koupila a doufám,že budou další díly! Jinak ta zmiňovaná klišé ...ono je těžké při tom množství asi přijít s něčím neokoukaným ale to mi vyvážil příběh jako takový a hlavně styl jakým to je psáno.
Další fetující detektiv severské detektivky mne příliš nepřesvědčil. Odvolání z případu je už dost časté klišé, ozvláštnění aktivistickou minulostí mu u mne také moc nepomohlo. V zásadě měkouš, který nechá u sebe v bytě nedospělou dceru z rozvedeného manželství sexit, aniž by se proboha odvážil cokoliv namítat, a který touží utéct kamsi do klidu, dosáhne odhalení nevím jak a udělá vše, aby vše dokonale zpackal. Oživení žánru se přes všechny tyto podivnosti nekoná, snad jen několik drobných spíše psychologických momentů odůvodní, proč jsem knihu dočetl.
Tuhle knihu jsem dočetla jen silou vůle. Nesrozumitelné, krkolomné, místy evidentně i chyby v překladu. Postavy jsem nějak moc nechápala a ani rozuzlení mi logicky do sebe nezapadlo. Autor chtěl možná skloubit osvědčené schéma krimi s prvky horroru ve stylu Poa? Četla jsem bezprostředně po knize Já, poutník, a to byl pěkný sešup.
Budu zřejmě jedna z mála, kterou tahle kniha neoslovila. Poctivě jsem se snažila, vydržela jsem do 100. stránky..... a odkládám :-( .
Po přečtení předchozích komentářů, jsem ke knize přistupovala dost skepticky. ALE!!!
Tohle bylo velmi milé překvapení! Sice dost dobře nepobírám název knihy, ač se několikrát v knize zmiňoval.
Ale samotná kniha? No, můj názor je takový. Tuším do budoucna skvělá pokračování. Knížka byla skvěle psaná, dost mi připomínala styl Jo Nesboha a podobnost detektiva v této knížce, s Harrym H., je více než značná. Možná by se dalo říct, že to byl pokus o napodobení. Já rozhodně hodnotím plným počtem hvězd. Příběh odsýpá, dějové linie, které se střídají, nijak nenarušují tok příběhu. Téma sice klasické, vraždy, brutalita, psychické narušení, ale i tak to bylo podáno takovým stylem, že prostě musíte číst až do konce. Oceňuji, že ač se snažíte, tak vraha jen tak neodhalíte. Prostě, já doporučuji, nenechte se odradit!
Musím se přiznat, že zrovna nadšená z té knihy nejsem. Dočetla jsem to jen z čiré disciplinovanosti, prostě když knihu začnu, tak ji také dočtu. Možná je chyba ve mně, přečetla jsem 4 severské detektivky za sebou, byť od různých autorů, a už jsem jimi přesycena. Standardní schéma - drsný policista, vztahy v troskách, všichni mu hází klacky pod nohy, schopnosti supermana, psychické problémy řeší buď alkoholem (na to už jsem zvyklá) nebo drogami (v případě "lajny" ale to už na mě trochu silná káva - jsem ze staré školy) a vypráví, jak byl v "rauši" když mohl házet dlažební kostky na policisty. Trochu mi už chybí ten opravdový čestný "hrdina" - asi si teď přečtu Agathu Christie,
kde veškeré superhrdinství začíná a končí u šedých buněk mozkových a hrozí pouze závislost na sherry nebo rybízovém likéru. :-)
Myšlenkové pochody zločince (krvavý vítr) jsem se ani nesnažila dešifrovat, byly naprosto zmatečné (možná záměr), byť důvody pro toto chování byly jasné a pochopitelné. Některé problémy byly nastíněny, ale v závěru nevysvětleny (vynášení informací, svědci v případu znásilnění), závěrečná scéna knihy s hořícím domem byla zase jak z akčního amerického filmu.
K tomuto autorovi se pravděpodobně vracet nebudu :-).
Tak tohle mne nijak zvlášť nezaujalo. Už jsem si mohl zvyknout, že je teď pomalu každá kniha bestseler, stejně si ale čas od času naběhnu. Nejvíc mi vadily ty dvě dějové linie - sice se v závěru spojí, stejně tam ale zůstávají díry na domýšlení - zkrátka a dobře, nesedlo mi to.
Ale je tam pěkná věta :
"Televize je slepé střevo společnosti, nepoužitelná součást systému, jehož jedinou funkcí je vypouštět ven sračky."
Tuto knihu mám v knihovně už nějakou dobu a upřímně jsem od ní nic moc nečekala. Nakonec to až na pár nesrovnalostí nebylo vůbec špatné.
Jedná se o dánskou detektivku, konkrétně první díl ze série. Příběh sice nepřináší nic moc originálního ani převratného, ale četl se moc dobře. Ačkoli některé popisy nebyly úplně nejpříjemnější, dokonce jsem si u knihy i odpočinula.
Hlavní hrdina Lars, policajt, který vyšetřuje případ, je typickým hrdinou z detektivek s temnou minulostí, která ho ovlivňuje i během případu. Bylo ale snadné si k němu vytvořit určité pouto a prožívat s ním příběh. Přesto mi ale postavy připadaly poměrně ploché a mohly dostat mnohem více prostoru. Třeba v dalších dílech se k nim dostaneme blíž, ovšem v překladu nevyšly a já ani nevím, zda bych se do nich pustila.
Kniha se moc dobře a rychle četla. Prolíná se zde současná rovina s minulostí, takže můžeme nahlédnout i k samému jádru případu.
Samotný děj mě nezaujal tak, jak bych v případě detektivek běžně očekávala. Mnohé bylo jasné předem, spousta věcí by na druhou stranu potřebovala dovysvětlit a rozvinout.
Přestože to nebylo nejhorší čtení, jsou určitě mnohem lepší a propracovanější detektivky, na které bych si při doporučování vzpomněla.