Laserový muž
Gellert Tamas
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/405173/bmid_laserovy-muz-dgb-405173.jpg
5
127
127
Cecílie Vangerová, hrdinka světoznámé trilogie Milénium švédského spisovatele Stiega Larssona, sedí v křesle a čte knihu Gellerta Tamase Laserový muž. O čem je kniha na jejích kolenou? A proč je právě o ní zmínka na stránkách jedné z nejprodávanějších krimisérií posledních let? „Chtěl jsem ji napsat já,“ řekl o Tamasově knize Stieg Larsson. Co ho na ní tak fascinovalo? V roku 1991 se Stockholm mění na město strachu. Neznámý útočník ozbrojený puškou s laserovým zaměřovačem postupně vystřelí na jedenáct nevinných lidí, které spojuje jediná věc – jiná barva kůže. Gellert Tamas nás ve svém dokumentárním románu Laserový muž zve přímo do duše vraha, který se později stal vzorem také pro Anderse Breivika. Příběh se rozvíjí ve dvou paralelních dějových liniích: jednak sledujeme životní peripetie laserového muže Johna Ausonia a jednak průběh vyšetřování, při němž se desítky policistů snaží vraha dopadnout. Vzniká tak skutečná reportážní detektivka, která se stala jednou z nejčtenějších švédských non-fiction knih vůbec.... celý text
Literatura světová Literatura faktu Romány
Vydáno: 2019 , AbsyntOriginální název:
Lasermannen: En berättelse om Sverige, 2002
více info...
Přidat komentář
Z toho štítku reportážní román jde spíš o reportáž než o román. I když se můžeme seznámit s myšlenkami zločince, jsou to myšlenky tlumočené při rozhovoru s autorem, takže žádná fikce. Za knihou stojí obrovská práce, tuny nastudovaných spisů a přesto je to čtivé. Jen u přeskakování mězi časovými rovinami se člověk občas na chvíli ztratí.
Při čtení se mi občas vybavovaly Kmentovy knihy, ten se taky věnuje takhle podrobnému studiu materiálů, aby pak čtenáře srozumitelně provedl vybranou kauzou.
Přes značný časový odstup od Ausoniova šílení musí člověka zamrazit, když si uvědomí, že ty postupy, které používala tehdy švédská krajní pravice zabírají i dneska, podpořené moderními technologiemi mnohem účinněji.
Jen škoda toho obrovského množství chyb a překlepů, to si autor nezasloužil.
Portrét jednoho vraha imigrantů a jedné epochy ve Švédsku. Zarazilo mě, jak zle na tom Švédsko v 90. letech bylo. Popsaná selhání profesionální i lidská (policisté, novináři, psychiatři) jsou skoro nepochopitelná (světlou výjimkou byl policejní psycholog). Na druhou stranu to byla asi dějinná lekce, která posunula Švédsko hodně dopředu (a přispěla k pádu extremistické strany Nová Demokracie). Velice zdařilé je vykreslení "zrození vraha" - svoji roli jistě sehrála dominantní matka, nepřítomný otec a šikana v dětství. Velmi zdařilý obrázek švédské společnosti z pera spisovatele, jehož původ mimochodem také není ryze švédský.
Kdyby si lasermana někdo vymyslel, byla by to neuvěřitelná, nerealistická fikce. Jenže se to stalo. Skutkově mě nejvíc překvapovala neschopnost a opakovaná selhání švédské policie, zřejmě podfinancované a s nedostatkem zaměstnanců, ale přesto. Škoda, že Tamas nakousl více různých chyb při vyšetřování, ale žádnou nevysvětlil - jestli to bylo na přání policistů, se kterými dělal rozhovory, nebo byl faktický chaos ve vyšetřování v té době běžný, těžko říct.
Kniha střídá linii Ausoniova života a zločinů s reportážemi o vzestupu extremistických organizací. Obě části jsou velmi zajímavé (před pár dny jsem si říkala, že americká rasistická scéna je typická právě pro USA a v Evropě by se to stát nemohlo...), ale přijde mi, že podmiňovat prvé druhým je umělá konstrukce. Prolínání obecného a jedinečného spolu v tomto případě souvisí jen okrajově, Ausonius byl natolik uzavřený ve vlastním světě, že kázání rasistů vládní strany nepotřeboval. Autor konkrétní extrémní případ použil jako další důkaz zločinného vlivu státem tolerovaného rasismu, protože angažovaný přístup a kritika pro něj byly stejně důležité jako zdokumentovat vraha samotného. Ač s Tamasovými názory souhlasím, míra tlaku a místy emocionální argumentace mi přijdou na hraně prospěšnosti věci - některé formulace a cíleně jednostranné hodnocení přistěhovalců jsou s to otrávit i racionálního liberála.
V rámci celé knihy jsou to ale malé nedokonalosti, reportážní román je to výborný.
Laserový muž je reportážní kniha pojatá tuze originálně - jako detektivka. Má dvě prolínající se dějové linky. První je životní příběh muže, který ve Stockholmu v 90. letech střílel na přistěhovalce. Druhá popisuje průběh vyšetřování, při němž se policisté snaží dopadnout vraha.
Knížka je po technické a faktické stránce výborně zvládnutá. Kolik mravenčí práce za tím muselo být. Detektivní koncept skvěle funguje - čtenář se v textu neztrácí, příběh se dobře sleduje. Ale ... mě už to za půlkou začalo nudit a dočetla jsem to jen proto, že jsem chtěla vědět, jak laserového muže chytí.
To bylo tak neskutečně jiné, než jsem zvyklá! Začátek byl úplně skvělý. Každá kapitola začínala malým prostřihem do minulosti, následně byl v krátkosti popsán život každé jednotlivé oběti a potom samotný útok. Vše bylo krásně dějově podtrženo počátkem vyšetřování. Skvělá práce a netradiční v rámci samotného žánru mi přišly "prostřihy do doby po 10 letech", tedy například co o něm jaký kamarád z dětství vypoví po 10 letech. Bylo vidět, že autor si dal práci a sesbíral mnoho materiálu, který spojil v krásný kompaktní celek. Právě uvedené dávkování nezpůsobilo, že by mě politická situace a vyostřující se společenský přístup k uprchlíkům po nějaké delší pasáži začal nudit. Takže i tato část mi přišla snesitelná a měla jsem pocit, že mě kniha i napůl vzdělává. Protože já jsem tedy o rasismu a ultrapravicových stranách ve Švédsku vlastně slyšela poprvé. Závěrem se klaním za skvělý psychlogický rozbor pachatele!
Ďalšia skvelá reportážna kniha. Musím priznať, že ma zakaždým prekvapí, ako veľmi ma tieto knihy bavia.
Kniha mi prišla veľmi napínavá, oveľa viac ako hocijaká detektívka, možno aj práve preto, že udalosti v knihe sú skutočné. Už na začiatku vieme, kto je vrah a postupne spoznávame jeho život – od jeho detstva až k udalostiam, ktoré viedli k tomu, že sa rozhodol strieľať do ľudí inej národnosti. Popritom nám autor ukazuje aj prácu polície, ako postupovala, ako sa viedlo vyšetrovanie a všetko okolo toho. A takisto spoznávame aj život jednotlivých obetí. Celý tento mix spôsobí, že od knihy sa nedá odtrhnúť. Sú tam síce aj kapitoly o politike, ktoré ma až tak nebavili, ale ukazujú, akým problémom bol vtedy rasizmus vo Švédsku a poskytujú nám širší obraz. Celkovo ma kniha veľmi bavila, najviac to policajné vyšetrovanie, počas čítania som nechápala, ako mohol mať vrah toľko šťastia a unikať tak dlho. Je to výborná kniha, výborná práca autora a určite ju každému odporúčam.
Nedýchal som od začiatku do konca. Kniha je zaujímavo rozdelená do dvoch časových línií. Začiatok útokov a útočníkovo detstvo. Miestami ma mrazilo na chrbte, vzostup rasového extrémizmu vo Švédsku sa až nepríjemne podobá vzostupu LSNS na Slovensku. Svoloč sa dostane do parlamentu a získa vplyv len vďaka totálnej benevolencii a ignorancii elít. Mali by sme sa poučiť. Detailne popísané vtedajšie problémy a dôvody prečo strelec začal s teroristickou činnosťou. Miestami som mal pocit, že čítam beletriu. Nedivím sa, že kniha zaujala aj Cecíliu Vanger. Autor urobil obrovské množstvo mravenčej práce. Päť hviezdičiek dávno nebolo tak zaslúžených.
"Kultúrni fundamentalisti považovali všetky kultúry za rovnocenné. Žiadna kultúra nebola lepšia ako pstatné, avšak podľa nich by sa rôzne kultúry nemali miešať, pretože to nevyhnutne povedie ku konfliktom. Osoba s kultúry A skrátka nemôže žiť bok po boku s osobou z kultúry B."
"Kultúrni fundamentalisti popierali, že kultúry sa ustavične vyvýjajú, že sa ovplyvňujú, menia, transformujú. Práve naopak, kultúru vnímali ako niečo statické a stále. Niečo, čo sa v priebehu času nemení. Švédskosť je vždy rovnaká. Včera, dnes i zajtra.
Svojimi sklonmi považovať jednotlivé kultúry za niečo pevne dané a nemenné, odsúdeneé k večnému vzájomnému konfliktu, sa kultúrny fundamentalizmus blížil k rasovo-biologickej ideológii.
Keď sa na kultúru nazerá ako na niečo takmer biologicky podmienené, splýva nakoniec myšlienka kultúrneho fundamentalizmu s tou rasovo-biologickou.
Kruh sa uzatvára."
Nuž ďalšie nie ľahké čítanie. Na rozdiel od Breivika, som o Ausoniovi doteraz vôbec nepočula. Keď si človek uvedomí, že sa s týmto problémom stále pasujeme, keď sa aj u nás na Slovensku dostane do parlamentu niekto ako Kotleba a spol, a vlastne nielen u nás, ale všade vo svete, tak mi je normálne zle. To, čo dovolilo Švédsko neonacistom v rámci slobody prejavu, podľa mňa hraničí so zdravým rozumom :( Určite je dobré si túto knihu prečítať. Odporúčam!
Příběh Švédského muže, který o pár let později inspiroval jednoho Norského muže. Kde se všechna ta nenávist nakumulovala? Je to časovaná bomba a ochrana před takovými jedinci neexistuje. Neboť společnost, je ráda ponoukána k nenávisti. A upřednostní populistická jednoduchá řešení, před logikou a lidským přístupem.
Kniha mě zaujala, velice dobře se četla. Nad některými kapitolami jsem se zamýšlela. Problém imigrantů. Z toho plyne rasismus. Aktuální téma ve světě. Olofa Palmeho zná skoro každý, Johna Ausoniuse asi nikdo. Hned jsem googlila. Výborný podled do nitra švédské společnosti.
Chvíli mi trvalo, než jsem se do knihy začetla a dokonce jsem přemýšlela, že ji odložím, ale nakonec jsem vytrvala a udělala jsem dobře, protože zhruba od poloviny mi děj pěkně utíkal a stránky se obracely skoro samy. Myslím, že kniha je zvládnutá skvěle a autor určitě zaslouží poklonu. Pohled na problematiku imigrace, která je (bohužel) v dnešní době opět aktuální, mi připadal trochu příliš jednostranný, ale dalo se to v klidu přežít a určitě stojí na racionálně obhajitelných základech. Příběh pro mě byl úplnou novinkou, do té doby jsem jméno John Ausonius vůbec neznala.
Výborná kniha, která případ tzv. laserového muže zasazuje do širokého kontextu celé švédské společnosti. Dozvíte se tak mnoho zajímavého o fungování švédské policie, soudního systému, psychiatrie, médií, školství atd. Zároveň je zde důkladně zmapován celý život tohoto sériového vraha a jeho psychologie, včetně vnímání jeho vlastních zločinů. Přestože je v knize opravdu spousta podrobných faktických údajů, kniha rozhodně neztrácí na čtivosti, takže místy skoro zapomínáte, že nečtete detektivku, ale popis skutečných událostí.
Laserový muž řádil ve Švédsku začátkem devadesátých let, jenže jeho příběh a činy jsou tak nadčasové, že by se mohly odehrávat dnes. Je až mrazivé, jak se historie cyklicky opakuje, a i když všechno postupuje vpřed, tak politická rétorika zůstává stejná - lži, dezinformace a šíření strachu. Tamas do detailu prozkoumal život Johna Aussonia a zasadil ho do kontextu celé tehdejší švédské společnosti. I proto je čtení Laserového muže poměrně náročné, protože v celé kauze se objevilo hodně jmen a hodně událostí a orientovat se v nich není úplně jednoduché. Je znát, že Tamas je profesí novinář, protože píše spíše stroze, ale dává si záležet na detailech a přesné časové posloupnosti, takže žádné popisy nebo hluboká psychologie, jen přesný popis událostí. Potěší i to, že získal vyjádření samotného pachatele a umožnil tak trochu nahlédnout do jeho pochroumané a zároveň smutné duše. Až na obrovský rozsah všeho dění vlastně knize není co vytknout, takže jde o výborný reportážní román, u kterého tedy opakované čtení asi moc nehrozí, ale ono není třeba, protože příběh je tak silný, že v každém nějakým způsobem zarezonuje a nějakou dobu zůstane. Jen škoda, že české vydání je plné pravopisných a editorských chyb. 85 %
Moje první "Absyntka" a klobouk dolů před mravenčí prací autora, který příběh Lasermana proložil exkurzí do stavu švédské společnosti ohledně rasismu, xenofobie a přistěhovatelství, což knihu činí velmi zajímavou sociologickou a politickou sondou.
Na mě, zvyklou spíše na čtení fikce a tudíž románovější pojetí, byla četba místy krapet náročnější na udržení pozornosti - místy jsem se musela dost soustředit, abych neztratila linku v těch jménech a politickém pozadí. Musím přiznat, že jsem o Švédsku měla trochu jinou představu, co se tolerance k jinakosti týče. Kladu si otázku, co by se dělo tady v Česku, kdybychom byli skladbou obyvatelstva pestřejší...šílence najdeme asi všude, ale takto pootevřené dveře a "tichá" podpora jsou alarmující.
Tohle není jen příběh jednoho "lasermana". Spolu s tím, jak se dozvídáme o obrácení jednoho normálního kluka na extremistickou cestu, se tu odvíjí taky příběh jedné země. Na počátku 90. let nikoho nenapadlo, že oběti útoku si mohl střelec vybrat proto, že všechny vypadají "nešvédsky", s jejich narůstajícím počtem si to ale policie musela připustit. Že je tu někdo, kdo střílí na lidi, kteří nejsou zrovna blonďatí a modroocí. A tak se strhla hysterie - obavy o život mezi přistěhovalci (kteří mnohdy ani sami přistěhovalci nebyli, byli už jejich potomky) a na druhé straně tahle situace zahrála na nízké pudy mas. A už tu máme nové politické strany a jejich lídry, kteří toho využívají a otevřeně vystupují s protiimigrantskou rétorikou, aby se dostali k moci. A že se jim to dařilo, dosah xenofobních a rasistických nálad byl nepředvídatelný. Jako by lidi už zapomněli na nedávnou válku, jako by neměli rozum. Poučné pro dnešního člověka - protože dnes tu máme tyhle politiky, kteří se nepochopitelně dostávají na nejvyšší posty, zpátky. Lidi jsou pořád stejní, protože nejsou schopni a ochotni vidět dál než za vlastní dvorek. / Co mě na knížce fakt iritovalo, bylo množství chyb. Prošla vůbec korekturou?
Přikláním se k ostatním velmi pozitivním komentářům. Kniha je zajímavou sondou do života lasermana i do fungování společnosti (nejen té švédské).
Co ale na knize hodnotím velmi negativně je na můj vkus neúnosné množství různých chybějících či přebývajících slov ve větách a dalších jazykových chyb, které čtenářské nadšení trochu sráží. Na tom by měli ve vydavatelství příště zapracovat.
Že v 90. letech po Stockholmu pobíhal (ehm... tedy jezdil na kole) magor, který střílel na přistěhovalce jsem věděla, nicméně co jsem nevěděla (a co mě překvapilo), byla celková situace ve Švédsku v té době. Ta typická protipřistěhovalecká rétorika, zkreslování faktů, zveličování situace, neskrývaný rasismus a hlavně to, jak si díky tomu někteří politici připisovali kredity... Příliš mnoho paralel s tím, co se děje u nás. Každopádně my si můžeme gratulovat, že tu máme jen pana Baldu, který "pouze" pokácel stromy na koleje. (Ironie, pokud by to nebylo jasné). Díky Absyntu propadám reportážní literatuře čím dál víc a už teď jsem moc zvědavá na knihu Jeden z nás.
Laserový muž
Další skvělá kniha z této edice, zábavné, děsivé true crime spolu s kontextem doby a vysvětlením toho, proč se vůbec něco podobného mohlo stát.
Zajímavé momenty: Psychologické profily sériových vrahů, švédská společnost která je schopná se otevřeně postavit proti rasismu a populismu a to, že se to dělo z našeho postkomunistického pohledu tak dávno, v podstatě to, co se děje dnes, politici co straší imigrací, je úplně identické, a toto je hrůzný příklad toho, kam to může vést.