Přidat komentář
Jak poeticky se dají vyjádřit různé podoby lásky. I ta hořká, neopětovaná. „Pět let jsem ti věrně sloužil, tu a tam jsi mzdu mi dala, bolestí jsem nastřádal si, ostatní jsi mně zas vzala. Pět let u tebe jsem žebral o almužnu z měkké ruky: upeklas mi těžký pecen z hořké trýzně, slané muky. Navždy odcházel jsem zlomen, ještě jsi mne zavolala, mrtvou něhou, živým vtipem znova jsi mi srdce rvala. A já zase chodil žebrat k prahu nemilosrdnému o lásku a míň než lásku, o almužnu hladovému. Každým pohledem jsem prosil, zřel, jak zrak tvůj sen můj škrtí… Odchází tvůj směšný žebrák do neznámých ulic smrti.“
Tak tomuhle říkám poezie. Autor si umí hrát se slovy a jeho verše plynou hladce a hravě, jsou srozumitelné, vtipné a jemné. Není nic, co bych vytkla.
Krásná kniha a krásné verše. Jak už je zřejmé z názvu všechny básně se zabývají láskou. Myslím že dnes už se kniha nedá sehnat ale pokud ji máte doma neváhejte.
Já osobně mám doma vydání z roku 1962 od nakladatelství Československý spisovatel, obálka je krásně růžová, jednoduchá v mém případě trochu zašlá ale to jí neubírá na kráse.
Knihu jsem našla v jednom antikvariátu a rozhodně koupě nelituji.
Knihu doporučuji a dávám 4 hvězdy. :)
Přikládám ještě oblíbenou báseň z této knihy:
Máš-li velkou touhu, co se může státi?
Máš-li velkou touhu, co se může státi?
Nejsnadnější věc je, pro ni umírati.
Nejtěžší je žíti, by se skutkem stala,
na paloučku štěstí ptákem zazpívala.
Ale nejsmutnější, když ji navždy ztratíš.
Vězněm bez naděje do cely se vrátíš.
Autorovy další knížky
1950 | Kniha lesů, vod a strání |
1990 | Proč nejsem komunistou |
2000 | Dějiny ženy |
1897 | Satanova sláva mezi námi |
1971 | Rudé zpěvy |
Velice plodný autor...
Říkalo se také na počátku 20.století: Lidičky, vyjde nový Neumann? Jako v současnosti se povídá u Viewegha, Třeštíkové, nebo Mornštajnové?
Přikláněl bych se k takové možnosti, přestože měl u mě osobně premiéru. Ale s velkými ovacemi zakončenou.
Pochopitelně píše S.K. Neumann vzletně. Tudíž nemusí být pro každého.
Ovšem syrovost současných básní, právě jemnocit básníka z počátku minulého století silně trumfuje. Přikláním se i k domněnce, že čerpá z vlastních prožitků; tak jsou některé jeho emoce silně a přesvědčivě vyjádřeny. A jsem přesvědčen, že spousta čtenářů emotivně splyne s vyjádřeními, které tak dobře umí zveršovat.
Ve sbírce je více trápení, soužení a žalu.
Ale najdete zde i dokonalou milostnou lyriku pod názvy: ACH, POJEDEŠ-LI V NEDĚLI, KYTIČKU JAHOD NA RTY PŘITISKLA MI, či KDYBY MI BYLO TŘICET LET.
Psát o lásce je neměnné téma citlivých lidí. Přál bych si, aby byly takové básně přijímány s pochopením a pokorou. Hlavním motivem je totiž vždy žena, k níž vzhlíží toužebně a láskyplně muž. Nemůže být lépe vyjádřena dokonalost symbiózy mezi pohlavími, obzvlášť v době, kdy lásce mezi mužem a ženou dostává se pejorativních trhlin. Ale třeba jsem jen příliš pesimistický...