Láska & smetí
Ivan Klíma
Z osamělosti svého bytu vychází spisovatel, aby jako metař uklízel společenské smetí, které se nezničitelně jen přemisťuje či přetváří, rozhodně však nemizí. Vykořeněnost autora, daná jeho původem i osudy v sedmdesátých letech, se umocňuje milostným vztahem, který ve spokojeně ženatém muži vyvolává mučivé výčitky svědomí. Kultivovaně napsaný román trpí jakýmsi blouděním v kruhu, plynoucím z autorovy nerozhodnosti a nezakotvenosti.... celý text
Přidat komentář
Tak to jsem si početla, knížka je napsána krásnou češtinou, prolíná se v ní několik dějových pásem, celou knihu doprovázejí autorovy úvahy -kde je hranice a kde míra našeho konání, jaký je jeho smysl, jak řešit dilema lásky a zodpovědnosti, kde hledat řád, jenž nás přesahuje a k němuž se můžeme uchylovat. Autor se dotýká citových vztahů, hledání svobody, dovolím si citovat z knihy - "O svobodě mluví kdekdo, nejhlasitěji ti, co ji druhým upírají. Koncentrační tábory v době mého dětství měly dokonce heslo o svobodě přímo nad vchodem."
Knížka se mi moc líbila a opravdu, jak už tady někde bylo zmíněno, potřebuje člověk k četbě klid a soustředění a i tak se k některým hlubokým myšlenkám musí vrátit, aby je vstřebal. Určitě doporučuji ke čtení.
Knihu jsem právě dočetla (v rámci povinné četby). Ani si nepamatuju, kdy ve mně něco zanechalo takovou stopu.. Silný příběh s hlubokými myšlenkami a nepopsatelnou estetickou hodnotou..
Kniha se překvapivě strefila do mého aktuálního rozpoložení. Ne tedy, že bych vše zrovna prožíval. Ale podobně jako autor také vzpomínal. Některé vyjádření jsou hlubší zamyšlení, obecná i osobní. Jinde zase až na kost odhalené zdánlivě všední události, které však vždy mají co říci, a jsou nazírány pronikavým vhledem autora.
Krásné setkání s autorem po třiceti letech. Moc dobré čtení tehdy i teď. Manželka, milenka, minulost židovského kluka, režimu nepohodlný spisovatel, uklízecí partička, Kafka a život a smrt. Ivan Klíma je mistr slova a hlavně myšlenky. Oč větší požitek, že jsou to slova původní, nepřetavená překladem.
Kniha mě roztesknila. Ale jsem za to ráda. Na rozdíl od některých předchozích komentujících zde vnímám popis pocitů, které člověkem cloumají, jako nosný, zatímco příběh je v podstatě jen na pozadí, tvoří sice kostru, ale důležité je to okolo, co se na něj nabalí. Neříkám, že s hrdinou soucítím, především k jeho vztahové situaci bych měla jasné výhrady, ale na druhou stranu se mi jeho stesky a životní trápení nezdají jako ukňourané či příliš sebelítostivé. Předložení těchto pocitů, motivů a životních cest se všemi nuancemi prostě beru jako potřebnou věc a pan Klíma to dokázal ztvárnit úžasným způsobem. A, jak tu již bylo párkrát zmíněno, opravdu krásným jazykem. Co bych jen trochu vytkla, respektive, co se mi při čtení moc nezdálo a působilo to na mě spíše rušivě, je přílišné prolínání dějových linií. Tuším, že to byl asi záměr, takto nějak se to honí v hlavě každému z nás, akorát nám nejdříve vyvstane obraz, vzpomínka a až pak následný prožitek, další děj. Tady v textu se začalo hned dějem a mně občas docela trvalo, než jsem se vzpamatovala, uvědomila si, že jsme zase "jinde" časově i místně a než jsem si k tomu tedy vytvořila příslušný obraz. Jinak parádní kniha.
Lásku a smetí od dlouho zakázaného spisovatele jsem četla už kdysi dávno. Vzhledem k mému mládí mě zajímal hlavně ten manželský trojúhelník. A tady pro mne nastal problém: viděla jsem v TV rozhovory s panem Klímou a mé mládí si tehdy krutě řeklo: "Na toho ani hráběmi". Jenomže já ho potom v milostných scénách pořád viděla....Myslím si ale, že si tuto knihu budu muset s odstupem dlouhých let přečíst znovu a z pohledu zralosti objevit nový rozměr....
Krásná autobiografická knížka Ivana Klímy. Pěkná čeština. Úžasně se zde snoubí zážitky z dětství a zkušenosti z dospělosti.
Ze začátku naprosté nadšení, které v průběhu čtení (cca od poloviny) přešlo v znuděnost. Nadšení z krásného slohu a ze schopnosti pana Klímy hrát si se slovy, skládat je ve věty a souvětí a používat slova, která už dnes člověk skoro zapomněl. Toto nadšení přetrvalo celou knihu. Ale na mě už tam pak bylo moc hloubání, přemýšlení dokolečka o stále stejné nesmrtelnosti chrousta. Člověk by chvílemi skoro litoval slabošského hrdinu, který léta podvádí svou manželku a není schopen situaci vyřešit. Když si svoje selhávání obalí dostatečným množstvím vzletných myšlenek, obhajob a omluv, provinění pak není tak hrozné.
Musím přiznat, že se z této knihy nestane moje favorizovaná od Klímy, ale přesto vysoký standard. Mám rád Klímovo pochybování, zvažování, těkání od jednoho k druhému i důslednou analýzu myšlenkových pochodů a osobních zvratů. Samozřejmě krásná čeština jako bonus.
Četla jsem už tak dávno, že si budu muset co nevidět připomenout. Obzvláště po přečtení Nesnesitelné lehkosti bytí :)
Jedna z prvních knih, které jsem od autora četla. Možná právě nad ní jsem pochopila čísi výrok, že "Ivan Klíma rozumí ženské duši". Ano, rozumí jako málokdo.
Hezká knížka, Ivan Klíma vládně češtině mistrovsky, jednoduše podá úvahy "hrdiny", příběh je uvěřitelný. Nemůžu se zbavit pocitu, že čtu B.Hrabala, oni opravdu píšou místy dost podobně...
Takový obyčejný spisovatelův příběh prožívající období normalizace. Mám obrovskou úctu k Ivanu Klímovi a jeho knihám. Jsou plné krátkých příběhů obyčejných lidí, vyprávěných jaksi mimochodem v hlavním příběhu. Jsou plné myšlenek a hloubání nad problémy týkající se celého lidstva, stejně jako nad každodenními až banálními starostmi jednotlivce. Přesto na mě působí tato kniha příliš odevzdaně, jako pouhé filosofování a lamentování nad směřováním jedince, společnosti a celého lidstva. Jako by pouze hlavní hrdina vnímal bolest, lásku, normalizaci, úpadek a ...smetí. Ostatní lidé působí jen jako figurky v jeho vnitřním prožívání, jejich život se zdá omezen jen na jejich drobné starosti, bez schopnosti vnímat i jiný rozměr své existence. "Je to jejich vina. Každý je zodpovědný za svůj osud i za svůj pád, nikdo druhý je nemůže zachránit."
Kniha mě zaujala , ale doporučuji mít na četní čas a né ji louskat v dopravní prostředku. Za mého studia byl samizdatovým autorem, tak nyní doháním , o co jsem přišla. Hned jsem zakoupila další knihu - fejetony. Klíma nám má co říci.
Knížka o intelektuálovi ve středních letech, který se nemůže rozhodnout mezi manželkou a milenkou. Spousta melancholických vzpomínek, úvah o všem možném a vpodstatě žádný děj. Dočetl jsem asi do půlky a nezaujalo mě to...Líbila se mi ale jedna pasáž: "Skličovaly mě nikoliv pochyby o správnosti volby, ale vědomí, že jsem se už jednou provždy rozhodl. Tušil jsem, že pro mě nebude nejslastnější toho, koho miluji, nacházet vždy po svém boku, že bych naopak potřeboval čas od času sáhnout do prázdna, nechat v sobě uzrát touhu až do bolestnosti, střídat úzkost odloučení a úlevu opětovného setkání, možnost útěku i návratu" ...
Autorovy další knížky
| 1990 |  Má veselá jitra |
| 1990 | Láska & smetí |
| 2010 |  Moje první lásky a jiné milostné povídky |
| 2009 | Moje šílené století |
| 1964 | Milenci na jednu noc |
Dost dlouho mi trvalo, než jsem přijal ten těkavý styl od nevěry ke smetí, od smetí ke Kafkovi, od Kafky k nevěře, pořád výčitky svědomí, a milenka dost sobecká a protivná, tu na horách, tu v ateliéru, tu na špinavé ulici, tu v zaplivané hospodě, tu doma a tak pořád dál, dokolečka. A do toho "myšlénky". Ty úvahy mi přišly trochu povrchní...
Až téměř u konce jsem tomu těkání přece jen přišel na chuť. Zkusím ještě nějakého Klímu.