Láska a smrt
kolektiv autorů , František Halas , Vladimír Holan
výbor lidové poezie
Přidat komentář
Zaujala mě poznámka v doslovu od F. Halase: Lidová píseň dávno není známa tak, jak by si zasluhovala. Jsou sice vědecké ústavy, které ji sbírají, ale to vše se děje daleko od srdcí podmaněným jejich půvabem, je pak také celá řada písní hlučně zpívaných, ale bědně utahaných sentimentalitou podvanáctých hodin, písní, které jen díky melodii žijí život pramálo důstojný jich vděkům.
Při cestách na školních výletech, při návratech ze sportovních utkání, na oslavách a rozlučkách se svobodou se vždy zpívalo s doprovodem harmoniky nebo bez ní. A nevzpomíná si, že by se zpívaly poslední hity z rádia. Vždy to byly „lidovky“ nebo chcete-li „dechovky“. U táboráku pak trampské písně. Uspávali jsme děti v náruči a zpívali jim ukolébavky i jiné písničky, které jsme znali. Je pravda, že já jsem nechtěl, aby mě kdokoliv jiný slyšel než malý mrňous v peřince. Mám pocit, že se zpěv z našeho života vytratil. Rád bych se mýlil.
Při čtení poezie v této sbírcei jsem se přistihával, že ji nečtu, ale přezpívávám.
Zajímavá poezie spíš bych to nazval lidovými pisnickami, a některá ta nářečí mi dala pěkně zabrat ;)
Kniha Láska a Smrt je kniha básní české a moravské poezie která není ani tak o smrti nebo smrti kvůli lásce i když pár básní ktomu směřuje. Je tam lidová tvorba známích básníků F. Bartoše, K. J. Erbena, Č. Holase, J. Kollára atd. Kniha a básně mě nijak neoslovilo. Básně a poezie jsou tam spíš ty méně známe bych řekl..
Anotace vlastně říká vše. Jedná se o pouhý výbor lidové poezie - některé znáte jistě i jako písně a nápěvky, obvykle od babiček a starších generací vyrůstajících na venkovech, kde folklor je stále (byť i jen střípek z něj) svým způsobem živý. Žel, často v tomto výběru jsem nenalézal to "něco", co by chytilo nějak zvlášť za srdce, co bych si spojoval s pocity a city lásky. Ani nic poetického, co se týká smrti jako takové.