Láska Anny Elliotovej
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/386662/bmid_laska-anny-elliotovej-qhG-386662.jpg
4
1128
1128
Anna Elliotová prostredná z troch dcér dedičného baroneta sira Waltera Elliota z Kellynch Hallu je pekná, bystrá a jemnocitná, čo sa nedá povedať o jej najbližších príbuzných, ktorí si veľmi zakladajú na svojom šľachtickom pôvode, hoci sa ocitli takmer na mizine. Anna je v rodine akousi čiernou ovcou, dovolila si totiž čosi neslýchané - zaľúbila sa do síce perspektívneho mladého muža, ale z nižšej spoločenskej vrstvy, čo bolo v tých časoch neodpustiteľné. Anna sa ocitá medzi dvoma mlynskými kameňmi - medzi povinnosťou voči rodine a láskou...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1998 , Media klub (SK)Originální název:
Persuasion, 1817
více info...
Přidat komentář
Pre mňa asi najslabšie dielo Austenovej spracované knižne, avšak filmovo im to vyšlo. Málo je takýchto situácii, avšak som rada, že som si doplnila jej zbierku.
Další z mých oblíbených "austenovek", které nikdy neomrzí. Tato kniha je snad víc nostalgická a vážnější, než jiné, ale i tak má pořád to samé kouzlo. Austenová je jedna z mých nejmilejších autorek, která zkrátka nikdy nezklame.
Malý SPOILER.
Austenová mě nepřestane překvapovat... Zvlášť u některých pasáží nemůžu nikdy pochopit, že je to dílo staré více než 200 let. Kromě jejího úžasného stylu je to i obsah, který mě občas udivuje. Nezdá se vám například, že se zamilovaní lidé navzdory času a ovlivnění společností vlastně v jádru chovají a hlavně myslí pořád stejně? ;) A Austenová ty myšlenky krásně vystihuje...
Anna Elliotová mi přijde ze 4 knih, které jsem od Austenové zatím přečetla (kromě Anny PaP, RaC, Mansfield), jednoznačně druhá nejlepší, velmi těsně za Pýchou a předsudkem. Je to krásný příběh, poměrně nápaditý, ani ne příliš ohraný a líbilo se mi, jak byl popsán složitý vztah Anny s kapitánem Wentworthem. A upřímně, rozhodně nebyl ani méně reálný, než ostatní "austenovky" (pro které je přece určitá idealizace typická).
Pravda je, že jak tu i někdo psal, chyběla v A. E. ta bezstarostnost, jakou měla třeba PaP (kde byly jako v jediné někdy i velmi zábavné a vtipné rozhovory), bylo tam spíš víc melancholie, ale to je někdy také příjemné. Austenová by mě potěšila, kdyby v některé knížce v závěrečném šťastném vyvrcholení vložila také víc přímé řeči. Ale to Austenová zřejmě nemá moc ve zvyku. :) A na druhou stranu se musím přiznat, že dopis kapitána Wentworthe Anně mě vážně dostal. ;)
To jsou ale drobnosti, takže v celkové hodnocení je pro mě naprosto jasné.
Celkový dojem z knihy velmi dobrý. Ze začátku trošku zdlouhavé, ale v druhé části více napínavé, závěr romantika, jak má být. Výtisk knihy,který jsem četla, byl i volněji přeložen než jiné knihy J.Austen, takže se i dobře a rychle četla.
Z nejakého dôvodu je to moja najmilšia kniha od Austenovej. Ten hlboký cit, ktorý v sebe Anna nosí, ktorý nevybledol ani po rokoch je ukážkou jej silného charakteru. Veľa ľudí túto knihu odsudzuje, vraj je to povrchné a neuveriteľné, pretože v niečo také nikto neverí. Napriek tomu, odporúčam knihu prečítať, bez zbytočných predsudkov a radšej s citom :)
Tuhle knížku zbožňuji. Pasáž s dopisem je moje nejoblíbenější. Moc hezký příběh. Doporučuji všem romantičkám :)
Začiatok trošku zdĺhavý, miestami mi vadil ten zložitý zastaralý spôsob písania a vyjadrovania, keďže som to čítala v češtine ale dejovo sa mi kniha páčila... Teším sa na ďalšiu knihu od Austenovej :)
První polovina mě moc nebavila - taková uvzdychaná červená knihovna není můj šálek čaje - a už jsem přemýšlela, co tu asi napíšu... Přestože Mary mi byla protivná, oceňovala jsem autorku, jak si Mary dokázala odporovat snad i v jedné jediné větě. Později, v Bathu, se děj více rozběhl a začalo mě to i bavit. Sečteno a podtrženo, dávám tři hvězdičky.
... asi jsem čekala víc. Oproti Rozum a cit a Pýcha a předsudech nezajímavé. Ztrácela jsem se ve jménech, příběh nijak neujal
Hrozně mě to mrzí, ale prostě nemůžu jít s hodnocením výš. Ani sama kvalita knížky nebyla taková jako u předchozích dvou počinů autorky, se kterými jsem měla tu čest (PaP, RaC), nebylo to tak vesele bezstarostné a se zběsilým koncem, od kterého se prostě odtrhnout nemůžete.
Co měla ale na knížce štvalo od začátku do konce nejvíc, byla její hlavní postava. Ano, přestože vám bylo neustále připomínáno, jaká je Anna srdečná, jemná, citlivá, milá a kdesi cosi, já jsem v ní pořád viděla jenom starou bledou puťku s příliš velkým egem a tento příběh rozhodně nemohl být inspirován skutečnými událostmi, protože na takovou ženskou by se nikdy fronta nestála. Postavy tohoto typu bych poslala do koncentráku a postřílela - tady Anička dušička, Elinor Dashwoodová, Jane Fairfaxová z Emmy a Jane Bennetová, všechny jsou podobné a neuvěřitelně mě štvaly. Možná jsem ovlivněná televizní adapttací se Sally Hawkins (viděla jsem zatím jenom obrázky, ale to mi celkem stačilo), kterou já jako herečku opravdu nemusím, ale což už. Upřímně nechápu toho její kapitána, že se mu chtělo i podruhé, když ho poprvé hnusně odkopla.
Ovšem když jsme u něj, ani kapitán Wentworth mi nijak nepřirostl k srdci. Přišel mi takový plochý, žádné typické vlastnosti... Otec a Anniny sestry byly jasné karikatury, od těch se hlubších činů nikdo dočkat ani nemohl a třeba pan Elliot mladší mi nepřišel zase tak hrozný, jednal tak, aby si mohl užívat a nemusel se stýkat s protivnými příbuznými. Co to je proboha za tak strašný prohřešek, že hned musel do propadliště dějin? Pokud si pamatuji, manžílek paní Smithové dělal to stejné a byl tak vykreslen skoro jako nějaký světec.
Zkrátka a dobře, za samotnou formu bych dala klidně hvězdy čtyři, ale za tu manipulaci se čtenáři - "napíšu ti, že Anna je dobrosrdečná,...., takže ji nutně musíš zbožňovat" a za nesympatickou, tak strašně nesympatickou hlavní postavou musím jít níž. Už se docela těším na Emmu a její opravdu veselou, chytrou, hyperaktivní, chybující, sympatickou a uvěřitelnou hlavní hrdinku.
Pýcha a přemlouvání je moje čtvrtá kniha od Jane Austen. A zatím se mi líbila asi nejvíc.
Plytký a povrchní příběh s ještě bezvýznamnějšími rozhovory a starostmi hlavní hrdinky a ostatních postav. Výstižně nastiňuje malicherné problémy člověka z počátku 19. století narozeného do "lepší" společnosti. Smutné ale je, že samotné postavy se považují za lepší lidi, než jsou ti s nižším původem a majetkem a veškeré posouzení člověka a jeho kvalit se odvíjí od jeho jmění, původu a vzhledu.
Velmi zajímavá kniha. Velmi dlouho jsem se odhodlávala k jejímu přečtení, ale byla jsem velmi nadšená. Líbilo se mi, jak Jane Austenová zachytila atmosféru a vztahy té doby.
Od Jane Austenové jsem čekala víc. Byla to od ní první knížka, co jsem četla. Děj bych shrnula nějak takhle (SPOILER): žila byla jedna holka, do který se zamiloval chlapec, rodina jí sňatek rozmluvila, že nemá společenské postavení a peníze. Po osmi a půl letech se s ním zase shledává a zjišťuje, že je pořád svobodný a pozor, že si takříkajíc nahrabal víc peněz a povýšil, co se týče postavení. Začne po něm zase nenápadně pokukovat a nakonec si ho vezme. Konec. (SPOILER) Opravdu slabota. Hlavní hrdinka nesympatická, uvzdychaná fňukna.
Štítky knihy
láska zfilmováno 18. století romantismus anglická literatura romantika historické romance důstojníci regentská Anglie anglické rományAutorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Tohle byla moje první kniha z pera této autorky. Upřímně, větší zklamání jsem zažít nemohla. Přišla mi nudná a po necelých 100 stránkách jsem ji odložila. Vůbec jsem se nemohla začíst a to, co jsem četla, jsem si nepamatovala. Někdy se mi stalo, že čtu a myšlenkami jsem úplně někde jinde, což se mi zatím stalo jen u pár knih. Možná se k ní v budoucnu ještě vrátím, ale pro teď mám Anny tak akorát dost.