Láska jako Řím
Irena Obermannová
Spisovatelka Matylda je pozvána do Říma na setkání autorek z celé Evropy. Je v tom však jistý háček - Matylda se za spisovatelku nepovažuje, alespoň ne v onom velkolepém smyslu slova. Nejenom proto se rozhodne ve městě měst zemřít. Pokud možno velkolepě? Mohla by napsat celou knihu o psaní. To by byla teprve ostuda! Ale jelikož se před chvílí rozhodla zemřít, existovala jistá šance, že tu ostudu ustojí. Že jí to čtenáři prominou. Že jim jí bude líto. V každém čtenáři dřímá spisovatel, každý touží napsat knihu. Leckterý už začal. Všichni potají myslí na svůj pomník, ale přizná to jen blb spisovatel, člověk od přírody vybavený neomaleností, neskromností a neopatrností. Někdo by možná řekl pravdomluvností, ale nebylo by to přesné.... celý text
Přidat komentář
Škoda, že autorka nezůstala u autobiografické cesty na festival spisovatelů. Hlavní zápletka je strašně laciná.
Knížku jsem dostala jako dárek. Do té doby jsem o autorce neslyšela, nicméně mě zaujala jak obálka, tak i to, jak je knížka tenká a těšila jsem se na příjemnou oddechovku. No... Jsem rychločtenář a knížky čtu na jeden zátah, většinou, někdy na dva, když se nepodaří. Tuhle knížku jsem rozečetla hned jak jsem ji dostala, ale bohužel mě absolutně neoslovila, takže jsem ji zhruba na tři měsíce odložila. Dnes jsem ji začala číst znovu s odhodláním, že dokud ji nedočtu, neodložím ji. Přečetla jsem ji tentokrát na jeden zátah cca za dvě hodinky. Ale abych pravdu řekla, byly to pro mě muka. Abych byla upřímná, knížka je škoda papíru - možná tvrdé hodnocení, ale bohužel. Možná se jedná jen o "nepodarek", ale další knížky této autorky už ani nemám chuť číst, protože jsem jejímu jazyku a stylu nepřišla na chuť. Doufám ale, že si u někoho jiného najde místo...
Knížku jsem si koupila, abych si přečetla něco od autorky než si koupím něco dalšího. Ale k tomu už asi nedojde.
Knížka mě totiž ani nenadchla ani neurazila - malé rychlé čtení na cestu busem do práce :-)
Nemůžu posoudit autorčin styl, když jsem od ní ještě nečetla žádnou knihu. Tahle útlá knížečka mě měla říct, jestli se mi její psaní bude líbit nebo ne. Zatím jsem ale nerozhodnutá.
Kniha se mi docela líbila, četla se dobře, ale Matylda mi prostě nepřirostla k srdci a když bych ji někde potkala, asi bychom si neměly co říct.
Knihu jsem přečetla, ale nenadchla mě natolik, abych si ještě někdy chtěla od autorky něco přečíst. Nějak mi ani neseděl její styl psaní, byl hodně zvláštní...
Autorovy další knížky
| 2011 |  Tajná kniha |
| 2021 |  Babička |
| 2004 | Deník šílené manželky |
| 2004 |  Matky to chtěj taky |
| 2017 | Dobré duše |
Četla jsem omylem, když mi bylo dvanáct nebo třináct. Zaujala mě obálka a čekala jsem cosi historického. Jelikož jsem navíc v daném věku nebyla cílovou skupinou, dočetla jsem do konce spíš proto, že už mi ji rodiče koupili.
Na druhou stranu se nedá říci, že bych při tom trpěla. Zpětně mě překvapuje, že si více či méně ostře vybavuji některé scény. Nejvíc mě zaujalo vyprávění tom, jak Matylda na dětském táboře psala pohádku o princi, jenž se proměnil v kapku (rosy?) a žalem se rozplynul. To proto, že tehdy hrdinka byla zhruba ve stejném věku jako já.
Nemám z knihy vysloveně negativní dojem jako mnozí ostatní čtenáři. Když vycházím z toho, co si o ní pamatuji, byla silně lyrická, psychologizující a většinou realistická (jednotlivé scény z hrdinčina života mi přišly hodnověrné a dobře vymyšlené). Ale, jak už jsem řekla, dostala se mi do rukou v příliš nízkém věku; a ani teď by to žánrově nebyl můj šálek kávy. Proto se vzdám hodnocení pomocí hvězdiček.