Láska je jen slovo
Johannes Mario Simmel
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/1589/bmid_laska-je-jen-slovo-663743961e437.jpg
4
1552
1552
Německo 4. září 1960. Do soukromého školního internátu profesora Floriana přijíždí z Lucemburska Oliver Mansfeld. Je mu 21 let a nastupuje zde do osmé třídy. Již třikrát propadl, aby naštval svého otce. Jeho otec Walter Mansfeld uprchl z Německa poté, co okradl stát o 12,5 miliónu marek. Má na svědomí také Oliverovu matku, která tráví zbytek svého života v blázinci. Shodou okolností se Oliver na cestě seznámí se 33letou Verenou Lordovou, manželkou bohatého bankéře Manfreda Lorda, stejně prohnaného jako Oliverův otec. Mezi Oliverem a Verenou vzniká něžná a hluboká láska. Láska, která musí zůstat utajena a stane se tak předmětem vydírání - citového, ze strany Oliverových spolužáků (všeho schopného zvířete Hansiho a "Superštětky" Geraldiny Reberové), a vydírání finančního, ze strany sluhy Manfreda Lorda Lea. Stále více se stahuje smyčka kolem nešťastné dvojice, pro kterou není v daných podmínkách východisko. Je láska jen slovo? Co se stane s internátem profesora Floriana, přezdívaného "šéf", vynikajíícího pedagoga a zakladatele školy? Šéf pevně věří, že v každém z jeho "dětí", kteří sem většinou přicházejí z lepších rodin celého světa, zhýčkané přepychem, ale často ochuzené po citové stránce, lze probudit něco dobrého. Děti, na které neměl nikdo čas, které vždycky cítily svou osamělost, a které špatná výchova pokřivila a zkazila, zde mají mnohdy svou pomyslnou konečnou stanici... "Co je láska? Láska je neznámá země. Žádný člověk není tak ubohý, aby nezažil tento pocit. Je velmi mnoho druhů lásek. Jen málo jich činí člověka šťastným. Ale to zřejmě taky není jejich smyslem."... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2008 , Beta-Dobrovský , Ševčík (Plzeň)Originální název:
Liebe ist nur ein Wort, 1962
více info...
Přidat komentář
Kniha mi byla doporučena a jak tak vidím, skoro všichni jsou z ní nadšení, ale já se snad do ní ani nezačtu. Nějak nedokážu překonat ani ten začátek, zvlášť když na začátku se hned dovídám, jak to dopadne. Autorův styl psaní asi nebude nic pro mě, když první přímá řeč se objevuje až na straně devět. A děj podle anotace asi taky nebude kdovíjak překvapivý a napínavý. Tak tohle asi nebude zrovna můj šálek čaje:)
Moje třetí kniha od tohoto autora a zatím teda musím říct, že každá z nich je z úplně jiného soudku. Možná je to jenom náhoda, takže se dávám do čtvrté a jsem zvědavá, s čím na mě autor přijde tentokrát :-) Tato kniha byla ze zatím přečtených úplně nejlepší (když teda pominu, že Autobus je kniha určená primárně dětem, tak určitě lepší než Hurá, ještě žijeme, kterému jsem nějak nepřišla na chuť). Musím říct, že nejsem milovnicí ženské četby a romantických románů, ale tento příběh byl velmi silný a moc se mi líbil. Oceňuji neotřelé podání formou deníku mladého zamilovaného muže (každý přece očekává, že zamilovaný muž se bude chovat racionálněji než žena), historické pozadí (zejména německá reflexe nad průběhem a následky 2. světové války, což je věc, kterou podle mě spousta dnešních Němců napříč generacemi nemá vnitřně vyřešenou) a zajímavé postavy. Jednu hvězdu ubírám za občas zdlouhavé popisy schůzek a telefonátů a takové ty nic neříkající zamilované dialogy, ale to k tomu asi patří. Doporučuji k přečtení.
Poutavý, sentimentální a naivní příběh, který však odpovídá věku a zralosti hlavního hrdiny. Jediné mínus bylo, že jsem od začátku tušila, jak příběh dopadne a přesně to tak dopadlo.
Silný příběh, mimo jiné i proto, že je od začátku jasné, že dopadne špatně. Kniha začíná koncem, takže ani čtenáři, kteří si čtou normálně nejdřív konec, nejsou v žádné výhodě, knížku není potřeba číst proto, aby se člověk dozvěděl, jak to dopadlo, ale čistě jen proto, aby znal celý příběh.
Už jsem četla víc než jen pár knih na téma lásky starší ženy a mladšího muže, tato mi trochu připomněla mou oblíbenou v této škatulce - Cizoložství. A musím proto hodnotit stejně - plným počtem hvězd. A stejně tak jako Cizoložství - doporučuji.
Knihu jsem půjčil a už se mi nevrátila, proto se mi příběh pomalu vytrácí, což je škoda, pže to byl právě tento titul, který mi v pubertě pomohl otevřít oči
Srdcovka. Čítala som ju viac kràt, vždy ma rozplakala. Darovala som ju najvzàcnejšej osobe, Jemu. 15.06.2018.
Román z pera rakouského autora, kde hlavní postavou je muž - mladý, osamělý, zamilovaný a naivně blbý ... osudy hořko-sladké, velmi reálné, krásné, dramatické, tragické. Ztotožňuji se téměř se všemi dosud napsanými komentáři, jak pozitivními, tak i méně lichotivými. Ve mě kniha zanechala rozporuplný pocit. Styl autora je nevšední, spíše dramatický a strohý. Osobně zatím po žádné další jeho knize netoužím.
Knihu jsem přečetla jedním dechem až do konce a pak o ní ještě hodně dlouho přemýšlela. To se nestává často.
Knihu mi jednou doporučila kamarádka,četla jsem,přečetla jedním dechem,dokonce několikrát a stále ji mam v knihovně
Dobre napísané. Veľmi dobre a napínavo napísané. Kvalitne vykreslená atmosféra a prostredie... ale veľmi veľmi vykonštruované, až pritiahnuté za vlasy. Najviac sa mi nepáči že hlavný hrdina nám vnucuje svoj názor na všetko a to bez toho aby sme si mohli spraviť vlastný názor, pretože na to nemáme dostatok informácií. Za daných okolností, aj keď láske fandím, mi musel byť sympatickejší záporák Lord, než Oliver. A čo Verena? Ma zdravé ruky tak nech ide pracovať :) Každopádne dobrá kniha. Odporúčam prečítať zo štylistického, koncepčného, a estetického hľadiska.
Knížka se mi dostala poprvé do ruky v 16 letech, kdy mi ji přinesla přítelkyně mého bratra s tím, že to si prostě MUSÍM přečíst. Přesto, že J.M.Simmel je můj oblíbený autor, myslím, že tato kniha je rozhodně jeho nejlepší a ráda se k ní čas od času vracím.
Vynikající kniha která se čte jedním dechem, rád se k ní i po létech vracím. Kniha o vztahu mladšího muže se starší ženou, která vás přesvědčí že v lásce je možné všechno. Kniha vás doslova vcucne do děje a když ji dočtete, zůstanete koukat s otevřenou pusou.
Za príbeh s učiteľom dejepisu dávam 5 hviezdičiek. Und die Liebe ist nicht gut fur Gesundheit..
Mé první setkání se Simmelem a setkání příjemné. Další jeho knihy mě už tolik nenadchly.
Poprvé jsem četla nejméně před 25 lety a ráda se k ní vracím. Jedna z nejlepších od Maria Simmela.
Prvé slovo, ktoré pokryl sneh, znelo "... nikdy...". Druhé slovo - čo pod ním zmizlo, znelo "... vždy...".
Sám by som sa k tejto úžasnej mnohovrstevnatej knihe pravdepodobne nikdy nedostal, preto ju radím k najcennejším darom, ktoré som prijal. Nejde len o to, že sa neskutočne ľahko číta, jej pôvab je hlavne v množstve nádherných exteriérov, dokonale premyslených dialógov a dobre zvolenej hudbe, vďaka čomu má človek pocit, akoby si prišli na svoje všetky zmysly.
Občas zamrazí, s akými charaktermi sa hrdina zapletie (Hansi, Samička), inokedy príjemne pohladí na duši (Šéf, slečna Hildenbrandová). Naozaj dielo, ktoré ocení predovšetkým človek s dobrou imagináciou a vcítením sa do neho. Nehovoriac o ostrej kritike nacistického Nemecka a jej predstaviteľov, ktorí skutočne ešte dlho po vojne pôsobili vo vrcholovej politike.
Ak by som mal byť objektívny, možno jednu hviezdičku uberiem za nedotiahnutie niektorých tém, či naopak za prílišné opisy dej nikam neposúvajúcich situácii. Na(ne)šťastie som však túto knihu doslova PREŽIL a preto nemôžem inak, než dať plný počet. Posledných desať strán mi utkveje v srdci do konca života...
15. 6. 2018 A + L (nikdy, vždy)
Četla jsem to kdysi dávno. Jen si pamatuju, že mě to nebavilo a všechny postavy, včetně hlavního hrdiny mi přišly nesympatický. Čekala jsem od toho víc, protože mě zaujal název, ale bohužel. Možná mi nesedl poněkud sladkobolný Simmelův styl. Toť vše.
PS: Naprosto souhlasím s 1amu.
Štítky knihy
láska zfilmováno Německo rakouská literatura 60. léta 20. století internát zakázaná láska rakouské rományAutorovy další knížky
| 1976 |  Láska je jen slovo |
| 1998 | Všichni lidé bratry jsou |
| 1992 | Nemusí být vždycky kaviár |
| 2001 | Svůj kalich hořkosti |
| 2007 |  A s klauny přišly slzy |
Po knize jsem sáhl naslepo a bez váhání, poněvadž od autora jsem už kdysi četl nádhernou "Všichni lidé bratry jsou". Styl deníku přes počáteční zklamání (nad hrubostí, sebestředností a současně naivitou Olivera) mne později docela oslovil. Postupně totiž jeho text přestává být v poloze barvotiskového románu a získává citový, vytříbený a příjemně romantický rozměr - zejména u pasáží z ostrova Elby. Člověk má pocit, že jej hluboká (ač slepá) láska k Vereně zušlechťuje. A to bylo evidentně i záměrem autora (J.M.S.), který do knihy vložil spoustu moudrých, obecně platných myšlenek, týkajících se jak fungování vztahů ženy x muži, tak i např. rozdílů mezi bohatými a chudými, či politiky (BTW: nedokonalá denacifikace v tehdejším Německu vypadala zcela jistě jako předobraz ještě hůře provedené "dekomunizace" v našich současných českých poměrech). Sečteno a podtrženo: inteligentní, příjemné, napínavé a plné citů. Doporučuji všem romanticky založeným a empatickým duším.