Láska je jen slovo
Johannes Mario Simmel
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/1589/bmid_laska-je-jen-slovo-663743961e437.jpg
4
1552
1552
Německo 4. září 1960. Do soukromého školního internátu profesora Floriana přijíždí z Lucemburska Oliver Mansfeld. Je mu 21 let a nastupuje zde do osmé třídy. Již třikrát propadl, aby naštval svého otce. Jeho otec Walter Mansfeld uprchl z Německa poté, co okradl stát o 12,5 miliónu marek. Má na svědomí také Oliverovu matku, která tráví zbytek svého života v blázinci. Shodou okolností se Oliver na cestě seznámí se 33letou Verenou Lordovou, manželkou bohatého bankéře Manfreda Lorda, stejně prohnaného jako Oliverův otec. Mezi Oliverem a Verenou vzniká něžná a hluboká láska. Láska, která musí zůstat utajena a stane se tak předmětem vydírání - citového, ze strany Oliverových spolužáků (všeho schopného zvířete Hansiho a "Superštětky" Geraldiny Reberové), a vydírání finančního, ze strany sluhy Manfreda Lorda Lea. Stále více se stahuje smyčka kolem nešťastné dvojice, pro kterou není v daných podmínkách východisko. Je láska jen slovo? Co se stane s internátem profesora Floriana, přezdívaného "šéf", vynikajíícího pedagoga a zakladatele školy? Šéf pevně věří, že v každém z jeho "dětí", kteří sem většinou přicházejí z lepších rodin celého světa, zhýčkané přepychem, ale často ochuzené po citové stránce, lze probudit něco dobrého. Děti, na které neměl nikdo čas, které vždycky cítily svou osamělost, a které špatná výchova pokřivila a zkazila, zde mají mnohdy svou pomyslnou konečnou stanici... "Co je láska? Láska je neznámá země. Žádný člověk není tak ubohý, aby nezažil tento pocit. Je velmi mnoho druhů lásek. Jen málo jich činí člověka šťastným. Ale to zřejmě taky není jejich smyslem."... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2008 , Beta-Dobrovský , Ševčík (Plzeň)Originální název:
Liebe ist nur ein Wort, 1962
více info...
Přidat komentář
Politická situace po válce vykreslena velmi zajimavě, nicméně jednotlivé dějové linky jsou v dněšní době neuveřitelně naivní a nereálne.
„Láska je jen slovo, neznamená nic. Je to oblíbený způsob, jak říci : Dva lidé se chtějí odvázat. Láska je jen slovo, a když ta legrace začne, tím slovem přikrýváme hory hříchů. Láska je jen slovo, roztroušené po městě. Citlivé slovíčko, a teď naprosto nevhodné. Láska je jen slovo. Ale,aby bylo jasno, i když vím,že víme, že je neupřímné. Láska je jen slovo, slovo, které hrozně rádi slyšíme.“
"...Ale kam člověk přijde, když pro každou sprostotu najde omluvu, když si všechno omluví? Může se, smí se všechno omlouvat? Není láska přece jen pouhé slovo?"
Přečetla jsem po mnoha letech znovu a tentokrát se mi ta kniha zdála velmi krutá. Zvláště díky retrospektivě a také černobílému rozdělení postav. I prostředí ústavu na mne působilo hodně ponuře. Přesto mě to bavilo a znovu se asi vrátím i k jeho další knize, která mě před lety zaujala - Všichni lidé bratry jsou.
Velice mě zaujala problematika života v Německu 15 let po válce - to jak se ke zvěrstvům, která nacisté napáchali, stavěli jejich potomci. To bylo zajímavější, než příběh "lásky" Vereny a Olivera. Láska to byla opravdu v uvozovkách, alespoň pro Verenu, která by nikdy neopustila svou zlatou klec. Ostatně to vystihuje název knihy - Láska je jen slovo....
Hodnotím vysoko, i když mám vlastně ke knize spoustu výhrad.... přečetla jsem ji se zájmem, je psaná čtivě a poutavě, příběh vcelku dokáže zaujmout, je v něm vícero dějových linek :). ALE proč jsem od začátku věděla jak kniha skončí? Simmel mne tím obral o možnost doufat v happyend, o prostor pro tvorbu hypotéz jak by to celé mohlo dopadnout, kdo bude vítěz, kdo poražený.
P.S. Až když jsem ji začala číst jsem si uvědomila, že toto byl v mém raném mládí důvod, proč jsem tehdy knihu odložila a nepřečetla... a se stejnými pocity jsem se potýkala i nyní, ale už nejsem tak radikální jak v -nácti a dala jsem jí šanci :).
Vlastně si nejsem jistá, jak knihu hodnotit. Rozhodně jsem se při čtení ani chvíli nenudila, hlavní postavu jsem si hned oblíbila a moc se mi líbily všechny ty vedlejší zápletky (Hansi, Geraldina, ostatní žáci, učitelé...), které byly uvěřitelné a silné. Ovšem ústřední příběh mi vlastně přišel tak trochu přehnaný. Dialogy Vereny a Olivera byly pro mě občas umělé, což je ale dost možná zapříčiněno překladem. A mým osobním problémem byla jména hlavních postav-Verena Lordová? Oliver Mansfeld? Víc vymyšleně už znít snad ani nemohla.
Výborná kniha, postavy zajímavé, krásně lidsky nedokonalé....Návrat ke knize po x letech, opět nezklamala! Jen mě mrzí ten začátek a předem odtajněný konec.
Další Simmelův důkladně propracovaný kousek. Vypiplané postavy, které "bydlí v sousedním baráku", hlavní hrdina, kterého milujete, i když je to takový zmetek. Dějové zvraty neskutečné, promyšlené a velmi duševní. Četla jsem ji před lety, vrátila se a najisto příjdu znovu.
Tato kniha je skvělé dílo, jen mne utvrdila v tom, že láska je jen slovo.... Majetek to je oč tu běží... Jediná výtka : začátek! Nemusel prozradit, že Oliver se oběsi...
Nezaujal mě ani tak milostný vztah ústřední dvojice jako vykreslení poměrů v Německu patnáct let po válce a postoje mladých k nacistické minulosti jejich otců. Hansi je prototypem duševního mrzáka.
Baví mě tyhle návraty ke knížkám, které mají i po tolika letech (25 let? fakt tak dlouho? )člověku stále co říct. Čím čtenáře obohatit.
Víc není třeba dodávat. I po těch letech to bylo super čtení, které jsem nyní vnímala jinak. Možná jsem hrdinům víc rozuměla a dokázala pochopit.
Tuto knihu jsem četla už velmi dávno. Donesl mi ji děda, že si ji musím přečíst, že jsou tam zajímavé myšlenky a že si potom o ní popovídáme. Ještě teď si vzpomínám na pasáže, které mě překvapovaly a že jsem z počátku vůbec netušila, jaký to typ knihy mi děda "donutil" přečíst.
Úžasné- četla jsem před lety a ještě dnes si vybavuji zaujetí, s jakým jsem četla. Jeho další knihy už mě tak nezasáhly..
Úžasná knížka... četla jsem jí dvakrát a podruhé ( v pozdějším věku) se mi líbila ještě víc.... znám lidi, kterým jsem knihu půjčila a oni jí ani nedočetli, protože se jim nelíbila, připadala jim depresivní nebo je iritovaly postavy v knize a jejich chování... je to zvláštní, pro mě to je jedna z nejoblíbenějších knížek ...za mě určitě plný počet hvězdiček!!! mám tuhle knihu moc ráda, protože to není žádný slaďák, jak by se podle názvu mohlo zdát, je to prostě skvěle napsaný uvěřitelný příběh ze života!
Tuto knihu jsem poprvé četla před dvaceti lety a měla jsem úplně stejný pocit jako Albina (viz níže 15.1.2016). Nicméně dojem z knihy ve mě stále přetrval, a jak roky utíkaly a zkušenosti přibývaly, tak jsem knihu začala oceňovat, a nyní je to pro mě jeden z nejpravdivějších a nejméně romantických příběhů, jaké jsem kdy četla.
Velmi krásná kniha, ale velmi těžce se mi četla. Byla tak emotivní a chvílemi i depresivní, že jsem ji musela číst na čtyřikrát a mezi tím vždy sáhnout po odpočinkové četbě. Ale je to jedna z těch, které si budu pamatovat celý život a až najdu odvahu, přečtu si ji znovu (za několik let).
Krásný příběh. Kamarádky byly mým vyprávěním tak přehlceny, že si ji musely přečíst taky a jsem si jistá, že nelitovaly. Není to žádný bullshit jako dnešní Odstíny. Za mě 5* :-)
Štítky knihy
láska zfilmováno Německo rakouská literatura 60. léta 20. století internát zakázaná láska rakouské rományAutorovy další knížky
| 1976 |  Láska je jen slovo |
| 1998 | Všichni lidé bratry jsou |
| 1992 | Nemusí být vždycky kaviár |
| 2001 | Svůj kalich hořkosti |
| 2007 |  A s klauny přišly slzy |
Tragický, nicméně krásný příběh. Tuto knihu mám od Simmela nejradši.