Láska je jen slovo
Johannes Mario Simmel
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/554430/bmid_laska-je-jen-slovo.jpg
4
1558
1558
Co je láska? Neznámá země. Poprvé ji spatřil v neděli 4. září 1960 na letišti. Ženu s modravě černými vlasy, o dvanáct let starší než on, právě se líbala s milencem. Okamžitě se do ní bezhlavě zamiloval s prudkostí a naivitou osamělého, jednadvacetiletého srdce. Tím začalo osudové drama Olivera a Very o blaženosti lásky, propastném zoufalství, žárlivosti, nenávisti a naději. Rakouský klasik Johannes Mario Simmel zvolil pro milostný příběh kulisy německé soukromé internátní školy, kde většinou studují děti movitých rodičů, zhýčkané přepychem, ale často strádající citově. Patří k nim i Oliver Mansfeld, syn milionáře-defraudanta, pro něhož škola doktora Floriana představuje šanci, že konečně dokončí maturitu. Předtím už třikrát úmyslně propadl, aby nenáviděného otce ponížil. Nade vše důležitý se však pro mladíka stává vášnivý vztah k Vereně Lordové, ženě bankéře s nacistickou minulostí. Láska, která musí zůstat utajena, je záhy předmětem vydírání a smyčka kolem milenců se neúprosně stahuje…... celý text
Literatura světová Romány
Bude vydáno:
2025
,
OneHotBook
Originální název:
Liebe ist nur ein Wort, 1962
Interpreti: Lukáš Hlavica , Matěj Převrátil
více info...
Přidat komentář
Láska je jen slovo.Už jen v této větě je cítit hořkost, která se prolíná prakticky celým příběhem.I když už hned zpočátku čtenář ví, jak to všechno dopadne, zůstávají stále nezodpovězené otázky.Proč? Jak k tomu všemu došlo?Výborná psychologie postav a to i těch vedlejších, realistický popis života v internátu...Simmelovo stěžejní dílo.
Jasně, je to především příběh o lásce, ale skvěle vykreslené mi přišly hlavně vztahy mezi dětmi z internátu, takhle nějak to vážně chodí. Navzdory báječnému Oliverovi jsem si zamilovala předvším Rašida. Jediné mínus vidím v tom, že to místy bylo na můj vkus přeněžnělé.
Zatím asi nejlepší kniha, kterou jsem kdy četla! Doporučuju naprosto všem si ji přečíst.
Četla jsem ji dlouho, poměrně. Ale nebylo to tím, že by mě nebavila nebo nudila. Naopak jsem si prodlužovala zábavu a oddalovala tragický konec. Moc se mi to líbilo.
Moc hezká kniha, chvílema hodně rozvláčná ale četla se mi moc dobře a konec jsem zhltla tak že se nedalo odejít...určitě stojí za přečtení, doporučuji.
Čte se moc hezky...jedna z mála povinný četby která mě i bavila :-) Akorát až moc omáčky okolo...
Teď jsem knihu dočetla a jsem na rozpacích. Nevím, jak ji hodnotit. Trvalo mi hrozně dlouho, než jsem ji dočetla, hrozně těžko jsem se jí prokousávala. Mockrát jsem ji chtěla odložit, protože mě nebavila, ale nikdy jsem to neudělala. Vždy mě něco nutilo číst dál. A konec knihy jsem hltala jedním dechem. Tahle knížka má určitě něco do sebe a nutí k zamyšlení - nad životem, nad lidmi, nad láskou... Hodnocení 3,5.
Neuvěřitelně dojemný, smutný příběh... z mého pohledu dost realistické a o to víc smutné.
Knížka se ke mě dostala kvůli doporučené četbě k maturitě. Nečekala jsem ale, že mě tak dostane!.. Hned ze začátku člověk tuší, jaký bude konec. Ale čím víc se dostává do hloubky příběhu, tím víc doufá, že konec bude úplně jiný.... dávám plný počet hvězdiček, tohle dílo si to určitě zaslouží ! :)
Nádherné...Dočetl jsem před 4. dny a doteď na to myslím a jsem z knížky dost citově vykolejený....Velmi silné emoce...Láska, naděje a bolest na pozadí poválečného Německa...Marně si lámu hlavu, jestli bych takovouhle lásku chtěl ještě opravdu prožít s vědomím toho, že to špatně skončí.....Vřele doporučuji...(Po Aféře Niny B. moje 2.Simmelovka..)
„Je velmi mnoho druhů lásek. Jen málo jich činí člověka šťastným. Ale to zřejmě taky není jejich smyslem.“
Láska je jen slovo se tváří jako román o lásce. Láska je jen slovo jím také je. O velké a zakázané lásce mezi bohatým synáčkem a manželkou obchodního partnera jeho otce. Ale to by bylo moc přímočaré, moc ploché, říct to jen takto jednou větou. Ono je v tom románu mnohem mnohem víc. Je to taky pohled na první poválečnou generaci v Německu, která se musí vyrovnávat s chybami svých rodičů a poválečným vývojem. Spousta z nich nemůže pochopit, jak se mohli lidé před i během války nechat tak zmanipulovat, nechat se „ukřičet hesly“ a bez rozmyslu všechny ty hrůzy odkývat. Někteří z nich po vzoru svých rodičů, jež byli během války na vysokých postech a po válce jen převlékli šikovně kabát a díky svým kontaktům dál pokračovali ve vysokých funkcích, zastávají i 20 let po válce stále zrůdné názory. U mnohých se ale myšlení mění. A právě boční linie odehrávající se v běžném životě nebo v internátu, popisující osudy vedlejších postav, mě mnohdy bavily a zaujaly víc, než hlavní linie mezi Oliverem a Verenou. Dějepisná exkurse v Dachau byla jednou ze silných částí v knize. Hostinec kousek od krematoria hraničil s nevkusem a vyvolal znechucení podobně jako u hlavního hrdiny. Další silný moment byla stávka studentů proti udání na dějepisáře, který jim o válce na rozdíl od jiných nezastíral informace, ale říkal pravdu. Je to hodně dobrý román. Hlavní linie potěší romantické duše, ale není zase přehnaně kýčovitý a nevnucuje sladké momenty za každou cenu. A když už je těch vyznání až moc, stane se něco, co vrátí hlavní postavy zpět do tvrdé reality. Je to i tím, že ona hlavní dvojice nejsou žádní svatouškové. On je zkažený bohatý synek, ona životem a výchovou zkažená manželka milionáře. Přesto mají i dobré vlastnosti a čtenář jim drží palce i když už od začátku knížky ví své… Vedlejší i hlavní postavy jsou vylíčeny tak, že vyvolávají emoce. Vychovatelé i učitelé jsou bohužel buď v pozici slabochů a zbabělců, nebo naopak dobrotivců a tolerantních lidí. Trošku mi občas právě ta až přehnaná loajalita přišla v internátu s takovými dárky jako Hansi nebo Geraldina těžce mimo, a říkala jsem si, že na ty by se uplatnil spíš pevný řád než omlouvání a tolerování zla, jež páchali. Právě na straně žáků jsou často vykresleny tak rozporuplné postavy až člověk žasne. Ale i další postavy (Oliverův otec, tetička Lizzy, Manfred Lord, Leo atd.) vyvolávají negativní emoce, svým chladem, vypočítavostí a drzostí, jiné zase lítost a soucit. Je to zajímavý pohled na část společnosti v Německu na počátku šedesátých let, a byť je to jen román, tak čtenáře přesto napadne, že něco takového (nebo aspoň jen část) se klidně mohla stát a při čtení si několikrát sám od sebe uvědomí, že mu běhá mráz po zádech…
Láska je len slovo. Aké je to výstižné slovné spojenie, ktorého zmysel si uvedomíte po prečítaní tejto Simmelovej knihy, ktorá budí dojem sladkého románu, ale nenechajte sa zmiasť. Je to síce aj o láske, ale nie tej presladenej z červenej knižnice. Príbeh Olivera a Vereny, ktorý aj napriek zložitosti a veľkej túžbe končí tragicky. A toto nie je spoiler, to sa dozviete hneď na začiatku knihy.
Nešťastné osudy dvoch ľudí, pri ktorých máte pocit, že život je občas nespravodlivo krutý, aj keď Oliver ma presvedčil, ale Verenine city ma nechávali chladnou. Proste som jej neuverila a budila vo mne dojem pokrytectva a falošnosti. Pre ňu láska slovom ostala a pre Olivera bola skutočná.
Pekne vykreslený príbeh a plno zaujímavých postáv rozličných charakterov, kde každá má svoje miesto a dokonale zapadá do deja, ktorý sa stáva čím ďalej pútavejším.
Myslela som si, že prekoná doposiaľ moju najobľúbeneješiu Simmelovu knihu Všetci ľudia budú bratia, ale nestalo sa.
(SPOILER) Román o 609 stránkách se odehrává převážně v západním Německu 60. let. Hlavní představitel Oliver a Verena Lordová. Jemu je 21 let a přijíždí do soukr. školního internátu pro děti z lepších rodin. Verena je 33. letá žena bohatého bankéře. Oliver prožívá hlubokou lásku, je však předmětem citového vydírání (nestoudná Geraldina, mrzák Hanzi) a také ho finančně vydírá sluha Leo. Odehrávají se zde i další osudy Oliverových spolužáků. Hlavní hrdinové se však dostávají do svízelné situace. Dům, ve kterém se scházeli shoří.Oliver odjede v létě za Verenou na ostrov Elbu, avšak vše je prozrazeno. Verenin muž ví o vztahu již od začátku, protože sluha Leo špehuje. Oliver má namontováno odposlouchávací zařízení.Tím končí velká láska, která neměla podmínky pro další trvání.Doporučila bych každému přečíst si tento i když tragický román o velké lásce.
Právě jsem dočetla. Přečetla bych ji během 2 dní, kdybych na to měla čas. Ani nevím, co o tom napsat, ... krásná kniha, plná napětí, očekávání, pocitů, souznění s postavami, ...
. Ani v jednu chvíli jsem nečekala, ze příběh skončí tak jak skončil, i když od začátku víme, že Oliver zemře (prvních pár stránek je psáno nádherně). Čekala jsem podraz od Lorda, od Lea, Hansiho, ale ne tento konec. Úplně me knížka chytla a to jsem si myslela, že to bude nějaký sladce zamilovaný román jako sposta. Líbil se mi i popis doby a osudy chlapů z internátu, protože to nebylo jen o lásce Olivera a Vereny. Dobré byly také texty v angličtině. I když musím přiznat, že vydírání, špehování a různé náhody mi přišli až noc náhodné, bylo jich moc. Abych zakončila komentář, všem doporučuji, zamyslíte se a třeba i trochu pobrečíte.
Kniha Láska je jen slovo mě bohužel ničím nezaujala. Už na styl, jakým je kniha napsana, jsem si musel zvykat a nakonec nezvyknul. Bohužel mi přijde, že i děj je nijaký a dlouho dopředu předvídatelný. Do čtení jsem se musel vyloženě nutit a čekal jsem kdy už to konečně přijde, jako u ostatních, a ponořím se do děje. Leč se tak nestalo. Naštěstí mi přišla z knihovny upomínka, že můj čas vypršel a jestli nechci platit penále, tak bych měl knihu vrárit. S radostí jsem ji tedy nedočtenou vrátil a ušetřil si tak další trápení nad tímto dílkem.
Láska je jen slovo...Má první kniha, kde nic neskončilo jak by mělo a přesto ji miluji, stejně jako spoustu dalších knih tohoto autora.
Štítky knihy
láska zfilmováno Německo rakouská literatura 60. léta 20. století internát zakázaná láska rakouské rományAutorovy další knížky
| 1976 |  Láska je jen slovo |
| 1998 | Všichni lidé bratry jsou |
| 1992 | Nemusí být vždycky kaviár |
| 2001 | Svůj kalich hořkosti |
| 2007 |  A s klauny přišly slzy |
Simmel je výborný vypravěč a popis vážně umí. Ale možná až moc. Kniha je neuvěřitelně rozvláčná, mnohokrát jsem měla chuť pasáž prostě přeskočit. Dejte mi do ruky tužku a po seškrtání vznikne něco, co má mnohem větší švih. Potom bych uvažovala o té poslední hvězdičce.
Jinak je příběh zajímavý a konec realističtější, než by nabídl prostý happyend. Důvody vzájemné lásky hlavních protagonistů mi ale od začátku přišly poněkud plytké a dá se tak říct, že pokud by oba měli v závěru odejít do zapadajícího slunce, nějakou zvláštní radost bych z toho neměla.
Poslední věc, co mě tak trochu mrzí, je Simmelova zjevná inspirace Saganové knihou Máte ráda Brahmse? (1959), spíš tedy pak Bergmannovým filmem podle ní - Goodbye again (1961). V tomto filmu také zaznívá Verenina nejoblíbenější píseň Love is just a word.
I tak ale beru v úvahu, že kniha je napsaná slušně a tři hvězdičky by byly nespravedlivým ohodnocením. Za přečtení stojí.