Láska je len slovo
Johannes Mario Simmel
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/335983/mid_laska-je-len-slovo-NFK-335983.jpg
4
1549
1549
Román, v němž autor poukazuje na palčivé problémy západního Německa šedesátých let. Děj se odehrává v prostředí soukromého školního internátu, kam většinou přicházejí děti z „lepších“ rodin z celého světa, zhýčkané přepychem, ale často strádající po citové stránce. Páteří příběhu je něžná a hluboká láska mladého Olivera Mansfelda ke krásné Vereně, manželce bohatého bankéře Lorda. Láska, která musí zůstat utajena a stane se tak předmětem vydírání – citového, ze strany některých Oliverových spolužáků, finančního ze strany služebnictva. Stále víc se zatahuje smyčka kolem nešťastné dvojice, pro kterou není v daných podmínkách východisko.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1971 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Liebe ist nur ein Wort, 1962
více info...
Přidat komentář
Tuto knihu jsem četla již několikrát a musím říct že mě prostě baví,je to sice zamilovany román a končí smutně ..jak jinak ale postavy jsou popsány dokonale a celý děj je s vydíráním Olivera zajímavý...
Láska je jen slovo. Příšerný název. Ale jsem ráda, že jsem se jím nenechala odradit, už tehdy poprvé před 10 lety. Nyní se mi kniha konečně opět dostala do rukou, pouze s matnou vzpomínkou, že ve mě zanechala cosi, co bych chtěla prožít znovu. Psáno jednodušším jazykem a ano, nebudeme si nic nalhávat, je to hlavně o lásce. Ač jsem se kdysi pro čtení rozhodla hlavně proto, že byla tato kniha zařazena do "poválečné literatury" a i přes svou náklonnost k barokně rozvětveným větám a metaforám... čtení nelituji. Špatný konec? Zde předností. Ale něco mi na knize přece bylo proti srsti. A to samotná zápletka, romantická podstata příběhu. Nějak tomu nevěřím a zažít bych to nechtěla (a to nikoli kvůli tomu, že to "nedopadlo"). Ovšem závěr považuju literárně za velice zdařilý a příběhově za silný. Mám z něj pocit, jako by se tím snad i autor snažil čtenáře k něčemu přimět. K čemu konkrétně, to už je pochopitelně na čtenáři. Ale většina z nás, co dočetla až do konce, si poselství zřejmě nějakým způsobem vztáhne na sebe a zapřemýšlí si nad vlastním životem. A nějak si nemůžu odpustit nemyslet na věci, které se dějí "touto dobou"... Všechno to štěstí a neštěstí, všechny ty lásky, které třeba zrovna začínají a které končí, všechny ty okamžiky, které s láskou vůbec nijak nesouvisí.
A neodpustím si ani výtah z téměř samotného konce "Je velmi mnoho podob lásek. Jen málo jich činí člověka šťastným. Ale to zřejmě taky není jejich smyslem." O tohle spíše možná jde. Je láska jen slovo? A není to jedno? (Mimochodem mně přijde jako mimořádně ošklivé slovo, které fakt nemusím, a proto bych řekla, že tímto komentářem jsem si možná vybrala jeho užívání na dlouhou dobu dopředu :D). Spíše jde tedy o to, zda má smysl. A jaký. A jaký smysl vlastně hledáme. Ale plakat nad tímto příběhem, to by mě tedy nenapadlo, na to mi přišlo zpracování příliš tuctové a jednání postav jen málo politováníhodné.
Láska je slepá a krutá ... a nevybírá si koho spálí svým plamenem ... nakonec zasáhne většinu z nás ... není úniku.
PS: Lidi jsou svině a láska proti nim nemá šanci.
Láska je jen slovo...tak tohle je kniha, po které ráda sáhnu kdykoliv, protože v sobě nese mnohem větší náboj, než se může zdát.
Kniha mne neoslovila a nerozumím nadšení, které ji provází. Rozčilovalo mne, jak mohou být hlavní hrdinové tak naivní a nechat se zaplétat do intrik a pastí ostatních.
Je zde ale spoustamyšlenek mimo dějovou linii, nad kterými stojí za to se zastavit.
Četl jsem ji na SPŠ v době kdy vyšla 1976-77. Je to kniha, která nastartovala moji zálibu k literatuře. Ten příběh je ve mně stále živý již 40 let. Dovedl jsem o této knize hovořit v hodině ČJ s profesorem, který byl tenkrát viditelně mile překvapen. Čtenář této knihy by měl být alespoň trochu zamilovaný, nebo toužit po lásce. Věřím, že stále nasraného a nespokojeného člověka, málo která kniha uspokojí. Knihu doporučuji, stejně jako Všichni lidé bratry jsou a Nemusí být vždy kaviár.
J. M. Simmel je dobrý autor.
Kniha mě neoslovila, do čtění jsem se nutila. Přečetla jsem 150 stránek, pak epilog a stačilo. Podle tak vysokého hodnocení jsem čekala mnohem víc...
Četla jsem již 3x... Kniha se mi líbí, jen hlavní postavy mi připadají hodně naivní. Asi je to tím zamilováním, takže mi to vlastně ani nevadí. Zkoušela jsem číst i jiné knihy o Simmela, ale žádná mě tak nebavila a nezaujala.
Souhlasím s tímto komentářem od Dámy s hranostajem:
Pokud chcete číst romatický příběh, který vás zmačká jako kus papíru a třískne s vámi o zeď, jste tu správně...
Kniha mých studentských let - v období totality. Četla jsem dlouho do noci - uchvácena. Mám ráda Simmelův antinacismus. A co říct k lásce postav? Tam kde jsou peníze má asi láska jiný obsah. Ale romantika tam není, to je tvrdá realita. Takový je život.
asi by to chtělo 10 hvězd. Souhlasím s komentářem níže - zmačká Vás jak kus papíru a třískne s Vámi o zeď
Romantiku v četbě nevyhledávám, lákalo mě prostředí internátu, víc jsem o příběhu nevěděla. Kniha mě překvapila už na prvních stránkách: takhle silný úvod jsem snad ještě nečetla! Tím odstartovala jistá detektivní zápletka, kterou jsem vůbec nečekala. Další a velmi významná přidaná hodnota: reflexe nacismu očima mládeže 15 let po skončení 2. světové války - to bylo hodně zajímavé! Třetím překvapením byl věkový rozdíl milenců... dostalo mě, jak se vztahem se starší ženou změní mladému klukovi priority, kolik starostí a zodpovědnosti za druhé si tím (dobrovolně) nakládá na bedra...
Děj má neobvyklou kompozici, která způsobuje neodložitelnost knihy! V komentářích se tu často objevuje náklonnost k postavám Hanziho a Geraldiny - tito dva mě ale naprosto děsili a s napětím jsem čekala, jakou roli budou hrát při závěrečném rozuzlení - nedivila bych se totiž ničemu!
Edit: Knihu jsem si přečetla znovu po sedmi letech jako čtenářka v jiné životní situaci, doufejme, že i trochu vyzrálejší. Dialogy hodnotím jako patetické a obě hlavní postavy mluví dost často jako kolovrátek... ale jinak pro mě příběh neztrácí nic ze svého mrazivého kouzla. Mnohem víc mě fascinuje Oliver, muž činu, samozvaný zbabělec, idealista, realista.
Hodně zdlouhavé, málo napínavých pasáží, konec jsem předvídala. Ale docela dobře se mi četlo o životě v internátě. Nelíbily se mi ale hlavní postavy, Oliver a Verena byli hloupí a ona byla navíc nesympatická mrcha.
Ráda se k této knize vracím vždy po pár letech. Zamilovala jsem si ty anglické poznámky hlavního hrdiny, ale hlavně mnoho citátů a myšlenek, které kniha obsahuje.
Právě knihu čtu. Vždy jednou za pár let tuto knihu otevřu a nechám zas Simmela dotknout se mého srdce. Patří k mým nejoblíbenějším knihám. Stojí za čas nad ní strávený. Silný příběh, který se může stát komukoliv z nás. A možná právě proto, že je příběh tak drsně reálný, mám autora a obzvlášť tuto knihu moc moc ráda.
Politická situace po válce vykreslena velmi zajimavě, nicméně jednotlivé dějové linky jsou v dněšní době neuveřitelně naivní a nereálne.
Štítky knihy
láska zfilmováno Německo rakouská literatura 60. léta 20. století internát zakázaná láska rakouské romány
Autorovy další knížky
| 1976 |  Láska je jen slovo |
| 1998 | Všichni lidé bratry jsou |
| 1992 | Nemusí být vždycky kaviár |
| 2001 | Svůj kalich hořkosti |
| 2007 |  A s klauny přišly slzy |
Velmi dobře zpracovaný příbeh.Když si Představíme jinou dobu,jiné prostředí mohlo by se to stát i dnes.Vydírání ,zakázaný nerovný /postavením a věkem/vztah.Dnes by to ale nikdo tak dobře nenapsal.