Láska, tělo a smrt

06.12.2021

Povídka od Lustiga. ***
Povídka od Kabátové přečtena jedním dechem. *****

28.06.2021

Žasnu, co vše lze na pouhých sedmdesáti stranách člověku sdělit...
Věřím, že je to nesmírně těžké a o to více oceňuji autory, které na těch pár desítek stran vloží do pozadí holokaust a zatíží tak svůj krátký příběh břemenem, které předají čtenáři s vyváženou porcí naděje.

Povídka Arnošta Lustiga se mi vtiskla do srdce.
A příběh Michaely Kabátové vzbudil obdiv, dojetí, smutek i tu tolik důležitou naději.

Zastavit se a připomenout si, že vlastně nemáme žádné velké problémy, když nám ani našim blízkým nejde o život. Když máme co do úst a můžeme zůstat tam, kde jsme. A nebo také nemusíme. Protože máme svobodu.
Příběhy z války mě vždy uvrhnou v pokoru.

20.06.2021

Dva rozdílné literární styly spojilo téma holocaustu. Zkušeného spisovatele ověnčeného řadou ocenění a prakticky neznámou ženu s vypravěčským talentem a něhou ve slovech.
Nejsem odborník na pana Lustiga, ale dovoluji si tvrdit, že ve své povídce, dva roky před smrtí, otevřel brány svého mužského pohledu na ženu a zasadil svůj obdiv k ní do nelítostného prostředí terezínského ghetta a vystavěl příběh plný lásky, touhy a obav z definitivního konce mladých životů.
Oproti tomu paní Kabátová nabízí pohádkově vyprávěný příběh s vyváženým koncem povídce první.
Neodnášíte si z knihy pouze nelogičnost a krutost války. Naleznete zde krásné mužské hrdiny, nádherné a statečné ženy, pečlivě volená slova a obrazy s atmosférou obyčejného života, který každý dovede pochopit.
České pohlazení na jeden večer. Brokát utkaný z nejlepších materiálů. Smutek a radost v jednom...

Láska, tělo a smrt
Vnímání lásky je určitě jiné v normálním běžném prostředí a jiné v šílených podmínkách terezínského ghetta. Potud chápu trochu přehnané a exaltované vyjadřování citů. Ale přeci jenom – nějak do toho autor skočil po hlavě, najednou jsme byli těmi city a tělesnými touhami (ale i pohlavky!) doslova zavaleni, a tak mi trochu dělalo problém s hrdiny souznít a příběh víc prožít. ***

Bronia
Uprchlická odysea dětským nechápajícím pohledem. Ten chaos v dětské mysli byl podán dost působivě. ****

Povídky jsem ohodnotila jednotlivě, dohromady moc neumím zprůměrovat...

12.06.2019

Moc pěkné čtení, ale víc se mi líbila povídka Kabátové.

05.01.2019

První povídku jsem nedočetla, byla na mě moc statická.
Bronia se mi líbila moc. Krásný a svižný příběh. Moc se těším na další spisovatelčin počin.

14.07.2017

První povídka se mi četla hůře, jakoby krkolomně a proto jsem jí ani nedočetla. Druhá se četla o poznání lépe, byla jsem napjatá,bjak dopadne.

19.03.2017

díky LiStOVáNí jsem si mohla přečíst tuhle knížku.

17.01.2016

Lustigova povídka je něžná, intimní, ale u mě převládal nepříjemný pocit z té patetičnosti. Jasně, ty emoce, které jsou zde popsány, většinou asi všichni známe, ale dialogy mi připadaly až nepřirozené...
„Když se otevřu, abych tě přijala, otevírám ti svou duši,“ řekla.
„Kdo říkal, že nejdůležitější je zasunout?“ připomněl jí její slova.

Bronia se mi líbila více. Kabátová mě vcelku snadno přenesla do malé vypravěčky, kolem které se děje tolik věcí, kterým ještě nerozumí.

27.09.2013

Knihu jsem si vybrala jen kvůli Lustigovi, ale co se mi na ní líbilo byla to právě povídka Kabátové.