Láska už není, co nikdy nebyla
Filip Gülsen
Filip Gűlsen píše krátká a úderná ironická dvoj- či čtyřverší s břitkou pointou. Sbírka "Láska už není, co nikdy nebyla" je jeho prvotinou. Je výpovědí o světě, který přináší jen zklamání: „Jeden čas od času podivnou myšlenku zahání: / prý kdysi první přišla láska a až pak zklamání…“ a v němž nemá smysl ani život, ani smrt: „I hloupá kostka má šest různých stran, / do věcí příštích rozličných bran. // Jen my máme to, co není nám libo: pitomou smrt, či pitomý život…“ A v básni „I cesta může být cíl“ autor konstatuje: „Tichý hlas z hlubin po nocích slýchám: / Život je cesta odnikud nikam…“... celý text
Přidat komentář
Na první pokus neznámého básníka má sbírka překvapivě vytříbenou grafiku. Stojí za ní studio Dusot. Obálka je ze zbytkového rudého papíru, který v tiskárně ležel desetiletí s morbidními dřevoryty Jefa Thompsona. Scéna kostlivé svatby sedí, protože kolem nešťastné, beznadějné a zklamané lásky se Gülsen točí jako korouhvička. Dalším tématem je jeho vlastní i obecně zbytečná a bezvýchodná existence člověka, na kterou je pohlíženo s halasně proklamovanou depresí, ale i s humorem. Tak černým, že by mohl česat bavlnu. Gülsenovi je už emo triko malé.
"Chvíli trvá, než se k pravdě člověk doklopotá:
že životní láska není láska do života…"
Nějak jsem tuto knihu otevřel před rokem a pak až po roce. Přečíst se dá se 10 minut, ale vracet se k ní dá častěji. Dá se z ní dobře citovat - je o životě, o lásce a o smrti, tedy o třech věcech, který zná každý a všechny nás spojuje. Knihu jsem dostal darem od spolužačky/kamarádky a asi si ji ponechám a nebo předám darem dál, aby mohla udělovat moudra a dávat dalším smích, radost i smutek a zamyšlení. Je zajímavé z ní někomu předčítat. (70%)