Láska v čase bezsmrtnosti
Martin Vopěnka
Jako Romeo a Julie jsou si vzdálení Ron a Jelsa – příslušníci nikoliv znepřátelených rodů, ale lidských civilizací v galaktickém věku. Přitom základní otázka, o kterou se vedou spory, je čistě filozofická: týká se nesmrtelnosti a posmrtnosti. Zatímco Ronova civilizace obývající planetu Syrus věří v pokračování života v nebeském řádu, Jelsina civilizace Oxydu se smrtí zápasí – usiluje o nesmrtelnost a opravdu se jí už daří lidský život velmi prodlužovat. Příběh však začíná o celých sto let dříve, než se Ron a Jelsa dostanou do osudového milostného střetu. V té době geniální vědec Alvarez konstruuje přístroj schopný tomu, kdo do něj vstoupí, zprostředkovat kvantově duchovní podstatu vědomí i celého vesmíru. Takzvaný psycholab je schopný nahlížet tato kvanta zevnitř – to proto, že jeho základ tvoří živý lidský mozek…... celý text
Přidat komentář
Velmi pěkná kniha se zajimavým pohledem na délku života, jeho kvalitu a smysl. Zda má vlastně smysl umělé prodlužování života, když spousta lidí není schopna tuto situaci zvládnout. člověk doufá, že kniha bude mít jiný happy end. autor je vážně skvělý spisovatel, který si shání i vědecké informace a nevaří jen z vody.
(SPOILER)
Kniha mě příjemně překvapila - čekala jsem něco malinko jiného ;), a dostala jsem místo/kromě "zamilovaného příběhu z budoucnosti" spíš hodně úvah o životě, smrti, smrtelnosti, smyslu života, ale i o kvantové fyzice a vědomí... :) Na planetě Syrus mají lidé krátké životy (protože věří v posmrtný život), jenže se ve skutečnosti bojí smrti a cítí kvůli ní lítost; a na planetě Oxyd žijí lidé, co nejdéle to jde, jenže už pak často zase nemají pro co žít, zároveň ale umřít taky nechtějí, když už jsou živí tak dlouho... Jaká je správná délka života? "Člověk má žít, dokud ví, proč. Když cítí důvod, tak klidně co nejdéle. Ale neměl by žít co nejdéle jen ze strachu ze smrti nebo ze strachu o život. Protože není důvod se smrti bát. Smysl lze najít i v tom, co je po smrti."
A čekala jsem i trochu jiný konec, ale vlastně mě to mohlo napadnout podle podnázvu "Romeo a Julie v éře galaktických civilizací" ;-)
2,5* Když bych to měla shrnout, autor měl rozhodně zajímavou myšlenku, kdy zasadil své představy budoucnosti lidstva do vesmírných kulis, své příznivce si nápad zajisté najde. Dílo by mohlo působit dobře i díky motivu shakespearovské lásky, která se objevila v poslední části, v tomto případě dva potomci dvou znepřátelených civilizací řeší otázku smrtelnosti/nesmrtelnosti. Avšak neustálé filozofování, natahování děje a přehnané erotické scény moje hodnocení značně snížilo. Každopádně nad autorem nelámu hůl a zkusím v budoucnu od něj něco jiného, abych mohla mít nějaké srovnání.
Od knihy jsem se skoro nemohla odtrhnout, četla se moc dobře a i s koncem se autor dokázal vypořádat se ctí. Rozhodně od něho zkusím co nejdříve něco dalšího.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2011 | Spící město |
2015 | Nová planeta |
2012 | Spící spravedlnost |
2013 | Spící tajemství |
2009 | Pátý rozměr |
Tak tohle je nejhorší zklamání co jsem z popisu zažil. Jakožto těžký zastánce transhumanismu jsem se těšil, že si přečtu knihu s trochu odlišným pohledem na věc. Vážně je nutné do filozofické debaty ohledně života a smrti tahat kvantový mysticismus?
Pokud se zeptáte 99,99% z nich vám řekne, že kvantová mechanika má s vědomím společné akorát to že více méně vysvětluje jak funguje chemie která je v podstatě fyzika elektronového obalu atomů. A nic víc.
A i když významná část z nich třeba i věří nedává to do souvislostí s pojmy jako je qvantové provázání a funkce mozku založená na jakých si "tajuplných" kvantových jevech. Prakticky nikdo z nich netvrdí, že by existovala jakákoliv opodstatněná souvislost mezi východními filozofiemi a kvantovou fyzikou. Pak je tu ta část která tvrdí že je kvantová fyzika inspirovala ohledně posmrtného života svojí neuchopitelností apod. Ale i ti svoje představy striktně odlišují od představ jak kvantová fyzika reálně funguje.
Ano dříve skutečně existovala myslím právě jedna jediná teorie která dávala do souvislosti kvantové jevy a vědomí. Jedním ze zakladatelů byl Wigner. Ale paradoxně tato teorie paradoxně předpokládala, že kvantové jevy způsobuje interakce hmoty a vědomí. Vymyslel ji v zásadě jen proto že se mu nelíbily představy a implikace ostatních teorií. Sám své na své teorií nijak nelpěl a povzbuzoval ostatní aby ji zpochybňovali. Jeho teorie ani nebyla v ničem lepší než ty ostatní měla podobnou schopnost předpovědi jako ostatní a teď už se nepoužívá protože jsou teorie co lépe odpovídající měření.
Pak je tady ten drobný zlomek fyziků který propadl kvantovému mysticismu a k tomu není co dodat. Každý z nich má úplně nebo v detailech odlišnou představu jak ta souvislost s vědomím funguje a většinou se jedná o pokroucení některé z přijatých vysvětlení kvantové mechaniky. Alespoň co vím jejich
A myšlení tohoto směru rozhodně nehodlám jakkoliv podporovat.
PS. Pokud popis není tím čím se zdá být napište mi prosím soukromou zprávu s obhajobou knihy. Až na tenhle aspekt se mi z popisu líbí, ale nehodlám podporovat a vážně se zabývat kvantovým mysticismem zvlášť když je tolik dalších aspektů kvantové fyziky kterým má smysl se z filozofického hlediska věnovat.