Láska v čase cholery
Gabriel García Márquez
Viac než polstoročie čakal ohrdnutý milenec Florentino Ariza, aby mohol tvrdohlavej Fermine Dazovej vyznať lásku. Jeho chvíľa nadišla, keď milovaná žena konečne ovdovela. Kým sa dávni milenci vydajú na plavbu po rieke Magdalene, autorov pohľad sa obracia do minulosti a rozpráva nám prekrásny príbeh ich lásky. Je to láska nežná i vášnivá, verná i záletná, romantická, platonická i telesná, láska na jednu noc i na celý život... jednoducho láska vo všetkých podobách, odtieňoch a premenách. Azda najosobnejšie Márquezovo dielo obsahuje množstvo životných právd a nahorkastú, typicky márquezovskú iróniu preplieta s láskavým humorom.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2008 , Ikar (SK)Originální název:
El amor en los tiempos del cólera, 1985
více info...
Přidat komentář
Rád čtu knihy z dalekého prostředí popisující tehdejší kulturu. Toto Mistrně napsané dílo čtivým jazykem, odehrávající se na přelomu 19. a 20. století v Cartageně v Kolumbii, mojí zálibu naplnilo.
Láskou posedlý sebemrskač Florentino, možná maniak, se mi ze začátku protivil, hlavně tím jeho šmírováním a stalkingem. Neporozuměl jsem začátku jejich vztahu s Ferminou, neustálému posíláním dopisů a drobných dárečků bez setkání, dokonce zasnoubení a po návratu z únosu otcem, ho Fermina odkopla, potom co se neviděli snad rok!?
Postupem času jsem si Florentina oblíbil, tou jeho celoživotní módou důchodce, ohromně inspirativními romantickými gesty. Nejvíce mě dodělal sepsáním Sekretáře zamilovaných, ke kterému chtěl později ještě přidat dodatek. Až extrémně působilo zakoupení zrcadla, ve kterém v kavárně spatřil Ferminu.
Je vůbec reálné takto skrytě milovat a čekat přes půl století na svou lásku?
(audio) Tedy tolik nesympatických osob v jedné knížce už jsem dlouho nezažila. Ale zajímavý poslech to byl. Poměrně dlouhá historie lásky. Ale čekat 51 let? To je trochu úchylné. Ale popis se mi líbil. Jak postav, prostředí, tak i kultury. Není to oddychovka, ale stálo to za to.
Úplně souhlasím s komentářem uživatele Sajdak. Postavy absolutně nesympaticke, avantyry Florentina odporné, Fermina mi prisla jako ledová královna úplně bez jakéhokoliv citu a doktor byl proste nudný. Ja radši ani hodnotit nebudu. Jsem rada ze je to za mnou.
Bohužel, ale asi nejsem cílová skupina... a nebo možná na jiném místě a v jiném čase kdyby bylo čteno zaujalo by mě více...
Už dlouho se mi nestalo, že by mně nebyl sympatický ani jeden z hlavních hrdinů a aby mi bylo tak úplně fuk, kterak to s nimi dopadne. Proto raději ruším hodnocení, abych zajisté hodnotnému literárnímu dílu neublížila.
..."Prožili spolu dost,aby dospěli k vědomí, že láska je láskou kdykoli a kdekoli, avšak je tím hutnější, čím blíže je k smrti...."
Asi nejlepší román o lásce, životě, stáří a smrti, který jsem zatím četl.
Geniální vypravěčství,popisnost, která mě vůbec nenudila,naopak vytvářela věrohodné a živé obrazy života a prostředí na přelomu 19.a20.století .
Styl vyprávění vyžaduje pomalost a velkou pozornost při čtení ,byl jsem však odměněn velkým čtenářským zážitkem.
Musela jsem vynaložit obrovské úsilí, abych knihu dočetla. Kdyby se mi nehodila do čtenářské výzvy, asi bych to vzdala. Absence přímé řeči a minimum odstavců zabila docela zajímavý příběh. Navíc Florentino mi byl odporný po celý příběh.
Uf !!! Tak jsem to konečně dočetl, ale že mi to dalo zabrat. Během čtení jsem si kolikrát řekl ,co to má vůbec znamenat, a proč se děj knihy vyvíjí takovým pomalým tempem, plus další odbočky a hlavně ty velmi dlouhé popisy, které byly na druhou stranu skvěle napsané. Kniha se mi začala líbit, jak se blížila ke konci,hlavně mi dávala čím dál větší smysl, a ten konec byl naprosto super, ten zachránil celou knihu. Velmi těžká ,ale hodně kvalitní literatura.
Knihu som čítal znovu hádam po dvadsiatich rokoch a ani ten čas jej nič neubral na kráse a význame, a opäť som si uvedomil, aké dôležité je čítať knihy opätovne. Jedná sa o najpríťažlivejší Márquezov román, ale takýchto kníh je niekoľko, avšak Sto rokov samoty je kniha tak ojedinelá a originálna, že túto nemôžem považovať za jeho najlepšiu.
Román je sám o sobě velmi zvláštní, z postav cítím sympatie pouze k Fermině Dazové, všechny ostatní mi vadily svými pohnutkami a někdy i přemýšlením. (K ženám se opravdu nechovají dobře.) "Láska za časů cholery" je mým druhým dílem od Márqueze, poprvé jsem četl "Sto roků samoty", kde mě autor zmátl množstvím postav a myšlenka se tak pro mě ztratila. Tato kniha se čte lépe, ale rád bych potenciální čtenáře varoval před tím, že román se zdá být podstatně delším, než ve skutečnosti je, protože v knize takřka chybí přímá řeč a autor vše popisuje do největšího detailu. Mě kniha nadchla, protože se mi líbí, jakým způsobem autor popisuje prostředí a kulturu, jeho metafory jsou velmi nevšední. Přesně ale chápu důvody, kterými může někoho rozčilovat.
Příběh mě vůbec neoslovil, chápu, že někomu se může knížka líbit, ale já se musela přemáhat, abych ji vůbec dočetla
Dlouho jsem se na ni připravovala a vůbec mě to nebavilo. Z anotace jsem si vykreslila, jaká romance a utrpení mi Florentino a Fermina předvedou, ale občas jsem měla pocit, že i to mé čtení trvá už 51 let. Spousta balastu kolem příběhu, nemohla jsem se začíst.
Začátek jsem viděla tak na 3*, ale postupně bych řekla, že se to zlepšovalo. Hlavní postavy zamlada mě celkem nudily. Postupně ale s přibývajícím věkem mi kniha připadá, že působí vlastně nadějně. Celkem bych tedy hodnotila na takových 4,5*, tedy zaokrouhluji nahoru.
(SPOILER) Říkám si, jestli velká část knihy byla tak nudná protože odrážela Florentinovo mentální rozpoložení a čekání. Ke konci už mi to přišlo lepší. A na konci jsem byla skoro dojatá.
(SPOILER)
Velké zklamání letošní výzvy. Kniha mi dlouho ležela v knihovně a jelikož jsme se o ní i kdysi na škole učili a tady na databázi má tak vysoké hodnocení, očekávala jsem naprosté pohlcení příběhem a těšila jsem se na výzvu, kam budu moci knihu zapasovat.
Tato skutečnost ale neproběhla. Kniha pro mě byla zdlouhavá, četla se těžce a postavy mi byly odporné. Nejhorší byl asi výčet milenek a ubohých pokusů hlavního hrdiny, které pro mě dovršili mé znechucení s poslední milenkou v podobě mladé dívky, před opětovným dvořením se Fermině. Jeho láska na mě působila více jako posedlost. V posledních několika stránkách byl příběh najednou úplně rozdílný nehledě na povahy jednotlivých postav. Nemyslím si, že je to úplně žánrem, jelikož knihy o osudu postav nebo rodin se mi líbí, i když jsou trochu tvrdší.
Jsem uchvácen. To je kniha o životě. Příběh plný naděje, ale i bolesti a také plný obyčejných věcí, stejně tak jako naše životy. Je na nás co si vezmeme, co si zapamatujeme a s čím budeme na konci odcházet. Nádherná atmosféra, styl vyprávění, který mi seděl.
Na rozdíl od Sto roků samoty má tato kniha smysl a má i dobrý děj. Jedná se o klasický milostný trojúhelník, ale kniha klasická vůbec není. Márquez píše takovým zvláštním stylem, kdy všechno zesměšňuje a zároveň to podává jako by to každý vnímal stejně jako on. Je to vlastně až absurdní, ale přitom máme před sebou geniální dílo. Láska, která překoná věky, zhnusení i obyčejné trable.
Lásku za časů cholery bych přirovnala k letnímu teplému vánku, který jen tak z lehounka rozvlní záclony na oknech. Děj se vleče, postavy zcela přirozeně a jen mimochodem proplouvají životem a proměňují se spolu s časem. Příběh je plný běžných věcí, každodenních problémů, které Márquez vykresluje velmi naturalisticky.
Nemyslím si, že tato kniha o stáří, naději, životu a různých podobách lásky je pro každého. Její pomalé tempo a sáhodlouhé popisy jsou poněkud únavné. Přesto jde o velice kvalitní a hodnotné dílo.
"Následujicí dny se v parnu nekonečně vlekly. Řeka se zakalila, úžila se víc a víc a místo spleti obrovitých stromů, nad nimiž žasl při své první cestě, viděli zprahlé roviny, nepatrné pozůstatky celých pralesů pohlcených lodními kotli, trosky bohem opuštěných osad s ulicemi zaplavenými vodou i v nejkrutějších obdobích sucha."
Štítky knihy
láska zfilmováno milostné romány magický realismus ságy Kolumbie historické romány kolumbijská literatura hispanoamerická literatura zakázaná láska
Autorovy další knížky
2006 | Sto roků samoty |
2008 | Láska za časů cholery |
2005 | Kronika ohlášené smrti |
1997 | O lásce a jiných běsech |
2005 | Na paměť mým smutným courám |
Geniální.Autor nepotřebuje žádnou důmyslnou zápletku,žádnou akci.Márquez je umělec,je pozorovatelem a zapisovatelem života,rozumí mu,zkoumá ho,obrací ho ze všech stran,zaznamenává neuchopitelné.Síla příběhu spočívá v zachycení neobyčejnosti každého lidského života.
"Uviděl v něm jeho nezdolnou rozhodnost,jeho neohroženou lásku,a s bázní pojal podezření, že je to život,spíše než smrt,co nemá hranic."