Láska v čase cholery
Gabriel García Márquez
Viac než polstoročie čakal ohrdnutý milenec Florentino Ariza, aby mohol tvrdohlavej Fermine Dazovej vyznať lásku. Jeho chvíľa nadišla, keď milovaná žena konečne ovdovela. Kým sa dávni milenci vydajú na plavbu po rieke Magdalene, autorov pohľad sa obracia do minulosti a rozpráva nám prekrásny príbeh ich lásky. Je to láska nežná i vášnivá, verná i záletná, romantická, platonická i telesná, láska na jednu noc i na celý život... jednoducho láska vo všetkých podobách, odtieňoch a premenách. Azda najosobnejšie Márquezovo dielo obsahuje množstvo životných právd a nahorkastú, typicky márquezovskú iróniu preplieta s láskavým humorom.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2008 , Ikar (SK)Originální název:
El amor en los tiempos del cólera, 1985
více info...
Přidat komentář
Moje první seznámení s Márquezem a musím říct, že mě naprosto okouzlil. Z počátků jsem měla trochu problém chytit se a držet krok s tempem vypravěče, nicméně když jsem se do knihy začetla, stěží se mi pokládala.
Kniha se mi líbila. Márquez měl jedinečný vypravěčský styl. Jeho knihy jsou vyprávěny, jakoby jedním neuvěřitelně dlouhým souvětím. Nemohu říci, že by mě obsah knihy nějak zvlášť zasáhl či upoutal, hlavní hrdinové mi také nejsou nijak zvlášť sympatičtí, výjimečně však forma převážila obsah. Mám prostě rád magický realismus.
Moje první kniha od Márqueze. Je pravda, že mě první jeho styl psaní celkem zarazil, ale po pár stránkách jsem si na něho zvykla a dokonce mě okouzlil. Příběh je milý, neotřelý způsob jeho podání knihu vyzdvihuje.
Od Marquéze jsem už knihu četla, byla dobrá, a tak jsem si už tehdy řekla, že si nějakou další od něj přečtu. Tuto jsem začala a nedočetla....zkusím jinou. Příběhy o lásce a zase o lásce nemusím, nyní jsem se o tom přesvědčila. Ale autorovo líčení je ojedinělé to ano!
Oproti Sto rokům samoty se mi kniha zamlouvala daleko lépe. Žádné neuvěřitelné nadpřirozené schopnosti a ubylo množství zbytečných postav, které ztěžují přehled v ději. Příběh lásky mezi Florentinem a Ferminou byl osvěžující a zábavně podaný. Autor skvěle zobrazil dočasnost a smrtelnost předmětů a budov, stárnutí lidí a zbytečné ničení pralesa a nádherné hodnotné přírody pro rozmary člověka. Ze vzdáleného a vyvýšeného pohledu se celé století zdá jako hloupý a rozmarný čas prohýřený ve výstřelcích a vynálezech doby a nic nemá svou stálou hodnotu, nakonec přece zvítězí láska.
Přečetla jsem všechny knihy od Márqueze, ale tato mi přišla nejslabší. Možná mě ovlivnilo to, že byl natočen a v té době hodně propagován film na motivy této knihy a já jsem od knihy čekala víc než by bylo na místě.
Řekl jsem si, že si letos přečtu i nějakou klasiku. Šáhnul jsem po této knížce a musím , říci, že jsem byl velmi překvapen. Styl Marquezova psaní je poměrně čtivý i když jsem si příběh o lásce představoval malinko jinak.
Láska je zde vykreslená ve všech podobách, pro mnohé, zejména děvčata,bude Florentino zosobněním toho největšího sobce, který trpí pro svojí lásku způsobem, jaký v červené knihovně asi nenajdou. Je pravda, že tak sladký konec bych čekal u amerického filmu a nikoli u klasiky. Na druhou stranu, popisované prostocviky, ale zejména to jak je Marquez popisuje, jak je odlehčuje,bych zde opravdu nečekal. Říkám si, zda bych jako muž byl schopen takové oběti, jakou zde podstoupil hlavní hrdina.
Nesmírně barvité, a tím myslím opravdu barevné, barevnější než ta červená obálka.... Márquezův jazyk a popis, což je gros celého románu, mě vážně bavily, nelineární způsob vyprávění mě také sedl. Jen to bylo celé takové příliš monolitické a přes to, že zde propral snad všechny způsoby lásky duševní i fyzické (snad vyjma sodomie), mi to přišlo celkem zdlouhavé. Největší lahoda byla první kapitola, kdy ještě všechno nebylo tak okoukané jako v těch posledních.
Abych si ale na Márqueze udělal pořádný názor, budu muset sáhnout ještě po něčem jiném, vyrozumněl jsem, že se tohle dílo z jeho tvorby poněkud vymyká.
Já nevím. Nějak mě prostě nezaujala. Asi to není můj šálek kávy. Nakonec jsem ji odložila.
Kniha se mi četla docela pomalu, občas jsem se ztrácela v množství ženských jmen. Ale co se mi líbilo bylo napsání události a až potom vysvětlení ak k ní přišlo. Taky jsem musela být neustále ve střehu, abych neztratila pojem kdo zrovna je hlavní, protože občas to byla Fermina a o pět vět dál už zase Florentino nebo doktor Urbino. To mě alespoň udržovalo v pozoru nad příběhem. Sice jsem myslela že celý příběh dopadne jinak, poněkud ponureji, ale tento konec se mi líbil a i se do celého příběhu hodil.
Musím uznat, že to byla určitě jedna z nejzbytečnějších knih, které jsem za vidinou přečtení si klasiky četla. Po nadšení že Sta roků samoty jsem po čase sáhla i po Lásce za časů cholery a - průšvih. Doslova. 350 stran červené knihovny, která se od jiných lišila jen poněkud zajímavějším členěním příběhu na přeskakování mezi jednotlivými příběhy, které se nakonec protnou v tak přeslazený konec, že z toho bolí zuby. Věřím, že u čtenářek romantických knih bude mít dílo úspěch, nevěřím ale, že by se mohla líbit například muži.
Nejsem na milostné příběhy, rodinné ságy a ani moc nemusím historické romány. Takže by mě tato kniha vlastně měla minout. Ale naopak mě vážně dostala. Překvapivě byl příběh napínavý, tak akorát romantický a jsem jím příjemně překvapená.
popri tomto príbehu mi prídu dnešné vzťahy ako polotovar, ten úvod bol rozvláčny ale koniec ma pohltil. Myslím že každý sa občas neubráni blúzneniu čo by bolo keby..., táto kniha dáva ilúziu odpovedi...
Příběh jsem četla doslova s rozechvěním. Dostal se mi do rukou v době, kdy jsem se po 35 letech setkala se svou 1. láskou. Čas jakoby neexistoval. Byla jsem netrpělivá, jak to dopadne. Stejně jako už tady někdo psal, tak posledních 20 stran jsem si šetřila a nechtěla jsem aby byl konec. Film se mi nelíbil. Nebylo nutné ukazovat starou milenku v plné nahotě. I přes handicap stáří to byly jistě hezké chvíle. Určitě doporučují knihu přečíst.
Dlouho jsem se na ni těšila, ale nenadchla mě :( Možná proto, že je to jen řeč vypravěče, přímá řeč je hodně výjimečná. Četla jsem ji hrozně dlouho.
Hezky zpracovaný milostný příběh. Začátek je příliš zdlouhavý, potom už jsem se chytla a způsob jakým je kniha napsaná mě bavil. Hezky vykreslené postavy (Floentino velmi nesympaticky).
Štítky knihy
láska zfilmováno milostné romány magický realismus ságy Kolumbie historické romány kolumbijská literatura hispanoamerická literatura zakázaná láska
Autorovy další knížky
2006 | Sto roků samoty |
2008 | Láska za časů cholery |
2005 | Kronika ohlášené smrti |
1997 | O lásce a jiných běsech |
2005 | Na paměť mým smutným courám |
Čtivý příběh o nekonečném čekání. Za mě doporučuji. U knihy se zasmějete, pobrečíte si a hlavně se nad ní zamyslíte. Nejvíc mě zaujaly změny, které se během toho času děly okolo hrdinů.