Láska v cizím pokoji
Pavel Verner
Co lidí, tolik podob lásky a tolik variací na téma milostného víceúhelníku. Pavel Verner napsal šestnáct mimořádně vtipných povídek, ve kterých se lidé milují a zrazují a nemohou si od toho jakoby metafyzického údělu pomoci. Jemná hranice mezi milováním a ubližováním je prostorem, do kterého autor zasadil hrdiny své knihy v situacích, ve kterých cynický smích střídají slzy. Verner má dar ironie až černé, a umí ji zkušeně stupňovat. Dovedně užívá psychologické zkratky, překvapivé pointy a vtipných dialogů nesoucích napínavý děj. Úsporným stylem vypráví příběhy, které může každá čtenářka a každý čtenář ke svému překvapení zažít na vlastní kůži za rok, za měsíc, zítra. Na horizontu milostných havárií se rýsuje jak fantaskní, tak všední současnost. Autor na své hrdiny – stejně jako ve svých předchozích knihách – pohlíží s odstupem nezúčastněného vypravěče, tentokrát však s laskavým pochopením pro jejich slabosti, a s humorem, který chvilkami.... celý text
Přidat komentář
Po přečtení mne nejdřív napadlo, že tohle se mi stát nemůže. Po chvilce přemýšlení jsem došel k tomu, že by se za první větu tohoto komentáře hodil spíše otazník.
Autorovy další knížky
1994 | Pražské hyeny |
1999 | David a Goliáška |
2004 | Maryša naruby |
1990 | Žádné slzy pro mrtvého |
1989 | Dranciáš |
žádná sláva...nejvíce mě oslovily asi On, Ona a Vona...Pes ve vlaku, Démon zla.... ještěže povídky byly tak krátké, jinak bych asi knihu nedočetla :) některé mě vysloveně nebavily, byla snaha o humor, ale nevěra je věru k humoru velice kontroverzní téma...
A autorovi se teda vůbec nepovedlo získat si mě jako potencionálního čtenáře dalších knih...