Láska v době globálních klimatických změn
Josef Pánek
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/548187/bmid_laska-v-dobe-globalnich-klimatickych-zmen.png
4
226
226
Láska v době globálních klimatických změn je audioverze jedinečné novely oceněné Magnesií Literou 2018, jejímž autorem je Josef Pánek. Čte David Novotný. Bangalore, Indie. Hotel konferenčního centra je pro Tomáše přijíždějícího na mezinárodní vědeckou konferenci jako malý ostrov známého vyspělého světa v moři hluku, smradu a vřavy rozvojové Indie. Vystaven zmatku a přelidněnosti města se hrdina snaží vyrovnat s kulturním šokem a pocity vykořeněnosti. Do kontrastu s jeho neklidem uprostřed chaosu neznámé země jsou postaveny jeho vzpomínky na osamocené stopování po turismem nedotčeném Islandu v 90. letech. Čím dál víc je hrdina konfrontován se stereotypy zakořeněnými hluboko v jeho uvažování a s jeho iracionální neschopností tyto předsudky, se kterými nahlíží na svět, překonat. Novela Láska v době globálních klimatických změn přináší střet zcela odlišných světů, národností a životních příběhů. Spolu s osobitým stylem psaní Josefa Pánka tak představuje vskutku neobyčejné dílo na české literární scéně.... celý text
Přidat komentář
Jo jo, docela kontroverzní knížka. Nevím, jestli ten rozruch kolem ní je zasloužený, nicméně bavme se o knížce, a ne o prachu kolem.
Autorovo rozhodnutí ponechat vyprávění ve druhé osobě se mi nelíbilo. V jednom z komentářů říkal, že jej to jen tak napadlo – a tak u toho zůstal, že je to zajímavé. Pro mě to působilo rušivě a v podstatě zbytečně. Nicméně nejedná se o knížku pro masy, tak kde jinde popustit uzdičku. :)
Samotný nosný příběh mě toliko moc nezaujal a vytváření neustálých opozic a kontrastů mě unavovalo. Stupňovitá repetice bylo další ozvláštnění narace, také mě moc nezaujalo. :D
Co k čemu – sekundární příběhy byly lepší než primární dějová linka. Kuriozit v textu bylo docela hodně a osobně mi moc nesedli. Ne, nemám s nimi takový problém, jak někteří, ale přišli mi samoúčelné a ve své podstatě jen rušili.
Nicméně, hodně myšlenek a postřehů stálo za to. Kdyby autor novelu rozsekal na několik povídek, které by klidně mohli být volně provázané, bavilo by mě to víc. Takto mě celek moc neohromil a jednoduše zbytečně rušil. Byť věřím, že pro některé to bylo hodně osvěžující a chápu, že to není knížka pro masové publikum, celá konstrukce narace mě míjí a vůbec neohromuje. Mimo to je to dobrá knížka se zajímavými postřehy a vlastně docela fajn. :)
A ano, v podstatě se pořád opakuji. :P
PS:
Vtipné je, že knížka není ani o lásce ani o globálních klimatických změnách.
Trochu hystericky podané. Všemožné opakování a připomínání, jak dlouho si nevrznul... Dobře, měl svědomí a jako normálnímu člověku mu nabídka třináctileté prostitutky přišla divná.
Obrázek o zemi podal zajímavý, ale spíš to na mě působí odrazujícím dojmem. "Nejezděte tam, tohle všechno na vás čeká."
No a? Pokud se někam vypravím, asi bych měla minimálně tušit, co mě čeká. A pak nečumět jako tele na zeď za oknem hotelu (domy byly na sebe tak nahňahňané, že když otevřel okno, viděl zeď vedlejšího domu). Kdo by to byl řekl, že to zvenku nebylo vidět?
Některé situace, jako tahle, byly sice vtipné, minimálně úsměvné, nebo alespoň k zamyšlení, ale styl vyprávění mi vadil.
Nevím, no. Mám dojem, že chlapi plaší, ale nikdo je tam neznásilní. Můžou se courat v noci po ulicích a očumovat kde co.
A ženská by to brala prakticky, ale těžko by se šla jenom tak projít, aniž by takovou nabídku, která se tam zřejmě neodmítá, nedostala.
Podle zpráv to vypadá, že nadržení jsou Indové. Ale jak tak autor popisoval, jezdí tam za touhle radostí pro změnu cizinci. No a teď se v tom vyznejte.
Druhá půlka byla lepší.
Toto je zajímavě napsaná kniha o českém profesorovi z věhlasných světových univerzit, který se v Bangalore, Indie, chová jako naprostý blb.
Některými pasážemi jsem se prokousávala dost těžce. Opakující se myšlenky či postřehy jsou někdy až vlezlé, ale musím o nich přemýšlet. Do Bangalore asi nepojedu....
Od 1. strany máte ten pocit a s každou další zesiluje: 1) že jste narazili na nevšední knížku, 2) s neotřelým jazykem a 3) že vás autor chce pěkně nakopnout do zadku v té vaší pohodlné čítárně ve /vaše město/, Česká republika. Trochu překazit vaše pohodlíčko s 12° v ruce a 40dB klídku.
Nezačítalo se mi do toho snadno, zpočátku se text příčil v útrobách. Chvíli trvá, než v tom najdete zalíbení. Ale pak to stojí za to. Brzy poznáte, že je to autorův promyšlený záměr, účinný nástroj, jak vás lapit do nepohodlí hrdiny kdesi v Bangalore, Indie. Deformace vědce, který plodí stohy článků, a tak poněkud autisticky prokládá vyprávění číselnými, zeměpisnými a jinými údaji. Donekonečna otravně opakuje vjemy, vzpomínky a úvahy. Proč? Protože je kdesi v Indii, cizí svět se k němu dere všemi smysly a jeho ego se koupe ve vlastní šťávě, jako v křeči se točí obsedantní smyčka nepohodlných myšlenek. Žádná filozofie, žádné hloubky. Bílý vzdělanec je nahý.
Dal bych plných 5*, jen kdyby autor odolal pokušení vnořit do této krátké, originálně vystavěné novely monolit vyprávění o své cestě na Island pod širák v dobách dřevěných. Samo o sobě jde o zábavné a velmi, velmi autentické líčení, ovšem zabírá více než 1/3 knížky a působí samoúčelně. Co tam hergot dělá? Potřeboval autor naplnit kvótu normostran? Nutkání zužitkovat svou oblíbenou studentskou historku? Škoda, ten působivý a sevřený indický příběh to rozvrátilo. Konec knihy to naštěstí zachraňuje.
Magnesia Litera je zasloužená. Obdivuji člověka, který v padesáti překročí svůj obor a napíše něco takového. S bravurou a sebevědomím.
Knihu som mala z knižnice, záložka z knihy bola na cca 40-tej strane. Aj som si pomyslela, že fíha, táto kniha asi nebola dočítaná predchádzajúcim majiteľom. Tak som sa do nej pustila. Neviem ako nazvať tento štýl, možno kombinácia prúdu vedomia a rozprávania, ako keď hovoríte niekomu príbeh v krčme.
Autor viac menej hovorí po celý čas v monológu a ten začiatok je asi najviac ťažký, následne sa nejako dostanete k jeho rozprávaniu o Islande naladíte sa na jeho ubiehajúcu vlnu a začínate si to užívať. Následne ste na konci knihy a hovoríte si, že nejako podobne cítite aj vy, keď cestujete a už naozaj neviete, čo je doma, čo je rasizmus a ako to po svete chodí-nechodí.
Příjemné překvapení. Zajímavý text o Indii, výletu na Island, českém rasismu, klimatu a hlavně o lásce. Zajímavá práce s jazykem. Uvěřitelný popis Indie - člověk se při čtení cítí, jako by v tom vedru byl. Určitě lze doporučit.
Hlavní postava mi byla silně nesympatická a sama sebe charakterizuje jako hulváta, s čímž musím souhlasit. Nicméně text je skvělý, strhující, někdy zdlouhavý, jindy zkratkovitý.
Musím říci ,že mě to hned po prvních stránkách strhlo a už mě to nepustilo. Skvělý popis prostředí a atmosféry míst.Tu Indii jsem přímo cítil a to nemluvím o hodně povedeném popisu Islandu,který mě bavil z knihy nejvíce. Kniha poukazuje na nesmyslnost předsudků.
Milé překvapení,které mě bavilo.
Svérazné vyprávění - trochu cestopis,trochu filozofické pojednání o současném stavu společnosti, trochu bilance životních eskapád a trochu milosrdný příběh...podané se značnou dávkou (sebe)ironie a sarkasmu, humoru i skepse. Neotřelý originální styl a přitom nikterak náročný na čtení.
Netradičně psaná kniha. Formou, které jsem nemohla zpočátku přijít na chuť. Po nějaké době mě však vtáhla a bez obalu můžu říct, že změnila můj pohled na některé "globální" otázky. A část na Islandu? Neuvěřitelná! Pro mě měla cenu minimálně jedné hvězdy navíc!
Slovo, které mě po přečtení napadá, je naléhavost (ať už stylem psaní nebo tématy).
Autorův styl nemusí sednout každému, ale kdo splyne s dlouhými a záměrně neučesanými větami, bude odměněn.
Při popisu hluku a smradu Indie doopravdy cítíte hluk a smrad.
S autorem se zamýšlíte nad domovem, vykořeněností, konzumem...
Láska je jemná, sexualita nenásilná a přirozená - až si kladete otázku, zda se to opravdu stalo (III. část).
Jako zdařilou hodnotím i část knihy o cestě po Islandu, oproti Indii bylo vyprávění čisté, s čímž však dokonale kontrastovala stále častější nespisovná řeč.
Za sebe knihu mohu zařadit ke klenotům novodobé literatury.
Zase jedna z knih, kterou bych si netroufla doporučit k přečtení, a to pro ten poněkud atypický styl psaní, na který jsem si musela hodně dlouho zvykat (na 155 stranách textu skoro do poloviny knihy). V každém případě zajímavé a vcelku dobré.
Bylo to dobré. Pánkova hra s jazykem mě bavila. Opakování vět, dlouhých souvětí, mělo svůj smysl a krásně to gradovalo a plynulo. Je to už týden, co jsem knihu dočetla a stále se k ní v mysli vracím. edit 8.3.2019: pořád se v myšlenkách ke knize vracím, ocenění Magnesia Litera kniha roku oprávněné!
Pořád nevím, jestli mě styl autorova psaní bavil nebo štval. Opakování, plynulý tok myšlenek byl někdy svižný a lehký, někdy spíše nudící. Někdy dokonce mizí, vyprávění o Islandu. Tak jako tak ale ten příběh u sebe drží a funguje, jen to asi není můj šálek kávy.
Knížka o globálním světě a vykořenění. O bezpečí a omezenosti domova. O xenofobii, o tom, proč je nesmyslná, a o tom, proč je pochopitelná. O nefunkčnosti kulturních vzorců, které nezvrátíme, protože nás vytvořily. O nesmyslnosti spotřeby, jíž těžko pochopí půlka světa, která ji nezažila.
Vše na pozadí několika příběhů zasazených do rámce románku Čecha a Indky, který se možná nikdy nestal. Zvláštní styl vyprávění vás nutí číst "na jeden nádech". Sloh je záměrně technický, neumělecký a v neustále se opakujících mantrách vám sype do hlavy základní myšlenky.
Suma sumárum.. Novela působí hutně a syrově, má hlavu i patu a ani slohem neurazí. Za mě dobrý.
Podle komentářů jsem měla z knihy spíš obavy, ale styl psaní se mi líbil, od knihy se nešlo odtrhnout a u části z Islandu jsem se vyloženě bavila.
Štítky knihy
rozhlasové zpracování Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2017 |  Láska v době globálních klimatických změn |
| 2022 |  Jsem jejich bůh |
| 2013 | Kopáč opálů |
Prvními asi 90 stranami jsem se musela doslova prokousat. Pořád jsem si říkala, dostala Magnesii, tak to přece musí být super...
Posledních 60 stran můj celkový dojem zlepšilo.
Ale víckrát už se k ní nehodlám vracet.