Láska za časů cholery

22.08.2016

Hezky zpracovaný milostný příběh. Začátek je příliš zdlouhavý, potom už jsem se chytla a způsob jakým je kniha napsaná mě bavil. Hezky vykreslené postavy (Floentino velmi nesympaticky).

Nejprve jsem viděla filmové zpracování a příběh mě nadchnul. Knihu jsem si tedy poté koupila. Už od prvních stránek jsem se vždy těšila, až se do příběhu opět začtu. Příběh dvou lidí, kterým rodiče dívky nedovolili spojit své životy a čekali dlouhých padesát let, než se opět setkali a poslední roky prožili spolu. Život každého z nich je plný zvratů a samostatných osudů, ale ani jeden z nich nepřestal doufat a nikdy nezapomněl na vztah, který mezi nimi kdysi vznikl. Kniha je úžasná. Opravdu, nechce se Vám opustit příběh. Určitě stojí za to si ji přečíst. Vřele doporučuji!

15.08.2016

První rande s Márquezem... hmm, asi si spolu zase brzy vyrazíme...

11.07.2016

Autora jsem neznala, ale po teto knize jsem odhodlana precist i neco z jeho dalsich del. Styl vypraveni je jedinecny, historicky velmi zajimave (a odstrasujici, az se divim, ze lidstvo mezitim nevyhubilo samo sebe) a postavy me velmi bavily. Sice jsem se se zadnou neztotoznila, ale o to ani neslo. Rada jsem cetla jejich osudy a libilo se mi obcasne prodchnuti pribehu erotikou - autor tedy rozhodne mel fantazii. Nebo ze by zkusenosti? :D Stejne tak se mi libi i pointa dila, ze zivot po 60 skutecne nekonci v predsmrtni letargii, ale je stale plny emoci a zazitku.

Kniha mne natolik vtáhla, že jsem se několik stránek (3?) před koncem dostala do stavu, kdy jsem ji nedokázala dočíst s pocitem, že nechci opustit příběh. To se mi ještě nestalo. Autora a jeho formu psaní zbožňuji.

28.04.2016

Jak já se u této knížky dobře bavila :) Pan Márquez mě opět nezklamal. Snad i proto, že jsem nezačala hned číst jeho vrcholná díla, ale okusila méně známé kusy a prvotiny, zvykla jsem si na jeho styl psaní a typy postav a tuhle skvělou plavbu si naplno užila. Ano hrdinové byli divní, ale tím zvláštním Márquézovským způsobem. Fandíte jim, pak zas chvilku ne, chvilku žasnete, co to vyvádějí, a proč tak jednají, pak se ujišťujete že si z Vás autor nedělá srandu. Snad i trošku dělá, protože na mě právě tento román působil, jako by ho psal s lehkou ironií a nadsázkou. Hlavní hrdina se přes svou lásku nelásku dostal opravdu hrdinným způsobem, kdy si žádná sukně v okolí nemohla být jistá, ale na druhou stranu sám sebe přesvědčil, že pro svou vyvolenou bohyni zůstane čistý a neposkvrněný, protože ty zástupy žen, s kterými si užíval horká nedělní odpoledne siesty vlastně nemiloval a nic k nim necítil. Inu každý máme nějakou tu filosofii :) Ona vyvolená bohyně svou mladičkou lásku raději potlačila a dala přednost pohodlí a bezpečí, byť s milovaným mužem, aby nakonec ve vzteku x stránek přesvědčovala sama sebe že to není láska, není láska, není láska ... a sakra ona to láska i po těch padesáti nebo kolika letech je... Stránky mi ubíhaly ani nevím jak, bavila jsem se celou dobu, asi dost možná i tím, že jsem to nebrala zas až tak vážně, a fakt jsem si tuhle exotickou plavbu užila.

14.04.2016

Pocit promarněného času, který popisuje Florentino, mě přepadl již v polovině knihy. Třetina knihy byla i poutavá, ale zbytek děje byl přiliš natahován a rozvláčněn. Léčení citové lásky Florentiho láskou tělesnou, která byla na můj vkus popisována nevkusně, jakoby lidé v té době nedělali nic jiného než se jen oddávali tělesným potřebám a ještě si k tomu vedl deník s více jak šestisty jmény, mi přišlo nevkusné. Zakončení se dalo očekávat již od prvních stránek, ale to mi v tomto případě nevadilo. Námět dobrý, ale zpracování nic moc.

09.04.2016

Milionkrát omílané téma - láska. Dá se vůbec ještě najít něco, co by bylo zase trochu jiné a nenudilo to svou všedností? Inu, očividně dá.
Přiznávám, že jsem se k Lásce za časů cholery odhodlávala poměrně dlouho a to i přesto, že už jsem se s Márquzem seznámila u několika jeho počinů. Ovšem tady hrála roli má přirozená averze snad ke všemu, co má v názvu tak prvoplánově působící slovo "láska" a je jedno, že tentokrát mu poněkud kazí dojem ta strašidelná cholera.
Mé obavy se však ukázaly jako naprosto liché, jelikož se mi do rukou dostal místy až snově lyrický příběh, který je sice od začátku do konce prodchnut právě tím neustále propíraným citem, ale ne jen láskou jedinou. Přes životní lásku a odloučení se tak čtenář podívá na zoubek lásce mladického poblouznění, lásce manželské, lásce tělesné i té poněkud perverzní. A to vše na pozadí bouřlivého technického pokroku, kdy se od kočárů tažených koňmi dostáváme k motorovým ořům a nebe začínají dobývat malá letadélka.
Asi to nebude příběh pro každého, jelikož v celém příběhu je těch dramatických okamžiků vskutku poskrovnu, ale pro čtenáře jako jsem já, se mezi řádky ukrývá něco těžce definovatelného, co mě drželo u knihy celou dobu, přičemž jsem ji z ruky odkládala jen na nezbytně dlouhou dobu a co nejrychleji se k ní opět vracela.

07.04.2016

Lásku - tu si představuji jinak, než je zde pojata: miluje 50 let jednu ženu, přitom žije jako slídil, zvrhlík a děvkař. A když ji nakonec získá, tak jí jen lže (nemluvě o tom, jak se zachoval ke studentce). Co je to za lásku? Styl psaní mi připadal, jako když moji staří klienti začínají vyprávět o tom, co včera obědvali, vezmou to přes celé své potomstvo a skončí u války. I tak jsem knihu přečetla a občas jsem se na ní těšila - nejvíc se mi líbila nějaká "moudra" již zestárlých protagonistů ke konci knihy.

03.02.2016

Při čtení jsem viděla barvy: syté odstíny žluté, červené a růžové, evokující proměny oblohy na konci horkého dne. Poetické a čtivé.

28.01.2016

Dlouhá souvětí a podivné, občas až nesympatické postavy. Přesto mě něco stále nutilo číst dál a to čtení mě bavilo... Právě ty podivné vášně a slabosti dodávají této knize čtivost.

08.01.2016

Super na to, že mi skoro žádná postava nebyla sympatická, mě překvapilo, že mě kniha bavila. Ani absence přímé řeči mi nevadila. Krásné realistické (většinou) postřehy o lásce, vztazích a stáří, určitě si ji někdy přečtu znovu.

05.01.2016

Po zdlouhavém začátku, kdy se prakticky v knize nic nedělo jsem chtěla knihu odložit, ale pak se příběh začal zajímavě vyvíjet, tak jsem pokračovala. Kniha je psána zvláštním "živým" jazykem, ale místy byla místa, která byla pro mě trochu těžší, nesrozumitelná. Jelikož mi asi někde na začátku knihy, na rozdíl od ostatních čtenářů, uniklo, jak kniha asi skončí, byl o to více pro mě vývoj příběhu zajímavější, nečekaný, překvapující a velmi dojímavý, vlastně moc krásný.

10.11.2015

Vyborne napisane. Normalne som Gabovi uveril, ze Floentino to s tymi babami tak vedel uhrat, ze aj po 622 zárezoch za 51 rokov si o nom vsetci v meste mysleli, ze je inak orientovany. Zaujimave su uvahy o laske v starobe alebo o manzelskych problémoch.

09.10.2015

Nemohu autorovi upřít vybroušený styl jazyka, výstižné vyjadřování a schopně vybudovanou stavbu příběhu, právě příběh mě však příliš nezaujal. Byl zdlouhavý a mému vkusu vzdálený. Není mi ale souzeno soudit klasika a mezi lidem oblíbený magický realismus, kterému jsem v této knize zrovna nepropadl, asi mu nerozumím. Láska za časů cholery je jinak napsaná dobře, Marquez to prostě umí, kniha cílovou skupinu čtenářů jistě osloví.

03.10.2015

Rozhodně to není špatná knížka, ale hodnotím ji jako průměr. Dala jsem už víc hvězdiček z hlediska literárních kvalit mnohem horším knížkám, které mě ale něčím víc zaujaly. Tady nějak nepřeskočila jiskra. Možná jsem ji nečetla ve správné době a správném rozpoložení.

08.09.2015

Kniha o promarněném času, bohužel jsem se tak cítil i já během čtení. Opravdu velmi těžké ztotožnění se s některou z postav korunované pokryteckým a iracionálním chováním Florentinovým. Jeho logiku by přeargumentoval i žák základní školy. Vadilo mi také zbytečné natahování a nafukování příběhu bezpředmětnými stránkami. Největší problém však spatřuji v umístění epilogu na začátek knihy. Věděl jsem tak (překvapivě), co se bude příštích 300 stran dít. Díky, ale příště bych se raději nechal překvapit. Marquezovi dam určitě ještě šanci u Sto roků samoty, ale tohle je fakt průšvih.

26.08.2015

Zezačátku mi dělal problém autorův styl, plný popisů a prakticky ignorující přímou řeč. To ovšem než jsem si uvědomil, jak mi tento styl psaní sedí a jak se k románu hodí. Musím ocenit zejména vskutku detailně propracovanou psychiku postav. Všechny hlavní postavy byly díky tomu skutečně jako živé. K tomu samozřejmě musím připočítat krásný, romantický a v jistém smyslu i velkolepý příběh. Určitě si od Marquéze něco opět přečtu.

Kolumbie, přelom 19. a 20. století, tři lidé, padesát jedna let. Během nějakých tři sta padesáti stran se dozvíte o jejich životech úplně všechno, od zásadních událostí po všechny jejich oblíbené drobnosti, slabůstky a tajemství. Gabriel García Márquez při tom předvádí úplný literární koncert, bylo to zatraceně skvělé čtení. Není to čtivé tím způsobem, že potřebujete hltat stránku za stránkou, není to napínavé, už na začátku vám dojde, jak to asi skončí. To ale nevadí, protože je to kniha, u které si budete vychutnávat každou řádku, kniha, která vás obohatí tak, že vám z toho budou oči přecházet. Je plná krásy, smutku, lásky, laskavosti a umírání.