Láska za časů korony
Tereza Hronová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/449714/bmid_laska-za-casu-korony-RWy-449714.jpeg
3
23
23
Unikátní projekt Láska za časů korony vznikal paralalně jako rozhlasový dokument a jako kniha. Těžil z audiodeníků lidí, kteří na dálku z různých koutů světa rozmlouvali s autorkou Terezou Hronovou. Rozhlasový dokument odvysílal Český rozhlas Plus, knihu vydává Nakladatelství Zeď. „Když vláda vyhlásila nouzový stav kvůli pandemii, dostala jsem strach. Víc než koronaviru jsem se ale bála toho času, který strávím sama se sebou. Bolelo mě srdce. Začala jsem proto sbírat příběhy lidí, kteří měli chuť mluvit se mnou o vztazích. Mluvili o lásce na dálku, samotě, partnerství, rozchodech, nevěře i čerstvém zamilování. Tak vznikl intimní dokument Láska za časů korony. Od poloviny března do poloviny května jsem virtuálně cestovala z jižní Moravy do Jižní Ameriky se zastávkami v Sarajevu, Římě nebo v Praze. Se sluchátky na uších jsem sice byla sama ve svém žižkovském bytě, ve fantazii jsem se ale přesouvala do ložnic, obýváků a kuchyní jiných lidí.“ Knížku doprovázejí černobílé fotografie od Lukáše Bíby, držitele několika cen Czech Press Photo.... celý text
Přidat komentář
Je to dost jednostranný pohled na počáteční období pandemie. Čtenář musí mít na paměti, kdy probíhaly rozhovory, protože jinak působí zvláštně, když mají po třech týdnech karantény plné zuby.
Na jednu stranu, kniha nebyla úplně špatná, to ne, ale odnáším si z ní něco? Je něco, co mně vytane na mysli, pokud si na knihu později vzpomenu? Hm, asi také bohužel ne. Důkazem budiž to, že jsem si už při závěrečném shrnutí osudy některých lidí vůbec nepamatovala a musela knihou listovat zpátky pro připomenutí.
Příběhy zpovídaných jedinců mně bohužel přišly dost ploché, nedokázala jsem se do jednotlivých postav vcítit, souznít s jejich příběhy, a když už jsem se do jednoho příběhu začetla, skončil. Asi bych místo toho ocenila, kdyby se jich v knize objevilo méně ale byly rozebrány více dopodrobna.
Tak nějak nevím, co si myslet... Myšlenka mě zaujala. Také si myslím, že je velice dobré uchovat myšlenky a pocity touto formou pro budoucí generace. Ale něco mi v tom chybělo. Působí to na mě prázdně, znuděně a depresivně (ostatně jako celá ta doba) a postrádám pocit něčeho, co by mi knížka tzv. dala. A také se kloním k názoru, že by se mi v projektu líbila větší pestrost zpovídaných, tento vzorek působí dost jednotvárně.
Literárně to žádný skvost není. Grafika a fotky jsou hezké. Pro mne to byl zajímavý pohled na tohle období, protože žiju úplně jinak než antagonisté knihy (autorka si bohužel ve většině případů vybrala dost stejné typy - singl, město, třicet plus...), takže pro mne bylo překvapivé jak odlišně tito lidé prožívali nouzový stav - strach, velká samota, nuda, prázdnota... Nemám právo nikoho soudit, ale celou dobu se mi při čtení honila hlavou myšlenka, že tato skupina lidí platí tak trochu daň za své do té doby trošku sobecké životy. Ale to je jen individuální pohled člověka, který prožil toto období takřka idylicky - se svou rodinou, na venkově, bez omezení v práci.... Nezbývá než nám všem přát, aby letošní jaro zůstalo jen smutnou, zvláštní a neopakovatelnou vzpomínkou.
Kniha skvěle doplňuje a obohacuje stejnojmenný dokument odvysílaný v květnu na ČRo Plus https://plus.rozhlas.cz/laska-za-casu-korony-kdyz-nam-budou-nase-staty-zakazovat-se-videt-vydame-se-k-8210793
Nebývale intimní a otevřené zpovědi vás zavedou z pražských bytů až na druhý konec světa. Přes návaly hřejivě láskyplné naděje, ale i svíravé ozvěny vlastních trápení a nenaplněných vztahů okořeněné několika špetkami osobitého humoru dojdete velice pravděpodobně na jeden zátah až k doslovu, který s odzbrojující stručností vypráví, kudy se během léta jednotlivé osudy ubíraly, a přidává tak celé knize další rozměr. I po designové stránce je dílo víc než zdařilé. Nezaměnitelná obálka, zaoblené rohy a charakteristicky červená barva, již Tereza použila i pro vlastní vyprávění rozložené mezi ostatní příběhy. Vše navíc doplňují fotky mj. od Lukáše Bíby, které vás ještě více vtáhnou do dění.
P. S. Pes Bolt ze stránky 160 by se mohl z fleku začít živit modelingem.
„Instagram na mě chrlí ideální lidi, kteří začali v karanténě cvičit, vařit a učit se japonsky. Já si ale trochu myslím, že naprostá většina z nás teď bloudí mezi postelí a počítačem. Chtěli bychom vyjít ven produktivnější, lepší, krásnější. Místo toho se každé ráno přemlouváme, abychom si vyčistili zuby a zapnuli počítač …“ (str. 79)
„Ulici, kde bydlím, lemují stromy. Strom před naším domem někdy v létě začal chřadnout a na podzim uschnul úplně. Ten víkend na konci ledna, kdy se odstěhoval, ho uřízli.“ (str. 126)
Láska za časů korony
Jako, knížka fajn, připomněla jsem si toto šílené období, ale pochybuju, že si na ni a její obsah za týden vzpomenu. Původní myšlenka je určitě zajímavá, hlavně pro uchování myšlenek a událostí běžného dne v karanténě pro budoucí generace, ale podle mě to trochu ztroskotalo na tom, že nebyl žádný časový odstup a malá pestrost příběhů. Neurazí, ale ani nenadchne.