Lásky hra osudná
Karel Čapek , Josef Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/157737/bmid_lasky-hra-osudna-m9K-157737.jpg
3
53
53
Jednoaktová divadelní hra Karla Čapka a jeho bratra Josefa Čapka. Hra byla napsána roku 1910 a poprvé vyšla rozdělena na tři části v časopise Lumír v roce 1911. Hlavní ispirací byla komedie dell'arte. Z té jsou zachovány především typy charakterictické pro tento typ lidového divadla.
Přidat komentář
Bylo to svěží a vtipné divadlo, jakože opravdu jo!
Commedia dell'arte nenabízí příliš prostoru pro hloubku, natož pro originalitu, to už by to pak nebyla Commedia dell'arte, že? A bratři Čapkové pravidla hry vlastně respektují, sice používají zcizovací efekty, ale milým způsobem, nevznikne z toho postmoderní guláš ani na sílu tlačené "zdnešňování".
Jistě, pointa je jasná dlouho dopředu, dech to nevyrazí a k přemýšlení neprovokuje, ale to nejspíš záměr nebyl. Stačilo, že jsem si prožil s rozhlasovou inscenací téhle hry příjemnou hodinku (akorát mi to vyšlo na cestu pěšmo do knihovny a přes cukrárnu zpátky domů :-), po doposlouchání jsem nejen necítil trapnost nad tím, jaké nemožné juvenilie slovutní literáti psali. Dokonce jsem měl na konci hry mnohem lepší náladu než na jejím začátku. To není málo.
Rozhodla jsem se letos přečíst, co nejvíce Čapka, protože tohoto autora obdivuji, ale tohle dílo jsem nepochopila. Zaujal mě začátek, ve kterém promlouval Prolog.
Jak už bylo řečeno, je to jen hra na pobavení, ale od Čapků jsem už četla i lepší dramata ...
Hříčka pro pobavení. O zaslepenosti mužů a "nevinnosti" či prozíravosti žen. Jazykově dobré, některé obraty již napovídají budoucí mistrovství autorů. Ale celkově mě to zklamalo.
je to spíše taková hříčka bez jakéhokoli psychologického a morálního přesahu na jaký jsem u bří Čapků zvyklý.
Po přečtení komentářů bych řekla, že hře uškodila právě její lehkost a zaměření na zábavu, což je pro mnohé, zdá se, velký přečin. Ano, není to R. U. R., Bílá nemoc ani Matka, je to komedie dell'arte! Tedy jednoduchá hra plná improvizace, stereotypních postav a absurdních situací, jejíž síla vynikne především v divadelní podobě, kde herci interagují s publikem a přizpůsobují se jeho reakcím, což je něco, co čtenář v textu samotném nemůže nikdy zažít.
Čtete-li tedy tuto hru jako literární dílo, pravděpodobně přijdete o její dynamiku a energii, kterou by vám přineslo živé představení se skutečnými herci. To ale ještě není důvod pro tak mrzké hodnocení.