Laurus
Jevgenij Vodolazkin
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/413094/bmid_laurus-RtS-413094.jpg
4
37
37
Laurus je neobyčajná kniha o neobyčajnom svete a neobyčajných ľuďoch v ňom. Tento zatiaľ najúspešnejší román súčasného petrohradského prozaika a literárneho vedca Jevgenija Vodolazkina, ktorého prirovnávajú k U. Ecovi či G. G. Márquezovi, vyrástol z pôdy ruskej stredovekej literatúry, predovšetkým zo životov ruských svätých, jurodivých. Cesta hlavného hrdinu románu k svätosti – od liečiteľa k svätému starcovi Laurovi, ktorým sa stal ešte za života – umožňuje sledovať cestu postupného zbavovania sa pozemského času a nazerania na svet z perspektívy večnosti, kde všetko so všetkým súvisí a minulosť je tesne prepojená so súčasnosťou a naopak. Vychádza v luxusnej edícii TERRA v brilantnom preklade Valerija Kupku, ktorý sa tomuto venoval niekoľko rokov. Ako ilustrácie sme k tomuto výnimočnému textu použili diela klasika ruského výtvarného umenia prelomu storočí Michaila Nesterova.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2019 , PetrusOriginální název:
Лавр (Lavr), 2012
více info...
Přidat komentář
I když mám historii velmi ráda, tato kniha mě neupoutala. Přesto jsem ji nakonec přečetla celou. Mám z ni rozpačitý pocit, že jsem ji zcela nevěnovala tolik času, jak by zasloužila.
Ako priaznivec východnej pravoslávnej Cesty, môžem túto knihu len odporučiť. /Čítané v slovenskom - výbornom preklade/ Jazyk je ľahký a hlboký. Vety sú čisté a krátke. Príbeh v prvej rovine veľmi pútavý, ľudský, no v druhej a tretej rovine, je vesmír Dobra a Svetla a hlavne Poznania. Svet jurodivých je dokonalý, dokonalý aj v nemožnosti objať tento svet, primitívnou logikou ateizmu a plytkej logiky. Ostal vo mne voňavý pocit. Autorovi Bohu ďakujem zo srdca úprimného. p.s. knihu neodporúčam povrchnému čitateľovi.
Tak tohle mě vůbec neoslovilo. Jak obsahem, tak formou. Jestli tam bylo nějaké poselství, tak jsem ho úplně minul. Pro mě moc jiná mentalita. O jiný kulturní okruh až tak nejde, ale ta kombinace.
Pravoslaví, slovanské pohanství, 15. století v Rusku, morové rány, jurodiví. Ani ten svérázný asketismus se mi nelíbil. Vědomé bláznovství mi nevadí, ale to spojení s ruskou duší už na mě bylo nějak moc.
Myslel jsem, že se mi to bude líbit, ale naráží to na nějaký vnitřní odpor. Na mě moc literárně naivní a neumělé. Můj přehnaně racionální rozum si z toho nedokázal nic vzít. Čtete a cítíte jak vás to míjí. Bylo tam pár dobrých nápadů. Něco mě občas zaujalo, ale celkově to se mnou nehnulo.
A potom. I zde se nachází pověra z 19. století, že ve středověku lidé věřili na plochou zemi. Nechápu. Historická věrohodnost asi nebude moc dobrá. Ostatně historický román to není, takové ambice autor zjevně neměl.
V knize úplně chybí klasická přímá řeč. Místo ní je tam napodobená středověká ruština. Na mě to nefungovalo. Jen se mi to o to hůř četlo.
Nebo je to napsané pro věřící? Netuším. Možná to není špatné, ale jen pro úzký okruh čtenářů, do kterého nepatřím. Škoda. Aspoň to má dobrý závěr. To potěšilo. 55%
Čím déle jsem knihu četl, tím víc jsme měl pocit, že si kniha našla mne, než-li já ji. Koupil jsem ji v outletu za bratru dvacetpět korun a ani po přečtení si nemylsími, že by patřila do starého železa. Pravdou je, že to není kniha pro každého. Když jsem četl příběh Vrače připadalo mi to jako bych spadl do rozbouřené řeky, ze které není úniku. Voda vás mele sem a tam, občas si škrtnete o nějkou tu skalku, ale proud vás unáší stále dál až doplavete do konce a říkáte si, sakra, nakonec to nebylo tak špatné, dla bych si to ještě jednou.
Nečekejte happyendy, ani žádné slaďáky, nečekejte nic dobrého. Čekejte, mor, neštovice, zradu, smrt, šílenství, beznaděj a sem tam drobný úspěch. Pokud jste podobně naladěni, bude mít u vás kniha šanci. V opačném případě se o ni ani nepokoušejte.
Tak to je asi vše přátelé....
Na tuto knihu jsem narazila náhodou při návštěvě knihkupectví, kde ji nabízeli zdarma. Zalistovala jsem v ní a rozhodla se, že se ji vezmu. Po přečtení si říkám, jak to, že tato kniha zapadla? Potřebovala lepší reklamu, aby si ji lidé koupili? Škoda, že byla nabízena v podstatě jako "odpad".
Není to lehké čtení, ale čas s knihou mi krásně plynul a mnoho myšlenek ve mne stále doznívá. Je to zajímavý příběh o lásce a víře (nejen o víře v Boha) zasazený do prostředí pravoslavného Ruska v době středověku.
Velmi zajímavý, bohužel, smutný příběh o jurodivém = vidoucím, léčiteli se odehrává na staré Rusi. Doporučuju všem, kdo se o tuto tématiku zajímají; pro "nepolíbené" je to jen vymyšlený příběh. Kniha je mj. o hodnotách, které jsou platné jakékoliv době.
O tomto autorovi jsem se dozvěděl jen náhodou, když jsem v ruské televizi viděl pořad Vladimira Poznera, který si Jevgenije Vodolazkina pozval jako svého hosta. Ti, kdo rozumí rusky, si ostatně toto interview mohou poslechnout zde: https://www.youtube.com/watch?v=5Uk5n4hwkZo Nestává se mi často, že bych při sledování rozhovoru cítil takové souznění s názory a postřehy druhého člověka, ale zde tomu tak bylo, a proto jsem si krátce nato přečetl jeho knihu Laurus. Příběh vlastně napodobuje staré křesťanské legendy a životopisy svatých. Hlavní hrdina ztratí milovanou ženu, aby poté během pouti, při níž hledá usmíření za její smrt, postupně pochopil, co je skutečná láska. Je to hluboký, místy téměř mystický román, kterému nechybí ani humor, a autor v něm využívá i docela neobvyklé a zajímavé výrazové prostředky, jimiž se snaží ukázat, že určité hodnoty jsou trvalé, platí pro nás dnes, stejně jako platily pro lidi ve středověku (střídání starého a moderního jazyka, moderní předměty objevující se v době Kyjevské Rusi apod). Je to moc pěkné a hodnotné čtení.
Zvláštní - není to vůbec můj oblíbený žánr ani lokalita, přesto čtu a čtu dál. Začátek byl svižný a realistický, ale skončil tragicky. A hlavní hrdina si je vědom, že pochybil hlavně sám, ledabylostí, strachem, nepřipraveností. Ovšem jeho pokání, tedy řešení nekonečných výčitek, nabírá zvláštní tvar. Jednak si své milované mrtvé uchovává jako živé a jednak se vydává na cestu a potkává lidi - neléčí ovšem, jako dřív, jen se modlí, ostatně často spíš musí ostatní léčit jeho (každou chvíli dostane po hlavě).
A jak nabývá příběh na surrealismu, moje obočí jde výš. Nejvýš dosáhlo u epizody s jurodivým Fomou a jurodivým Karpem, kteří kráčeli po vodách a pak se uprostřed řeky pěkně zmydlili...Takže uprostřed knihy už jsem trochu na pochybách, co s ní dál...
Nenápadný skvost. Životní pouť nevšedního člověka. Je to hodně o víře, ale bez náboženského fanatismu. Léčitel, nejdřív hlavně bylinář, později etikoterapeut (má škatulka, v knize tohle slovo nepadne). Pro mě velmi inspirativní záležitost.
Absence uvozovek mi kupodivu nevadila.
Asi nejvíc mě bavila část, kde byl hlavní hrdina jurodivý.
Ale kniha mě bavila celá. Je čtivá, četla se mi velmi dobře.
Rozhodně nejde o snadné čtení...to nezastírám. Nicméně příběh je silný a dojemný. Nejde jen o historický román. Krásně popsaná středověká věrnost víře a církvi, v tomto případě pravoslavné. Ale nejen to, kniha má mnoho vrstev a má nám co říci, přestože jsme třeba ateisté. Rozhodně je třeba k ní přistupovat s otevřenou myslí a srdcem.
Když se na konci XIV. kapitoly objevily ve středověkém ruském lese rozházené použité PET láhve, tak jsem váhal jestli si ze mne dělá legraci spisovatel nebo překladatel. Pak jsem se s tím ale v průběhu dalších kapitol smířil, jak se objevovaly další reálie, některé i s přesnou datací.
výborná kniha, výborné čtení.Netřeba se zmiňovat o obsahu, viz výše.
Doporučují ctenarum Mika Waltariho, kterým se líbí Šťastná hvězda, a Krvavá lazen.
Bulgakova kniha Zápisky mladého lékaře ajn.
Utracení peněz za tuto knihu nelituji.
Mám s touto knihou problém, že to není ani ryba ani rak. Tváří se to jako věroučný spisek s náboženským podtextem, ale spíše tyto věci využívá pro takový ten moderní příběh o všem a o ničem, s trochou červené knihovny, s trochou odtud a odtamtud - zkrátka, dal by se podle toho natočit čistě typický hollywoodský film, a možná by to šlo hned na Oscara (hrát v tom dostatečný počet černochů a LGBTQ+ herců). Vlastně mi to nedalo nic. Je zde sice spousta sesbíraných zajímavostí o různých bylinkách a lidovém léčitelství, ale nějak mě to nebralo u srdce, přišlo mi, že to stále tak nějak plave po povrchu a navzdory mnoha postavám to vůbec nejde pod kůži.