Lazebníkova dcera
Linda Lafferty
Tajuplný historický román z rudolfinského období Píše se rok 1606. Starobylé hlavní město Praha ukrývá tajemství, o němž si nikdo netroufá mluvit. Císařův nemanželský syn don Julius trpí těžkou duševní chorobou, která ho nutí páchat nepopsatelné zvrhlosti. Je vykázán do Českého Krumlova, kde o něj pečuje lazebník Pichler a snaží se vyčistit jeho zkaženou krev přikládáním pijavic. Mladý princ se seznámí s lazebníkovou dcerou Markétou a jeho šílenství opět propuká naplno. Získá utkvělou představu, že Markéta vystoupila z Šifrované knihy divů, nerozluštitelného a nesmírně vzácného manuskriptu z císařské knihovny, později známého jako Voynichův rukopis. Princ se začíná uchylovat ke stále zoufalejším činům. Ty Markétu děsí k smrti a zároveň fascinují. Kola osudu se neúprosně otáčejí a mladá dívka nemůže zůstat stát stranou. Lazebníkova dcera vychází ze skutečné události, jež ve své době otřásla habsburskou monarchií. Román je vzrušující četbou pro dospělé čtenáře, kteří se zajímají o rudolfinskou dobu, starou Prahu, okultní vědy, magii a alchymii. Zároveň přináší překvapivý pohled na významný úsek českých a evropských dějin očima americké autorky.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2013 , JotaOriginální název:
The Bloodletters Daughter, 2012
více info...
Přidat komentář
Copak knížka, ta se četla dobře. Ale oslovení "dobrý den slečno" mě tak vytočilo, že jsem měla chuť skončit. A matka chtěla někoho podarovat jednou korunou!!
Fuj. Na takový chyby by si měl dát spisovatel pozor
Docela hezký příběh. Jen o historickém románu mám asi jiné představy. Příběh znám jen s jiným koncem. Ale knížka se četla dobře a ten optimisticko - americký konec je nakonec fajn.
Četlo se to hezky, ale bydlím kousek od Krumlova, takže to, že je hrad Rožmberk i s bílou paní v Českém Krumlově, mne celou dobu vytáčel. A to autorka tvrdí, že tam byla
Příběh, který spousta z nás zná. Příběh o psychicky nemocném synovi Rudolfa II, který v jednom z jeho četných záchvatů šílenství zabije mladičkou Markétu, dceru místního krumlovskeho lazebnika. Knížka se četla dobře, možná mě trošku iritovalo označení hradu jako Rožmberk (to jsem si vždycky představila bílé zdi současného hradu Rožmberk :). Ale jinak pro milovníky historických románů určitě zajímavá knížka :)
Tento historický román bych klidně zařadila i do žánru thrillerů. Příběh lazebnické dcery Markéty a nemaželského syna Rudolfa II mě opravdu bavil a udržoval v napětí. I když je v knize hodně zmírněný stejně byl místy velmi brutální.
Knihu mi půjčila kamarádka jako historický román. Nejdříve mě velmi překvapilo, když jsem zjistila, že autorkou je američanka. Příběh byl hezký a i přes historické nepřesnosti jsem ráda, že jsem se mohla ponořit do tohoto smutného dramatu a jsem ráda, že autorka konec pojala mnohem optimističtěji. Místy bych vyprávění trochu zkrátila, působili jako zbytečné natahování děje.
Po dočtení románu jsem si zjišťovala, co se doopravdy o psychicky nemocném synu Rudolfa II. ví? Děsivé, strašné, zoufalé. Kniha zdaleka nevyznívá tak brutálně jako skutečnost. Přesto se mi líbila snaha popsat úchylného Julia i jako chlapce se zájmem o vědění, poznání, hru v šachy a nalézt lásku a překonat frustraci z pohrdání, s nímž se jako levoboček neustále setkával. Bohužel jeho snaha o cit neskončila, jak měla... Velmi silný příběh.
V knihovně jsem viděla román o rudolfínské době a hned šel se mnou domů. Až před čtením jsem si všimla, že román napsala američanka a říkala jsem si, že co ta může vědět o českých dějinách...
Kniha je hodně temná a depresivní, není to můj styl, nečetla se mi moc dobře. Ale tleskám autorce, jak se jí povedla vykreslit doba Rudolfa II.
Jen Krumlov není Rožmberk, ač jsem na obou místech byla loni na dovolené...
Přiznám se, že jsem ke knize přistupoval s předsudky. Říkal jsem si, jak si asi Američanka může poradit s historií střední Evropy. Musím napsat, že jsem se mýlil. Nejenže si vše dobře nastudovala a popisovanou dobu věrně zobrazila, ale román má i dobrou atmosféru. Kdo by se obával přemíry násilí nemusí mít strach, kniha je místy spíše pikantní. Autorka si vzala jako předlohu skutečný historický příběh a zbytek je už její autorská licence. Případné drobné historické nepřesnosti neřeším. Lazebníkova dcera mě příjemně překvapila.
Kniha by stačila poloviční. Známý příběh natahovaný nezajímavými scénami. Většina knihy je o pouštění žilou, a i to by se dalo zpracovat zajímavěji. Chvílemi docela vulgárně popsané situace v lázních. Sloh jednoduchý. Tak tak , že jsem knihu dočetla . 2-3
Autorka zpracovala příběh, který se dochoval v peru kronikáře, přihodila pozitivní konec. Téma určitě přitažlivé, zpracování však bylo příliš rozvláčné, nudné. Až konec zase rozproudil stojaté vody většiny knihy. Za mě průměrné.
Tak tohle asi tak na půl. Moc jsem se na tuto knihu těšila po přečtení recenzí a jsem malinko na pochybách. První půlka knihy super, těšila jsem se na to kam to autorka povede dál, bohužel v druhé půlce se už nic moc zajímavého nedělo. Stále se řešil bláznivý následovník trůnu a ubohá Markéta. Konec se zase trochu zvednul, ale dojem z celé knihy to nespravil.
P.s. : Jak jsem byla nadšená z toho, že si americká autorka vybere námět z naší země, tak jsem byla zklamaná, jak to plitce uchopila....raději jsem si měla pustit žilou :-)
Moc krásná kniha. Velmi barvitě vylíčena co vás vtáhne do děje během okamžiku. Autorka sice není Češka, ale příběh podává jako by se odmalička sama toulala ulicemi Krumlova. Dala bych pět hvězdiček, ale rozladil mě název hradu a také ten konec knihy, který by mohl být o něco lépe zpracovaný.
Levandule a tymián . Pižmo a rozmarýna. Kmín a česnek. Vůně pečeného masa i zápach odpadků. Krev a pot. Všechny ty vjemy čichové i zrakové. Vidím Markétiny žíhané vlasy. Kosti, kůže, mastičky a byliny. Moje představivost funguje na sto procent.
Vtažena do děje chci všechno ochutnat , osahat, okusit ,prožít. Užasná obálka , velmi autentická.
Kniha sama o sobě mě zaujala. Četla se výborně, hltala jsem nedočkavě kapitolu za kapitolou. Přechody v chování u dona Julia popsala autorka opravdu bravurně. Škoda té záměny hradů. Na konci knihy je s ní i rozhovor a zmiňuje se o množství materiálů a podkladů, které se jí kvůli této knize dostaly pod ruku. Zároveň se zmiňovala o Češích, kteří jí s příběhem pomáhali. V tomto případě by mě tedy zajímalo, proč ji neupozornili na to, že hrad v Českém Krumlově není hrad Rožmberk. (Taky mě napadlo, jestli není chyba možná jen u překladatale, jestli nepsala původně něco jako "hrad Rožmberků" a překladatel to prostě pokazil, nebo opravdu udělala chybu - ale to nevím, knihu jsem v originálu nečetla.) Závěr byl pro mě maličko zbytečně uspěchaný a ukončení kapitoly o Juliovi... měla jsem pocit, že autorka v té době viděla film Quills a inspirovala se jím. + Vím, že historický román nemusí odpovídat skutečnosti - proč by taky musel, ale tady byl až moc překopaný. Realita je tvrdá, je hnusná a nemusíme pořád číst jen přibarvené happy-endy. - V každém případě jsem ale z knihy nadšená, protože mně jde hlavně o čtenářský požitek, takže nakonec jsem stejně ráda, že jsem si tuhle knihu pořídila.
Kniha je napsána poutavě. Autorka vás dokáže vtáhnout do děje. Dokáže skvěle vystihnout atmosféru Krumlova, skoro cítíte puch nemytých těl okolo domku lazebníka. Nicméně určitá fakta, která si nejspíš nezjistila (jak zde již padlo hrad Rožmberk se opravdu nenachází v Českém Krumlově) požitek ze čtení trochu sráží dolů. Co se týče konce, přišel mi velmi velmi alternativní a opět musím dát o hvězdičku dolů, což je škoda.
Štítky knihy
Praha vraždy 16. století 17. století Habsburkové násilí Juan de Austria, 1547-1578 rudolfínská Praha
příběh čtivý, na detailech nebazíruji, situace se dost často opakovaly a z toho věčného pouštění žilou mám pocit, že mi v těle nezůstala ani kapka krve.