Třpytící se město

30.10.2024

A mně se to líbilo! Vlastně hodně. Bavil mě jak příběh, tak postavy. Příběh jako takový překvapil, mělo to hezké myšlenky a fajn zvraty. V rámci žánru je to podle mě povedená věc a líbilo se mi to mnohem víc, než většina vychvalovaných zahraničních knih. Na příběh jsem musela myslet ještě pár dní po dočtení, což se mi moc nestává, takže pro mě jen potvrzení, že je to dobrá kniha, která by zasloužila mnohem více pozitivní odezvy i čtenářů. Fakt se mi to moc líbilo! Jediné, co bych teď hned potřebovala je druhý díl, protože ten konec je docela masakr!! Doporučuji!

15.09.2024

Knihu jsem si koupila hlavně kvůli obálce. A nakonec je ta obálka z celé knihy prakticky to nejlepší. Postavy ploché a otravné a svět, který měl potenciál, je nedotažený a z nějakého důvodu tam taky lidi po sobě často hází jídlo...

19.07.2024

Super příběh, mě nadchl! Je to svým způsobem oddechovka, ale zároven je to dost napínavé, takže jsem měla problém knihu odložit. Zpočátku si říkáte, že to bude taková jednoduchá a sladká jednohubka, ale opak je pravdou. Bylo to dost dobrodružné a všechny postavy mě svým způsobem bavily. Co mě překvapilo hodně, byl zdejší trojúhelník... Originální, nic podobného jsem zatím nečetla. Knih mě držela v napětí až do konce, takže za sebe doporučuji!

30.04.2024

Mně osobně se kniha líbila a bavila, ačkoliv jsem si zprvu uplně nemyslela, že by to byl můj styl. Příběh mě chytil od prvních stránek a já si to užila. Moc hezká fantasy.

24.03.2024

Překvapivě velmi skvěle fantasy! Nádherný příběh, úžasné postavy, sympatické postavy... vše mi do sebe krásně zapadlo a byla jsem nadšená. Pravdou je, že jsem chvílemi knížku ani nemohla odtrhnout z ruky. To se mi moc často nestává, proto jr to vzácnost. Prostě parádní příběh, který doporučuji všemi deseti :)

09.08.2023

Příjemné počtení. Knihu jsem zfoukla za dva dny, jak byla čtivá. Mělo to pěknou atmosféru, různé linky mě bavily. A postavy taky... Za mě fajn a oddechové čtení s pěknými myšlenkami. Doporučuji.

17.07.2022

(SPOILER) Nejdříve bych chtěla napsat to pozitivní. Styl psaní mi docela dost vyhovoval, byly tam dobré popisy a dá se říct, že Autorka umí psát.

Svět, ve kterém se příběh odehrává, je nedodělaný. Jsou tam věci, které prostě nemůžou fungovat, nebo by měly být nějak vysvětleny.

- Když v Honorově zemi pořád prší a obyvatelé nikdy neviděli slunce, jak tam můžou vůbec něco pěstovat? (Navíc by všichni měli mít nedostatek vitaminu D)
- Jak pracují lidi v Bellském království, když musí být neustále upravení? Jak jim tam funguje ekonomie?
- Odkud se vytvořily brány, které určují podnebí? Dobře, to se dá akceptovat, jenom k tomu chybí nějaké vysvětlení. Navíc, ta brána tam byla jenom jednou, a potom se na ně nějak zapomnělo.

Postavy nebyly dobře napsané. Pořád se neustále hádaly, chovaly se dětinsky, ani se nijak nepoučinily ze svých chyb. Ač jsem se snažila jak chtěla, nedokázala jsem se do nich vcítit. U nějakých postav jsem ani nechápala, co tam dělají. Byly strašně ploché a neměly žádnou roli v příběhu, že kdyby tam ani nebyly, nic by se v ději nezměnilo.

Příběh neměl pořádnou zápletku.
Řešila se tam ta svatba, která nějak proběhla a já si myslela, že se bude děj odehrávat kolem Smrtných uliček. Lea tam předtím zabloudila, ale stejně se na to později zapomnělo, potom byla Lea unesena, ale dále se to neřešilo. Reálně se v těch uličkách zabíjeli lidi, prodávalo jejich maso, ale nikdo to neřešil.
Dále se tam mluví o Ledové Krásce (dokonce o ní máme jednu kapitolu) a člověk si říká, že možná ten tyran z básničky bude nakonec on ten hlavní záporák a stane se tam něco velkého, že možná nějaká postava přijde i o život, ale ono ne... Oni s ním jenom promluví a odejdou.
To má být skutečně všechno? Chápu, že mají být další díly a v nich se teprve bude něco dít, ale i tak by se v prvním díle mělo něco stát.

Dávám jednu hvězdičku za ten styl psaní.

20.03.2022

LEA HOROR!!! Co to bylo??? Knížka mě neskutečně nebavila a chtěl jsem ji odložit na poličku hanby, což jsem ale nakonec neudělal, abych nehodnotil něco, co jsem nepřečetl. Autorčino zprostředkovávání informací bylo šílené, stejně tak její sloh. Tak špatně napsané... Občas vypráví Lea, potom bez předchozího varování čtenáře Thomas, někdy taky kdosi úplně cizí... wtf momentů bylo v knize tolik, že jsem koketoval s myšlenkou, jestli si autorka ze čtenářů nedělá p*del. Téměř celá kniha je jedna velká, epizodně podaná nuda. Děj nulový, charaktery ploché, všechno děsně samoúčelné a tak nehorázně neuvěřitelné. Toto mělo zůstat na Wattpadu. 1 hvězdu dávám za posledních cca 50 stran, na kterých bylo vidět, že autorka zamýšlí něco (snad!) propracovanějšího a záživnějšího, než nám doposud servírovala. Do té doby ale bohužel vše bylo tak hloupé, povrchní a prvoplánové, že za týden už ani nebudu vědět, co se vlastně v knize stalo a tím pádem mě do jejího pokračování nikdo a nic nedokope. No prostě průser, ale pro cílovku (pravděpodobně třináctiletí, kteří ale v životě ještě nic nepřečetli anebo osoby po lobotomii) to bude asi v pohodě (i když spíš ne, sorry not sorry).

16.12.2021

(SPOILER) Opravdu, ale opravdu nechápu to negativní hodnocení a až útočné komentáře. Sama jsem byla na knihu podle rezenzí zvědáva a tak mi to nedalo a koupila jsem si ji.
Protože mám načteno opravdu hodně fantasy knížek - od Zaklínače po Malazskou knihu padlých, čekala jsem, že budu mít stejný nazor, jako většina tady.

Jak jsem se mýlila!

Je pravda, že kniha je plná chyb - jak mohlo nakladatelství vydat knihu, která by neprošla řádnou korekcí? Nechápu. Stejně tak tam byly chyby ve výrazech a věta tak nedávala smysl (místo chrápání tam byl chrapot atd...).

Kniha byla na druhou stranu velmi čtivá a odpočinková. Prostředí krásně popsané - úplně jsem cítila okolní atmosféru. Stejně tak pocity hrdinů. V mnoha ohledech jsem s Leou soucítila, přestože se občas chovala jak hysterka. Ale člověk se jí nemůže divit. Časem jsem si ji i oblíbila.
Cestování po různých místech mě bavilo. V druhé polovině bylo krásně vidět, jak se psaní mění, lepší. Dokonce už tam nebylo tolik chyb jako v první polovině.

Autorka umí psát! :)

Postavy byly v první polovině všechny na odstřel, Thomase jsem přímo nesnášela - arogantní, krutý, sobecký, majetnický, žárlivý vůl. Snad největší uspokojení bylo, když mu Lea zabodla jehlici do ruky.
S Fleur to bylo stejné - nesympatická žárlivá husa, kterou jsem měla chuť proplesknout hned v prvním okamžiku. Na to, jak se popisovalo, že se umí skvěle ovládat... No ehm. Dále královna byla kapitola sama o sobě. Pomsta však byla sladká :)

Našly se ale i sympatické postavy - Stela, Patrick, Kristián.

Ano, spousta věcí v knize nedávala smysl. (chtělo by to redaktora, nebo beta čtenáře). Nejen s popisem Fleur, ale i to, jak Lea 2x zázračně přežila napadení a únos prakticky bez námahy přepere 2 muže), stejně jako hravě porazila v souboji Fleur, která je dále popisována jako jedna z nejlepších válečnic. O cestách do jiné země, které trvají krátkou dobu a zázračné změny počasí ani nemluvím.

Světe div se, ke konci už mi Thomas ani Fleur nevadili. Začali se chovat normálně a hned mi padli do noty.

Celá část se Stíny a Obchodníky mohla být víc rozepsaná... Protože šlo o zajímavé záporné postavy. Ale prakticky nic se nevyřešilo, žádná konfrontace s nimi dále nebyla. (možná v druhé knize?)
Stejně tak Janis, který se přidal ke skupině snad jen kvůli otravnému žárlivému souboji, ale jinak tam byl... a zároveň nebyl. Pak se prostě z ničeho nic vypařil. Toť vše.

Co se týče příběhu o Ledové krásce - mě se líbil. Přišlo mi to krásné i zajímavé.
Tyran tam ale mohl být víc. Jen se tam krátce mihl a to je vše. Více dialogů s ním by neuškodilo.:)

Závěr byl krásný i smutný zároveň. Ocitli jsme se zpátky na začátku, ale po přečtení tolika dobrodružstvích provázených knihou cítíte, že to není stejné. Dokonale se můžete vcítit do Ley.

Akorát nechápu jednu věc... Proč by Lea už nikdy nemohla vidět Thomase? Vždyť pro ni může kdykoliv přijet, nebo ona může odjet za ním do Honorovi země. Stejně tak na začátku, kde se pořád mluvilo o tom, že Lea už nikdy neuvidí svoji rodinu.

Jsem moc zvědavá na pokračování a upřímně se těším. Zajímá mě Perla, která podle epilogu není mrtvá a ještě v budoucnu všem zavaří. Tu ženskou jsem nesnášela po celou dobu knihy a to tam ani nebyla osobně.

Napíšu to ještě jednou - autorka umí psát a jako prvotina je tohle super :) Knihu si někdy určitě přečtu znovu.

20.08.2021

Příběh jako takový je v pohodě. Mně to bavilo, přečteno téměř na jeden nádech. Milé, čtivé, vtipné, místy tajemné. Hrdinové mi sedli, děj pěkně odsýpal.

11.08.2021

(SPOILER) Takže... Kniha mě na první pohled zaujala obálkou a příběhem. Na druhý pohled je kniha horší.
Lea - dětinská, tvrdohlavá, trucující, umanutá, „vesnická holka“ která dělá caviky když má spát na zemi nebo se projít v dešti. Ke vstahu k jejímu manželovi - sem tam ho něčím poleje nebo bodne do ruky svatebním darem ale jinak se snad cítí snad i zamilovaně. Pozor ale velice krásná!
Thomas - žárlivý, ješitný, egoistický týpek který se i přes to že má manželku vydá přes půl země hledat dávnou lásku. I když není lhostejný ke své ženě sem tam ji dá nějakou nechtěnou, hrubou pusu nebo s ní flirtuje stylem nemýstných vtípků. Pozor ale je urozený, „čestný“, krásný a navíc skvělý válečník!
Co k těm dvěma říct. No snad to že i přes příšerné charaktery jsem si je oba oblíbila.
To už se ale nedá říct o jiných podivnostech - služka zaklepe ale otevřít si nemůže - poněvadž má plné ruce, v jedné zemi svítí snad slunce i v noci v jiné zemi ho neviděl sedmnáctiletý mladík, to nemluvím o třetí zemi kde tě zbičují pokud nejsi upraven nebo služka co hází zelím po prodavačích. I když Stela je kapitola sama pro sebe. Copak nikomu nepříde divné že umí promění slzy ve sklo (nebo co to mělo být) uchovat lilie v kouli, prodloužit vlasy? Podivné. Hlavně to že to spolu s magii Honorů nebylo vůbec vysvětleno. Další věc - autorka má potřebu neustále házet jídlem :-).
Na obhajobu, kniha se rychle a čtivě četla. Líbili se mi i potenciál Fleur.
( Ps: o tom válečníkovy který cestoval s ním se jako slehla zem?)

(SPOILER) Poprvé jsem na tuto knihu narazila už když byla na wattpadu, anotace mě tehdy příliš nezaujala a tak jsem nepokracovala ani na prolog. Když pak vyšla knižně, začala jsem být zvědavá. Před nedávnem jsem si ji konečně vypůjčila od známé a nestačila jsem se divit.

Je tu hned několik bodů, ke kterým mám co vytknout, ale ráda bych začala něčím pozitivním. Autorka má jistý smysl pro poetičnost, to se mi moc líbilo. Obálka byla moc hezká a ilustrace také nebyly špatné.

Tím bohužel má chvála končí a já tak musím přejít k tomu, co se mi nelíbilo.

POSTAVY

Lea - bohužel to nejde vyjádřit jinak než, že je to ta největší kráva pod sluncem. Neustále se chová dětinsky, jediné co ji omlouvá je, že o sobě neustále prohlašuje, že je přece ještě dítě (já jsem jen o rok starší než ona o nic takového bych o sobě nikdy neřekla, ani teď ani před rokem). Řeší víc to, že jí usekli vlasy než, že málem umřela. To si vážně víc cení vlasů než života? To o ní myslím vypovídá hodně.

Thomas - to je kolosální pablb, většího idiota jsem neviděla, je prezentován jako kladná postava, ale chová se hrubě. Považuje Leu za dítě, ale nedělá mu problém surově ji líbat a vyhrožovat jí něčím, co zavání znásilněním. Je označován za válečníka, ale přitom nepadla jediná zmínka o nějaké válce, které by se zúčastnil. Neustále se opakuje to, jak miluje svou největší lásku Perlu, ale osouložil snad půlku království. Ohání se svou ctí, přitom pro něj má čest asi stejný význam jako chlup v nose.

Patrick - ten se z počátku zdál jako relativně normální, pak se ale ukázalo, že je to stejný ubožák jako Thomas.

Fleur - autorka nám ji představuje jako elitní válečnici s perfektním sebeovládáním, kdo ví proč hned asi při druhém setkání na Leu vylije polévku. Válečnice možná, elitní rozhodně ne, kdyby to tak bylo Lea by proti ní neměla šanci, i přesto se Lee v souboji podařilo vyhrát. Je to však postava, která měla nějaký potenciál k vývoji, dokud ho autorka opět nezakopala, v jednu chvíli už to vypadalo, že by mohla být normální, ale pak to byla zase blbka.

Janis - nedotknutelný, v knize jsem pochopila, že je to teda žoldák, já nevím jak někdo jiný, ale u takových lidí očekávám, že budou sakra nebezpeční a zkřížit s nimi zbraň bude opravdu špatný nápad, presto ho Thomas porazil, Janis sice prokázal, že umí bojovat beze cti, ale i tak prohrál, v textu dokonce bylo napsáno, že ho Thomas zvládal jako nic a při souboji se nudil, těžko říct kam se poděla Janisova nebezpečnost, se kterou se tak chvástal. Tahle postava pak navíc úplně zmizí, jako by ani neexistovala.

Stela - záhadná služebná, která svede měnit slzy ve sklo, ale nedozvíme se jak to dělá, se svým pánem mluví, jak kdyby byl malý kluk a evidentně se ho snaží vychovávat, to by se dalo pochopit, kdyby opravdu byl malý kluk, ale jemu táhne na třicet, a k Lee, která má mnohem vyšší postavení než ona, se také nechová jak by asi měla.

Pak je tu ještě Thomasův bratr Kristián, to je jediná relativně normální postava.

VZTAHY MEZI POSTAVAMI

Důležitá věc, která hraje v knize velkou roli: každý muž miluje Leu a každá žena miluje Thomase, to je opravdu hodně otravný fakt.

Vztah Ley a Thomase je jako na horské dráze, v jednu chvíli to vypadá, že už by se mohli konečně někam posunout a pak to zase někdo z nich zazdí (většinou oba). Jako pardon, ale to, co se mezi nimi děje je všechno možné jen ne romantické.

DĚJ

Jedním slovem: povrchní. Žádné velké komplikace ani nečekané zvraty nehledejte. Autorka se chtěla v příběhu dostat z bodu A do bodu B, to se jí sice povedlo, ale nešla žádnou oklikou, celou dobu se dalo čekat co se stane. Kam se poděly ty momenty, kdy se při čtení ptám co se to sakra zrovna stalo a mám pocit, jako by mi měla každou chvíli vybouchnout hlava? To mi hodně chybělo. Jediné čím byla tahle přímá linka trochu obohacená byla část s obchodníky a stíny, která však nedávala příliš smysl a rozdíl mezi stíny a obchodníky nebyl téměř vysvětlen, druhé obohacení byl moment, kdy Lea zcela náhodně zlomila jakousi kletbu, jejíž stín se příběhem vlekl už od začátku, ale celou dobu působil jako by do knihy vůbec nezapadal.

SVĚT

Celý svět, který autorka pro tuto knihu vymyslela, jaksi pozbývá smyslu, absolutně ignoruje podnebné pásy a přechody mezi jednotlivými oblastmi. Na jedné lajně se nacházejí dvě země kde je pořád léto (v jedné z nich dokonce rostou palmy), vyprahlá pustina a země kde nonstop prší a to vše namačkané na sebe. To prostě nejde, v tomto ohledu všechny světy fungují stejně. Byla bych ochotná přijmout existenci jakých si branek, které by tohle umožnili, kdyby se tam ovšem taková branka nevyskytla pouze jednou, buď to tak bude všude, nebo nikde, bohužel.

Našlo by se toho ještě spousta (vyšinutá královna země, kde všichni musí být krásní, naprosto nesmyslná a bezúčelná existence chodících fontán, bouře, kdy z nebe prší vypařená krev, autorčina zjevná posedlost výpustkou a házením s jídlem, nebo to, že se snad každou druhou kapitolu až do svatby opakovala informace, že Lea už nebude Libertas, ale Honor a spousta dalšího opakování všeho možného, atd.), ale už nějak nemám sílu se vyjadřovat.

Je tu však jedná věc, která mě hodně zaskočila a opravdu velmi naštvala. Autorka použila pro symbol nedotknutelných zbraň vadžru, Janis pak na straně 250 Lee vysvětluje, co to ta vadžra vlastně je. Ze zvědavosti jsem se podívala na Wikipedii a co jsem tam nenašla, věta, která na wiki definuje vadžru, zbraň z hinduistické mytologie, je úplně stejná jako definice v knize jen s jedním slovem vynechaným a jedním změněným. Je možné, že se jedná jen o náhodu, ale to si nemyslím. Neměla jsem o této knize žádné vysoké mínění, ale tímto v mých očích spadla na úplné dno.

Čtu téměř výhradně české spisovatele a to i začínající, nepohrdnu ani samonákladem a ráda je podpořím i při různých crowdfundingových kampaních, proto je mi líto dát tak špatné hodnocení české knize, ale horší slátaninu jsem v životě nečetla. Chyby faktické, logické, pravopisné, stylistické, gramatické. Naprosto nic nefunguje, dokonce ani přírodní zákony. Chtít peníze za něco takového by mělo být nezákonné.

05.06.2021

Milá odpočinková a velice čtivá kniha pro nenáročné čtenářky.
Okolo knihy je takové haló a čtenáři se u ní dělí na dva tábory - ti co jí milují a ti co jí nenávidí
Já se neřadím ani do jednoho z nich. Sice se mi knížka líbila, ale odváděna z ní nejsem.
Postavy mi přišli docela fajn, hlavní hrdinku Leu jsem si celkem oblíbila, i když někdy byla až příliš paličatá,ale člověk se jí nemohl divit. Thomase jsem tolik nemusela, ne že by mi vadil to ne, ale k srdci mi taky nepřirostl. Moc jsem nemusela jeho chování a také mi vadilo, že pořád viděl Leu jako dítě - a to jí bylo 17 let.( A jako ano až do 18-cti jsou lidé ,,dětmi,, ale no tak ona už nebyla malá holka ) Vztah mezi nimi vznikal pomalu, což mám ráda,ale bohužel jsem mezi nimi nenašla skoro žádnou chemii... Každou z postav jsem chápala, proč dělá to co dělá, ale co si budem, mohli se nad to povznést a udělat to i bez zbytečných cavyků...( Přece jenom už to nebyli nabručení puberťaci,ale dospělí lidé )
Kniha je velice čtivá a stránky Vám mizí pod rukama rychlostí blesku. Ráda jsme se k ní vracela a chtěla číst dále. Příběh mě bavil, i přesto že nebyl nijak zvlášť originální. Co mi ale přišlo originální bylo to kam se příběh vyvíjel.
V knize najdete spoustu krásných ilustrací co hezky doplňovaly děj.
Jako ano bylo tam pár WTF momentů, kdy jsem taky protáčela oči v sloup. Ale kdybych měla knížku shrnout, jako celek, tak z ní mám milý pocit. Moc mě bavila a ráda jsem se k ní vracela,sice to není žádné převratné dílo,ale jako odpočinková kniha je to ideální.
3,5/5*

Abych nehodnotil něco, co jsem nedočetl, celou knihu jsem poctivě dočetl až do konce, a to přesto, že jsem ji plný znechucení chtěl odložit už po prvních stránkách. Bohužel musím konstatovat, že můj názor na ni se s postupem knihy nezměnil, respektive se změnil k horšímu.

Kdo shání kvalitní fantasy, nechť se poohlédne jinde, protože tohle by nejspíš nebylo kvalitní, ani kdyby se to celé úplně překopalo. A proč si to myslím? No, kniha totiž nemá žádný pořádný příběh, nemá prakticky jedinou zajímavou zápletku nebo komplexnější postavu, která by se nechovala jako idiot, a nemine kapitola, u které byste si pořád dokola neopakovali "ale proč?" nebo "nechápu to". 350 stran čtete o tom, jak se vlastně skoro nic neděje (až na stupidní dialogy, hádky a jídlové bitky postav). Dokonce i finále knihy je nijaké a žádné vyvrcholení příběhu se nekoná.

Kniha vám jako na běžícím pásu servíruje totální nesmysly, čímž vás v kombinaci s četnými stylistickými a pravopisnými chybami začne spolehlivě dohánět k šílenství. Nenabízí vám bohužel vůbec nic, co by vás lákalo k pokračování ve čtení. Zato vám nabídne asi nejhorší worldbuilding, co jsem kdy viděl, který popírá elementární logiku a fyzikální zákony. Magie se sice v tomto světě evidentně vyskytuje, ale není vůbec nijak vysvětlena. Zda má působení magie na svědomí situaci, kdy na jednom místě svítí neustále slunce a kousek dál nesvítí nikdy, a ovlivňuje i různé nesmyslné meteorologické jevy, či se jen autorka rozhodla přírodní zákonitosti ignorovat, zůstává záhadou. Oblíbený leč hloupý argument "je to fantasy, takže tam nemusí nic dávat smysl" fakt neberu.

Dále se zde vyskytnou chodící fontány, brnění vyplavávající k hladině, pouštní chuchvalce, Bůh emocí, služka, která má podle všeho být archetypem takové té starší moudré postavy, nicméně jedná se svým nadřízeným jako s malým klukem, obří město z drahých kovů a kamenů, které je nehlídané a skoro opuštěné ale nikoho nenapadlo ho rozkrást, salátová bitka, do které se zapojí i zmíněná služka a trefí prodavače salátem do rozkroku, a v neposlední řadě královna, která ve volném čase svým poddaným usekává hlavy a pak organizuje mírový ples. Jo a taky rozsáhlý nelegální obchod s lidským masem, přímo pod nosem krále a uprostřed hlavního města království, které je vykreslené jako vojenská velmoc, ale z nějakého důvodu si nedokáže poradit se skupinkou kanibalů.

Ve většině negativních recenzí padne, že čtenáře štve hlavní postava Lea, a já se k nim přidávám, ona skutečně je na facku, ale připojím ještě poznámku, že mě docela uráží, jak tato kniha vyobrazuje muže. Každý muž v příběhu musí zesměšňovat ostatní a smát se nejapným vtipům Thomase Honora, v opačném případě je zesměšňován sám, protože není, slovy Honora, "správný chlap". (Samotný Thomas Honor je kapitola sama o sobě. Tento arogantní egoistický blb s velice nezdravou představou o svém postavení nad ženami je z nějakého důvodu love interestem většiny žen vystupujících v příběhu a mě osobně vytáčel mnohem víc než Lea, ale k postavám už se radši vůbec vyjadřovat nebudu).

Uvažoval jsem, že bych dal alespoň jednu hvězdu, protože některé slovní obraty se mi docela líbily, i když jich bylo jen pár, ale nakonec to neudělám. Když vidím to hodnocení tady, žasnu, protože tahle kniha si opravdu nezaslouží 76 %. Ani náhodou.

Myslím, že už na tuhle parodii na fantasy román nehodlám plýtvat ani jednu další minutu svého času a nebudu se vypisovat s dalšími příklady toho, co všechno konkrétně tady bylo špatně, protože by to bylo prostě zbytečné - autorku kritika nezajímá, několikrát to dala jasně najevo svým chováním, a potenciální čtenáři by asi měli mít jasno už teď. Lea Honor doopravdy nestojí za vaše peníze ani za váš čas.

14.04.2021

Knihu jsem si koupila naslepo jen díky obálce, líbilo se mi i povídání na druhé straně, takže jsem neváhala. Mně se kniha moc líbila, mělo to hlavu i patu, postavy mi sedly. Knihu jsem četla těsně po knize Holubice a had a musím říct, že mě zarazilo, jak tyhle knihy mají diametrálně odlišné hodnocení, přestože jsou si konceptem dost podobné. Ale z mého pohledu má Holubice a had má mnohem více do očí bijící nesrovnalosti a logické chyby, přesto to nikdo neřeší, zatímco u téhle knihy se neodpustí nic. Mě se líbily obě knihy, ale Lea Honor má mnohem lépe vyřešený vztah mezi hrdiny a i promyšlenější svět. Ano, i tady bych něco vytkla, přesto to nebylo tak doslova do očí bijící jako v Holubici. Musím říct, že obdivuji české autory, že se u nás rozhodnou jít s kůži na trh a něco vydat, protože to vůbec nemají jednoduché… Mně příběh nadchl, autorka má krásné myšlenky, četlo se to téměř samo a určitě má co nabídnout.

09.04.2021

(SPOILER) Kde jenom začít? Knihu jsem četla ještě na internetu před jejím vydáním, nedávno se mi ale naskytla příležitost zjistit, jak vypadá její finální vydaná verze. A nestačila jsem se divit. Patřím k cílové skupině, ale musím říct, že málokterá kniha ve mně vyvolala takovou chuť mlátit hlavou do stolu (malý bod k dobru za to, že z těchto knih Lea pořád nebyla ta nejhorší).
Začnu postavami. U Ley bych do určité míry byla schopna tolerovat její trucování a vztekání se, aspoň ze začátku. Přeci jen, kdyby mě v sedmnácti letech otec vyhodil z domu s tím, že si mám vzít o deset let staršího chlapa, aby byl dodržen nějaký slib, o kterém jsem v životě neslyšela (což je další věc, co mě překvapila – to se u Ley doma o Thomasovi a slibu vůbec nemluvilo?), taky bych z toho nebyla dvakrát šťastná, obzvlášť pokud by se jednalo zrovna o Thomase (a je mi úplně jedno, že je nadpozemsky mužný). Každopádně Lee její až dětinské chování vydrželo snad až do konce knihy, opravdu mi nepřišlo, že by se chovala na sedmnáctiletou vesnickou holku (takhle bych se kvůli spaní na zemi nevztekala ani já). Ale hlavně že je krásná, to nám kniha předhodí snad milionkrát. A taky jí nedělá problém porazit v souboji s meči nejlepší honorskou válečnici. Jo a už jsem se zmínila, jak je Lea krásná?
Thomas. Absolutně nechápu, jak někomu jeho „kočkování se“ s Leou mohlo připadat vtipné, nebo dokonce romantické. Jakmile Lea Thomase neposlouchá, místo domluvy ji přinutí poslouchat buď tím, že na ni zařve, začne jí vyhrožovat, a jednou jí dokonce hodí meč (asi jedinou památku na domov) do rybníka/jezera. Poté ho napadne, že to „asi trochu přehnal“, ale nepamatuju si, že by se za to Lee omluvil. Když se náhodou Thomasovi něco stane, vyčítá to samozřejmě Lee, protože to dělal kvůli ní, v jedné části knihy dokonce přizná, že doufal, že si ji vychová k obrazu svému nebo tak něco. Honorskému lidu ji kvůli jednomu hloupému vtipu představí jako Nijak, přestože dobře ví, jaké má Lea z představení obavy. A když to vypadá, že se jeho a Leyin vztah konečně začal někam posouvat, tahle smyčka začne nanovo. Já nevím jak vám, ale mně vyhrožování, řev, manipulace, ani veřejné ponižování fakt romantické nepřijde. Proto nechápu, jaký mají ženy v knize důvod Thomase tak zbožňovat, kromě toho, že je podobně jako Lea neuvěřitelně krásný a údajně se jedná o skvělého válečníka, kterého uvidíme bojovat asi tak jednou při tréninku a podruhé s mužem, na kterého žárlí, protože si dovolil mluvit a žertovat s Leou. To je další věc – Lea očividně nesmí mluvit s muži, jinak se Thomas šíleně naštve, ale Thomas smí mluvit, flirtovat a kdoví co všechno s jinými ženami. Tím se dostávám k dalšímu bodu: Thomas miluje Perlu. Miluje ji tolik, že se s cestou do Sluneční vesnice opozdil o pět let a nedostál tak své „cti“. Miluje ji tolik, že se ji vydá hledat i přesto, že může být klidně mrtvá. Ale očividně mu i přesto nedělá problém se líbat s Leou (navíc často proti její vůli), o které je navíc několikrát řečeno, že je ještě považována za DÍTĚ!
K dalším postavám toho nemám tolik co říct. Fleur má být elitní válečnicí, co dokonale ovládá svůj vztek, ale první den, co uvidí Leu, na ni vylije polévku (těch bitev s jídlem tam vůbec bylo nějak moc). Proč? Protože žárlí kvůli Thomasovi. Oceňuji, že aspoň u ní proběhl nějaký vývoj a ke konci knihy už aspoň neměla chuť na každém kroku Leu zabít. Patrick u mě selhal ve chvíli, kdy jsem zjistila, že miluje Leu (protože proč ne?), jinak mi asi jako jediná relativně normální postava připadal Kristián (který je ovšem terčem Thomasových posměšků, protože na rozdíl od něj neholduje boji, tudíž to podle jeho bratra asi není správný chlap nebo já nevím).

09.04.2021

(SPOILER) Svět. Máme tu zemi, kde téměř pořád prší, některé postavy ani neviděly slunce, ale důsledky se neřeší. Nedostatek vitamínu D, problémy s pěstováním… nic. Dál je tu země, kde všichni musejí chodit upravení, jinak jim hrozí dost drsné tresty, tudíž by mě celkem zajímalo, jak v té zemi pracují, starají se o zvířata a podobně, protože u toho se člověk občas musí zašpinit. Ještě se vrátím k Honorově zemi – pokud jsem to pochopila správně, jedná se o vojensky asi nejvyspělejší stát. Jejich vojáci jsou známí jako skvělí bojovníci a válečníci… Ale s kým válčí? Byla tu jedna bitva na začátku příběhu, ale ať přemýšlím, jak přemýšlím, nenapadá mě, s kým by se podle mapy mohli honorští dostat do války (o loďstvu myslím zmínka nepadla). Konflikt mohlo vyvolat leda to, co se později v knize stalo mezi Leou a Bellou, ale zatím to vypadá, že to skončilo u sekání copů, jednoho pokusu o vraždu (rychlé vysvětlení: Bella poslala na Leu vraha, který jí měl v hostinci nalít do pití jed. Tenhle pokus díky záměně sklenic - to si s sebou vrah přinesl ty sklenice dvě? - nevyšel a na dně sklenice, ze které se napil někdo jiný, se našel vzkaz. ) a výhružného dopisu. Zato se zdá, že král a jeho vojsko ignorují, že mají ve městě čtvrť kanibalů/obchodníků s masem. Jediným varováním je cedule „Smrtné uličky“, ale že by se to jejich slavné vojsko sebralo a šlo ty Obchodníky odtamtud vyhnat, aby neohrožovali obyvatelstvo, to ne.
Pak tu je spousta menších nelogičností: Thomas v klidu popíjí, zatímco ho Lea mlátí do zad, služebná klepe na dveře a vzápětí je nemůže otevřít, protože má prý plné ruce (asi do těch dveří kopala nebo mlátila hlavou, já nevím), ženy po Thomasově zranění POSTUPNĚ vykřikly, postavy po sobě hází těsto na lívance (tekutým těstem se musí házet fakt blbě), objeví se tam pouštní chuchvalce (podle autorky koule smotaných větviček), useknutá hlava přemýšlející o vlastní smrti, knihovna ve stanu, dar rodu Honorů cítit emoce ostatních, který funguje, jak se mu zrovna zachce a tak dále.
Abych zmínila i něco pozitivního, musím říct, že se mi až na některé slovní obraty docela líbil styl psaní. Myslím, že některé popisy se opravdu povedly, a když zavřu oči nad gramatickými chybami a překlepy (teda to bych je při tom množství musela mít zavřené celou knihu, ale budiž), tak kniha jako taková byla aspoň napsaná docela čtivě. Proto dávám knize aspoň tu jednu hvězdičku, které navíc pomohl fakt, že jsem nedávno narazila na knihu mnohem horší a nechci Leu srazit až na její úroveň.

11.03.2021

Zajímavá kniha s pěknou obálkou, ale prozatím poměrně nijakým příběhem. Líbilo se mi, jak autorka poměrně netradičně pojala neuvěřitelně ohrané téma dohodnutého sňatku a neopětované lásky, obdivovala jsem některé její nápady (padající lilie, fontány...) a nakonec jsem si knihu docela užila. Ovšem spousta věcí mi trochu lezla na nervy. To, že hlavní hrdinové měli nějaké chyby, mi bylo spíš sympatické (dokonalé postavy bývají neuvěřitelně otravné) - ale opravdu si myslím, že Lea i přes svůj nízký věk nemusela být až tak naivní a hloupá, přesvědčená o své neomylnosti. Vadila mi autorčina posedlost krásou, kterou její postavy podědily, nebavily mě některé rádoby vtipné slovní přestřelky a opakované házení jídlem a iritovaly mě nedomyšlené/nedořešené věci (jak najednou autorka přestala psát o Leině tajemném nápadníkovi, aby mohla vylepšit její vztah s manželem, hrdinčino zázračné přežívání smrtelných situací a neschopnost podle všeho profesionálních zabijáků...). Pevně však věřím, že další díl se podobným drobným chybkám více vyvaruje - a opravdu se těším, jak bude vše pokračovat.