Léčit a přežít
Michal Giboda
Tropický parazitolog Michal Giboda byl v letech 1983 a 1984 pracovníkem české nemocnice v kambodžském městě Takeo. Zemi těsně předtím opustili vojáci Rudých Khmérů a celá Kambodža se pomalu probírala z několikaleté noční můry polpotovského totalitního režimu, který za sebou zanechal miliony mrtvých. Kniha vychází z Gibodova deníku, který si psal během svého ročního působení. Je syrovým, velmi autentickým svědectvím o práci člověka v tropických podmínkách v zemi zdevastované válkou a plné strachu, ale i nadějí. Popisuje jak exotickou každodennost života nemocnice a české mise, tak osudy různých lidí, s nimiž se setkal, a vůbec celé Kambodže. Knihou prochází červená nit autorovy sebereflexe toho, co s člověkem dělá rok v extrémních podmínkách služby. Kniha je tak nejen unikátním příspěvkem k poznání jihovýchodní Asie a k dějinám tamního českého působení, ale také inspirujícím čtením pro všechny lékaře, dobrovolníky a jiné, kteří se sami vydávají do exotických končin a netuší, s čím vším mohou být konfrontováni.... celý text
Přidat komentář
Dle anotace jsem čekala něco jiného, ve výsledku je to opravdu spíš ten deník, popisující rutinu nemocniční práce, nějaké zamyšlení a sebereflexe. Já se těšila spíš na ty příběhy místních lidí, trochu historie, to je tam spíše jen na pozadí, mnohdy se jedna informace opakuje vícekrát, často mi chybí souvislosti...
Ale jako deník dobré.
Štítky knihy
lékařské prostředí zdravotnictví paraziti, cizopasníci Kambodža Rudí Khmerové tropické lékařství
Autorovy další knížky
2016 | Léčit a přežít |
2010 | Mosty a propasti mezi vědou a uměním |
2010 | K věci |
2003 | Dialog vědy s uměním |
Jako deník vynikající se spoustou odborných výrazů. Dobré pro poznání jak to vypadalo na misi v době vládnutí jedné strany, která určovala kdo kam smí a koho kam pustí. To dnešní mladá generace moc nevnímá, volný pohyb bere jako samozřejmost. Těch třináct měsíců v Kambodži jsem při čtení prožil s autorem.