Léčitel
Antti Tuomainen
Děj románu se odehrává v Helsinkách blízké budoucnosti, kdy fatální změna klimatu přinesla do zdejších ulic kromě přívalů vody také chaos, utečence, narůstající zločinnost a epidemie různých chorob. Dva dny před Vánoci zmizí beze stopy novinářka Johanna Lehtinenová. Policie, jíž se zoufale nedostává lidí a prostředků, se takovou "banalitou" odmítá zabývat. Proto se novinářčin manžel, básník Tapani Lehtinen, pustí do hledání sám, na vlastní pěst. Poměrně záhy odhalí, že manželčino zmizení souvisí s tím, že Johanna shromažďovala materiál o sériovém vrahovi, který systematicky vyvražďuje průmyslové magnáty včetně jejich rodin, úspěšně několik let uniká policii a nechá si říkat Léčitel. Tapani však při zběsilé dvoudenní honbě za vražedným monstrem zároveň narazí v manželčině minulosti na několik velmi překvapivých a s Léčitelem úzce souvisejících okolností, o nichž za deset let trvání manželství neměl nejmenšího tušení. ... celý text
Přidat komentář
Kniha není špatná, dýchá z ní taková zimní, dešťová, katastrofická atmosféra. Občas jsem se přistihla, ze jsem byla myšlenkami někde jinde, ale i tak myslím, ze zfilmovaná verze by byla fajn :)
nic moc, ale když už čtu tak to dočtu do konce bohužel mě kniha nenadchla a byla jsem ráda, že nemá moc stránek.
Knihu nehodnotím hvězdami, neboť jsem ji nedočetla. Popravdě jsem ji původně neplánovala ani číst - kniha se ke mně dostala neplánovaně jako dárek k objednávce. Ale tak když už jsem ji měla, vyzkoušela jsem. A bohužel to není titul pro mne. Sama bych si tuto knihu nikdy asi nevybrala, nebýt toho, že to byl dárek, a to se mi vlastně při čtení potvrdilo.
Námět zní celkem zajímavě, o tom žádná, ale vůbec mi neseděl ten styl psaní. Na mne to bylo příliš strohé, odosobněné, nezáživné - nemohla jsem se ani trochu začíst a zhruba ve třetině mi došlo, že mne ani ten děj a ani osud hlavních postav vlastně vůbec nezajímají a nechce se mi to číst. A ta třetina byla místo, kde jsem knihu odložila jako nedočtenou. Bohužel, nejsem cílový čtenář. Jediné, co na mne udělalo dojem, byl popis probíhajících světových katastrof popsaných na příkladu Helsinek - atmosféra byla dost neutěšená a to se autorovi podařilo na těch pár stranách popsat celkem dobře. Ale to mi na tak útlou knihu jednoduše nestačí. Tahle kniha si mne k sobě prostě nepřipoutala a já neměla sebemenší motivaci ji dočíst.
Po přečtení zdejší diskuse jsem se bál, že kniha bude hodně špatná, nakonec to tak zlé nebylo, i když žádná hitparáda také ne. Do knihovny jí zařazovat nebudu.
Ač severská krimi, tak nic moc. Po přečtení, mi došlo, proč má kniha tak špatné hodnocení. Hlavní "hrdina" byl arogantní sebestředný inbecil. Vnitřní dialogy šli, zato všechny rozhovory hrůza. Hrdina se choval jako malé děcko a bylo jedno s kým se zrovna bavil, jednal zkratkovitě a bez záměru. Vlastně jen pobíhal po městě a provokoval lidi a u toho náhodou na něco přišel. "Padouch" mi byl víc sympatický. Celé to bylo nedomyšlené, nedotažené a závěr ... no nevím...hlavně, že to máme za sebou. Nečetlo se to zle a dystopické Helsinky mě bavily, ale to je bohužel málo.
Ono ty "chvalozpěvy" na zadní straně byly asi omylem vytištěny na obal zrovna této knihy, ne?
Četlo se to dobře, ale to je tak vše ...
Žádná sláva. Bylo to nějak nedotažené, vadily mi opakující se motivy a jazyk knihy. Asi na tenhle příběh rychle zapomenu, přestože měl jistý potenciál.
Propojení dystopie s detektivním příběhem před vnímavého čtenáře staví zásadní otázku, tu vlastně hned na začátku: "Čemu bych dal přednost? Definitivní jistotě, že došlo k nejhoršímu, nebo tomuhle strachu, který minutu od minuty sílil? Okamžitému zhroucení, nebo pozvolnému hlodavému rozpadu?" (str. 9)
Finský pokus o severskou krimi. Byla v tom řada nedotažeností, ale četlo se to celkem dobře. Nemám ráda, když se všechno v detektivce vysvětlí jako by náhodou a taky nemám ráda pseudohlubokomyslné otevřené konce. Špinavé dystopické Helsinki mě bavily. Dvě hvězdičky za ně.
No..že bych byla z knížky nějak odvařená, to se teda říct nedá. Myšlenka zajímavá, téma neohrané, nicméně kniha nemá šťávu. Reference na obálce knihy mi přijdou zcestné, jakoby k jiné knize. Určité zklamání dovršuje i přímočarost a neosobnost hlavních postav. Za nápad dávam jednu hvězdu, víc ani ťuk.
Tak tohle je to neblbější, co jsme za dlouho dobu četla. Kromě atmosféry beznaděje vlastně kniha nevypovídá o ničem a nikom. Jako by autor vždy nakousl myšlenku a pak si to nějak rozmyslel, a přeskočil jinam,aby se zase k něčemu vrátil a zase nic. Trochu mi to připomíná jak pejsem s kočičkouz vařili dosr, narvem do toho od všeho trochu a je z toho bolení. Z knihy mám pocit deštiva, nevlídna a ztraceného času, kdy jsme stále doufala, že se "něco" dozvím. Tedy minimálně důvod. Ne, že splašený manžel lítá po městě v neustálém dešti....
Od knihy jsem očekávala víc, než mi mohla dát. Chybělo mi tam to tajemno, nebezpečí, víc akce. Nebylo to ani napínavé. Vybral si sice zajímavé téma, které mě donutilo se zamyslet (ale jen krátce). Jistý potenciál autor má, to se musí nechat. Ale příště by se mohl více rozepsat.
Není to vůbec špatná kniha, ale klidně bych oželela celý motiv sériového vraha. Děj by mohl zůstat velmi přímočarý a tak vypíchnou to, co je nejnosnější, tedy vykreslenou atmosféru. Konec díla je... velmi slabý. Snaha o překvapení se nevyvedla a ublížila celému románu. Škoda.
Léčitel finského spisovatele Antti Tuomainena je zvláštní román. Má výborně beznadějnou atmosféru, z které běhá mráz po zádech a jednoduchou zápletku spočívající v hledání osoby nejbližší. Šmrnc tomu dodává čiperná gradace, což je vcelku pochopitelné, protože v kataklyzmatickém prostředí, v jakém se příběh odehrává, všechny stopy mizí zatraceně rychle.
Jenže pak je tu pár neoddiskutovatelných negativ. Především hlavní postava, která je básníkem. Což mi trochu nesedne s vidinou muže, který bez rozmýšlení projde třebas i peklem, jen aby získal svou ženu zpět. Ale budiž. Jenže scenáristické fintičky v podobě sériového vraha a konspiračního spiknutí, které mají za účel znepřehlednit jinak přímočarý motiv hledání, jsou dost otravné. O to víc, že nejednoznačný závěr nakonec ukáže, že všechna ta omáčka byla zbytečná. Holt poetou zde není evidentně pouze hrdina.
Minimálně po literární stránce je to však příjemné čtení, které neurazí. Už jen proto, že si na nic nehraje a je sympaticky civilní.
Mě se kniha velice líbila i když je pravda, že se závěrem si autor mohl vyhrát daleko víc. Líbil se mi popis prostředí ve kterém se děj odehrává.
Túto knihu som kúpil ked bola akcia 3 za 2 tak že ju mám v podstate zadarmo ale radšej som si mal vybrať niečo lepšie. Ako toto má byť kniha roku to čo potom tí ostatný fíni písali? absolutne nezaujimavý dej od prvej stránky až do konca ledva som to dočital ešte že to bolo také krátke torálna nuda
Co si budeme povídat? Holt opravdu nic moc.... A co teprve ten divný, nepravděpodobný a naprosto ujetý závěr....???? Jakým řízením osudu byla kniha vyhlášená nejlepší finskou detektivkou roku 2011, ví jen bůh....
Ja som sa pri tej knihe nudila, ani som ju nemohla docitat, nemam pocit, ze by bola zaujímava, nic v zlom, ale bola o nicom a ze najlepši fínsky detektívny román roku 2011
knižku jsem měla přečtenou za 2 dny, četla se dobre, ale nebyla to zadna "bomba"..
Štítky knihy
detektivní a krimi romány finská literatura finské detektivky ekologická krize
Autorovy další knížky
| 2018 |  Než natáhnu brka |
| 2012 |  Léčitel |
| 2015 | Moje temné srdce |
| 2016 | Důl |
| 2020 | Malá Sibiř |
Palec nahoru za propracovanou atmosféru dystopiských Helsinek, která ještě není úplně postapo, ale ukazuje klimatické potíže, ve kterých se lidé ještě snaží vést dál tak nějak normální životy a působí tedy děsivě představitelně a realisticky. Palec dolu bych naopak dala za samotný děj, který ke konci místo aby gradoval, tak víc a víc chřadl. Když ty palce zprůměruju, je průměrná i celá knížka, naštěstí poměrně krátká, takže člověk nemusí litovat investovaného času.