Ledově modrá krev
Jurij Bujda
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/459596/bmid_modra-krev-TiX-459596.png
4
23
23
Jurij Bujda je jedním z nejvýraznějších současných ruských spisovatelů. Poprvé se nyní představuje českým čtenářům prózou Ledově modrá krev (2011), která sleduje osudy obyvatel malého provinčního města Čudov od revolučních časů až do devadesátých let 20. století. Z magické mozaiky komických i krutých epizod vystupuje příběh herečky Idy Zmojro, volně založený na neuvěřitelných osudech slavné sovětské filmové hvězdy Valentiny Karavajevové. Její románová dvojnice se stejně jako ona za války proslaví rolí naivní Mášenky ve stejnojmenném filmu, získá si srdce vojáků na frontě i samotného Stalina. Tragická autonehoda však poznamená její tvář, později upadne v nemilost a musí se vrátit zpět do rodného městečka, kde se zastavil čas. Nepřestane ovšem toužit po jevišti, a tak v osamění tvoří desítky záznamů svých milovaných rolí Šedou a krutou realitu stalinské a sovětské éry Bujda mistrovsky zachytil a přetvořil ji v barvitý karneval obrazů a postav; vytvořil svébytný románový svět, v němž se stírají hranice mezi životem a divadlem. Ve své próze spojuje nejlepší tradici velkého románu s gogolovskou nadsázkou a bulgakovovskou magičností.... celý text
Přidat komentář
Jednoznačně výborná kniha. Kdo by chtěl trochu pochopit podstatu ruské duše, má možnost. Životní příběh ruské herečky, postavený na reálném předobrazu, ale zpracován formou magického realismu, který je drsný i poetický zároveň. Literární lahůdka.
Můžu rozhodně doporučit. Je to krásný, srdcervoucí příběh. Magický realismus na ruský způsob.
Vynikající! Přečteno na jeden zátah. Magický realismus na ruský způsob. Život a "dílo" herečky Idy Zmojro, filmové Mášeňky a podle Stalina nejlepší Niny Zarečné v dějinách divadla, a lehce detektivní rámování jako záminka k vyprávění o Čudovu a jeho obyvatelích v průběhu druhé poloviny dvacátého století. V_M má pravdu: je to bizarní, k tomu silně metaforické, svorníkem je mimo jiné úvaha, cože je to ta ledově modrá krev a k čemu je nezbytná ve vztahu k herectví, ale také třeba lásce nebo moci. Autorova rozkoš z vyprávění je strhující, jeho smysl pro humor tu a tam vražedný a smysl pro absurdno a soucit ve vyváženém poměru.
"Spisovatel se obejde bez čtenářů, malíř může nejspíš také malovat sám pro sebe... ale herec? Herec bez divadla? Padesát let v Čudově - co tady dělala, můj Bože?"
"Zatloukala hřebíky," řekl jsem. "Když je hřebík správně zatlučen, pak Bůh existuje a svět může být spasen. Takže zatlouká hřebíky, to je všechno."
"No promiňte," řekla Inna provinile, "ale to je metafora."
Film o Idě natáčet nezačali.
Ida přijala tento neúspěch s klidem.
"Role zmrtvýchvstání by mohla být moje poslední," pronesla, "ale raději bych byla, kdyby to byla první role poé smrti, a pak budu mít zaručeně publikum přinejmenším na další dva tisíce let."
(s. 229)
Pokud bych měl tento román charakterizovat jedním slovem, pak by to asi bylo adjektivum "bizarní". Je to vskutku příběh, respektive konvolut příběhů bizarní v tom lepším slova smyslu - výběrem jmen postav a míst počínaje a způsoby jejich smrtí konče. Mrazivě pitoreskní atmosféra imaginárního (ale nakolik vlastně? - vždyť je to Rusko...) městečka Čudova zmítaného absurdními ozvuky leckdy neméně absurdních velkých dějin se proplétá osudy četných postav, z nichž snad o žádné nelze prohlásit, že by nebyla poněkud svérázná. Má zpočátku váhavá četba se brzy přerodila v autentické zaujetí autorovou nápaditostí, doprovázené přemítáním, jak moc lze knížku vnímat jako jistou metaforu Ruska v kostce, ruského myšlení a vidění světa. Rozhodně pozoruhodná záležitost, mj. i díky jazykovému bohatství, patrnému díky kvalitnímu překladu i v češtině. Navíc se po četbě zatoužíte vrátit k Čechovovi a vnímat ho dost možná jinak než doposud...
Ledově modrá krev
Výborný román, bravurně vystavěný příběh, skvěle vyprávěný. Nepostrádá vtip, nadhled, pověrečnost, krutou realitu, laskavost. Oproti oficiální anotaci neshledávám v knize nic magického, spíš snivého, trochu šíleného, pověrečného, folklórního, zároveň zemitého a skutečného. Doporučuji.