Ledový drak
George R. R. Martin
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/249269/bmid_ledovy-drak-722-249269.jpeg
4
516
516
Ledový drak byl stvoření opředené legendami a vzbuzující strach. Žádný člověk totiž ledového draka nikdy nezkrotil. Když přeletěl přes oblohu, zůstala po něm jen strašlivá zima a zmrzlá země. Ale Adara se ho nebála. Adara totiž byla zimní dítě, narodila se za nejkrutějšího mrazu, jaký kdo pamatoval. Už si nevzpomínala, kdy ledového draka spatřila poprvé. Připadalo jí, že byl součástí jejího života odjakživa, že ji zdálky pozoroval, jak si hraje na studeném sněhu, když už ostatní děti dávno utekly do tepla. Když jí byly čtyři roky, poprvé se ho dotkla, a v pěti letech se poprvé proletěla na jeho širokém, chladivém hřbetě. Později, když jí bylo sedm, jednoho klidného letního dne přiletěli ze severu ohniví draci a napadli poklidnou farmu, jež byla Adařiným domovem. A jedině zimní dítě – a ledový drak, který Adaru miloval – dokázali zachránit svět před úplným zničením. Na příběhy Ledového draka, které mu vyprávěla chůva, vzpomíná i Jon Sníh při hlídce na Zdi v Písni ledu a ohně. Ledový drak George R. R. Martina, jednoho z nejrespektovanějších autorů fantasy literatury, doplněný ilustracemi Luise Royo, je nezapomenutelným příběhem o odvaze, lásce a oběti.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno:
2015
,
Argo
Originální název:
The Ice Dragon, 1980
více info...
Přidat komentář
Adara se narodila během kruté zimy a ten chlad jí celou prostoupil. Neuměla dávat najevo své city. Neuměla se skoro smát a neuměla plakat. S lidmi, dokonce ani se svým otcem a sourozenci si nerozuměla. Jejím přítelem se stal Ledový drak. Ten ji v nejtěžší chvíli přišel na pomoc, i když za to zaplatil svým životem. Přesto se dá říci, že příběh zimního děvčátka nakonec skončí dobře. Adara najde cestu ke svému otci a láska vyžene chlad z jejího srdce. Ne, není to klasická pohádka, ale zimní příběh z pera skvělého George Martina, s nádhernými ilustracemi Luise Roye.
Na Ledového draka jsem měla zálusk už delší dobu, říkala jsem si, že když už mi trvá tak dlouho dostat se k Písni ledu a ohně, tak by mi tahle kraťoučká knížečka mohla aspoň trošku přiblížit styl psaní George R. R. Martina a třeba mě i navnadit na jeho další (a delší) knihy. Takže když jsem na Ledového draka náhodou narazila u nás v knihovně, neváhala jsem ani vteřinu a odnesla si ho domů, kde jsem ho přelouskala za jedno odpoledne. Co odpoledne, za necelou hodinu. Na knížce jde ale krásně poznat, že pochází z pera zkušeného spisovatele. Autorovi se i na tak malém počtu stran totiž podařilo vytvořit nádherný zimní příběh, který si jistojistě zamilují děti i dospělí.
Ledový drak se nedá označit jinak než jako pohádka. Jsem si jistá, že kdybych knížku četla jindy než v zimě, ani zdaleka by mě tolik neokouzlila. Příběh je sice krásně napsaný, ale pořád velmi jednoduchý a stručný, a kdyby nebylo té kouzelné zimní atmosféry a nádherných ilustrací, asi bych Ledového draka považovala za obyčejnou pohádku pro děti. Naštěstí jsem jí ale četla před Vánoci, navíc v té správné náladě, takže jsem si její čtení opravdu užila, ačkoliv jsem s ní nestrávila příliš mnoho času.
Heslo "příjemná pohádková jednohubka" vystihne vše, co je četbou třeba vědět. Slza sladká i slaná, tak jak to mám od Martina v oblibě. I když v jiném kabátu.
Naposloucháno jako audiokniha, ale bohužel se ke mě dostala verze čtená mužem, nevím kým. Později jsem koukala, že to čte i Marie Štípková a z ukázky mi to přišlo pohádkovější a živější. Bohužel verze kterou jsem slyšela já je přímo děsivá - a to nemluvím o ději, i když ten je taky pěkně depresivní.
Když odhlédnu od formy a zaměřím se na obsah, tak Adara mi vyloženě vadila, celou svou zimní bytostí mi ta holčička svým chováním lezla na nervy, a když na konci jenom obešla to jezírko a nereagovala, prostě nic ... tak to jsem jí opravdu nahlas nadávala. Plusem příběhu by mohlo být, že je krátký ... na druhou stranu mě dráždí, že to působí jenom jako nástup velkého příběhu, který se ale nekoná.
Stále se rozhoduji mezi ** a *** ... zatím dávám ** a časem ze zvědavosti vyhledám knižní podobu :)
Hezká, poetická pohádka s andersenovskou atmosférou, kterou umocňují ilustrace Luise Roya. Asi mu muselo trochu chybět kreslení nahotinek, ale zase se mohl vyřádit na dracích... Jen je ta knížka trochu krátká.
Nevím pro koho je kniha určená. Pro děti moc drsná a pro dospělé: pohádka. Připadá mi jako náčrt pro něco velkého, úžasného…. Má krásný děj, velký potenciál. Opravdu se mi líbila jen škoda, že není víc propracovaná jak jsem zvyklá u Martina, ale to je asi tím, že ji psal pro děti.
Trošku smutné vyprávění o dracích. ze závěru knihy mi bylo smutno, ale život jde dál a my se musíme prostě přizpůsobit.
Asi jsem už starý na pohádky. Ilustrace mi připadaly lepší než příběh. Závěr docela drsný.
Ledový drak je pohádka s hořkosladkým koncem, avšak život také nemá sladké konce. A to nám právě Martin ve většině svých děl sděluje. Svět není jen černý a bílý, co je černé může být bílé a i bílé může uvnitř skrývat temnotu. Na to bychom neměli zapomínat.
Přesto se mi kniha velmi líbila a mrzí mě, že jsem neměla možnost si ji přečíst v dětství. Možná bych prožívala tento jednoduchý příběh o Adaře a drakovi o dost víc. Ale to tak prostě je, málokdy se dospělí dokážou vžít do dětských srdcí, tak aby pochopili. Přesto má tato kniha své čestné místo v mé knihovně a už se velmi těším, až ji budu moct předat dál svým dětem.
Stojí za to si sehnat vydání od Triton, ilustrace krásně doplňují a oživují děj.
příjemná pohádková oddychovka, která mi na jeden den zkrátila cestování v mhd :)
Knížka psaná pro dětského čtenáře, která je ale pro děti příliš temná a smutná. Royovy ilustrace jsou ale nádherné a pohádka stojí za přečtení (prolistování) hlavně kvůli nim.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2000 |  Hra o trůny 1 |
| 2017 | Hra o trůny |
| 2019 | Oheň a krev |
| 2014 | Rytíř Sedmi království |
| 2015 | Svět ledu a ohně |
(SPOILER) Knihu jsem přečetla v rámci čtenářské výzvy (téma 2021/2 – kniha obsahující ilustrace). Našla jsem tip zde na databázi, zalíbil se mi název i ilustrace na obálce, a také nástin děje, který sliboval zajímavý příběh. Podobně tomu bylo o rok dříve u Gaimanova Odda (Odd a mraziví obři), kniha měla tedy všechny předpoklady „nevšedního objevu“, a proto jsem s napětím očekávala, co mi přinese.
Bohužel, mé očekávání tentokrát uspokojeno nebylo, a to ani z poloviny. Příběh - ač s poměrně slibným začátkem – je nakonec vcelku jednoduchý, v podstatě nijak zvlášť zajímavý a velmi krátký (což se nakonec objevilo jako jeho největší plus). Většinu času jsem měla pocit, že „tohle už jsem četla nejednou a napsané mnohem lépe“ a ani závěr mě příliš nepotěšil. Adara je sice popisována jako dítě poměrně „studené“, nicméně ke konci jistou dávku citu prokáže (návratem k rodině), aby ji posléze popřela (na draka si ani nevzpomene)? Nemyslím si, že tato kniha je příběhem pro děti – co by si z něj měli odnést? A ani pro dospělé – na to je příliš jednoduchá a – v podstatě - obyčejná. Nabízí se tedy otázka, proč jej autor vlastně napsal?
Můj dojem nakonec nezlepšily ani ilustrace, které se dají jednoduše shrnout jako „stejní draci dvacetkrát jinak“, většinou s nějakým jezdcem na hřbetě a – zejména v případě válečníků - zuřivým/hrozivým výrazem (u obou). Vzhledem k vesměs nebarevným ilustracím a stejným zbraním jezdců není většinou patrné, o jakého draka se vlastně jedná. Jak jsem posléze zjistila, dostalo se mi do rukou jiné vydání (Argo 2015), než jaké jsem viděla zde na databázi (Triton 2008) a jehož hodnocení by možná dopadlo o chloupek lépe - občas dávám hvězdu navíc za obálku/ilustrace, tento případ to ale není.
Vrátím-li se ke srovnání s již zmíněným Gaimanovým Oddem, vychází tento nesrovnatelně lépe – pokud bych hledala knihu pro děti, která potěší duši i srdce (a to bez ohledu na věk), zvolím jednoznačně Odda.