Legenda Emöke
Josef Škvorecký
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30879/bmid_legenda-emoke-ZW3-30879.jpg
4
307
307
Milostný příběh, ve kterém se vypráví, jak byla promarněna příležitost k veliké lásce, k opravdovému, čistému citu. Pražský redaktor se na rekreaci seznámí s mladou Maďarkou Emöke z Košic, která prožila neradostný život s hrubým statkářem, kterého zastřelili při pokusu o překročení hranic. Emöke hledá útěchu u Boha, v náboženském fanatismu. Redaktor ji pozvolna přesvědčuje o smyslu života v reálném světě, rodí se mezi nimi vzájemný cit.... celý text
Přidat komentář
Mé první, mladické čtení: novela o tom, jak se sympaťák opravdově zamiluje a vše mu zkazí hloupý a záludný učitel, on se mu ale za to parádně pomstí.
Má četba po mnoha letech: novela psaná nádherným stylem: téměř bez dialogů, dlouhými souvětími, což pro JŠ není typické. Vypravěč je člověk, se kterým se mohu ztotožnit: pracuje, baví se, morálně pokulhává (ale je si toho vědom). V postavě učitele je obsaženo všechno ze dna našich povah: přízemnost, tupost, amorálnost. Emöke je opakem: svou trpkou zkušenost přetavila ve velmi přísné (v jejím případě duchovní) pojetí morálky. Ona ztělesňuje nedostižný ideál našeho lidského snažení: soulad duše se světem (a nemusí to být nutně založené pouze na víře). A kdo zde nejvíc prohrává? Samozřejmě sympaťák: vzbudil důvěru v dívce, jež se už vzdala obyčejných lidských radostí. To nedorozumění (kvůli učitelově podrazu) by možná šlo napravit, ale to, že to vzdal, protože se vrátil ke starému - pohodlnému a trochu nemorálnímu - způsobu života, a z Emöke udělal jen legendu, to je ta prohra. Lépe řečeno, je to lidské a většině lidí nejbližší; samozřejmě i mně (ale snažím se, fakt :-). )
Lehoučké - a to doslova. Místy jsem měla pocit, že se samotný děj knihy ocitá mimo tento svět.
Jedna z nejlepších novel, co jsem četl. Autor dokázal vtěsnat na 70 stránek úplně vše, co autoři kratších próz často nezvládnou, postavu, ke které si vytvoříte vztah, srozumitelný, záživný a dějově bohatý příběh. Neuvěřitelná slohová bohatost, dlouhá, ladná větná spojení dotváří jedinečnou atmosféru knížky.
Novelka o tom, jak se lidé míjejí. Napsaná krásným, rozvitým jazykem, i když trochu zastaralým. Kdo dnes používá slovo pásek ve významu mladík? Téma je ale banální a postavy působí naivně, což se týká jak Emöke, tak i redaktora.
Škvoreckého nemusím, ale přestože dávám jen 3*, uznávám, že v určitých aspektech je to dost povedená knížka. Příjemně odvyprávěno, líbí se mi myšlenka o tom, že lidský život se stává legendou a po dvou generacích je už ztracen v nenávratnu a zapomenut. Akorát mi vadí, že hrdina, do něhož se Škvorecký - věřím - vciťuje, je takový pokrytec. Kritizuje oplzlého učitele a přitom má sám románek s vdanou ženou a zároveň se snaží sbalit Emöke a snaží se čtenáře přesvědčit, že právě tahle jeho láska je čistá...
Kdybych ale odhlédl od této kritiky, tak je to naprosto výborná knížka a doporučuji ji ke čtení všem, kteří se až tolik nestarají o filosofii knihy.
Přečte se to pohodlně za den.
První odstavec této útlé knihy je jedním z nejhezčích textů, jaké jsem kdy četl.
Fuuu. Také ... prehnané vo všetkých smeroch. Od Škvoreckého určite to najslabšie, čo som čítal. Proste som tej dáme tie analytické rečičky neveril. Prepáčte pán Škvorecký.
Vykreslení postav bylo výborné a hlavně důvěryhodné. Zjistila jsem, že i dlouhé věty mohou být zajímavé, napínavé a mohou toho hodně říci. Těšila jsem se na konec věty a tu přišla další hodně dlouhá a opět toho mnoho sdělovala. Určitě jsem se Škvoreckým neskočila.
Jedna z těch knížeček, které sice nejsou bohaté co do počtu stránek, ale díky síle textu ano - zkrátka jasný důkaz toho, že v jednoduchosti je síla.
Zápletka se může zdát na první pohled realistická a možná i trochu fádní, ale přece mi připadá, že je něčím neobyčejná, výjimečná, zvláštní, magická, těžce pojmenovatelná...proto jsem díky Legendě Emöke obohacená o další krásný literární zážitek.
Nevím jak vás, ale mě Emöke štvala celou dobu. Hlavně ty kecy o psychickém člověku. Asi do toho musím teprve dospět. A nebo možná ne.
Mám rád Škvoreckého, mám rád tuto knihu. Kdysi dávno jsem o ni přišel a včera jsem ji objevil v antikvariátu. Opět jsem si udělal radost. Kdysi vycházely skvělé, i když útlé knihy. Výborná čeština, výborná autorova slovní zásoba.
Pro mne tak nějak napůl... Romantická část mého já mi při čtení připomínala všechny moje "rekreační" lásky, které svým prázdninovým žárem dokážou nádherně hřát i nesnesitelně pálit, aby se zabalením kufru zvolna vytratily kdesi v dáli babího léta. Na pragmatika ve mně se však z knihy dívaly pouze zasněná pomatenost Emöke, zbabělá poblázněnost ustrašeného redaktůrka a zemitá přízemnost pokřiveného učitele. Nadprůměrná povídka ve srovnání s dílky z literární části Mladého světa, v širší konkurenci ovšem lehce zapomenutelný přímočarý text o jednom prázdninovém poblouznění na budovatelské rekreaci.
Poprvé jsem tento příběh četl v 17 letech, teď po dlouhé době jsem si to zopakoval a zjistil jsem, že některé hodnoty jsou trvalé a nemění se. Postava ješitného a neomaleného učitele vystihuje dobře typ bezpáteřného, myšlenkově tupého a omezeného člověka ( a tací rozhodně nevymřeli), a ani pan redaktor není bez chyb, autor nenásilně upozorňuje na jeho vnitřní zbabělost.
Štítky knihy
rozhlasové zpracováníAutorovy další knížky
| 1964 |  Zbabělci |
| 1990 | Prima sezóna |
| 1990 |  Tankový prapor |
| 1991 | Mirákl |
| 1965 | Legenda Emöke |
Napsáno nádherným jazykem, nicméně jsem nepochopila, co tím chtěl básník říci...