Legenda Emöke
Josef Škvorecký
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/411741/bmid_legenda-emoke-iqP-411741.png
4
303
303
"Legenda Emöke" je příběhem krásné maďarské dívky, která se na odborářské rekreaci seznámí s talentovaným redaktorem, jenž je zároveň i vypravěčem této novely. Do vztahu obou protagonistů však neurvalými pomluvami zasáhne omezený pedagog a tímto jednáním jejich rodící se vzájemný cit zničí. Navíc redaktor po návratu z dovolené zjistí, že nemá sílu vzdát se pohodlného stylu života, který vede. Nesplní slib, Emöke v jejím košickém bydlišti už nenavštíví a tak se pro něho tato éterická bytost stává vzpomínkou, která však postupně dosahuje až legendárních rozměrů...... celý text
Přidat komentář
Já se snažila, ale já v tom "to něco" co okouzluje mnohé čtenáře pana Škvoreckého v jeho knihách nemůžu najít, ač se snažím. A přitom bych měla vítat rozsáhlá, květnatá souvětí, protože jsem si vědoma, že je sama, samozřejmě méně sofistikovaně, tvořím, například i v těchto hodnoceních:-). Ale nějak se mi to špatně čte. A tato kniha, příběh, nebyl výjimkou. Jako bych sledovala staré, černobílé, Formanovy filmy, ani ty patřičně nedocením,moc mě nebaví. Ale čtenářská výzva se neptá a tak jsem statečně bojovala. Budu upřímná a víc jak dvě* dát nemůžu. Ta třetí je za to, že jsem knížku zvládla přečíst na trase Praha/Neapol, v oblacích, a ten dosti turbulentní let mi uběhl jako nic :-).
Škvorecký navléká slovo za slovem, větu za větou, jako křišťály na korálkový závěs. Před čtenářem se vykresluje krajkový vzor poetickýxh událostí zahalených do křišťálové mlhy. Nechám se unášet neznámou krajinou, ze které se občas vynoří něčí ruka, aby mne vytáhla na světlo, odkud mne hnedle jiná strhne zpět za přeludy do mlhy. Věty se dál vlní až před koncem přijede vlak a doveze mne skrz šarády do běžné reality daleko od legend.
Novelu jsem četla do tématu letošní čtenářské výzvy, ale tedy, byl to boj. Hrozně mi vadila dlouhá souvětí. Popisný jazyk krásný, ale pro mě osobně novela o ničem.
Au, to bylo ale utrpení! Složitá, dlouhá a košatá souvětí. Dlouhé popisy. Dlouhé vysvětlování. Filosofické rozhovory o Bohu. Boj o jakousi dívku, která o to zároveň stála i nestála... Chlípný učitel vs. snažící se ťuňťa. Asi v tom bylo něco víc, ale tohle na mě bylo až moc ezo. :-D
Milostná novela pana Škvoreckého.
O nenaplněných vztazích, snadné manipulaci, možná také závisti, hledání osobních hodnot.
Příliš dlouhá souvětí, ale také myšlenky, které stojí k zamyšlení.
Kniha přečtena v rámci čtenářské výzvy. Asi bych po ní v knihovně nesáhla, bohužel.
Krásná čeština, košatá souvětí, autor velikán, ale nic pro mne. To, že je někdo legendou neznamená, že se mi jeho díla musí líbit, navíc postavy mne opravdu neoslovily. Emöke byla příliš "duchovní", učitel hulvát a buran, no a pan redaktor je sice "vzdělanec", ale vlastně je také omezený.
Jen stěží jsem dočetla.
Milostná novela. Mám pro tyhle krátké příběhy "co by bylo kdyby bylo" slabost. Myslím, že autor se potřeboval vypovídat z nějakého svého vlastního prožitku, ale napsal to krásným jazykem a proč hledat v tak útlé knížce něco více? Každá dobrá kniha nemusí nést nutně velké poselství, může prostě jen čtenáře naladit a být dobrým počtením. Tedy: ději knihy bych dal 3 hvězdy. Jazyku čtvrtou hvězdu navíc. A pátou dávám za mistrovský úvod, kde Škvorecký na pár řádcích vystihl tak nějak životní odkaz většiny z nás - že až umřou ti, kteří nás osobně znali, tak je vymalováno a po člověku nezbyde nic. Za ten úvod tedy pátá hvězda, celkem plný počet bodů :-)
Dva omezenci, každý omezený jiným způsobem, usilují o přízeň slovenské Maďarky na podnikové dovolené. Napsáno 1958.
Zajímavá jednohubka psaná nádherným jazykem, ale na pět hvězd to osobně nevidím.
Mohlo by to vypadat, že obě hlavní mužské postavy jsou svými opaky. Kladná postava redaktor a záporná učitel, vnímavý vzdělanec a omezený křupan. Mně to tak nepřišlo, naopak, zdáli se mi oba pánové svým přístupem ke světu jako z jednoho vrhu, zejména svojí neochotou udělat ze středobodu světa něco jiného než sebe. Dramaticky se liší pouze jejich metody obelhávání. Obelhávání žen i obelhávání sebe samotných. Emöke je tak v očích obou z nich pouhým objektem: v horším případě rekvizitou k jednorázovému použití, v lepším případě projekcí skrytých tužeb. Jako lidská bytost v očích pánů rekreantů význam nemá a jako na svébytnou lidskou bytost na ni také nenahlížejí.
Závěrečná scéna na zpáteční cestě pak situaci osvětluje zcela zjevně. Když Emöke mizí ze scény fyzicky (když mizí její tělo, chtělo by se říct), je okamžitě zapomenuta a ukazuje, na čem redaktorovi doopravdy záleží; ve skutečnosti je jeho mentální svět na úrovni rozmazleného dítěte, kterému někdo na písku rozšlapal bábovičku … a on teď teda s gustem rozšlape na oplátku tu jeho s pocitem dobře vykonané pomsty. Achjo.
Pan Škvorecký mě zaujal svojí prací s jazykem, košatá souvětí mi nepřekážela, ale líbila se, stylista je prostě dobrý. Mám pochopení i pro to, že na krátkém prostoru novely je těžké stvořit plastickou a propracovanou psychologii postav a nezazlívám mu i jistou archetypálnost obou svůdníků. Bohužel pro Škvoreckého dala jeho literární generace světu také Milana Kunderu – a právě ve srovnání s Kunderovými sobeckými misogyny (třeba ve Směšných láskách, kde na jejich představení také nemá mnoho stran) postavy v Legendě Emöke – alespoň tedy v mých očích - neobstojí.
Dočetl jsem a zeptal se sám sebe: "Jakpak se jmenovala ta tvoje Legenda Emöke, chlapče, vzpomínáš si ještě?" Každý máme svou Emöke, tedy aspoň já ano. Taky jsem se do ní zamiloval při tanci. Šlo mi víc o její tělo, než o její duši? To vím jenom já (a pan Škvorecký).
A jestli vím, jak se jmenovala? To si pište, že ano, je to přece moje posvátná Legenda! Až zemřu, Legenda zanikne a nebude nikde nikdy nic, co by ji připomnělo.
Většinu Škvoreckého jsem četla jako teenager, takže Zbabělci a Prima sezona naprosto rezonovaly s mojí pubertální duší. Po 30 letech nejvýš hodnotím Legendu Emoke, ta dokáže zaseknout drápek a oslovit i starší čtenáře.
Na to, že jde o našeho největšího spisovatele, tedy alespoň podle některých, zdál se mi ten příběh dost neosobní, neskutečný, předvídatelný a nudný. Možná to takhle chodí v reálném životě, ale spíš si myslím, že ne. Je to jedna ze Škvoreckého nejslabších knih, tedy podle mě. Vykreslení postav se mu nepovedlo, jsou ploché, vidí a přemýšlí tunelově, chovají se roboticky... Knihu spíš nedoporučuji.
Děj je velmi jednoduchý, myšlenka není moc hluboká, ale stejně bych knihu postavila na popředí české literatury. Josef Škvorecký touto knihou předběhl svou dobu. Rasismus, jak vůči černochům, tak i vůči samotné Emöke. Sexismus, jehož ztělesněním je postava učitele. Trauma, kterého se člověk lehce nezbaví a kolikrát člověka donutí uchýlit se k náboženství. To všechno jsou na šedesátá/sedmdesátá léta velmi odvážná témata. Proto si této knihy velmi cením. V době, kdy většinu společnosti problémy menšin vůbec netrápily(pokud nešlo o oběti koncentračních táborů), se pan Škvorecký odvážil do krátké novely použít tolik kontroverzních názorů. Myslím, že Legenda Emöke je jedna z těch knížek, kde místo děje záleží na námětu. Samozřejmě příběh o promarněných šancích a stereotypním životě je sám o sobě velmi lákavý, ale jakmile pochopíte jeho podstatu, kniha vám otevře oči.
Pro mne, osobně, nejlepší věc, kterou autor napsal. Jsem asi poněkud emotivní, knížku jsem četla někdy počátkem normalizace.
Byla jsem mladá a uchvátilo mě, jak to dal Škvorecký v závěru sežrat tomu hnusnému učiteli.
;-)
A jak uctivě se vyjadřoval o té tlusté paní, co dobře vařila.
Jasně, Kundera je Velikán, uznávám. Ale moje srdeční záležitost jsou Škvorecký a Salivarová.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1964 |  Zbabělci |
| 1990 | Prima sezóna |
| 1990 |  Tankový prapor |
| 1991 | Mirákl |
| 1965 | Legenda Emöke |
Vypravování o maďarské krásce Emöke líčené opravdu květnatými popisky. Věty, které mají třeba deset nebo taky dvacet řádků zde nabalují informace chrlící se na čtenáře stále kupředu. Na styl autora jsem si musel postupně zvykat. Čtenářská výzva mě k tomuto dílu přivedla, ale stylem psaní autora staré školy nijak nepřesvědčila, abych u takových knih zůstal a vychutnával si jejich obsah. Významný autor, ale příběh mě nijak neobohatil.