Legenda o jazyku - Nepomucký 1972
Pavol Rankov
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/398789/bmid_legenda-o-jazyku-Umm-398789.jpg
4
134
134
Středověká legenda o Janu Nepomuckém se prolíná s fikcí i skutečnými historickými událostmi roku 1972. Okupační sovětská armáda se v normalizačním Československu cítí jako doma a v podnicích, úřadech a školách právě skončily stranické prověrky a nastala vlna propouštění. Zato u Státní bezpečnosti se dá vybudovat skvělá kariéra. Do Prahy se ze slovenského hornického městečka Handlová stěhuje rodina Júliuse Dobrotky, který se touží podílet na velké, ostře sledované stavbě československo-sovětského přátelství — pražského metra. Jeho devatenáctiletého syna Tomáše však mnohem více zajímá historie. Se svými novými spolužáky Táňou, Martinem a Klárou z pražské filozofické fakulty poznávají Prahu, poslouchají bigbít, na přednáškách se noří do středověkých sporů a zkoumají legendu o Janu Nepomuckém. Dychtivě přitom očekávají, zda se ve zlatém relikviáři, který má být otevřen při rekonstrukci Svatovítského chrámu, opravdu ukrývá zachovalý jazyk tohoto středověkého světce. Dokonce kvůli tomu osloví mladého francouzského antropologa, stážistu v Národním muzeu, a chystají se s ním udělat rozhovor do univerzitního časopisu. Netuší však, že jejich počínání zpovzdálí sleduje ještě někdo další.... celý text
Romány Literatura slovenská
Vydáno: 2019 , HostOriginální název:
Legenda o jazyku, 2018
více info...
Přidat komentář
Zajímavá kniha, která dobře vykresluje dusnou atmosféru normalizace a zajímavě propojuje příběh studentů historie s pátráním po skutečném osudu našeho světce Jana Nepomuckého. S drobnými výhradami jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. Konec jsem musela rozdýchat a dlouho nezapomenu...
Skvělé čtení, pěkná sonda do sedmdesátých let minulého století a ještě i zajímavé historické údaje :-) více takových knih.
Většina knihy na mne působila zdlouhavě až banálně,ale až na posledních 30 stránkách mi došlo, že to byl záměr.Diky té počáteční všednostI byl konec příběhu o to děsivější.
Zajímavé téma, ale postavy tak neživotné, že jsem si do tří čtvrtin knihy ani nezapamatovala, kdo je kdo. Výstižné scény z vysoké školy v době normalizace. Příšerně zdlouhavé kapitoly o tetičce; zvlášť ta poslední, plná krátkých vět a větných ekvivalentů (proč?) mě málem zahubila. Připadá mi to jako promarněná příležitost; věřím, že by prospělo důkladné proškrtání.
Ufff, je to hodne silne.
Napada me jen: kolik takovych zbytecne zmarenych zivotu/osudu bylo?
Povesit je nad sudy vsechny, vsi jedny.
Na autorův styl vyprávění jsem si musela zvyknout. Některé pasáže byly zbytečně obsáhlé a zdlouhavé. Námět je šílený, závěr knihy je hodně silný a chápu dobrá hodnocení knihy. Já můžu dát tak 3,5*, většina knihy pro mě byla průměrná.
Vcelku nevinný zájem studentů o historii a aktuální dění se vlivem paranoidních a také brutálních aktivit StB stal noční můrou. Hlavně rodiče Tomáše museli neskutečně trpět. A soudruzi estébáci jsou teď vysmátí, berou výsluhy a k tomu pěkné důchody a nadávají na poměry. Je mi z té knížky opravdu smutno. Bylo by dobré, kdyby si tu knížku četli maturanti, ale nevím, jak to zařídit. Jak jsem já přistupoval k povinné literatuře, to si pamatuju dodnes. Dávám pět hvězd.
Tohle je přesně jedna z těch knih, u kterých je mi líto, že nejsou tolik propagované a jsou tak málo vidět, protože zrovna tento titul by si podle mého fakt zasloužil větší čtenářskou pozornost.
Jedná se o silný příběh z doby totality v Československu a na osudech čtyř vysokoškoláků ukazuje fungování tehdejšího policejního aparátu namířeného proti lidem, kteří si dovolili uvažovat jinak, než je tomu chtěla naučit vládnoucí strana. Děsivé, smutné, bezlítostné - takové mi toto čtení přišlo.
Zároveň se autor velmi značně zabývá kultem svatého Jana Nepomuckého (jak již napovídá název), jehož ostatky jsou v průběhu knihy podrobovány odbornému zkoumání. Na tomto příkladu zas autor poukazuje na rozpory vedené mezi stranou a církví, resp. i vírou samotnou, která nebyla režimem podporována (spíše naopak). Mimo jiné se zde také poukazuje na jev, kdy zapálení soudruzi měli tendence si některé historické události interpretovat k obrazu svému (resp. k obrazu stranické ideologie), což mi přišlo také svým způsobem děsivé.
Tento titul rozhodně doporučuji, pokud vás v literatuře zajímá, jak je zpracován život za minulého režimu. Byť jsem sama tuto dobu nezažila a nemohu tak soudit na základě vlastní zkušenosti, kniha na mne přesto působila hodně realistickým a autentickým dojmem, pokud to tak mohu nazvat.
Sama hodnotím vysoko, byť tedy ne plným počtem hvězd - jednu hvězdu jsem ubrala proto, že jsem z počátku měla občas trochu problém se začíst, ale to je určitě chyba u mne, ne u knihy. Protože ta je jinak vynikající.
Již po 4. a tento autor mě opět nezklamal. Na pozadí obyčejného příběhu života, lásky popisuje dobu, ve které se žilo. Tyto idee a doby by se stále měli připomínat.
Jako laikovi mi nezáleží na tom, jestli všechny dějinné události jsou naprosto přesně, ale vymyšlené úplně nejsou a proto si myslím, že je to částečně dobré ke vzdělání.
tak naivní, tak schematické... (a Foucault to nezachrání)
škoda že autor nezařadil mezi své poradce také někoho od nás z FF UK
doporučuji recenzi prof. P. A. Bílka
Přímočaře odvyprávěný příběh z úsvitu normalizace,výborné zachycení ponurosti
a sklíčenosti této doby.Pavol Rankov píše jednoduše,čtivě,vůbec ale ne povrchně.
A hlavně píše o časech a událostech,na které by se nemělo zapomenout.Ideální tip
na doporučenou četbu pro maturanty/stejně jako román Stalo se prvního září/.
Po delší době kniha, která mě dostala jak zpracováním, tak i obsahově. Nečetla se lehce, dějové linie do sebe pomalu zapadaly, text byl někdy velmi hutný, trošku mi tam chyběla lehkost, aby to byl dokonalý čtenářský zážitek. ALE příběh mi vyrazil dech, o takových věcech je potřeba psát a připomínat si je, nemyslím tím jen komunismus, ale i středověkou dějovou linii, rozhodně je to užitečnější pro pochopení současnosti, než všechny ty "konzumy", co teď hromadně vychází.
Kniha se mi velmi dobře četla a i mě přiměla vyhledat si další informace k tématu. Ke konci mě až mrazilo, co se v době, ve které se kniha odehrává, mohlo dít a posledních pár stránek mě naprosto rozsekalo. Doporučuji.
Oceňuji výpověď a strukturu knihy, ale způsob, jakým je napsaná, mě neoslovil. Celou dobu jsem pociťovala mnohem intenzivněji své čtenářství než prožitek z četby. Vnímala jsem silně myšlenku a to, jak šikovně autor splétá slova kolem této myšlenky, aby ji vyjádřil, ale bylo to na mě příliš služebné, úzké, jako bývají detektivky.
Možná petaSK v nejstarším komentáři svými slovy "snad aby se tomu dalo říkat beletrie" popisuje dojem podobný mému. Mám zkrátka raději knihy o lidech než knihy o idejích.
Moc se mi to líbilo. Mám rád takovéto knihy, kde se člověk ještě něco dozví; navíc sv. Jana Nepomuckého mám taky moc rád a jazyk - no tak ten mě taky moc ba. Celé je to vlastně o vzniku Legend, na čemž je krásně vidět, že se vlastně nic moc nezměnilo. Akorát postava tajného mě trochu iritovala, spíše připomínala karikaturu, i když ke konci, začala být živější a živější, takže jsem ji nakonec vzal na milost. Co se týče záplětky a pointy - tak pecka, jedná se v podstatě o vytěsnění, respektive přenesení, a nutno podotknout, že takhle to skutečně v případě počátků psychiatirických onemocnění může vypadat. Takže super, jsem rád, že jsem na knihu, náhodou narazil.
No nevim, kdyby se ten příběh odehraval v 50 letech, tak je uveřitelný. V 70 letech byla Stb krutá ale víc pragmatičtější...
Příběhů z doby normalizace je bezpočet, ale tento vás dostane paralelou mezi dávnou historií a ne až tak dávnou historií...
Bezmoc na jedné straně a zneužívání moci na druhé straně...
Plíživě se vám bude během čtení lepit na paty tíseň a temnota a pak přijde konec...
Obdivuju schopnost nastudovat všechny historické souvislosti týkající se Jana Nepomuckého. Jen úseky s tetičkou na mě byly místy zdlouhavé.
Autorovy další knížky
| 2010 |  Stalo se prvního září |
| 2013 | Matky |
| 2018 | Legenda o jazyku |
| 2011 |  Farby strachu |
| 2001 | My a oni / Oni a my |
Sila knihy tkvie v ťažobe z očakávania niečoho strašného už prakticky od začiatku.
Dávam plný počet, presne takto si predstavujem kvalitnú slovenskú literatúru.