Legenda o Ladě
Jana Švecová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/490666/bmid_legenda-o-lade-dmv-490666.jpg
4
100
100
Na den, kdy na ni se šťastným úsměvem Ilja zamával a pak se pod ním během chvilky prolomil led, Lada nikdy nezapomene. Vzal si ho Vodjanoj, pán řeky, a ona teď cítí vinu. Odmítá se smířit s tím, co se stalo, a rozhodne se navštívit kolduna – místního čaroděje. Ten jí prozradí, že existuje způsob, jak ho přivést zpět. Bude však muset najít Strom světa a u jeho kořenů obětovat jiný lidský život. Jedině tak může projít do podsvětí a Ilju zachránit…... celý text
Přidat komentář
Moje první setkání s českou autorkou fantasy a jsem mile překvapená. Krásně pojatý příběh se slovanskou mytologií. Chvilku mi přišlo, že je to uspěchaný, ale zamilovala jsem si postavy, hlavně Ladu, proto mi to vůbec nevadilo. Určitě se k ní někdy vrátím, protože jsem byla nadšená, že čtu o postavách, se kterými mě strašili jako malou (hlavně o Babě Jaze).
Ahojte milovníci kníh
Dnes by som Vám veľmi rada predstavila a ak ste ju náhodou ešte nečítali tak hneď aj odporučila túto skvelú jednohubku od autorky našich českých susedov: Jana Švecová, Legenda o Lade.
Neviem ako vy ale ja veľmi milujem príbehy, ktoré v sebe skrývajú prvky slovanskej mytológie...
Príbehy, ktoré rozprávajú o rusalkách, strigách či babe Jage, ktorá, žije na stračej nožke... o bohoch ako je Perún,ktorý bol vnímaný ako boh Hromu a blesku a bol vládcom živých, Veles, ktorý bol Bohom podsvetia a dobytka a bol vládcom mŕtvych, Morena, ktorá bola bohyňou zimy,smrti a znovuzrodenia, u Nás ju poznáme vďaka tradícií jej vynášania a pálenia, jej upálenie predstavovalo ukončenie zimy a začiatok Jari. Lade, ktorá bola bohyňou lásky...
A presne táto knižočka ich v sebe mala a ešte koľko...
Príbeh rozpráva o dievčaťu s menom Lada, ktorá sa rozhodla zachrániť svojho priateľa Iľju, ktorého vzal boh Vodjanoj, pán rieky...
Jediný spôsob, ktorý existuje je, že musí nájsť Strom života a obetovať niekoho, aby Iľja mohol znova ožiť...
Čo myslíte podarí sa jej to? Nájde niekoho, koho by mohla obetovať, alebo bude ona sama obeťou? A čím všetkým si bude musieť prejsť kým sa dostane k stromu života?
Ja som si knihu veľmi užila a som nesmierne rada, že som si ju vďaka štafetke mohla prečítať a kto ju ešte nečítal a stále váha,tak by mal rýchlo zmeniť názor...
Kniha sa číta doslova sama...
Milá knížka, která v sobě splétá nitky romantického příběhu, oblečeného do kabátku střetu slovanského pohanství a křesťanství.
Těšit se tak můžete na celou řádku dobře známých mytologických postav, jako je pták Ohnivák nebo Baba Jaga, stejně jako těch historických (kníže Vladimir).
Styl psaní je příjemný a milý, v člověku zažehává touhu po propojování se s přírodou stylem našich předků, kteří ji respektovali, žili s ní a vedle ní, a chovali se k ní s úctou.
Hlavní hrdinové jsou velmi lidští a nemají žádné superschopnosti, což je činí sympatickou dvojkou, s kterou se lze snadno ztotožnit.
K dokonalosti mi chyběl šťastný konec, ale chápu, proč ho tam autorka nemohla dát.
Doporučuju zejména všem fanouškům slovanské mytologie.
Ideální kniha pro jarní dny. Jsem moc ráda, že jsem se k ní dostala právě v tomto období, ke kterému se, dle mého, velmi hodí.
Příběh je krásný. Je to takové miloučké, protkané láskou k přírodě a slovanskou mytologií. S tou autorka pracuje velmi zdárně, opravdu se mi líbilo, kolik různých bytostí nám zvládla představit. I přes to množství má každá jednotlivá bytost, která se v příběhu objeví, nějaký účel a žádná z nich tam není "jen tak".
Autorce se ve mně dokonce podařilo zažehnout touhu dozvědět se o slovanské mytologii víc.
Autorka má velmi příjemný styl psaní. Trochu víc popisný, ale to mi nevadilo. Přesto bych asi zmínila, že zvlášť ze začátku stránky moc neutíkaly. Bylo pro mě těžké vzít knihu do ruky. Avšak jakmile už jsem ji v těch rukou měla, tak jsem četla xd Z tohoto důvodu strhávám jednu hvězdu.
I přes toto jde o velmi povedenou knihu a já se těším na další příběh od této nadějné české spisovatelky!
Poslední dobou mám stále větší chuť číst příběhy, které jsou inspirované slovanskou mytologií. Mám štěstí, protože teď jich vychází poměrně dost. Takže když jsem v knihovně objevila Legendu o Ladě ihned jsem si ji půjčila!
Hned na začátku mě, ale zarazila jedna věc a to, že anotace nesedí - dost důležitá věc se stane jinak a trochu mi přijde, že pak celý příběh je úplně jiný než kdyby byl podle anotace - já tak čekala úplně něco jiného.
Příběh se čte dobře, ale na můj vkus jel pořád stejným tempem, i přestože je zde hodně akce a zvratů, tak ve mně nevyvolal téměř žádné emoce (prostě takové to cože?!). Jen tedy konec vybočuje, protože byl neuvěřitelný a nikdy jsem tuhle situaci nečetla, tak dobře napsanou a i díky němu je hodnocení tak vysoké.
Líbí se mi zapojení velkého množství bohů (Lišaj, Veles...), démonů (rusalky, Serča a Neserča,..) a dalších postav (Baba Jaga), mají zde i své menší příběhy a nejsou zde pouze na "ozdobu".
Na příběhu se mi líbí, že není pouze o záchraně, ale je zde taky velký důraz kladen na rozpor mezi křesťanstvím a pohanstvím. Právě tohle dělá příběh zajímavým. Perfektní také bylo propojení prologu s epilogem, který příběh krásně zakončil!
Hlavní postavu Ladu jsem si oblíbila - je chytrá, nebojácná a jde si za svým.
Na jejím putování ji doprovází Ivan, mladý křesťan, který mi byl ihned sympatický. Líbí se mi, že postavy nejsou černobílé. Bavilo mě sledovat vývoj jejich charakterů a uvědomění si, že hodnotu člověka neurčuje to, jakou má víru.
Do poslední chvíle jsem se bála, že autorka z toho nakonec udělá milostný trojúhelník, ale nestalo se...i když nějaké menší romantické náznaky tam byli, ale spíše v přátelském duchu.
Příběh je jednoduší, ale rozhodně stojí za přečtení.
Chtěla jsem něco se slovanskou mytologií a tohle mě mile překvapilo. Shodou okolností jsme na podzimky měly pro děti podobné téma a to co jsme vymyslely, bylo dost podobné příběhu. Škoda že to nebylo naopak.
Červenák to není, ale hlavní hrdinka je sympatická, odvážná a rozhodně stojí za to si její příběh přečíst. Přirovnala bych podobnost s mytologickými prvky asi k trilogii Zimní noci.
Dlouho jsem přemýšlela co vlastně v recenzi na knihu napíšu. Knížka má na internetu skvělé hodnocení a tak si přijdu trochu blbě, že mě bohužel nenadchla. Strašně obtížně se mi četla a prakticky vůbec jsem se do ní nedokázala začíst. Na začátku bylo moc postav a já se pak už i ztrácela, kdo je kdo. Taky hodně velkou roli u mě hrálo, že mi Lada nebyla vůbec sympatická a přišla mi až hloupá a naivní. Musím ale ocenit konec, který jsem nečekala a byl asi nejlepší částí celé knihy. Celkově si ale myslím, že nejsem cílová skupina, která by mohla tuto knihu dostatečně ocenit. Rozhodně to byl originální příběh a oceňuji, že byl inspirovaný slovanskou mytologii, ale v zásadě mi to nestačilo k tomu, aby se mi kniha dostala pod kůži a líbila se mi.
Plusové body za netradiční konec (očekávala jsem spíše typické romantické zakončení) a za vyústění zápletky s poustevníkem.
Jinak je to příběh plný historických nesrovnalostí, velice dobře na ně poukazuje uživatelka "Sisssi".
Pokud má někdo zájem přečíst si historicky adekvátní staroslovanskou fantasy, tak ať si přečte sérii Bohatýr od J. Červenáka (spíše mužská část čtenářů, ženská by se měla připravit na chlístající krev, odťaté končetiny a syrové projevy sexuality). Jemnější (ženské duši lahodící), avšak stejně historicky kvalitní, jsou knihy V. Mertlíkové (Tři bábiny kobyly, Hříbě ze zlata).
Na fantasy by člověk neměl uplatňovat stejná měřítka jako na historii, ale protože spousta lidí má představy o středověku a dobách před přijetím křesťanství ovlivněné právě tímto žánrem, myslím, že nebude na škodu upozornit na pár drobností.
Ze sedmi knih s tématem slovanské mytologie, které Fragment vydal, se Legenda o Ladě asi nejvíce snaží vycházet z historických faktů, přesto narazíme na spoustu nedostatků. Kniha se má odehrávat v době knížete Vladimíra, tedy patrně někdy koncem 10. století, popisy prostředí vesnice a bydlení však připomínají spíš ruský venkov novověku (popisy interiérů, obydlí, bílé halenky, sarafány,... vlastně i ta Iljova ušanka je dosti podivná).
Při popisu hladomoru je uvedeno, že byl hlad tak strašný, že si matky odtrhávaly od pusy, jen aby mohly nakrmit své děti - nikoli, hladomor je tehdy, když není co si odtrhávat od pusy.
Po Moraně přebírá vládu Lado - nikoli, toto spojení (domnělých) slovanských božstev s roční dobou je moderní inovace. Když babička vypráví příběh o rodině, kde matka umírá, ale dcerka přežije, malá vnučka to považuje za smutný příběh. Jenže časté umírání bylo ve středověku bohužel velmi častou součástí života, takže podobný případ by byl spíš příběhem s dobrým koncem, v případě špatného by spíš vymřela rodina kompletně.
Perunova socha má huňaté obočí - těžko, při pohledu na některé dochované idoly je vidět, že řezby byly příliš hrubé na to, aby zachytily takové detaily.
Jména věšiny postav nám dnes sice zní "východoslovansky", ale ve většině případů jde o jména, přejatá až s křesťanstvím, tedy by je těžko mohli nosit nepokřtění obyvatelé pohanské vesnice.
Lada sní o tom, že by mohli s Iljou odejít na jih, poznávat nové kraje. Ne že by lidé v dávných dobách necestovali, naopak spíše cestovali více, než si dnes obecně myslíme, ale jejich cesty byly motivovány spíše nějakým smysluplným účelem, například obchodem, ale cestování za účelem poznávání a kochání se cizími kraji je dost moderní. Navíc člověk, který se živil zemědělstvím, si vždy velmi dobře rozmyslel, zda své hospodářství opustit, protože šlo o jeho zdroj obživy. Zdá se, že Lada a její matka mají všehovšudy 10 slepic. Dosti podivná představa o hospodářství ve středověku, z čeho byly obě ženy živy?
Když přijíždí křesťané, jsou popsaní jako bojaři. Ale přitom jde o pár mužů, bez jakéhokoli dalšího doprovdu, což je u velmožů dosti podivné, na konci knihy si dokonce sami nasazují kolo u vozu (a jeden chválí druhého, že vzal ve vesnici správnou velikost kola - ale kola neměla nějaké dané velikosti, dělala se prostě na míru konkrétního vozu). Společenské rozdíly v knize očividně neexistují. Celé vylíčení násilného pokřesťanšťování vyznívá dost neuměle a neohrabaně, neznalost reality christianizace je na textu velmi znát. Postavy dokonce mluví o SVATÉM Vladimírovi, ale on byl prohlášen za svatého až o několik století později (jak už to tak bývá). Jedna z postav knížeti vytýká, že zaprodal svůj lid i víru pro první výhodnou nabídku k sňatku - ale očividně mu vůbec nevadí, že také nechal odstranit svého bratra. Jeden z bojarů říká, že kníže jim dal za úkol přivést bezvěrce na cestu dobra - ale Vladimír ve skutečnosti přijal novou víru z politických důvodů, těžko by mu záleželo na pokřesťanštění nějaké jedné malé vesničky, ale spíše na demostrování toho, že se jeho zem stává křesťanskou, proto ty hromadné křty městského obyvatelstva v řekách, které známe ze středověkých textů.
A nakonec k Nestorovi - dnes už víme, že Nestorův rukopis nenapsal žádný Nestor, ale podílelo se na něm několik autorů, dokonce z několika různých generací.
V jeden konkrétní moment se doslova roztrhl pytel s knihami založenými na mytologii a slovanyských legendách. Od té doby těchto knih stále přibývá a zrovna tento kousek je za mě jeden z nejlepších.
Příběh krásně plyne a ač se v průběhu celého děje objeví mnoho postav, nedochází k přehlcení čtenáře. Stejně jako se postavy znenadání objeví, tak také zmizí. Zanechají však v příběhu důležitý otisk a ve čtenáři důvěrně známý pocit že setkání s blízkou osobou.
Autorka do příběhu tímto způsobem velmi šikovně a jemně zakomponovala mnoho původních zvyků, legendy a náboženství. Především boj o náboženský směr, mize z mého pohledu, přinést čtenářům zajímavou zápletku a také prostor pro zamyšlení. Osobně jsem si však na knize nejvíce užila propojení jednotlivých legend a zvyků do jednoho celku. Bylo to pro mě krásně připomenutí již téměř ztracené historie.
Knize trochu ubližuje příliš komplikovaná a nepřehledná obálka, ale uvnitř se skrývá krásně promyšlený a čtivý příběh s dechberoucím koncem. Ten konec? Díky za něj, je to něco co jsem rozhodně nečekala a něco, co podobná rozhodně potřebuje! (Vim, jsem tajemná, ale tohle si prostě musíte přečíst a prožít každý sam)
Hodnotím 5/5 ⭐️
Legenda o Ladě
Knihu jsem dostala jako dárek, sama bych si ji asi nevybrala kvůli otřesné obálce…. Ale to je asi jediné špatné na knize, dále už to bude jen a jen lepší, slibuji.
Vyrůstala jsem na pohádkách z knihy Krása nesmírná a nejednu noc me navštívil Kostěj Nesmrtelný, či Baba Jaga. Ani zde nechybí tradiční ruské postavy, jako již zmínění, dále domovoj, Lešij, pták Ohnivák, rusalky a další úchvatné bytosti.
Příběh se čte sám, není složitý, jednoduchý příběh bez nesmyslných uzlů a příliš složité zápletky. Krásně vykreslený je zde další z nesmyslných soubojů víry - tentokráte pohani a křesťané. Každý samozřejmě přesvědčen, že jeho bůh/bozi jsou ti praví. A mezi nimi Lada, která se pouze snaží zvrátit smrt svého milovaného. ”Ani smrt mladého člověka neumlčela zpívající ptáky, nezastavila tekoucí vodu, dokonce ani nepřinutila sluneční paprsky ztlumit svůj jas”.
Lada se vydává na cestu ke Stromu světa. “Nikdo nemluvil o tom nepohodlí na cestě, o bolesti celého těla, o nebyspání a únavě, o nepřízni počasí, o zimě v noci nebo o horku ve dne”. Autorka překvapila, konce jsem si představovala dva a samozřejmě byl úplně jiný. Ani nemůžu říct, zda se mi líbil . Srovnání s mojí oblíbenou sérií Medvěd a Slavík je na místě, dočkáme se ponurého a nebezpečného prostředí Ruska, příběhu jedné houževnaté dívky a jejího strastiplného putování.
A teď mi prosím řekněte vy, co jste to četli - co to má být za anotaci na obalu knihy? Že Ilja umře při vstupu na led, když mává Ladě? Vždyť to bylo úplně jinak. Nechápu, ale třeba mi to někdo osvětlí
Dlouho jsem si zvykala na autorčin styl, ale jak to došlo k určité události, už to jelo. Bavilo mě to, byla jsem zvědavá, kam se to vyvine, protože autorka postavy rozhodně nešetří a v podstatě se pokazí, co může. Celá ta hra s vírami a nekonečným bojem taky skvělá. Jen ten konec mě teda naštval. :D
Legenda o Ladě mě zaujala ihned. Obálkou, anotací, inspirací slovanským folklorem, do kterého jsem se zamilovala srze trilogii "Medvěd a slavík". Během čtení jsem ji ale zároveň podvědomě s touto trilogií srovnávala. Kniha se četla hezky, ale děj mi někdy přišel až moc jednoduchý, některé bájné bytosti a jejich projevy až moc předvídatelné, lehce vyřešitelné a tak nějak až moc hodné (kdo četl Medvěda se slavikem, ví jak to myslím). Takže jsem si po celou dobu čtení říkala, že knížce dám asi tři hvězdičky. Až konec mě zasáhnul úplně nepřipravenou a děj povýšil. Protože to, že Lada nevysvobodila Ilju mě opravdu překvapilo (Čekala jsem, že ho osvobodí, budou spolu žít, ale na druhou stranu jsem si nedokázala představit chudáka Ivana, jehož vztah s Ladou mi přišel ryze přátelský. Takový sourozenecký, i když u baby Jagy jsem si říkala, že asi není.) a to, že je starý mnich Nestor, mě dostalo úplně. Těmito dvěma fakty už pro mě Legenda o Ladě není takovou jednouchou cestou za osvobození milého - kde se daří všechny překážky překonat lehce - ale opravdu zajímavým příběhem s velmi povedeným hořkosladkým koncem, který moc hezky ukazuje folklór a je protknut důležitým poselstvím, že víra neurčuje jádro člověka.
Příběh byl naprosto super, ale zdá se mi, že poslední dobou všechny příběhy od českých spisovatelek jsou ve finále smutný a končí v podstatě stejně tragicky.
Knížka se mi dost líbila a přečetla jsem jí za jeden den. Líbila se mi Ladina láska k přírodě a pohanským tradicím. U Ivana se mi moc líbila jeho energie a celková povaha. Pro mě to bylo krásné odpočinkové čtení a na konci jsem byla trošku smutná, že příběh už končí. Doporučuji a těším se na další knihy autorky!
Příběh se mi moc líbil - styl psaní, zasazení do doby a místa a především konec knihy - to všechno je skvělé. Celé vyznění příběhu je celkem originální a oceňuji také velkou inspiraci slovanskou mytologií a odkazy na ni, i na reálné postavy a historickou knihu.
Vytkla bych dvě věci - jednorozměrné záporáky a za mě trochu málo propracované a tak trochu neuvěřitelné vztahy mezi dvěma hlavními postavami.
Celkově mě kniha mile překvapila a jsem ráda, že nacházím podobné příběhy i mezi současnými tuzemskými autory fantasy.
Na knížku jsem se moc těšila. No a v jistých ohledech jsem byla celkem zklamaná.
Slovanská mytologie byla pěkně zpracovná. Možná tam mohlo být víc postav z mytlogie. Líbilo se mi, že se autorka věnovala úpadku pohanství a nástupu křesťanství.
Co u mě, ale hodně kolísalo byly posatvy. Lada mi přišla strašně nesympatická. Já se s ní prostě nemohla sžít. Někdy mi přišla srašně naivní. U Ivana to už bylo lepší.
Konec mě překvapil. Autorka ho napsala moc hezky.
Za mě to, ale i tak byla slabší knížka o slovanské mytologie. Rozhodně byla odpočinková.
Slovanskou mytologii naprosto zbožňuju a tuhle krásku jsem si zamilovala od první stránky.
Hlavní postava Lada je velmi sympatická, líbila se mi její láska k víře a k přírodě. Její vyprávění a zodpovídání Ivanových všetečných otázek mě neskutečně bavilo. Díky tomu jsem se dozvěděla něco víc o pohanských tradicích a bytostech.
Ačkoliv baba Jaga je záporná postava, byla hrozně vtipná a já se u kapitol s ní pořád smála. Někdy jsem se jí i trošku bála.
Spor mezi pohany a křesťany je zde skvěle vylíčen, bylo mi líto, jak se obě strany chovaly, aby dosáhly svého. Lada a Ivan jsou skvělým příkladem toho, že ať už má člověk jakoukoliv víru, nemá to vliv na hodnotu člověka. Je to jen na nás, co budeme vyznávat. Líbilo se mi, jak se Ivan chtěl učit o pohanství.
Čtení jsem si strašně užila. Bylo to vtipné, dobrodružné, poučné a na konci i smutné. Konec jsem nečekala a ten epilog? Stránky zmáčely moje slzy. Knížka si zajistila čestné místo v mé knihovně.
Legenda o Ladě
Tohle je autorčina prvotina...? Jestli ano, tak klobouk dolů. Velice pěkné, půvabné, místy i napínavé...
Jana Švecová si s postavami velice dobře pohrála a vtiskla jim nádech určité autentičnosti, lidskosti.
Příběh sám o sobě velice dobře plyne a nutí čtenáře číst dál a dál, až do samotného finále... : /