Legenda o Tunovi a Gomonovi
Milan Novák
Historický hrdinský epos, jehož hlavními postavami jsou dva Vikingové, kteří se po dlouhém a strastiplném putování Evropou stávají součástí knížecího dvora kněžny Drahomíry. Zapojují se do českých dějin jako její osobní strážci a jsou svědky všech významných událostí té doby, včetně zavraždění svatého Václava. Autor dává prostror naší obrazotvornosti a vyzdvihuje opomíjené a zdánlivě vedlejší postavy.... celý text
Přidat komentář
Z této knihy mám docela rozporuplné pocity, výborný je příběh o tom jak se do Čech desátého století dostali Vikingští bojovníci, a že se tu v té době opravdu vyskytovali potvrzují i vykopávky na Pražském hradě, nevadilo mi ani nelichotivé vykreslení osoby svatého Václava a normálně bych hodnotil za plný počet, ale musím dát jednu hvězdu dolů za moderní výrazy které používají postavy při rozhovorech, jako příklad, adolescent, infekce, inteligentní, pragmatik a řada dalších, to se do raného středověku opravdu nehodí. Chápu že to autor nemůže napsat tehdejší češtinou, té by jsme dnes nerozuměli, ale jde to napsat i bez rušivých moderních výrazů, jako příklad uvedu spisovatele Pavla Hrdličku, jehož je radost číst.
Ke knize jsem se dostal vysloveně obrovskou náhodou. Asi týden předtím, kdy jsem si přečetl článek o dvou vikinzích, kteří v našem prostředí v období vlády sv. Václava žili a dokonce se tu i do života zdejších lidí a šlechticů zapojili. O to více jsem se na tento příběh těšil. A i když jsem toho o samotném autorovi příliš nenašel, musím mu za tuto knihu vysloveně poděkovat. Zajímavě čtivá fikce, která si ale zakládá na skutečných reáliích vlastně poukazuje na to, že takhle nějak by to klidně mohlo být. Nikdo tu není vysloveně dobrej ani zlej. Osobně mě třeba nejvíce překvapilo, jak tu je pojat kníže Václav. Dnes oslavovaná osobnost by si tenkrát příliš kamarádů zřejmě neudělala. Celkově vzato skvělá historická fikce, která by si zasloužila větší pozornost.
Za první klad považuju, že někdo napsal knížku o mejch dvou oblíbenejch postavách. Za druhý, že se nebál pocuchat fasádu Václava a Ludmily. Tím ale všechna sláva končí. Když už se tvůrce na začátku vykecává proč a nač použil takový a makový jazyk, tak ať se toho drží a nekolísá mezi archaičností a mega moderním výrazivem. Taky urputná snaha nacpat do příběhu všechny vědomosti, které naše společnost (nebo autor) o této historické epoše má, byla až k smíchu. A když do toho namixoval i Monu Lisu, o počtu hvězdiček bylo rozhodnuto...