Lék na smutek
Táňa Keleová-Vasilková
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/193510/bmid_lek-na-smutek-bhB-193510.jpg
4
226
226
Na Mariku, gynekoložku a porodní lékařku, se valí jedna pohroma za druhou. Manžel jí umírá na rakovinu a krátce nato ztratí i svého jediného, třiadvacetiletého syna, u něhož náhle propukla dědičná choroba jater. Maričin život pozbyl smysl, přišla o poslání manželky i matky. Utápí se v žalu, obklopuje ji samota a naprostá beznaděj. Existuje vůbec ještě něco, co by ji mohlo vytrhnout ze zničující letargie? Ale život má pro každého z nás v záloze nová a nová překvapení…... celý text
Romány Pro ženy Literatura slovenská
Vydáno: 2014 , NoxiOriginální název:
Liek na smútok, 2013
více info...
Přidat komentář
První část knihy neskutečně smutná až depresivní. Nakonec se vše obrátilo a i když to někdy v životě vypadá, že už nikdy nebude dobře, nakonec se vždy najde cesta, jak se zase smát.
Přečtená loni.
"Bylo by to jako kapitola , která měla být napsaná, ale nebyla, protože si to spisovatel rozmyslel... anebo ji dopsat nestihl. "
Marice se během pár měsíců změní život. Okoření jí ho slanou příchutí... Už není manželka ani máma, ztratila to nejcennější, co mohla. Jako lékařka ale bohužel přichází do styku s podobnými případy jako byl ten její. To jestli nalezne znovu svou vnitřní sílu s pomocí nejen své blízké kamarádky Katky se uvidí.
I když na začátku to vypadalo na hodně depresivní příběh, tak nakonec to skončilo jak mělo. Uvítala bych více stránek, všechno bylo takové moc rychlé. Příběh o smutku, ale hlavně o naději a potřebě někoho mít.
Smutná kniha, která by se dala shrnout slovy: “za každou velkou lásku se platí bolestí”.
Hlavní, co se mi v příběhu líbilo, byla myšlenka, že lidé mohou svou existenci bez každodenních drobných radostí vnímat jako výrazně kratší, než je tomu u člověka, který našel lásku, svůj vyměřený čas prožil intenzivně a uměl se těšit z maličkostí.
V paměti mi z tohoto příběhu za nějakou dobu asi moc nezbyde, příběh byl - prostě smutný.
Ti, kdo zůstanou, trpí.
- Ano, to je pravda ,ale pravda také je, že čas vše zmírní a budoucnost přináší i krásné chvíle.
No, jako...čtivost tam jakási je, ale... zatímco v prvních vteřinách zmírá bolestí, během nějakého půl roku až roku už tančí po kuchyni v šatkách, maluje si hubu leskem pro cizí lidi a tahá si je do bytu i do života a je happy.Já mám kolem sebe lidi, co si tím taky prošli a můžu vám říct, že ještě přes půl rok s tím nejsou sžití, natož aby si užívali nových vztahů nebo "zapomněli".
Takže to mě naštvalo.
Že jako "život bez nich jde dál, však tu budou další lidi".
Dál mě štvalo neustálé "přemáhala vzlyk". Chápu bolest, ale číst o vzlykání i ze spaní už bylo otravný.
A co mě dostalo do třetice, byla typicky ženská hláška jí, lékařky k její sestřičce, která děcka doposud nechce: "...jednou LOGICKY zatouží po vlastním dítěti...koneckonců loni oslavila třicítku, ideální věk na těhotenství a dítě..."
TWL A co když ne??? Takže mít děcko je logické, KAŽDÁ ho musí chtít a běda jak ne??? Na takový kydy jsem alergická proto sorry, nemůžu tady dát ani hvězdu za obálku.
Ač se jedná o starší knihu, musím říct, že mě příjemně překvapila a to velmi zajímavým dějem. Příběh se četl tak dobře, že jsem knihu přečetla za jeden den. Hezké okamžiky střídaly ty horší, ale to k životu prostě patří.
Srdceryvný román, přečtený za jeden den. Musela jsem hned vědět,jak to celé dopadne. I slzy ukáply...
Hodně smutná knížka. Veronika mi pořádně lezla na nervy..ale nakonec všechno dopadne tak, jak to dopadnout má. A jak? No to si musí každý přečíst sám.
Smutný příběh ženy, které zákeřná nemoc vzala nejprve manžela a za nedlouho i syna. Příběh ukazuje, že po ošklivé bouřce, vždy vyjde sluníčko, jen se na něj musí počkat.
Jednoduché oddychové čtení, jeden bodík strhávám pouze za neustálý negativismus k životu a velký smutek, nesoucí se celou knihou. Jinak hodnotím velmi kladně. Doporučuji.
Vzala jsem si tuto knihu do nemocnice na dvoudenní vyšetření, Chyba měla jsem co dělat, abych nebrečela. Smutný příběh s pěkným koncem.
Na začátku mě zarazilo extrémně smutné téma, kdy má člověk co dělat, aby se nerozbrečel. Autorka první část knihy napsala tak, že se chtě nechtě do hlavní postavy vcítíte a říkáte si, že byste to sami nezvládli... Nicméně pak se mi moc nelíbilo to, že těch ran bylo až moc a hned po sobě. Zbytek knihy byl takový milý, čtivý, ale nepříliš propracovaný. Jako oddychová četba fajn.
Mne sa kniha páčila, aj keď bola smutná. Chápala som bolesť ženy, aj keď v skutočnosti si to ani predstaviť neviem. To čo ju zo smútku dostalo, bolo veľmi pekné a milé...
Zajímavý námět, ale nedokázala jsem se vcítit do hlavní hrdinky - zdál se mi málo propracovaný charakter postav...
Kniha se mi líbila, i když na začátku byla hodně smutná. Přála jsem Marice, že se její životní karta obrátila k lepšímu a její život opět nabral plné obrátky.