Lékař vzpomíná (1895–1920)
Vladimír Vondráček
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/174559/bmid_lekar-vzpomina-1895-1920-174559.jpg
5
22
22
Lékař vzpomíná série
1. díl >
Vtipné vyprávění předního českého psychiatra, provázené mnoha dokumentárními ilustracemi, nás přivádí do Prahy konce 19. a prvních dvou desetiletí 20. století. Autor v něm vzpomíná na svou rodinu, dětství i dobu gymnasiálních a lékařských studií, na desítky slavných i obyčejných lidí, s nimiž se setkal. Očima lékaře zajímavě líčí tehdejší způsob života, charakter školního vyučování, vypráví o tom, jak se cestovalo, stonalo a léčilo, jak vypadaly pražské ulice, jak se Pražané bavili aj. 2. vydání... celý text
Přidat komentář
Samozřejmě, že žádná velká literatura to není, ale pokud jste také postiženi tím, že:
1. jste si vybrali medicínu jako svůj životní osud
2. jste staromilci, kteří touží po starých dobrých časech, které nezažili,
pak je to kniha přesně pro vás.
Vzpomínky, v tomto dílu ukončené rokem 1920, na starou Prahu, přátele, spolužáky, učitele, příbuzné a vůbec lidičky a život v Praze a okolí. I na Slovensko se krátce podíváme. Chvílemi dost nestravitelné, ale klobouk dolů, co si starý pán po osmdesátce zapamatoval a dokázal sdělit. Literatura k oddychovému čtení to příliš není, ale určitě je to dobrý pramen pro historiky.
Jímavé vyprávění člověka s velikým přehledem a nadhledem, z doby, kdy se ještě používala slova jako „znamenitý“. Může vám hodně napovědět o lidech, které známe třeba jen z názvů ulic nebo lékařských pavilónů. Ale asi ještě víc o době vzdálené více než 100 let, o lidech, vztazích, atmosféře ve společnosti. Některé příběhy a informace jsou zajímavé spíše z tohoto historického pohledu - představte si, že jste na návštěvě u pra/pra/pra/..dědečka, moudrého a laskavého člověka, který vám vypráví o lidech a událostech, o nichž jste v životě neslyšeli a přesto je máte vyslechnout. Kniha se vám asi bude líbit zhruba tak, jaký byste byli posluchač.
---
„Bylo předepsáno, aby se určitý počet komposic z češtiny zabýval loajálním tématem o rakousko-uherské říši. Když je [Flajšhans] opravil, řekl o nich několik slov a pak dodal: „Schuster, Veselý a Vondráček si koupí nové sešity. Vaše sešity jsem ztratil. Dostali byste 3 roky na Borech.“
---
„Skupina, do které jsem patřil já, považovala školu za nutné zlo, kterého je nutné se zhostit s úspěchem, neboť vědomosti z některých předmětů jsou cenné a dobrá známka je výhodná, příliš vyniknout je však zbytečné.“
---
„[Jedlička] nám demonstroval reparatury strašných válečných zranění, mezi nimi byl jeden muž asi čtyřicetiletý. Při demonstraci unikaly pacientovi střevní plyny. Z rozpaků se až rozplakal. Jedlička mu položil ruku na hlavu a konejšivě mu řekl, aby se nestyděl, že je to mezi lékaři, a hlavně: „To není vaše hanba, ale naše hanba, že jsme vám to zatím tak špatně spravili, ale ono se to všechno časem upraví.“ Tehdy jsem pochopil, kdo je to Jedlička.“
Objevil jsem náhodou v podnikové knihovně.Všechny 3 díly jsou zajímavé vzpomínání na dobu minulou, na osobnosti z lékařského oboru,umělce,atd.
Mnoho zajímavostí i z dob,kdy byly pražské čtvrti ještě samostatné vesnice.Načerpal jsem mnoho zajímavých informací.
Právě jsem ji dočetla.Krásná kniha plná zajímavostí z tehdejší doby.A vyprávění pana doktora je kouzelné.
Nejen tento první díl Vondráčkových Pamětí, ale i ty dva díly ostatní, jsou nádherné! Dýchá z nich autenticita doby a moudrý pohled pisatele. Pan profesor Vondráček své vzpomínky obezřetně končí rokem 1945. Pokračovat dále s upřímností jemu vlastní, by pro jeho profesní kariéru mohlo být zničující.
na knížku mě kdysi upozornila babička; poslouchala celý den rádio a měla z recenzí přehled o všemožných knížkách; tohle byla další šťastná trefa; úžasné a zajímavé čtení;
Autorovy další knížky
| 1968 |  Fantastické a magické z hlediska psychiatrie |
| 1973 | Lékař vzpomíná (1895–1920) |
| 1971 | Klinická toxikologie |
| 1988 | Konec vzpomínání (1938–1945) |
| 1978 | Lékař dále vzpomíná (1920–1938) |
..."vědomosti z některých předmětů jsou cenné a dobrá známka je výhodná, příliš vyniknout je však zbytečné."
Velmi často mi profesor Vondráček přímo mluví z duše. Svá středoškolská studia jsem pojímal úplně stejně.