Lékaři hanby: Pravda o lidských morčatech v Osvětimi
Betty Truck , Robert-Paul Truck
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/412073/bmid_lekari-hanby-pravda-o-lidskych-morc-Mqy-412073.png
5
185
185
Svědectví bývalého vězně z Osvětimi, doktora Léona Landaua se stalo základem této knihy. Pravda o hrůzách, které zažívali vězni v koncentračních táborech byla zaznamenána při poválečných procesech s veliteli a "lékaři" z těchto táborů.
Literatura naučná Historie
Vydáno: 1983 , PráceOriginální název:
Médecins de la honte, 1975
více info...
Přidat komentář
Tahle kniha se opravdu nečetla lehce. Neskutečně silné a brutální. Člověk či vůbec nedovede představit, že se něco takového opravdu dělo.
Kniha je více než souvislým příběhem výběrem zpráv a svědectví, podaných bývalými vězni, většinou lékaři-vězni, o tom co se v Osvětimi dělo. Jádrem popisovaného dění jsou potom rozličné, většinou pseudolékařské úkony, které se skutečnou medicínou či vědou neměly nic společného.
Kromě krutých detailů, které popisují barbarské operační úkony, nacisty páchané nechutnosti, a obecně kruté zacházení s vězni, nepřináší ale z mého pohledu kniha zásadní objevy v případě, že jste s tématem holokaustu a Osvětimi alespoň nějak obeznámeni.
Pokud je to jedna z vašich prvních knih na toto téma, bude docela objevná. Pokud už se tématem zabýváte, příliš nového se nedočtete. Za mě.
Závěrem - čím víc člověk na toto téma čte, tím víc mu mimo jiné dochází, že vůbec nelze (podle mě) s naprostou jistotou prohlásit, že se Německo vypořádalo se svou temnou minulostí. Kolik nácků uteklo spravedlnosti? Kolik z nich žilo, nerušeně či dokonce adorováni či přinejmenším uznáváni, v poválečném Německu, dokud poklidně nezemřeli? Jak je možné, že bývalé nacisty soudily soudy, složené právě z bývalých nacistů? Jak je možné, že Latinská Amerika poskytla bezpečný azyl tolika z nich, když téma holokaustu bylo již v té době více než dosti probádané a popsané?
Zkrátka, téma holokaustu je o lidských zrůdách a zločincích ale bohužel také o tom, že velké řadě z nich se, navzdory pro nás troufám si říct nepředstavitelným ukrutnostem, podařilo zařídit krásný, ničím nerušený život. Což vás musí přivádět k šílenství, když si uvědomíte, co to bylo za dobytky, a nikdy se jim nedostalo spravedlivého potrestání.
Všichni známe doktora Mengeleho. Kniha ale podává svědectví o mnoha dalších mužích, kteří páchali navzdory lékařské přísaze minimálně stejná zvěrstva jako výše zmíněný. Mnozí z nich byli po válce popraveni, ne všichni ale dosáhli spravedlivého trestu. Bohužel. Kéž by byla všechna tato svědectví odstrašujícím příkladem pro současné i budoucí generace.
Neuveriteľne silná, desivá, brutálna a surová kniha o tých najväčších zverstvách v Osvienčime opísaných nehorázne nechutným spôsobom. Koho táto téma zaujíma, je to povinné čítanie, ale len pre veľmi silné žalúdky.
Upřímně mám o autorce (?) a pravdivosti této knihy opravdu vážné pochybnosti...
Hrůza, děs, surovost a nelidskost - to jsou ve zkratce čtyři slova, která celý obsah knihy dokonale vystihují. Většina předsudků, které jsem dosud měla vůči těmto "doktorům", se po pár přečtených útržcích rázem rozplynula. Na to, co prováděli ani má, občas bezmezná, fantazie nestačila. A také musím podotknout, že přestože mám leccos načteno, u tohoto svědectví se mi zvedal žaludek a neměla jsem slov. Knihu proto doporučuji jen "ostříleným" čtenářům válečného žánru.
Tak tohle není lehké čtení. Čisté zlo neobroušené ani špetkou lidskosti. Rozum to nechce chápat.
Poprvé jsem četl kdysi dávno, možná na základní škole, nepamatuju si, kolik mi bylo. Co si pamatuju, byl ten ohromující pocit zla. Byl jsem tehdy zcela pohlcen a fascinován krutostí a naprostým cynismem mučitelů, dodnes si pamatuji ten pocit husí kůže z představ té neuvěřitelné bolesti. Zcela otřesen jsem obracel stránku za stránkou. Nechápejte to špatně, nemyslím tím to, že jsem si tu krutost užíval, právě naopak, byl jsem zcela pohlcen a zhnusen odpornými pokusy na lidech, zcela ochromen lidskou zrůdností, čirou pekelnou hrůzou, která se do reality manifestovala v podobě koncentračních a vyhlazovacích táborů nacistického Německa, a zejména v osobách těch několika jednotlivců, přímo odpovědných za provoz těchto táborů smrti. Nyní, po letech, vlastně po více než dvou desítkách let, je má reakce totožná. Možná zažívám ještě silnější pocit zhnusení. Podobná úroveň cynické lidské krutosti se v dějinách vyskytla jen nemnohokrát. Přece jen, s rostoucím věkem a dalšími přečtenými knihami má člověk s čím srovnávat tedy naštěstí v rámci nabytých znalostí a tohle skutečně nemá jen tak někde obdoby. Možná Nankin 1939? Rudí Khmerové? Stalinovi hladomory? Maův Velký skok kupředu? Vlastně na tom nezáleží. Knihu netvoří jeden souvislý příběh, nýbrž útržky, vzpomínky, svědectví, deníkové záznamy. Některé scény se čtenáři doslova vypálí do paměti, svou silou, čirou hrůzou. Čtenář nejprve cítí hrůzu, pak zuřivost, lítost, nakonec jisté otupení. Tváří v tvář takové nezměrné krutosti člověk nutně časem otupí, a platí to i při čtení podobných knih. Víc asi není třeba psát, již jen název knihy vypovídá za vše. Doporučuji úplně všem, jako vzpomínku na lidské bytosti, podrobené tomu nejhoršímu zacházení, jako varování před strašlivými démony mezi námi, jako memento doby, která se, doufám, již nikdy nevrátí.
Příběhy a svědectví několika lékařů - vězňů v Osvětimi. Nesmíme nikdy zapomenout.
Čteno první vydání z r. 83.
Nyní jsem si přečetla toto nové vydání knihy. Je docela dobré, překladatelka se velmi snažila, je tam dopsáno i něco nového, co v tom vydání v roce1984 není, ale myslím si, že se něco vypustilo, asi bych jako dítě z této knihy strach neměla a noční můry teprve ne anebo jsem starší nevím. Asi bych toto vydání ohodnotila třemi hvězdičkami
Tak tato kniha byla asi moje nejdrsnější, co se týče popisování hrůz. Velmi drsné, kruté. Nemám slov, co všechno se dělo. Kniha určitě stojí za přečtení, ale asi nebude pro každého.
Hustý a krutý, bohužel realita té doby. Ten, kdo chce znát to jádro hrůz, které se v době děly, ať si ji přečte. Stojí to za to!
Z textu:
Zástupce známé farmaceutické firmy Bayer: "Mohli byste nám dodat sto padesát žen, na kterých bychom rádi vyzkoušeli nový uspávací prostředek? Za jakou cenu?"
Velitel Osvětimi: "Odpovídajíce na Váš dopis jsme ochotni Vám dodat podle výběru požadované ženy v ceně 200 marek za hlavu."
Bayer: "Potvrzujeme příjem Vašeho dopisu, ale pokládáme cenu za příliš vysokou. Nabízíme Vám 170 marek za každou ženu."
Velitel Osvětimi: "Přijímáme Vaší nabídku. Ženy byly již vybrány, odjedou dnes večer."
Bayer: "Konvoj sto padesáti žen dorazil v pořádku. Poněvadž však pokusy nemohly být ještě uzavřeny, potože tyto ženy zemřely, prosíme vás o laskavou zásilku dalšího přídělu žen ve stejném počtu a za stejnou cenu."
...
Továrny Bayer dodávaly jakýsi lék ve formě ampulek bez jakéhokoli návodu. Ty jsme píchali tuberkulózním. Nešťastníky neposílali nikdy do plynu, nýbrž čekali na jejich smrt, která se dostavovala velmi záhy. (Výňatek z výpovědi Dr. Müncha v procesu s IG Farben v Norimberku, 1948)
...
Sto padesát židovských žen, koupených firmou Bayer od správy tábora v Osvětimi a umístěných v ženském bloku mimo tábor, sloužilo k výzkumu neznámých léků obsahujících hormony.
-------
A firma Bayer AG, významná německá agrochemická a farmaceutická akciová společnost založená roku 1863, nástupce nechvalně proslulé firmy IG Farben, která za druhé světové války vyráběla cyklon B, působí bez ostychu dál... Významně investovala do obchodu s GMO a čelí řadě problémů.
1981 - Spolu s několika dalšími společnostmi se Bayer stal součástí skandálu, kdy nestáhl z oběhu vzorky krve pro hemofiliky, o kterých věděl, že jsou nakaženy hepatitidou C a AIDS a kvůli kterým bylo AIDSem nakaženo odhadem 6–10 tisíc pacientů. (Wikipedie)
Drsné vykreslení zrůdností lékařů z nacistické Osvětimi. Sem tam i nějaká ta data. Přečtete to jedním dechem, ale vzhledem k tomu, co za hrůzy se tam popisuje, které odpovídají kruté realitě, je to opravdu k pláči.
Byt je knizka pomerne utla, vzhledem k jejimu obsahu “staci. Syrova realita z prostredi koncentracniho taboru Osvetim, vyliceni pseudo lekarskych pokusu i chovani SS, z nehoz se jednoznacne prumernemu cloveku zveda zaludek. Dulezity dokument, mel by se zahrnovat do vyuky jako soucast hodin dejepisu, aby toto nesmirne utrpeni, barbarstvi a nepochopitelne poslapani zakladnich lidskych pravidel, neupadlo v zapomneni.