Lékárník z Osvětimi
Patricia Posner
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/411112/bmid_lekarnik-z-osvetimi-NXB-411112.jpeg
4
72
72
Odhalte dlouho utajovaný příběh Victora Capesia, hlavního lékárníka největšího nacistického tábora smrti v Osvětimi. Victor Capesius byl původem z Rumunska a pracoval jako prodejce německé farmaceutické firmy Bayer. V pětatřiceti letech se připojil k jednotkám SS a v roce 1943 se stal lékárníkem v Osvětimi. Autorka odkrývá Capesiovo kruté jednání a následný útěk před spravedlností, popisuje jeho nalezení a obvinění po dvaceti letech od skončení války. Zároveň se dotýká smluvních vztahů mezi nacisty a největším farmaceutickým konglomerátem I. G. Farben a jeho dceřinou společností Bayer. Poznejte příběh plný hamižnosti uprostřed hrůz holokaustu – živý obraz toho, jak obyčejní muži v honbě za bohatstvím sestupují do pekel a cestou ztrácejí poslední zbytky svědomí.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno:
2017
,
BizBooks
Originální název:
The Pharmacist of Auschwitz: The Untold Story, 2000
více info...
Přidat komentář
Moc dobře napsané. Toto složité a citlivé téma nezvládne zpracovat každý. Hrůzná a strašlivá fakta. Vždycky si říkám, jak může být člověk člověku takovou bestií? Zajímavý je poslední odstavec na straně 76 (záměrně jej tady neuvádím). Stojí za zamyšlení...
Je opravdu hrozné číst, co se v Osvětimi a jiných koncentračních táborech dělo, ale co je horší, je číst, že tito lidé lhali a lhali i sobě a nikdy nebyli dostatečně potrestáni. Když jsem knížku dočítala, byla jsem opravdu naštvaná. Člověk jako Capesius je jedna z nejhorších hyen, co žila!!!
Tahle kniha asi není pro každého, ale každopádně je pro každého, kdo se trochu víc zajímá o holokaust. Není to zrovna beletrie, o to zajímavější. Všechny fakta, vyřčené věty, apod. doloženy prameny - skvělá práce.
Za mě skvěle napsaná kniha, která přináší pohled na Osvětim z druhé strany. Obsahově i stylově to nemusí být pro každého, kniha se zaměřuje na dění celého holokaustu. V závěru kniha popisuje až neuvěřitelné fungování soudních procesů.
Kniha přináší čtenáři příběh Victora Capesia, hlavního lékárníka z největšího nacistického tábora smrti v Osvětimi. Hned na začátku je ovšem potřeba říci, že se jedná spíše o historickou studií než beletrii o holocaustu, na kterou jsme s polic knihkupectví zvyklí. Chybí notoricky známé popisy brutálních praktik, oproti tomu se kniha soustředí spíše na propojení jednotlivých souvislostí. Nicméně, detailní popisy události okolo IG Farben mi přišly až zdlouhavé a špatně se mi četly.
*
Samozřejmě že Victor Capesius nebyl tou nejohavnější bestií v celé mašinérii války, holokaustu a Osvětimi, ale jeho postava až dokonale vystihuje optiku lidí, kteří vnímali válku jako dokonalou příležitost k výdělku. A z toho mrazí. Samotnou postavu a osobnost Capesia dle mého dokonale vystihují poslední dvě věty: "Nakonec si vybral cestu zbabělce, raději žil a zemřel v popírání. A to slouží k jeho věčné hanbě."
Kniha je zajímavá, ale velmi špatně se čte. Zase jeden z těch, kteří dělali - já nic, já jen poslouchal
Čtu válečnou literaturu a sleduji též osudy z pohledu "druhé" strany. Kniha splnila moje očekávání.
Jedná se víc o odbornou historickou studii než o beletrii. Oceňuji, že se kniha tolik nerýpe v obecně známých skutečnostech a nevyžívá se v brutálních popisech, ale soustřeďuje se na méně známá fakta a propojení událostí. Capesius možná nebyl nejkrvelačnější bestie, přesto z jeho příběhu i z příběhů dalších, kteří vnímali válku jako skvělou příležitost k výdělku, celkem mrazí. Nelze se vyhnout myšlence na to, jak málo stačí, aby se vlastně slušný a celkem milý člověk stal součástí vražedného systému a zároveň měl pocit, že vlastně nic špatného nedělá, protože doba je už taková... Možná bych uvítala ještě více informací o tom, jak to s Capesiem bylo po válce a propuštění z vězení.
Já nic, já muzikant, já jsem byl hodný, zlí byli ti ostatní. A pokud někdo tvrdí opak, lže. A svědkové? Nastrčení agenti, co mě chtějí pošpinit, jedná se o spiknutí. No, asi tak nějak ke Capesiovi.
A ke knize. Místy se to četlo dost těžce, popisy IG Farben a dalších společností mě nebavily. Uvítala bych spíš víc poznámek ohledně Victorova působení v Osvětimi. To mě trochu zklamalo. Asi to bude znít blbě, ale čekala jsem větší bestii (tím se rozhodně nesnažím jeho konání zlehčovat nebo ospravedlňovat!). Poválečné popisy byly o hodně zajímavější, jak nejdřív dokázal vybruslit ze všech obvinění! A pak soudní proces. Druhá polovina knihy byla z mého pohledu obsahově lepší.
Pokud by někdo tohle téma zpracoval románově, tak si to určitě přečtu.
Znovu bych knihu neotevřela. Místy opravdu náročné. Nejzajímavější byly asi popisy soudních jednání.
Zase úplně jiná kniha o Osvětimi. Kniha je dost náročná na čtení. Člověk se musí neustále soustředit na jména lidí a firem atd. V knize se popisují soudní procesy. Je k neuvěření, že to takhle mohlo lidem procházet. Rozhodně stojí za přečtení.
Velmi zajímavá kniha. Dr.Capesia jsem neznala... jak je mozne, ze se o nem nikde nikdy nepsalo? Vzdyt to byla jedna z rukou Mengeleho? Vzdyt napachal takovyho zla? Bohužel byla část knihy pro mne nezazivna, i když chápu, že vše do ní patřilo. A výsledek německého soudu? To je vrchol celého znechuceni nad Capesiusem
Kniha je poněkud zdlouhavá a ne moc dobře napsaná. Celkem jsem se nudila, i když jsem se dozvěděla pár nových informací a zajímavostí. Nemohla jsem se pořádně začíst a trvalo mi dlouho, než jsem ji přelouskala.
Snad na prvních dvaceti stranách je rozebrána "struktura" IG Farben. Opravdu nezáživné. Pár stránek se konečně věnuje dr. Capesiovi a jeho práci v Osvětimi. A od půlky knihy až do konce jde jen o soudní proces s doktorem. Pro mě není knížka vůbec čtivá, bohužel jsem ji ani nedočetla. Její pozitivum je, že jsem se dozvěděla zase nějaké nové informace. Vůbec jsem neznala dr. Capesia a už vůbec jsem nevěděla že dělal selekce. Zase o něco chytřejší :-)
Neuvěřitelná kniha,která odhaluje celou pravdu. Je naprosto příšerné,jak se tento člověk choval. Ani mu nevadilo posílat do plynu své přátelé. Rozhodně je to kniha,kterou by jsi každý měl přečíst. Je krásně a srozumitelně napsaná. Doporučuji.
Fanatismus, boj o moc a bohatství. V případě Capesia lékárníka z Osvětimi, to byl především boj o bohatství. Po příchodu do Osvětimi se neštítil posílat do plynových komor ani své přátelé. Je neuvěřitelné, že tenhle cynik, který nejenže pohrdal soudem, ale i výpověďmi lidí, kteří ho usvědčili za provádění selekce, nakonec dostal jen 9 let a co hůře, že byl za dva a půl roku propuštěn z vězení a v klidu si dožil ve svém domě.
Kniha byla pěkně napsaná. Jasná a srozumitelná.
Doporučuji
... první kniha, co jsem četla, kde je popsáno, co se s nacisty stalo potom. Opravdu neuvěřitelné, jak se chtěli očistit, smýt ze sebe vinu z všechno, co provedli. Příběh drsný, chvílemi jsem musela přestat číst...
Když se Capesius se svojí rodinou poprvé ukázal ve společnosti, tuším v divadle, davy nadšených Němců propukly ve spontánní potlesk.
Musím říct, že mě překvapily některé komentáře, které knihu popisují buď jako nudně napsanou, nezáživnou (rozhodně nemohu souhlasit) nebo které kritizují to, že se autorka rozhodla věnovat "příliš dlouhých" cca 20 stran roli průmyslových podniků, jako IG Farben, v odporné a hrůzné mašinérii promyšleného vyvražďování. Vždyť právě fakt, jakým způsobem a jak snadno se k podílení se na těchto zločinech uchylovali ti, kteří rozhodně nemuseli z titulu vojenské povinnosti (i tento argument se v knize ukáže jako lživý), ale zkrátka se pro to rozhodli často z důvodů osobního prospěchu, navzdory podílení se tím na vraždění a strádání, rozšiřuje v mých očích zásadně okruh těch, které můžeme požadovat za lidské zrůdy a zločince. Právě role komerční sféry, mohu-li to tak nazvat, která sama by upřímně mohla vydat na samotnou knihu, je tedy podstatným kamínkem do mozaiky o tom, že nacismus, antisemitismus a nenávist nebyla v Německu zdaleka doménou těch zlých "esesáků" ale obecně rozšířená věc, jíž byla tehdejší německá společnost prokazatelně prorostlá jako rakovinou.
O hrůzách holokaustu bylo napsáno mnohé. Čas je ale neúprosný a lidský život, stejně jako naše paměť, krátký. Zastavte se na chvíli a zamyslete se, kolik vašich blízkých již odešlo. A zkusme si uvědomit, jak snadno lidstvo zapomíná. Je rok 2024. Je to 79 let od doby, kdy v Osvětimi vyhodili nacisti do vzduchu poslední krematorium. Knihy jako Lékárník z Osvětimi ve mě občas vzbuzují obavu, že jednoho dne zapomeneme. Že už nebudou živí žádní z těch, kdo ty hrůzy pamatují. Jejich tváře zmizí v propasti času.
Často se zdráhám hodnotit osobní role jednotlivců v holokaustu, považuje-to zkrátka za složité. Tady nejsem na pochybách. Vypůjčím si slova autorky. "Capesius si nakonec vybral cestu zbabělce, raději žil a zemřel v popírání. A to slouží k jeho věčné hanbě."
A jen posledních pár věcí, které si odnáším...
Bohužel, spravedlnost tahá vždy za kratší konec, než zločin.
Často říkáme, že se moderní Německo postavilo své temné minulosti čelem, a vyrovnalo se s ní. Nu, myslím, že tohle tvrzení může být přespříliš pozitivní.
A poslední - stojí za zamyšlení, jak se se svojí temnou minulostí (ne)vyrovnaly mnohé firmy, jež dnes vnímáme jako pilíře moderního světa a pokroku - Siemens. Allianz. Bayer. BASF. A další. Tam někde, v různých koutech světa, v časech první poloviny 20. století, zaplatila za jejich rozvoj krví a životy řada nevinných mužů, žen, dětí, starých i mladých. Nezapomeňme.