Lékařské múzy: Hysterie v Paříži 19. století
Asti Hustvedt
Jedním z pozoruhodných center pařížského vědeckého a kulturního života druhé poloviny 19. století byla psychiatrická nemocnice Le Salpetriere, která se díky působení svého ředitele, psychiatra Jeana-Martin Charcota, stala místem, které vyhledávali lékaři, vědci, filozofové, spisovatelé a básníci, malíři a fotografové, ale i dramatici, herci a bohémové. Nemocnice se stala samostatným městem ve městě, kde se léčili psychicky nemocní, především ženy-hysterky, a kde se v rámci veřejných představení utvářely v přímém přenosu dějiny psychiatrie a psychologie. Autorka se ve své knize zabývá jednak osobností J.-M. Charcota a specifickým místem nemocnice Le Salpetriere ve vědeckých a kulturních dějinách, ale především rekonstruuje život a osudy jeho tří „lékařských múz“, pacientek, které se ve své době staly svého druhu celebritami. „Velká“ historie psychiatrie se tak střetává s „malou“ historií tří psychicky nemocných žen na samém okraji společnosti, které se ve správný čas ocitly na správném místě a byly schopné pozoruhodným způsobem těžit ze své situace. Kniha je fascinující koláží z dějin psychiatrie, psychologie a lékařské každodennosti, stejně jako sondou do života Paříže přelomu 19. a 20. století. Pojednává o době, kdy se ještě pevně nevyhranily rozdíly mezi vědou a šarlatánstvím, exaktností a poezií.... celý text
Literatura naučná Historie
Vydáno: 2015 , PortálOriginální název:
Medical Muses: Hysteria in Nineteenth-century Paris, 2011
více info...
Přidat komentář
Neuvěřitelný pohled do minulosti a vlastně i do dneška. Autorčin pohled měnila mé dosavadní mínění doslova stranu za stranou. Rozhodně doporučuji jak naprostým laikům, tak lidem, kteří se o tohle téma do hloubky zajímají.
Štítky knihy
přelom 19. a 20. století psychiatrické léčebny Paříž psychiatrie dějiny lékařství hysterie historie a fakta
Asi jsem se na tuhle knihu tesil az moc. Je opravdu vycerpavajici, vsechna cest autorce, ktere musela dat opravdu hodne prace. Na druhou stranu, vetsina te pidive prace knihu dovedla do podoby, kdy se dozvidate o naprosto nezazivnych a vleklych detailech, ze kterych se autorka snazi udelat senzaci. Bylo by skvele, kdyby se venovala pouze ustrednim postavam a nemocnici. Bylo by jeste lepsi, kdyby knihu na ukor presnosti napsala jako beletrii.