Lekce pro život

10.10.2022

K Lekci pro život že pojí i jistá celkem úsměvná příhoda. Knížku mi na jaře 1988 půjčila spolužačka, která ji dostala coby vánoční dárek. Sama ji tehdy ještě neměla přečtenou, takže vypadala, jako když ji právě donesla z knihkupectví. Přes jiste výhrady se mi Lekce líbila, takže jsem se ji zmínila, že bych měla rada svůj vlastní výtisk. Jak vědí moji vrstevníci, dobre knihy se tenkrát nekupovaly, nýbrž sháněly. Její matka byla tak hodná, že mi ji sehnala. Samozřejmě jsem za ni ve škole předala příslušnou částku. Když jsem ji ale doma otevřela, zjistila jsem, že mi nepředala nový výtisk, za který jsem zaplatila, ale tu svou darovanou. Byla jsem ale za sehnání skutečně vděčná a její výtisk vypadal jako nový, tak jsem se ji o tom jen zmínila, ale jinak jsem celou záležitost nechala byt, i když šlo o docela nehoráznost. Spolužačka se divila, jak jsem to mohla zjistit. Celkem jednoduše - byla zvyklá si do každé darované knihy psát datum a od koho ji dostala. Takže záznam : Vánoce 1987.Knihu jsem dostala od maminky hovořil celkem jasne. Dodnes mě překvapuje, že se tak ochotně vzdala darku vybíraného a vyshaneneho s láskou.

06.10.2022

Knihu jsem poprvé četla v šesté třídě a od té doby jsem se k ní mnohokrát vrátila. Je místy trochu tezkopadna, ale celkově se čte dobře. Tři dívky, které se sešly na gymnáziu - přehnané arogantní a zdánlivě sebevědomá Magda, snobska Eva a ticha Anka. Jak snadné bylo tehdy Magdu a Evu odsoudit. Ale za tou arogantní fasádou Magdy se skrývala nešťastná šestnáctiletá dívka, která díky prožitému traumatu z bouřlivého rozchodu svých rodičů přestala všem a všemu kolem důvěřovat. Eva, jak si myslela Anka, žila jako slepý mravenec, v prostředí, odkud nebylo vidět za zeď z oslepujiciho pozlátka. Ale postupně otevírala oči a procházela bolestným poznáním, že její úžasná a efektní matka je jen prázdnou skořápkou, naopak otec, kterým, protože ho nechtěně viděla matčinyma očima, pohrdala, ale nakonec poznala, že on je tím hodnotným člověkem, kterého si má vážit. Anka se ne vždy směřovala se svou roli v početné rodině, ale nakonec zvládla zkoušku, které byla po otcove nehodě hlavně matka a ona vystavena, s úspěchem. Otevřený konec se mi líbil. Hlavně dialog Evy a matky v garáži.

04.03.2016

Zas tak děsné to nebylo, číst se kniha dala. Trochu mi vadilo, že postavy byly vyloženě kladné nebo záporné, nic mezi tím. A konec lehce otevřený, což mi vůbec nevadilo. Každý si ho stejně domyslí sám, jak by v duchu knížky pokračoval.